» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2140508

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303416 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Společenstvo Elementálů, Devět sil(3-9) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Společenstvo elementálů

MC_Kejml	publikováno: 12.02.2008, 13:57

Pokračování Společenstva Elementálu - Devět sil (1-2)


	III Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno a nic skrytého ,co nebude poznáno. -Lukáš, 12:3 ,,První je Aleš.´´ Kamarád, se kterým jsem se znal už od první třídy. Rozený bouchač, boxer a silák, nikdy jsem se s ním nechtěl dostat do konfliktu. Rozuměl počítačům, takže to nebyla žádná hloupá ,,hrouda,,, což mi připomnělo většinu toho, co dělal – většinou se dal najít někde na internetu. Měl ale i další zájmy; pamatuji si ho jako jednoho z těch, co se mnou chodili do Exilu. Pokaždé mě uměl rozesmát, a i přes svou masku tvrďáka si uměl zachovat věrnost tomu, co dělal, a lidem, se kterýma to dělal. Chtěl jsem ho do týmu, protože jsem ho měl zkrátka rád; nedalo se říct, že bychom se někdy doopravdy nesnášeli – i když si pamatuji drobné potyčky kdysi dávno na prvním stupni ZŠ. Byl středně velký, široký, ale ani tlustý, ani vypracovaný; někteří by řekli ,,tank´´. S dávkou cynismu bych mohl říct, že v zápase ragby by své vrstevníky rozdrtil napadrť; nerad prohrával, protože když už, probudila se v něm velká nechuť – v afektu by všechno okolo roztřískal. Moje vzpomínky na něj jsou převážně pozitivní – pamatuji si ho jako siláka se srdcem baviče. Na místě nedaleko ode mě, kde ještě před chvílí bylo bílo, se objevil rozsochatý, šedooký mladík v červené kšiltovce, džínových kalhotech a značkové bundě. Byl jsem šokován tím, jak ten, co mě sem pozval, poznal, že mám na mysli zrovna tohohle Aleše. ,,Aha..?´´ ,,Nazdar, Aleši .. ´´ ,,No co to je.´´ ,,Zdravím tě, budoucí elementalisto, jednoho z přátel zdepřítomného Kamila.´´ To znělo doopravdy hrozně. Nevím, jestli jsem se měl stydět nebo být pyšný, kamarád mi však svým překvapeným výrazem dal najevo dost. Protřel si obličej. ,,No to snad neni pravda.´´ ,,Buď tedy zasvěcen do jádra problému, Aleši.´´ Aleš se na malou chvíli napřímil a v jeho obličeji jako by zmizel veškerý výraz, jako by na milisekundu zkameněl. Byl to skutečně rychlý záchvěv, který jsem postřehl jen tak náhodou. Aleš se na mě nevěřícně podíval.,,Cože? Jakej Hyperion?´´ ,,Je to tak.´´ ,,Nevim, co na to říct.. proč sis vůbec vybral mě?´´ ,,Jako starýho známýho.´´ ,,Aleši, vyber si element, který se ti líbí.´´ vyzval ho hlas. ,,Hmhm..proč bych do toho vůbec měl pouštět? Co z toho můžu mít, kromě toho, že někde natáhnu brka?´´ ,,Proč bys ses nechtěl připojit?´´ ,,Nejsem žádnej kouzelník, abych tohle dělal.´´ ,,Budeš, náš známej tě udělá.´´ ,,A jak, jako?´´ ,,To už ví asi líp on.´´ ,,Aleši, pokud souhlasíš, je na tobě si vybrat element, který v budoucnu použiješ.´´ Aleš pokrčil rameny. ,,Já nevim, jestli pudu. Ale tak jako, zkusim to; kdyby to nešlo, du pryč.´´ Hned jsem měl lepší náladu; připojil se ke mně první člen budoucího týmu elementalistů. Byl jsem rád, protože i kdyby nikdo jiný nešel, měl bych aspoň jednoho pomocníka. Náhle jsem si vzpomněl na scenérii, kterou už jsem dávno zapomněl; já a Aleš v autobuse z Exilu, mluvící o naší tamní budoucnosti, kde Aleš pokaždé dokázal ovládnout hru; vzpomínka zčistajasna vyplula a já se nemohl neusmát. ,,Hrm... z čeho mám na výběr?´´ ,,Popřemýšlej nad nějakým živlem, a pokud to bude jen trochu možné, dopřeji ti ho. Nicméně – podle mého názoru by pro tebe byl nejvhodnější element ohně.´´ ,,Hmm..tak jo, no. Doufám, že to nebudou žádný dlouhý testy nebo podob-´´ Hlas utnul. Alešovo tělo zrudlo do odstínu tmavočervené a pak celé vzplanulo. ,,Ježiši !!´´ ,,ÁÁÁá...co to má bejt?´´ vyjekl Aleš. ,,Mě to nepálí?´´ ,,Tak.. asi bych tě nenechal zabít.´´ vykoktal jsem ze sebe. A na Aleše, ze kterého se oheň rozpínal po celém prostoru, přistálo brnění. Ano, přistálo, to je správné pojmenování. Ze všech stran na jeho tělo naletěly části podivného červeného kovu. Když už byl téměř celý obalený tlustou zbrojí, na hlavu mu přiletěla helma ve tvaru květu tulipánu, která pevně přiléhala k jeho prsní tunice, stejně jako všechny ostatní části pancíře, spojené neprodyšně k sobě. Zůstal jsem zcela beze slova; tohle pro mě bylo už nemálo silné kafe. Nikdy v životě jsem kromě Terora neviděl někoho takového, jakým se stal Aleš – i ze svého starého přítele jsem měl vážný strach, přestože jsem věděl, že mi neublíží. Jeho nelítostný vzhled ve mě vzbuzoval respekt. Z brnění se ozvalo jakési huhlání. ,,Ano, ano... skoro bych zapomněl´´ řekla bytost. Na Alešově helmici se prořízly dvě mezery, kterými bylo z mého pohledu téměř nemožné cokoli vidět. ,,Vidíš něco? Asi ne, co.´´ ,,Ale jo, jde to.. víc než předtim, no.´´ řekl Aleš. Zvuk vycházel z těch průzorů. ,,Můžeš v tom dejchat?´´ ,,Jo, až na to, že to nemůže bejt vzduch.´´ ,,Cože?´´ ,,No, pěknej chemickej smrádek. Síra?´´ ,,Tak to koukám..ale co, zvykneš si, jako ,,elementalista,, ohně, co bys čekal...´´ ,,No, kdo ví, jak dopadneš ty...´´ ,,Aleši, zvol si zbraň.´´ ,,Hehe..No jestli budu mít takovejhle fajnově obrněnej obleček, nějakej těžkej kulomet.´´ ,,Věz však, že dnešní zbraně jsou elementem lehce zničeny a nijak nespolupracují s ním samotným.´´ ,,Hrm... no a normální jsou povolený?´´ ,,Nevím, co si představuješ pod pojmem ‘’povolený’’ a ‘’normální’’, ale řezné, sečné, a jim podobné jsou nejlepší, obzvláště pro elementalistu, jako jsi ty.´´ ,,Hmhm..a nějakou kosu, to by šlo ?´´ ,,Nastav ruce.´´ V Alešových rukou se objevila kosa s čepelí rudou od ohně, co v ní byl nahromaděný. Na černé rukojeti bylo zlatým písmem napsáno ,,ULTIMA,,. ,,Jo, díky..´´ Podíval jsem se na Aleše, a zase jednou jsem v něm viděl ztělesněnou bojovou sílu, která mi v tom, co mě čeká, snad k něčemu bude. Viděl jsem v něm prvního bojovníka, který se rozhodl mi pomoct v boji proti Terorovi a jeho partě, beranidlo, prorážející veškerou obranou nepřítele. Viděl jsem v něm skrytou věrnost, kterou jsem od něj nečekal. Hodil se sem proto, protože byl někdo, kdo by se dal pokládat za silného a vytrvalého válečníka. Znovu mne ten hlas vyzval. ,,Kamile, zvol si dalšího společníka.´´ I tentokrát byla moje volba jasná. IV Čtu v poslední době tak strašné věci o kouření, že jsem se rozhodl přestat číst. -WINSTON CHURCHILL ,,Potom si beru Jakuba.´´ Pokud Aleše, tak i Jakuba...jeho částečný protiklad. Jakub byl někdo, koho byste v davu lehce přehlédli. Byl malý, nevzrostlý, ale žádný skřet, prostě jen nepobral tolik síly a konstituce, jako jeho vrstevníci. Jeho přednost byla jeho fyzička, dovednost mnoha manuálních úkonů, a také jeho realistický přístup k životu. Nebál se říct pravdu, i když jí leckdo slyšet neměl; jinými slovy byl až příliš upřímný. Podpořil toho, na kom mu záleželo, byl věrný tomu, co se mu líbilo nebo co mu nebylo protivné. Co jsem viděl, dokázal znepříjemnit život leckomu, ale k někomu, koho znal dlouhou dobu, s kým vycházel a kdo se mu nezprotivil něčím, co udělal, by si to nikdy nedovolil. Poslední dobu tíhnul k alkoholu a lehkým drogám, nemohl jsem pochopit, proč to dělá. Jeho charakter se brzy změnil; z pokorného školáka se změnil v cynického sabotéra veškerých učitelských aktivit. Byl doopravdy chytrý; nikdy se mu nestalo, že by celé odpoledne proseděl nad knihami. Měl to prostě vrozené, což byste do jeho nenápadného zevnějšku mnohdy ani neřekli. Pravda je, že za to, jaký je, mohou nemoci, které si kdysi prodělal a i jejich stálý pozůstatek, jeho dnešní vyrážka. Ale i přes jeho veškerý handicap si stál za svým cílem, ať už by byl třeba zhola nemožný pro někoho, jako je on. Byl to další člověk, kterého bych si přál mít v boji po boku. V místnosti se objevil malý modrooký mužík s hnědými vlasy na ramena v zašlé černé mikině. Lekl se; zakopl a spadl na zem. A když ještě k tomu uviděl mě spolu s děsivým válečníkem v brnění, na jeho vyjevený, legrační pohled skutečně nezapomenu. Na druhou stranu, sám jsem se netvářil líp. Při pohledu na Jakuba bylo jasné, že se ze všech sil snaži udržet paniku na uzdě. ,,Co, co co toto?´´ blekotal překvapeně. ,,Ahoj...no, tohle je Aleš Masák, a zbytek se dozvíš za chvíli.´´ S Jakubem cosi trhlo, stejně jako s Alešem, když sem přišel. ,,Co to má všechno znamenat? Kdo má bejt Teror?´´ Nevím, jakým způsobem se o tom Jakub dozvěděl, ale musí to mít nějakou spojitost s tím, jak s sebou oba kamarádi škubli. ,,Jakube, zvol si, zda se připojíš do boje na straně Kamila – rozhodni se, jestli se chceš stát elementalistou.´´ ,,Nechápu. Proč bych měl? Nic proti vám, kluci, ale proč já?´´ Aleš se uchechtl, jako by mu to něco připomnělo, a přesvědčování Jakuba nechal na mě. ,,Zkus začít tím, že jsem si tě vybral do družiny těch nejschopnějších, co se mnou půjdou proti Terorovi a jeho partě.´´ ,,Ale to ještě neznamená, že se připojím.´´ ,,Proč ne ?´´ ,,Nechci umřít, žejo...´´ ,,Ale do toho bysme nešli jen my tři – ještě si mám zvolit asi pět lidí co určitě znáš, uvidíš, že bys toho nelitoval. A stát se elementalistou není žádnej roční trénink, staneš se jím za pár vteřin.´´ ,,Já nevím - co když to nevyjde a porazej nás?´´ ,,S tím musíme počítat, ale když budeme jako staří přátelé s natrénovanejma silama bojovat, měli bysme uspět. Vždyť oni nemaj' větší šanci než my...ne?´´ ,,Ačkoli nevíme, jaká síla je pohání, z hlediska časového by neměli mít.´´ odpověděl mi tajemný hlas. ,,Kubo, představ si to. Taková důležitá akce a ty se na ní budeš podílet, navíc se svejma starejma přátelema!´´ ,,Já nevim, no. Přeci jen, je to riskantní...´´ ,,Aspoň to zkus. Kdyby se něco stalo, můžeš se vypařit, ne?´´ ,,Ale no tak to bych neudělal, no ale...´´ Náhle se do diskuze vložil ten, co nás sem přivolal.,,Rozmysli se, avšak věz, že Kamil si tě nevybral jen tak. V jeho mysli jsi unikátní.´´ Sotva to dořekl, musel jsem vypadat doopravdy hloupě. Nevím, jak je možné, že o mně ví tolik věcí, stejně jako o těch, co si vybírám. Nicméně, má pravdu, pomyslel jsem si. Kdyby to Kuba odmítl, nevěděl bych o žádném jiném možném ‘’mozku’’ týmu. ,,No co, zkusím to. Když můžu bojovat proti něčemu takhle důležitýmu, navíc, jak jsi řek’, s lidma, co znám..´´ Oddechl jsem si; získal jsem další část toho, co se tu snažím složit. V mysli mi hned vytanula scéna, jak i s bídnými šancemi a pramalým potenciálem Jakub vyhrál jeden z turnajů v Exilu. ,,A hele, co by se stalo, kdybysme se jim nepostavili?´´ zeptal se Jakub. ,,Jako elementalista bych mohl lehce porazit dosavadní armády – magie je silnější nežli zbraně, které potřebují k provozu neskutečné podmínky s porovnáním s elementální silou. A tím pádem by si Terorovi následovníci mohli dělat, co by chtěli, na svět by bylo vypuštěno zlo, kterému je marné čelit bez elementu.´´ odpověděla mu bytost. ,,Ech.. to mi taky mohlo dojít.’’ ušklíbl se Kuba. ,,No tak jo, jakej element že to mám mít?´´ ,,Kterýkoli si vybereš.´´ Jakub chvíli přemýšlel, ale pak řekl diplomaticky: ,,Jaký byste mi doporučil vy?´´ ,,Pro tebe by byl nejvhodnější bouřný element, odnož elementu vzduchu; moc ovládat blesky a elektrický proud je možná v teorii slabé, nicméně v praxi to může přinést velice destruktivní účinky – dokáží znehybnit či zmrzačit nepřítele, a také jsi prý rychlý. V tom by se tvůj element výborně odrážel, nemluvě o tvém boji se zbraní.´´ Jak ví, že je Jakub rychlý?! Znovu se nestačím divit. ,,...Se zbraní?´´ ,,Ano. Po zvolení elementu si můžeš vybrat zbraň.´´ Kuba se zamyslel a prohlásil: ,,Tak dobře, jdu do toho. Snad to, Kamile, nebude nějakej prů-´´ Hlas protrhlo mohutné zahřmění hromu. ,,...Švih?! Co se děje..?´´ V tu chvíli nějaká síla roztáhla Jakubovi ruce a nohy, a jeho samotného zasáhl blesk. Jeho oblečení se začalo zlatě barvit, pokožka zežloutla do odstínu, co mají asiaté. Jakubovy vlasy vybuchly do neskutečného tvaru – vypadal jako hrdinové z japonských komiksů, nebo nějaký ,,bláznivý profesor,,. A jako by to nestačilo, kolem jeho těla se vytvořila fosforeskující aura, opisující jeho tvary. Byl to neméně fascinující pohled než na Aleše; se svou nazlátlou aurou vypadal jako maják, určující cestu zbytku party. ,,Páni.´´ žasl Jakub. ,,Paráda, ne?´´ pochválil jsem ho. Jeho překvapení spíš maskovalo zděšení. ,,To jako TAKHLE budu chodit mezi lidma?´´ ,,Nikoli. Pokud se hluboce soustředíte na element, přicházející do vás, přeměníte se do podoby elementu. A funguje to i obráceně, když si přejete, aby zmizel z vašeho těla – tomuto jevu se říká transformace.´´ Jakub zabodl svůj pohled do země, a začal s přeměnou. Barva oblečení i kůže, stejně tak jako vlasy se změnily do původní podoby; a zase tam stál on, starý Jakub. Starý Jakub, to je to, co mě přimělo k tomu si ho vzít do party – vybral jsem si ho proto, že do týmu potřebuju nějakého myslitele a diplomata; ale především dalšího dobrého parťáka, který se nebude bát dát Terorovi za vyučenou. ,,Díkybohu.´´ oddechl si a změnil se zpět. ,,Zvol si zbraň.´´ ,,To je lehký – když element blesku, tak si vyberu luk.´´ ,,Staniž se.´´ Na Jakubových zádech se objevil luk a toulec šípů. Podle toho, s jakým zájmem si ho můj kamarád prohlížel, se mu musel líbit. ,,Díky moc...tohle jsem si vážně nikdy nepředstavoval.´´ ,,Nicméně, Jakube, mít pouze zbraň na dálku se ti může vymstít...s lukem ti dávám možnost přeměny v sekyru.´´ ,,Tak jo, ale jak si jí změním?´´ ,,To záleží na typu situace, ve které budeš – vždy se přizpůsobí podle toho, co chceš udělat.´´ ,,To zní sice hrozně, ale dobře.´´ Prohlédl jsem si Kubu; teď už mám v týmu i někoho, kdo za něj bude myslet, kdo vyřeší i nejzapeklitější problémy a díky jehož taktikám budeme schopni porazit Terora. Ale hlavně tu mám dalšího spolehlivého kamaráda. ,,Kamile, je to na tobě. Vyber dalšího bojovníka.´´ V Do boje jdi vesele, neboť mrtví, kteří se nesmějí, jsou oškliví. -LONDON JACK ,,Dalšího? Pak teda Tomáše.´´ Tomáš je prostě číslo, je to věčný srandista, který si umí udělat legraci ze všeho možného. Znám ho již dlouhou dobu, od první třídy, z těch, co si vybírám, nejdéle. Postavou měřil něco víc přes jeden a půl metru, nic mimořádného; v davu lehce zaměnitelný; až na jeho výraz, který pokaždé symbolizoval jeho nadhled a nevázanost. Na Tomášovi jsem měl rád, že každou situaci uměl zlehčit svými gesty nebo fórky, a i když jsem se s ním neviděl přes rok, věřím, že si svou náklonnost ke mně uchoval, ale bojím se, aby se jeho veselá nátura nestala pro tuhle výpravu přítěžím a aby naše počínání nebral lehkovážně; doufám, že nebude. Počítám s tím. Z dávných časů si také pamatuji, že jeho rodiče mu se mnou zakázali kamarádit kvůli naprosté banalitě, za kterou nemohl ani jeden; když jsme z toho vyrostli, tak jsme se zase vídali a bavili se spolu, ne však tak, jako kdysi - chodili jsme každý do jiné třídy. Už to nebylo jako kdysi – a tak se naše přátelství rozpustilo úplně. Ale teď plánuji návrat ke starým kořenům, a to doslova. Tomáš se objevil v místnosti; černovlasý smíšek na sobě měl zrovna pyžamo, nejspíš šel spát. A v tu ránu z jeho tváře zmizel všechen nadhled; mlčel, zcela ohromený. Chytil se za hlavu a těkal očima po okolí. Tak to bylo ještě nějakou chvíli, během které mu byly, jak si myslím, ,,vloženy informace,, do hlavy. ,,Fíha. To použiju, až se budu učit. Takže elementalisti... jo ?´´ ohrnul ret Tomáš. ,,Jo, to jo, mimochodem, ‘’učiteli’’, nebo kdo ‘ste, ať už se bude dít cokoli, na co tady ‘eště ‘sme my?´´ ozval se Aleš. ,,Až se vyberou všichni vaši spolubojovníci, budete informováni o dalších postupech. Také pochybuji, že umíte použít energii elementu, tak kam ten spěch, Aleši..!´´ Aleš pokrčil rameny, a Jakub proměnil výraz do uvažovačného šklebu. ,,Hej hej... a co já tady? Co tu já mám dělat, HEJ! Kamile!,... jsou tohle doopravdy Kuba s Alešem?´´ ,,No kdo jinej...Nazdar.´´ ozval se Jakub. ,,Tomáši, rozhodni se, zda budeš s Kamilem a jeho přáteli bojovat proti vylíčené hrozbě.´´ ,,Takže Kamil, Kuba, Aleš.... starý školní časy se vracej! No jasně !´´ Já to tušil; prosím, ať se to nezvrtne. Vždyť Tomáš ani neprojevuje sebemenší strach, nepřemýšlí nad možnými následky. Buď za tu dobu, co jsme se neviděli, získal velkou odvahu, nebo je to stejný blázen, jako kdysi. Ale co, takového ho nakonec chci. Zase jsem si vzpomněl na to, jak byl ke mně Tomáš loajální do té doby, než se naše cesty rozdělily. Na to, že to byl vlastně můj první opravdový kamarád. ,,Dobrá tedy; zvol si element.´´ vyzval ho hlas. ,,Vůbec nevím..no ale, co takhle vítr a tak?´´ Tomáš ukázal prsty na Jakuba. ,,To by se mi dobře kombilo s Kubou! Žejo?´´ Kombilo...ten to bere z kopce. ,,Dobrá. Chceš tedy síly větru?´´ ,,Jasně!´´ Tomáš byl vymrštěn do vzduchu jakousi podivnou silou, která s ním začala rotovat, jako by ho zachytilo tornádo. Vlasy mu narostly až na záda, oblečení nabylo světlejších modrých a zelených odstínů, stejně tak jako jeho podobně zabarvený účes, od kterého se odrážely záblesky světla. ,,NO CO TO JE?!´´ výskal. ,,Element větru.´´ řekl s klidem tajemný hlas. ,,SUPER!´´ ,,Aspoň, že je rád.´´ cynicky poznamenal Jakub. Tomáš se prolétával s nebývalým nadšením ve vzduchu, a to jsem mu jen přál; viděl jsem dalšího spolužáka, který se dal na správnou cestu – se mnou. Také jsem viděl někoho, kdo nás, ať už se stane cokoli, bude obveselovat a zpestřovat cestu. Bohužel, spatřil jsem i někoho, kdo na sebe musí dávat pozor a nepřehánět to se svým temperamentem. Už skoro mluvím, jako bych ho měl nerad v týmu. První létající člověk, kterého jsem viděl, byl zvláštní; svým stylem letu mi připomínal kosmonauty ve vzduchových turbínách. ,,Tomáši, zvol si zbraň. A už přistaň.´´ řekl hlas. Tomáš už byl zase na svých nohou, když přemýšlel nad možnou zbraní. Za chvíli se ozval náš ‘’mistr’’ s netrpělivým podtónem hlasu. ,,Tak Tomáši, vybral sis už?´´ ,,No.., hm.., ještě chvíli..´´ Uplynulo dalších pár desítek vteřin. ,,Tomáši, máš už vybráno?´´ ,,Eh, no..ono totiž...´´ ,,Nemáme čas.´´ ,,Ale-´´ U Tomášových nohou se objevilo kopí se zvláštní čepelí ve tvaru trojúhelníku, dosahující čtvrtiny zbraně. Barvy na čepeli byly podobné, jako Tomášovo oblečení; ten kopí zvedl a nadšeně si ho prohlížel. ,,Jé, děkuju !!!´´ radoval se Tomáš. ,,Jak jsem řekl, nemáme čas. Kamile, vybírej dál.´´ ,,Moment, moment.´´ ozval se Jakub. ,,Jak, jako elementalisti, můžeme kouzlit? Abych si třeba něco zkusil, když se tu flákáme.´´ ,,Dobrá připomínka. Je to tak, že se soustředíte na to, co chcete vyvolat – ty, Jakube, třeba blesk, Aleši, ty třeba - ´´ ,,Fireballek?´´ dokončil větu Aleš. ,,Ano, hm, tak se to také dá nazvat. Tomáši, ty můžeš manipulovat s větrem, ale nepočítej prozatím s nějakou ohromnou silou – tvé síly se ti uplatňují především k létání, rychlosti zbraně a překvapení soupeře.´´ ,,Paráda.’’ zamručel Tomáš. ,,Abych nezapomněl, když se soustředíte, tak rukou, či jiným místem, odkud chcete, aby kouzlo vyšlo, musíte naznačit směr a, například, velikost toho, co chcete stvořit. Dál už je to na vás, nebo na vašem cíli; chcete-li, můžete si to zatím procvičovat. Vězte však, že příliš silná kouzla váš element nedokáže nebo jej alespoň značně oslabí.´´ I když byli kluci zmatení z výkladu tajemné bytosti, začali zkoušet různá kouzla. A když jsem se chystal něco udělat sám, uvědomil jsem si jedno - ještě jsem si nezvolil element.. No, nechám to na konec. Vyberu si podle toho, co budou mít ostatní, to aby to ladilo. Snad zbyde něco, co mi bude aspoň trochu vyhovovat. Tomáš znenadání roztočil své kopí; kmitalo v jeho rukou tak rychle, až už se skoro nedalo postřehnout. ,,To je něco.. A hele, jaktože to kopí ovládám takhle profesionálně, když jsem s ním nikdy necvičil? Proč mám pocit, že s ním doopravdy umím?´´ ,,Spíš se zeptej, proč s ním doopravdy umíš.´´ usmál jsem se. ,,Tomáši, to je tvým elementem – vybral jsem ti zbraň, která koresponduje tvému elementu.´´ ,,Uh.. co znamená ,,Koresponduje,, ? ´´ ,,Odpovídá.´´ ,,Aha.´´ ,,Můžu už si vybírat další společníky?´´ ,,Ale ano, málem bych zapomněl, asi bych jim měl rovnou osvětlit i to, co jsme teď probrali.´´ odpověděl mi hlas. ,,Počkejte, to by mě právě zajímalo. To, že tak trochu ,,zcepení,,, když přijdou, znamená, že jste jim, nevím ale jak, vysvětlil, o co tady jde?´´ ,,Ano, Kamile, je tomu tak.´´ ,,Dobře; mám tomu rozumět i tak, že všechno, co jsme se zatím naučili a nevěděl jsem, například, jak se kouzlí, budou vědět i ti, co teď přijdou?´´ ,,Ano. Můžeš vybírat.´´ VI Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA! -Karel Čapek ,,Je to jasné, Jirku a Pepu.´´ Jirka a Pepa. Pokud Aleš a Jakub měli to, co ten druhý neměl, tihle dva byli doslova protikladní jeden druhému. A to byli bratři. Začneme Jirkou. Malý postavou, velký egem, lusknutím prstů dokázal přivábit pozornost kolektivu, svým kamarádům rozuměl a byla radost ho mít v týmu. Nebyl to nějaký nablblý frajírek, kterých dnes můžete vidět až až, naopak svoje vystupování umocňoval vtipem a přirozeným charismatem. A i s ním jsem se znal od první třídy, kdy nastoupil v druhém pololetí. Jirka byl pokaždé důrazný na výběr svých přátel; dobře ho znalo jen pramálo lidí. Také byl stejně jako jeho bratr velký fanoušek Pána prstenů; a především patřil k partě, která chodila do Exilu. Byl velký asi jako Tomáš, nicméně ne tak rychlý běžec jako Jakub – vyhublý černovlasý mladík vynikal svou mrštností, než že by byl nějak sportovně nadaný. Zato Pepa byl jiná liga, už proto, že mu bylo dvacet. Poklidný vysokoškolák, přístupný nápadům, opak Jirky proto, že byl mohutné, silné postavy. Pepa se pochopitelně choval rozvážněji a obezřetněji, než moji vrstevníci. Seznámil jsem se s ním v souvislosti s jeho mladším bratrem, když jsem se s Jirkou začal kamarádit. Byl to také první z nás, co objevili klub Exil. Neznal jsem ho tak dobře, abych o něm teď mohl vynášet nějaké rozsudky, jaký je - ale výraz svého bratra nezapřel. Byli to prostě David a Goliáš, Alfa a Omega, Tom a Jerry toho, co jsem zde chtěl vytvořit. Pokud se oni dva připojí, udělají mi velkou radost. To, že jsem si je vybral, znamená také to, že kdybych zklamal, a teď si to už musím připustit, tak oni by byli druhá vlna - Pepa by je bez problémů vedl a Jirka by si se svou mazaností také své místo našel. Vybral jsem si je dva, protože jim zde mohu bez problémů věřit. Jak jsem to dořekl, oba dva se objevili v místnosti a jediné, co stačili před přísunem informací, bylo se na sebe podívat. Poté oba dva svůj zrak upřeli na mě. A znova jsem byl ohromen znalostmi toho, kdo nás sem přivolal – Jirků a Pepů po světě chodí miliony. ,,Takže, elementy. To znám možná tak z filmů a z her...´´ prohlásil Pepa. ,,Ale, klid, určitě to bude zase nějaká akce tady s lidma … a Tomáš, Aleš, Kuba, Kamil, staří přátelé! Proč se k nim nepřipojit, co myslíš?´´ řekl jeho bratr. Spolu s ostatními jsme pozdravili nově příchozí. ,,Nazdar, kluci.´´ ,,Jiří, Josefe, vyberte si, zda chcete bojovat po boku těchto elementalistů.´´ ,,No, proč ne, je to velká zodpovědnost, ale co se od nás očekává, ...?´´ zeptal se Pepa. ,,Jo, aby nás Terorovci nenapálili hnedka co přijdem, hehe.´´ doplnil svého bratra Jirka. ,,Budou vám vštípeny elementální schopnosti, vyberete si zbraň.. a jak už jsem vám vyjevil, vaším cílem je porážka elementalisty Terora a vypátrání záhadného zdroje sil jménem Hyperion.´´ ,,Jak se bojuje, známe, to víme od vás... ale otázka je, kde boje probíhají? A co můžeme čekat?´´ ,,Jo, a taky, proti komu všemu jdem ? Jaký ty elementy maj voni, a tak.´´ ,,Tyto věci se dozvíte, pokud se připojíte – bylo by zbytečné vám je říkat, kdybyste nechtěli pomoct.´´ Pepa přikývl. ,,Tak nám dejte chvíli na rozmyšlení..´´ Jirka s Pepou poodešli a začali se o něčem bavit; trvalo jim to několik minut, jako by to bylo něco velice důležitého. I když, pro ně to bylo velice důležité. Otočili se s kamennými tvářemi, když se tajemná bytost zeptala: ,,Jak zní vaše rozhodnutí?´´ Bratři přikývli. ,,Jdeme do toho!´´ vykřikli společně, sami překvapeni svým načasováním. Když jsem je viděl před sebou, zase jsem pochopil, co pro mě znamenají ti, co mi budou pomáhat. Jirka a Pepa neměli výhrady, nic, oni mi to zkrátka nechtěli kazit.. Vzpomněl jsem si na Jirku, jak Aleše poprvé přivábil do Exilu, když k němu měl odpor, a Pepu, který mi poprvé vysvětlil, jak se tam hraje ,,na úrovni,,. ,,Velmi dobře. Vaše elementy?´´ Neváhali dlouho. ,,Temnota.´´ řekl Jirka. ,,A světlo.´´ dodal Pepa. Co to je za nesmysl, elementy přece nejsou světlo a temnota.. Ale byly. Jirku vstřebal černý sloup, který na jeho místě vyrazi ze země; Pepa roztáhl ruce a stoupal do výše. Celou dobu byl osvícen jakýmsi světlem, které bylo i zde, v čistě bílém světě, vidět. Jak se vznášel, pomalu se mu na těle začaly formovat části alabastrově čistého brnění se žlutým křížem na prsou. Jeho helma byla doplněna o podivná křídla, symbolizující světlo jeho elementu a i přestože měl na své helmě jasný průzor na oči a ústa, zvenku nebylo nic vidět, jen tma. Náhle jsme zaslechli výkřik: ,,ÁÁÁÁ!!!´´ To se Jirka vyprostil ze sloupu; všichni jsme viděli, jak se změnil. Vlasy měl zježené, kůži zašedlou, oblečení, tričko s dlouhým rukávem a plátěné kalhoty měl černé jako uhel. Už při pohledu na něj jsem viděl jistou sílu, kterou ovládá. A na Pepovi bylo zase vidět, co jeho element obnáší – že i čiré dobro se může otočit k problému ozubeným koncem. ,,Paráda !´´ pochválil se Jirka. ,,Poslyš, Pepo, vidíš něco přes tu helmu ?´´ zeptal jsem se. ,,No jistě, perfektně.. proč ?´´ ,,Není ti vidět dovnitř... jen tam jen tma.´´ ,,Taky k čemu bys potřeboval koukat dovnitř, že?´´ řekl Jirka. ,,No, na tom nezáleží.´´ ,,Jiří; Josefe, vyberte si své zbraně.´´ ,,Pokud máme protikladné elementy, chtělo by to taky něco odlišného...´´ ,,Něco lehkýho a těžkýho. Ale co.´´ Když bytost viděla, že jsou bratři stejně bezradní jako Tomáš, rozhodla se neztrácet čas.,,Jiří; co kdybys měl hvězdice, a ty, Josefe, bojovou hůl? Odpovídalo by to i vašem elementům.´´ ,,To je dobrý nápad, ano.. !!´´ ,,Já to taky beru.´´ V mžiku se Jirkovi kolem pasu objevilo nesčetné množství hvězdic různých tvarů i zaoblení - Jirka nelenil a hned si je začal prohlížet. Pepa uchopil těžkou hůl, která se mu objevila v pravé ruce; byla z tvrdého dřeva a na několika místech byla okovaná. ,,Díky moc i za bráchu.´´ ,,A také ty, Jiří, když se někdo dostane blízko k tobě, měl bys dostat něco, čím bys ses bránil; budiž ti dána zbraň i na krátkou vzdálenost.´´ A u pasu se Jirkovi objevila jakási zbraň, kterou ihned vytáhl pro bližší průzkum. Byla to nějaká zahnutá šavle; tlustší než meč, ale zase kratší. ,,Scimitar, zbraň arabského původu, nechť ti je dobrým společníkem.´´ ,,Uff...´´ zafuněl Jirka. Na něj toho bylo zjevně už příliš. ,,A co teď?´´ zeptal se Pepa. ,,Nyní si Kamil vybere zbývajících pár společníků; poté vám sdělím další informace - zatím se věnujte nácviku kouzel. Když jste sem byli přeneseni, vše vám bylo objasněno, a pokud se dostanete do boje bez toho, aniž byste si vyzkoušeli kouzlit, mohlo by vás to vyjít draho. Trénujte, času je málo. Otočil jsem se na Aleše, Jakuba a Tomáše. Byl jsem překvapen, jak rychle si osvojili element; Aleš vypouštěl ohnivé koule, Jakub do stran vystřeloval blesky, Tomáš.. jen létal a zvykal si na kopí, ale i to bylo nezvyklé. Jsem zvědavý, co dovede Jirka a Pepa – to budou určitě kouzla nikde neviděná. ,,Vybírej dál.´´ zněla výzva. VII Často nám velké služby prokazují malí přátelé. -ALPHONSE KARR Ani s další volbou jsem dlouho neotálel, vybral jsem si Michala. Michal byl další, který se mnou chodil do třídy. Byl mým kamarádem už čtyři roky a já měl většinou důvod mu věřit. Michal se dal do jisté míry označovat jako veselý, ale bylo to spíš v tom, že když se dostal do dobré nálady, choval se trochu jako dětina, což mi nevadilo, bylo to odreagování od vážnosti a podivného pozérství ostatních spolužáků. Taky měl rád holky, ale který kluk ne... problém byl spíš v tom, že ne vždy se s nimi dovedl sblížit, i když měl dobré nápady, jak na to. Pamatuji si na časy, kdy jsme si navzájem radili a dělali jiné různé pitomosti. Měl rád našeho Aleše; tvrdil o něm, že je to výborná osobnost, ale Aleš ho jen bavil svými gesty a to bylo vše, co se mu líbilo, nemluvě o jejich dřívějších potyčkách ve škole. Byl to také dlouholetý karatista; nikdy jsem těmhle věcem moc nevěřil, ale je to každého věc, takže proč mu to brát. Třeba mu to teď může pomoct. Byl sice malý, ale ne tak moc; o něco málo převyšoval Jakuba – v davu byl lehce přehlédnutelný, ale do ,,stáda,, nezapadal. S culíkem na hlavě připomínal příslušníka Yakuzy, ale bylo to proto, že chtěl mít vždy dlouhé vlasy. Jediná povahová vlastnost, kterou jsem mu mohl vytýkat, byla jeho věčná stydlivost, se kterou mě někdy doopravdy vytáčel; nicméně doufám, jak jsem vypozoroval během posledních měsíců školy, že už se tomu odnaučil a byl více akční. Měl jsem pro něj určitý element vypozorovaný, podle jeho příjmení. A proč jsem si ho vybral? Potřebuju někoho, kdo by tím nebyl tak zatížený a občas udělal něco, co by mě pobavilo..ne, to ne, na to mám Tomáše. Vybírám si ho spíš proto, že byl loajální a za každé jeho úmyslné nebo neúmyslné selhání se uměl omluvit. A také, že jsme spolu vedli diskuze, které jsem u žádného svého vrstevníka ještě nezažil. Michal se objevil v naší dimenzi; zrovna měl na sobě nějaký extravagantní účes. Prameny černých vlasů mu trčely z hlavy různými směry. ,,...´´ Michal ohromeně zíral, co se to děje. ,,Nazdar. Víš, kdo jsme, o co jde, tak to nebudeme prodlužovat, nemáme moc času. Připojíš se k nám ?´´ ,,Ech...Ale jo, jasně, že jdu. Tohle je nabídka, která se neodmítá.´´ Tentokrát to proběhlo rychle, pomyslel jsem si. Snad si to nebude chtít rozmyslet. Vzpomněl jsem si na zážitky i s ním; jak jsem ho do Exilu přivedl jednou jedinkrát, než ho stačili zavřít, a on si ho nedokázal patřičně užít. Na to, jak jsem mu pomáhal s rozchodem s partnerkou, nebo na to, že mi řekl, že jediný já, z celé školy, se s ním bavím seriózně. ,,Dobrá volba, Michale. Vyber si element.´´ řekla bytost. ,,Takže v tom jedu s váma.´´ přikývl Michal. ,,Ale jakej element, to nevím..´´ ,,Rozhodni se sám, ale mě napadlo, co to.. přírodní element? Nikoho, kdo by ovládal element země v týmu ještě nemáme. Rýmoval by se dokonce i s tvým příjmením: Příhoda – příroda. Ne, je to jen návrh.´´ ,,Asi bych ho taky chtěl, no...’’ Michalovu pozornost ale zaujalo něco jiného. ,,Jé! Aleš!´´ vykřikl nadšeně. Aleš se zastavil. ,,Co mu je?´´ zeptal se. Při pomyšlení na to, co by se mohlo stát, jsem se zpotil. ,,Ne, nic, to neřeš..´´ ,,Aleš je s náma taky, paráda!´´ zavýskl Michal. Aleš pokrčil rameny a já jsem hned věděl, která bije. ,,Hmm..takže ten přírodní element, šlo by to?´´ ,,Nemusíš si ho brát, jen mě to tak napadlo -´´ Okolím zavál silný vítr, a jakoby odnikud se na Michala začaly snášet listy. Obalily ho tak, že mu koukala jenom hlava, kterou měl ještě v kapuci. Na nohou měl dřevěné sandály. Oproti ostatním členům společenstva to byla docela rychlá změna. ,,Proboha, vypadám jak..i když, no, není to zase tak špatný. Hlavně, že se můžu změnit zpátky.´´ ,,Nyní si, Michale, vyber zbraň.´´ ,,Tak, moc asi na boj zblízka nebudu, a co se hodí líp k druidovi, než magická hůl? Jo, vezmu si dřevěnou tyč.´´ Vida, tak k druidovi, keltskému přírodnímu čaroději. To mě nenapadlo, ale měl pravdu. ,,Nastav ruce.´´ Jakmile to bytost dořekla, v Michalových rukou se objevila hůl; byla dřevěná a v její hlavě byl zapletený nějaký drahokam. ,,Tak díky moc.´´ ,,Kamile, vybírej dál.´´ I když jsem se snažil, jak to šlo, už mě nikdo dostatečně loajální nenapadal.. VIII Být posledním nevadí, ale nikdy nesmíte být poslední dvakrát po sobě. -LEE IACOCCA ,,Hej!!’’ křikl jsem na kluky. ,,Nenapadá vás někdo, kdo by se ještě dal přibrat do tohohle společenství?´´ Všichni až na Michala mlčeli. ,,Co Lukáš.. ?´´ navrhl. ,,Ten? No to nevím, zase bude ostatní otravovat.´´ ,,No ale vem si, že tady záleží na každým, koho vezmeme - pokud půjdeme v méně lidech, Teror a spol to budou mít lehčí, a taky nevíme kolik jich je. Kolik lidí zbývá ještě vybrat, pane..učiteli?´´ ,,Dva.´´ ,,No tak to je jasný. Lukáš a Martin.´´ ,,Martin!´´ zděsil jsem se. Tohle Michal nemůže myslet vážně. ,,Třeba se polepší.´´ ,,Nejsem si s ním zrovna jistej, ale dobře.´´ přikývl jsem. ,,Ale pokud se něco zkazí, vezmeš to na sebe. Víš jací jsou, a tady jsou jen lidé, na které se mohu stoprocentně spolehnout.´´ ,,Jasné..´´ Jak pro koho. ,,Takže teda... Lukáše.´´ Lukáš byl spolusedící Michala; i s ním jsem se znal čtyři roky, ale poslední dobu mně i Michalovi značně znepříjemňoval život podlézáním autoritám a vzápětí věčným shazováním před nimi. Dělal to nejspíš proto, že byl také trochu dětinský, jako Michal, a on by druhého, jako je on nevystál – na druhou stranu, když mu Michal odpustil tím, že ho přizval, bych mu měl odpustit asi i já. Lukáš nebyl žádný myslitel nebo velká osobnost, ani jsem k němu necítil nějaké větší přátelství; nevím ani, proč bych si ho měl vybírat. Nevybírám ho s klidným srdcem, ale čím více lidí, tím lépe, jak už řekl Michal. Postavou byl podobný Michalovi, měl světle zrzavé vlasy a byl obsypaný pihami; také byl vytrvalý, natrénovaný ze sportů, které dělal. Lukáš se objevil v místnosti, a jak mi došlo podle jeho výrazu, seznámil se s okolnostmi. Když se vzpamatoval, jeho mysl nezvyklá na magii z knih, her, nebo filmů tomu nejspíš nijak moc neporozuměla a jeho protažený obličej byl jasnou reakcí na to, co se zde odehrává. ,,Kejml? Michale? Jaký eleme..nty a ..Teror? To je jak v nějaký sci-fi, ne? A co je tohle za lidi?´´ ,,Ahoj, jestli chceš, připoj se k nám, vybrali jsme si tě s Michalem.´´ řekl jsem razantně. ,,Ostatní jsou moji přátelé, kteří se už přidali.´´ ,,Já teda nevim, no.. je pravda, že mít možnost zachránit svět, a ještě k tomu s váma je něco, co nevidim každej den – ale proč bych měl jít zrovna já?´´ A v ten moment to Michala přestalo bavit. ,,Panebože, Lukáši, pojď. Je to důležitý pro všechny; máme mít přesně devět lidí, a my se známe, tak se přidej.´´ Tak tohle byla dobrá volba - a teď myslím Michala. ,,No tak dobře, že jste to vy, kluci.´´ řekl lehkovážně Lukáš. Lukášova přezdívka pro Kamila Ani to se mnou nehnulo. Je sice šance, že se Lukáš trochu polepší v tomhle vyhroceném prostředí, je i docela vysoká a i pravděpodobná, ale nevím, co nás čeká, a proto bych měl doufat v podporu každého člena téhle party. Škoda jen, že doufat je málo - pokud se budou znova opakovat nějaké ‘’srandy’’ ze školy, tak je naše budoucnost více či méně jasná. ,,Ale... nevím, jak si vybrat elemet. Nechci se po někom opičit, nejlepší by bylo, kdybych mohl dostat .. asi .. všechny.´´ Zbláznil se, pomyslel jsem si. Na druhou stranu, jak jsem viděl u Jirky a Pepy, všechno je možné. ,,Ano, moc všech elementů ti mohu dopřát.´´ odpověděla mu bytost. Tak tohle je k smíchu. Všichni si vybrali jeden, i když mohli všechny. ,,Ale! Nebudeš je ovládat tak zdatně jako tvoji spolubojovníci. To si musíš zapamatovat.´´ Lukáš neváhal. ,,Dobře! To zase tak nevadí, budu si alespoň rozumět s elemementem všech. Jo, Kejml, jaktože sis ještě nevybral elment?´´ ,,Já? Já si ho vyberu až nakonec, abych věděl, co tomu chybí. A Lukáši, je to e-le-ment.´´ S úsměvem jsem očekával jsem převrat v Lukášově vzhledu, třeba že se promění v chodící duhu, ale nic se nezměnilo. Lukáš zůstal tím, kým pokaždé byl. ,,Už mám ten elemment?´´ ,,Ano, máš.´´ ,,Divný... proč jsem se teda taky nějak neproměnil?´´ ,,Neproměnil ses proto, že na tebe zapůsobily všechny elementy; žádný nepřevažuje v tvém těle tak, aby změnil tvůj zevnějšek.´´ ,,Jo, bezva, nemusím se proměňovat.´´ ,,Lukáši, nyní si vyber zbraň.´´ ,,Vyberu si dvoubřitej meč!´´ ,,Pak tedy nastav ruce.´´ Kolem Lukášových rukou se objevil zahalený oblak, ze kterého za chvíli vystoupil meč s dvěmi čepelemi. Jílec byl ze dřeva a ostří bylo tvořené blýskavým kovem ne nepodobném diamantu; středem meče vedla světlemodrá linie. Musím říct, že měl Lukáš dobrý vkus. ,,Děkuju.. co mám dělat teď?´´ ,,Měl bys sis zkoušet, jak vyvolat zhmotněnou energii tvých elementů; takovým způsobem, který jsem ti popsal, když jsi sem byl přivolán.´´ ,,Moc to nechápu, ale dobře.´´ ,,A ty, Kamile, vybírej dál. Slyšel jsem něco o jakémsi Martinovi.´´ Lukáš se zastavil.,,Cože, počkej, Martin ze třídy?´´ řekl nevěřícně. ,,Nebo snad ne, Michale?´´ podíval jsem se naštvaně na Michala. ,,Kluci, no tak. Pokud bude dělat problémy, tak mu snad ty schopnosti můžeme ubrat, ne?´´ ,,Michale, odebírat schopnosti elementalistovi je nemožné; pouze jen kdyby si to sám přál.´´ ,,Takže tím pádem - ´´ Michal mne přerušil ,,Kamile, no tak, co se může stát?´´ ,,...Zkusíme to.´´ povzdychl jsem si. ,,Tak tedy... Martina.´´ Netrvalo dlouho a Martin se jako poslední z devíti elementalistů objevil mezi námi. Martin, to nejlepší na konec. Nebo dost možná nejhorší; na druhou stranu, pokud doufám v přetavení Lukáše ze slabocha na věrného, silného bojovníka, mělo by to vyjít i tady. Byl to chlapec stejného věku jako my - chodil do stejné třídy jako já, Michal a Lukáš, a proto asi Michal chtěl, aby šel s námi. Martin byl kluk metr a tři čtvrtě vysoký, poměrně silný, nejspíš i otužilý. Svoje hnědočerné vlasy měl vždy sestřižené nakrátko, podle Michala pokaždé mluvil, jako by něco žvýkal. Jeho oblíbenou zálibou bylo mě a Michala pořád obtěžovat hloupými narážkami - a zde se musím znovu zastavit nad tím, proč si ho Michal vybral. Nejspíš to Martin bral z legrace, ale když vás někdo tři roky otravuje s řečmi o tom, jaký jste blbec a idiot, po čase vás to omrzí a chcete dotyčnému dát za vyučenou, čemuž jsme s Michalem už leckdy neodolali. Beztak se nic nezměnilo. Asi si taky myslel, že je to z legrace, asi určitě, ale jak říkám, za pár týdnů Martina máte plné zuby. A i když tohle zní jako dětinská historka, zažité je to mnohem horší. Na druhou stranu, Martin byl poměrně chytrý, takže se nedalo říct, že se tak chová proto, že by byl nějak mentálně postižený nebo jen jednoduše myslel. S jeho účastí na tomhle klání nejsem zrovna spokojený, ale chtěl jsem Michalovi vyhovět a jak on sám řekl, čím víc lidí, tím líp. ,,Martine, podstoupiš tuto zkoušku..?´´ řekla bytost. ,,No jasně..´´, řekl vyrovnaně, ,,JEŽIŠI, Kamil a Michal!´´ Zbytek party se na něj podíval a netřeba domýšlet, co se jim honilo hlavou. Nikdo však nahlas nereagoval. Učitel zvýšil hlas. ,,DOOPRAVDY, Martine..?´´ ,,Co...? Jo, asi jo.´´ ,,Pak si vyber element.´´ ,,To vůbec nevím, ale tak si vyberu něco jako Lukáš..’’ zamyslel se Martin. ,,A co kdybych si místo elementu nechal vylepšit tělo a jediný, s čím bych bojoval, by byla moje zbraň..?´´ ,,Martine, jde to, ale přeci jen bys měl mít element. Ale - nevím, jak jsi zdatný a jaké máš vědomosti, takže to možná není tak špatný nápad.´´ ,,Vědomosti nulové..´´ špitl Michal. ,,Je to tvé definitivní rozhodnutí?´´ ,,Jo, je.´´ Celou dobu Martin odpovídal svým rádoby - zadumaným výrazem, který Michalovi přišel k smíchu; nicméně pro mě to byla jedna z mála chvil, kdy jsem ho viděl o něčem vážně přemýšlet. A vtom se Martin změnil, i když ne tolik, jako ostatní. Narostly mu mohutné svaly, až mu téměř prasklo jeho dosavadní oblečení. Byl už na pohled něco jiného, než předtím. Doteď jsem byl pouze zvyklý na Martina, kterému pokaždé někdo nabil za jeho vystupování; teď přede mnou stál silný muž, ke kterému mi to, co dělal, prostě nesedělo. ,,Ty jo.´´ ,,Martine, nyní si vyber svoji zbraň.´´ ,,Dobře. Samopal.´´ Martin nezklamal. ,,Ale Martine, copak nevíš, že střelné zbraně jsou elementem lehce zničitelné a nedají se nijak rozumně propojit s elementem uživatele? Zmínil jsem ti to, když jsi přišel!´´ ,,No a nedalo by se to zařídit, aby nebyl třeba nerozbitnej?´´ zamračil se Martin. ,,A element, ten přece nemám!´´ ,,Zařídit by se to dalo, ale Martine, buď opatrný. Tvoje bezstarostnost tě může přivést do značných potíží.´´ ,,Nebojte, společně s klukama si poradíme...!´´ ,,Tak tedy, Martine, nastav ruce.´´ Martin si vzal samopal; bylo vidět, že to nebyl jen tak nějaký krám, že je to dílo elementu. Nedokážu ho popsat úplně přesně; měl velkou pažbu ze dřeva, chyběl mu zásobník a na jeho hlavni byl přidělaný malý dalekohled – což bylo u automatu divné. ,,Jo. Díky.´´ Martin vystřílel prvních pár desítek nábojů do vzduchu, a jak to vypadalo, byl se svou zbraní nadmíru spokojen. A tak jsem přibral do party i Lukáše s Martinem. Nedokázal jsem si představit, že zrovna oni mi budou schopni pomoct, ale musím doufat, že to dokážou. A teď, když se nad tím zamyslím, zbývá poslední elementalista. Já. IX Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel. -Camus Albert ,,Kamile, nyní je řada na tobě. Vyber si element.´´ Místnost utichla; všichni se pomalu začali obracet na mě, na toho, kdo si je sem přivolal, na toho, který si vybral je a pouze je, aby mu pomohli v otázce života a smrti. Toho, který za ně nese zodpovědnost. ,,Dobře, dejte mi chvíli na rozmyšlenou.´´ Takže je to tady, můj element. Podíval jsem se na skupinu a pokusil se přijít na to, co jí chybí. Oheň, dvakrát vzduch, země, dobro a zlo, a dva ani tak, ani tak. Mám to, chybí voda, ale představa vodníka mi k sobě nějak nesedí. ,,Chci schopnosti ledu.´´ Jirka s Pepou se na sebe zamračili, Martin schoval vyjevený obličej do dlaní; jiní bez mrknutí sledovali, co bude dál. ,,Dobrá tedy. Kamile, budeš elementalistou ledu!´´ Začalo to. Cítil jsem zimu; velký chlad, studenost samu, zařezávající se do zubů při jezení zmrzliny, zimní vánici, ve které je jen těžké se pohybovat, listopadový sníh, dopadávající na bahnitou krajinu, led.. zimu.. sníh.. a sebe sama. Cítím se ztracený, tohle nepřemůžu. Znenadání jsem se ocitl v bloku ledu; avšak věděl jsem, že se mohu vyprostit, když se budu snažit, když budu dost silný na to přijmout element.. Soustředil jsem veškerou sílu, a ruce, doteď zkřížené na prsou, jsem rychle vymrštil do stran; ledový blok praskl a já jsem se dostal z tohoto vězení. ,,Váš vůdce, Kamil, elementalista ledu.´´ pronesla se slabým podtónem radosti bytost. Bylo to poprvé, co jsem jako elementalista slyšel jeho hlas. Je to někdo, koho bych měl znát, je mi to jasné, ale kdo? Někdo začal tlumeně tleskat; poté se přidal i zbytek. ,,Proč tleskáte?´´ ,,No, teď už jsme kompletní tým!´´ zaradoval se Michal. ,,A hlavně teď už vidim, žes nedopad o moc líp než já... hehehe.´´ dodal Aleš. ,,Jo, Kamil má teď parádní vlasy!!´´ na to Martin. Prohlédl jsem se a ano, změnil jsem se, a jak. Přes pravé oko mi přesahoval proud světle modrých vlasů, na těle jsem měl ledové brnění, také namodralé, ale kupodivu jsem necítil žádný mráz; jen mi byla trochu zima, což asi symbolizovalo můj element. Brnění mi překrývalo prsa a břicho, na nohou jsem měl světle modré plátěné kalhoty. Boty jsem měl stejné barvy jako zbytek – možná o něco tmavší. Byl jsem šokovaný. Takhle teď vypadám – oblečený v modrých věcech, ovládájící led. A takhle budu vypadat, až budu bojovat proti tomu, koho jsem potkal u Exilu. ,,Kamile, nyní si vyber svoji zbraň.´´ Tohle ale už nebyla tak těžká volba. Chtěl bych mít meč, jaký ,,hrdinové,, mého formátu mají. Navíc, nikdo jiný z party si ho nevybral. Ale teď, jaký meč? Obouruční? Ne, potřebuju se nějak bránit. Nějaký malý, krátký? Tak přesný zase nejsem. Dlouhý? No, pokazí se mi rovnováha, a je to.. navíc si nedokážu představit sám sebe se štítem, který bych tím pádem měl mít. A pak mě napadl další z mých potřeštěných nápadů. ,,Meč bastard. Z ledu.´´ ,,Meč bastard, také zvaný jeden-a-půl-ruční, říkáš? Dobrá, nastav ruce.´´ Natáhl jsem před sebe ruce; objevil se mi v nich balvan ledu, který se zanedlouho rozpustil. To, co z něj zbylo, byl můj meč. Byl středně dlouhý i široký, a když jsem ho uchopil a přehodil do druhé ruky, uvědomil jsem si, že ho mohu držet v jedné ruce a druhou třeba kouzlit, nebo rozdávat o něco silnější údery s oběma rukama na meči. Jílec byl pečlivě vyrytý, světle modrý jako moje vlasy, čepel vypadala jako několik ledových trojůhelníků zasazených pevně v sobě. Nezbývá dodat, že to byl krásný meč, na který se snad budu moci pokaždé spolehnout. Teď, když mám element, nejspíš bych se měl popsat i já, ale nevím, jak. Je pravda, že jsem měřil téměř dva metry a kdysi byl nejsilnější ze třídy, ale to mi teď nebude moc platné; před tímhle neobvyklým účesem jsem měl vlnité vlasy, a špatně viděl. Nepatřil jsem ani k ,,lepší sortě,, ani k nesnášeným členům kolektivu a ani já jsem se nikdy nikoho nestranil; vyšlapával jsem si cestu životem, jak to šlo. Z toho, co jsem měl v hlavě, bych horší dvojku z čehokoli dohromady dal, měl jsem i obstojnou paměť. Mezi svými přáteli jsem se pokaždé cítil dobře, ale mezi příliš členitým kolektivem, jako je třeba školní, nikdy. Při pohledu na všední věci mě napadaly různé myšlenky... ano, vždyť tuhle bych se téměř popral, když jeden známý ubližoval mojí spolužačce. Nicméně, jak se zdá, můj opravdový test právě přichází. ,,Kamile, doporučuji ti vyzkoušet kouzla – zkus něco vytvořit pomocí ledu.´´ No proč ne, čas si osahat element. Sám nevím, jak to udělám, ale říkal nám.. představit si objekt, nastavit ruce a chtít ho stvořit, tak do toho. Představil jsem si hladkou ledovou kouli velkou asi jako grapefruit a vymrštil pravou ruku vpřed... A povedlo se. Koule proletěla okolím a já na ni jen přitrouble zíral. Tohle je všechno neskutečné; byl jsem vyvedený z míry tím, co se tu dělo. Moji nejlepší přátelé a nejužší známí pospolu, spojeni proti jedné hrozbě.


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 49		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Alan Dark	21.12.2008, 15:50:16

Určitě se mi tohle líbilo méně než předchozí část, ale zřejmě to bude jenom tím, že sis vybral trochu moc hrdinů najednou. osobně bych dal 2.5, ale když nemůžu, tak nebudu dávat radši nic. Ale další část si určitě přečtu (někdy) :)


ze dne 21.12.2008, 16:26:37
MC_Kejml: Opět ti děkuju za zastávku. Tahle pasáž byla vyloženě špatná, proto ve finální verzi už není. Tady na Saspi je přepsaná část jako "výběr trochu jinak", je to také v mojí tvorbě.

janie	04.07.2008, 21:34:35

šíleně dlouhé, celkem stejné, jen chápu, proč ses s nimi tolik bavil,-) uz kouknu asi i na pokracovani,-)

Kondrakar	15.05.2008, 18:13:19

Zajímavé. Nebylo to špatné, jen pro mě bylo obtížné se prokousat tím vybíráním ostatních (nejspíš proto, že to bylo téměř to samé)


ze dne 15.05.2008, 19:07:50
MC_Kejml: Znovu ti děkuju za zastávku :)

Tuax	11.05.2008, 10:34:38

Tak s obtížemi jsem se prokousal na konec druhé části. To je zatím asi to nejtěžší pro čtenáře. S trochou vůle se dá pojmout tvé vyprávění a vedení příběhu, ale stylově je to zatím dost slabé. Těžko se čtenář drží u čtení, není tam nic co by ho vtáhlo a drželo. Připomíná mi to hodně dětské seriály o superhrdinech, ono ani tak vlstně nepřipomíná, ono to je přesně takové :) Zvlášť tato část byla úplně jako vystřižená... Jinak postrádá to jendotlivou hloubku u každé podčísti. Každý z tvých hrdinů, to přijímá s jakousi samozřejmostí. Čtenáři podsouváš, že jejich volba je správná, nedáš mu prostor a informace, aby si tento názor udělal sám. Charaktery postav i elementalistů, působí dost prostě, bez větší hloubky. Působí to na mě vcelku zábavně, což by asi nemělo. Volba elementů je taková divoká, nesourodá. Co se týká světla a temnoty, tak mi to tam pasuje asi nejméně. Protiklady by měli být vůči elemenetalistům s terorovy skupiny, a ne vůči sobě samým. Ale je to tvá volba. Říkám jen svůj názor. Taky bych už v této fázi, uvítal pár dalších informací o hlase, který provází přerod chlapců na elementalisty. Pak mě trochu zarazilo, že sice se snažíš, mít v týmu protiklady a vyváženost, jednoho vůči druhému, mít tam sílu, humor, rozum apodobně, ale nejsou tam žádné holky, ani třeba jediná. Pak by ten tým vypadal vyváženěji, už aspoň tímto. Taková příroda, to mohlo být ideální... ale to jsou jen mé dojmy. To jsou jen první myšlenky, které mě napadly po dočtení. Třeba ti k něčemu budou, a nebo je nemusíš brát vůbec na zřetel to je na tobě. Zatím mi to prostě přijde dost slabé a je opravdu těžké to číst... ale snaha je :)


ze dne 11.05.2008, 20:30:11
MC_Kejml: Díky za názor a těším se u dalšího komentu :)

Imperial Angel	15.03.2008, 18:19:42

Odpověď na příspěvek od uživatele: Imperial Angel* ze dne 15.03.2008, 9:33:37* :D...vpořádku, nejsi první, kdo se takhle spletl ;) - myslím, že to rozdýchám... Když mluvím o dialozích, tak tím myslím kompletně všechny dialogy - je z toho prostě cítit nepřirozenost, nevypsanost... Třeba hned na začátku: ,,Aha..?´´ ,,Nazdar, Aleši .. ´´ ,,No co to je.´´ ,,Zdravím tě, budoucí elementalisto, jednoho z přátel zdepřítomného Kamila.´´ - Mno, tak nevím, kdybych se z ničeho nic objevila na nějakém podivném místě, jestli bych zrovna zvolala: No co to je. - teda neznám mluvu tvých přátel, ale buď bych jen nepřítomně zírala nebo bych ze sebe koktavě vydala něco ve smyslu: "Kde to jsem?" nebo "Co se to děje?" Bavit se s někým a psát jsou dvě různé věci ;) - Tím celkově nemyslím, aby ses vyhýbal hovorové řeči, pokud nechceš, ale vyhni se takovým slovům, která by spíš text shodila - třeba "kombilo" - tohle mi už přijde trochu moc... Stejně tak následná reakce jejich "učitele" je jako by reagoval nějaký počítač - taková příliš strojená, umělá. (Teda alespoň mě to tak připadá :) Doufám, že to stále bereš jen jako názor :)) Já osobně se totiž za nějak extra vypsaného autora nepovažuju ;)


ze dne 15.03.2008, 18:33:20
MC_Kejml: Jasně. Rozumím tomu, co mi chceš říct, ale tady bych velmi rád podotkl, že ''kombilo'' byla velmi charakteristická mluva pro jednoho z členů S.E., která měla už na začátku ukázat, jaký je. Co se reakce bytosti týče, možná na tom něco je, možná ne. Ať už to je jakkoli, díky za názor!

Imperial Angel	15.03.2008, 9:33:37

Nevím, ale tahle část mi přišla o něco horší než ta předchozí. Myslím, že tvým velkým kamenem úrazu jsou dialogy. Zní hodně uměle, nevypracovaně...Ale tohle chce většinou jen čas a hodně psát a číst :)... No, nechci ti do toho kecat, ale nebylo by lepší zavolat je všechny najednou a ne takhle postupně a postupně jim všechno vysvětlovat? Já být tím tajemným hlasem, tak mi to neustálé vysvětlování všem už trochu leze na mozek ;) (Ale to je jen můj návrh :), nic víc...) Příběh je zatím pořád takový povrchový, ale vypadá to, že další části se ti už povedly lépe ;) Tentokrát bohužel za 3...


ze dne 15.03.2008, 11:43:32
MC_Kejml: Omlouvám se, že jsem odpověď vedl v mužském rodě :))


ze dne 15.03.2008, 10:55:08
MC_Kejml: Ahoj, předem bych chtěl poděkovat za zastavení, všichni mluvíte o dialozích, ale konkrétních příkladů moc není :) Napsal bys mi alespoň něco, co se ti nelíbilo? Nechci tě konfrontovat, chci slyšet především tvůj názor! Také jsem se rozhodoval, jestli všechny nebo po jednom, ale nakonec mi došlo, že kdyby tam byli všichni, na místě by vznikl chaos, který bych jako spisovatel moc nenapravil. Také si všimni, že členové Společenstva vstupují do 'vřavy' už poučení, do čeho by šli a že ve finále se rozhodují jestli ano či ne. Velkou nevýhodou mého příběhu je bohužel začátek a zjevná prvoplánovost :( Ale nic není dokonalé.. Díky! -K

Šíma	12.02.2008, 15:53:27

Pořád se mi zdá, že myšlenka samotného díla zde není dobře podchycena a samotný děj nemá pořádnou "nosnou vlnu", čili celý tento díl je poněkud rozháraný (ačkoliv zde jde o jedno, tedy sjednotit team - nebo spíše partu lidí - elementů). Rozhovory mi také připadají trochu ploché a nevýrazné. Namísto, aby příběhu dodávaly "šťávu", spíše jej strhávají dolů. Nechci, aby sis myslel, že jsem pánbůh a nikdo nedovede psát lépe (než-li já) a že také proto mohu kritizovat a hodnotit Tvé dilko, jak to také činím! Prostě, pořád se nemůžu chytnou a je mi to líto, protože nápad to není špatný, jak už jsem uvedl... Co do technického zpracování, často ti nadbývají mezery v textu (nebo tu a tam naopak chybí). Uvozovky jsou na tom stejně, jako v minulé části. Možná by bylo dobré používat jen ty horní (jako u psacího stroje), pokud je tvůj editor pořádně nepodporuje, ale to jsem už psal v minulé části! Vidím to pořád na Tři! Je mi jasné, že sklidím z Tvé strany možnou nevoli. Podle mne jsi přiběhu nevěnoval dostatečnou péči a také jsi se dost nevěnoval samotným postavám a jejich ději. Celé je to takové "nemastné a neslané", bez napětí, tajemství, strahu a úžasu! Tvému příběhu chybí atmosféra a uvěřitelnost! Omlouvám se, nechci Tě v žádném případě odrazovat od psaní, nebo Ti nějak škodit! Snad to bude v další části lepší! Měj se hezky! ;-)


ze dne 12.02.2008, 15:57:53
MC_Kejml: Díky za komentář.

m2m	12.02.2008, 13:57:04

Zdravím s druhým dílem, tedy spíše s druhou částí. Je patrno, že dílko bylo vloženo na saspi ve chvíli, kdy se ještě pořádně čekalo na první část, takže téměř všechny chyby, co jsem já anebo Šíma vypsali posledně, se opakují. Zmínil bych asi jen přímou řeč. Přímá řeč v uvozovkách zakončená čárkou = uvozovací věta s malým písmenem. ,,A světlo.´´ dodal Pepa. = "A světlo," dodal Pepa. V jiných přímýc řečích pak již používáš čárku, ale je za uvozovkami: ,,No jasně..´´, řekl vyrovnaně... --> "No jasně," řekl vyrovnaně. Vím, že ses posledně zmiňoval o Wordu97 ohledně uvozovek, ale já sám na něm psal, takže uvozovky 97čka nekazí. Pozor na dvěmi! Dvěma je správný tvar. Chybky bych zopakoval z předchozí části, takže se podívám jen na obsah a styl. Máme mančaft elementalistů, takže se konečně někam posouváme. Představa ovládání elementu jen tak je sice fajn, ale nezdá se mi reálná. Jako že by mi někdo do hlavy nalil umění ovládat elementy. Co se týče samotných postav, postrádám u nich lidskost, dialogy mi přijdou až příliš škrobené, nereálné. Viděl bych to na stejnou známku jako posledně, dílko má potenciál a nápad, některé postavy vypadají zajímavě, takže musíme holt počkat do dalšího dílo, jak se to vyvrbí. ;-)


ze dne 12.02.2008, 20:05:57
MC_Kejml: Jasně. Jak se (doufám) dočteš v napsaném pokračování, někteří elementalisté právě na tento faktor doplatí(a ne málo). Je to dělané tak, že ta bytost dala MOŽNOST element ovládat, na to není žádný talent potřeba. Naopak, talent je potřeba na ''ukočírování'' elementu. Mrzí mě, že jsem to musel useknout tady, protože kapitola přesně o tomhle je doslova za rohem.


ze dne 12.02.2008, 19:23:21
m2m: Představ si, že jsi mladý kluk, který nikdy nic v životě o elementalistech, magii atd. neslyšel. Najednou se ocitneš na jednom místě, kde Ti je řečeno, že si Tě někdo vybral do skupiny do boje proti Zlu. Že sice neumíš elementy ovládat, přesto je Tě tajemná vševědoucí bytost naučí. Šup! A je to! Umíš ovládat elementy. Tohle je to, co se mi zdá nereálné. Každá, byť jen ubohá magie, by měla vycházet z přirozeného talentu, vždyt takto by se elementalistou mohl stát kdokoliv. To je vada, o které jsem se zmiňoval. Mně osobně to připadá nereálné, ač se jedná o fantasy, ale přeci jen by to mělo trošku vycházet z reálných faktorů. Samozřejmě, že můžeš namítnout, že tomu tak být nemusí, já vím, také tento faktor celkové hodnocení neovlivnil, jen mně osobně přišlo až příliš fantaskní se během pěti vteřin naučit magii. To je asi tak vše, co jsem říct chtěl...


ze dne 12.02.2008, 15:56:08
MC_Kejml: Ahoj, díky. Kouknu se na ten word a předělám ty uvozovky, teď jsem si uvědomil, že jsem je dělal jinak a to '' místo ". Co se ti zdá na elementalistech nereálné? Ti, které jsem znal a které jsou těmito jmény zastoupeny, se opravdu tak chovali a jsem si téměř jistý, že v té době se tak bavili. Možná ti přijde umělost dialogů proto, že tam občas vložím nějaké ''svoje'' rozhodnutí, třeba že se všichni připojili. A co se umění ovládat element týče.. jediné, co bylo hlavním hrdinům nalité do hlavy byla situace; přišlo mi jako blbost u každého člena S.E. psát: "A víš, že se stalo tohle tohle tohle.." Ovládání elementu si moji prozatímní čtenáři dokázali představit, a ono to ani není tak těžké(soustředit se na to co chci vyvolat, že to chci vyvolat, a odkud to chci vyvolat .. ;) ) Ale díky!