» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2140508

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303416 komentářů :: on-line: 14 ::

:: We are the greatest II., kap. 12 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: We are the greatest

Nancy Lottinger	publikováno: 11.02.2008, 14:01

We are the greatest II., Kapitola 12. Eva Chvalovská, registrační číslo 3326

Moc se omlouvám za tu odmlku, nejdřív jsem si dala pauzu, pak publikovala dvě miniatury a teď byla týden na horách (ale to sem teď nepatří)...

Opět lítáme v čase, tak snad se zorientujete. Nejdůležitější je si uvědomit, jak skončila poslední kapitolka a jak vůbec celá knížka začala (to jsem ale hodná, co? :-D)

Ona sama kapitola připomene...

Enjoy my story!


	We are the greatest II., Kapitola 12. Eva Chvalovská, registrační číslo 3326 Srpen 2006, I. Ponurá studená místnost upadla do hlubokého ticha. Kamenné stěny zadržovaly napětí, které naplňovalo všechny přítomné. Šest lidí postávalo kolem kulatého dřevěného stolu, sedmý seděl a zíral do displeje notebooku. Ostatní bedlivě sledovali bílé plátno pověšené na stěně. Odrážel se na něm profil Kristýny Kramerové, fotografie zobrazovala dívku s plnějšími tvářemi, hnědé oči se skrývaly za skly nápadných brýlí, dlouhé tmavé vlasy jí splývaly podél obličeje. Ostré rysy v obličeji jí velice slušely. „Další je Dagmar Kinovičová, informátorka,“ oznamoval stojícím blonďatý mladík s hranatými obroučkami brýlí posazenými na nose. Prsty svíral kolem černé myši a nepatrně s ní pohyboval. Obraz na plátně se změnil. Profil se zmenšil a odhalil tak několik fotografií, z nichž jedna byla přeškrtnuta. Klikl na další obličej, který se okamžitě zvětšil a schoval tak přehled několika vyvolených. Členové po něm totiž chtěli podrobné informace o některých lidech patřících do řádu. „Pracuje pro nás čtvrtým rokem,“ pokračoval. „Neprošla celým výcvikem, nezvládla tréninky. Ale jako externistka je velice talentovaná. Celkem nenápadná, umí se totiž vmísit bez zpozorování kamkoliv – je iluzionistka; docela nevídaná vlastnost na to, že je jí teprve devatenáct.“ „Má nějaké zkušenosti s výslechy?“ zajímal se muž, kterého oslovovali Ewford. „Ne,“ odpověděl stručně. „Kdo je další?“ chtěl vědět. Ostatní mlčeli. „Eva Chvalovská, je tu druhým rokem. Velice nadaná, hlavně v boji na blízko. Musím podotknout, že ta by se doopravdy hodila. Ovládá perfektně telepatii bez nadbytečného úbytku energie, což znamená, že by byla vhodnou kandidátkou. Jí se do hlavy jen tak někdo nedostane. Naprostou výhodou je totiž fakt, že když nechce, nic si nepřipustí – bolest, zoufalství, beznaděj – prostě nic.“ Všichni členové souhlasně přikývli. „Ta Jana Deáková,“ promluvil Retger, „není její nejlepší přítelkyně?“ povytáhl zvědavě obočí. „Je, dokonce byly do výcviku přijaty současně.“ Najel na její profil a na fotografii se ukázala Jana. Měla sestříhané delší plavé vlasy, které odpoutávaly pozornost od jejího nepřirozeně bledého obličeje. Rty měla výrazně červené a rozšířené do upřímného úsměvu, v modrých očích plápolaly jiskřičky. „Jana ovládá telekinezi, opět bez úbytku energie. Pokud jí to naučíte, věci podobné tlakovým vlnám provede bez jakékoliv námahy. Myslím, že by se mohla naučit cestovat mezi realitami bez artefaktů, ale to je jen má domněnka. Ten potenciál v ní totiž je. A abych nezapomněl – sny, může k sobě vztahovat, co se děje kolem. Má to co dočinění s astrálním cestováním, většinou se to lidem povede až v plném soustředění, ona to dělá nevědomky.“ „Takže je jasno,“ kývl hlavou pohledný mladík. Hnědé vlasy měl svázané do culíku. Podobal se herci Nicka Slaughtera ze seriálu Vražedné pobřeží. „K plánu bude zapotřebí těchto lidí, shodneme se na tom, že to budou ty dvě. Vzhledem k jejich schopnostem začneme s Evou. Jediný, kdo ji ovlivní rychle, je Ewford,“ řekl. „Oklamat Evu bude těžké, ale ne nemožné. V první řadě musí přestat věřit Janě a musí to být vidět, jinak je všechno k ničemu. To bude nejtěžší.“ „Potom se Melissa postará o Dagmar,“ navázal Ewford. „Musíš dát echo, že je teď ve hře,“ otočil se k ženě s vlnitými červenými vlasy. „Zrušíme ochranu, během tak krátké chvíle to ani nezaregistruje, takže nám dál bude věřit. Seberou ji okamžitě. Jen je třeba, aby to Jana v té předtuše či snu viděla – tím docílíme toho, že přijde na základnu a nahlásí to. Zatím její sny nejsou do záznamů oficiálně zaneseny, ale Nick už se o to postaral. Nejspíš v poslední době trpí bolestmi hlavy. To bych mohl použít na Evu, něco málo jí vsugerovat. Ještě uvidím…“ „Dagmařin případ potom dám Evě jako důkaz toho, že jí věříme a že chceme, aby pro nás doopravdy pracovala,“ řekl Comet. Bylo vidět, že si pod pláštěm nervózně pohrává s prsty. „Žádná tajná akce, hezky to pustíme ven. Až ji vyšleme se zpracovanými dokumenty, zrušíme i její ochranu – to bude jejich šance se jí zmocnit.“ „Kdo je Jany trenér?“ zajímal se Ewford. „Drake,“ odpověděl pohotově sedící muž. „Až pro Janu pojedeme, půjde s námi. Nás nezná, ale on ji svou přítomností přesvědčí, aby s námi na základnu odjela. Pak nám její uměle přivozený spánek ukáže, kam je odnesly; tak zjistíme polohu jejich základny.“ „Jde o to,“ navázal znovu Comet, „že první člověk, který se objeví v Janině přítomnosti, bude podezřelý číslo jedna. Může to být kdokoliv – spolužák, který si jí dřív příliš nevšímal, kamarád, nový známý – je to jedno. Pro Evu a Dagmaru si dojdeme hned, to nebude problém, navíc získáme slušný náskok. Musíme ale navodit dojem, že máme o Janu kvůli jejím dovednostem velký zájem. Pokusí se složit zkoušky, na které nejdříve pošleme Evu. Tak zase ji přesvědčíme, že ji chceme doopravdy ve členství.“ „Tím je ale obě zničíme,“ zapochyboval Retger. „Skončí to dřív, než by se jim mohlo cokoliv stát,“ zasmál se Nick. „Pokud to dopadne tak, jak jsme plánovali, ukáže se náš podezřelý a dovede nás přímo ke zdroji. Musíme to udělat dřív, než udělají něco podobného oni.“ „Ale existuje i jiná cesta,“ snažil se je Retger ještě přesvědčit. „Existuje, ale není tak účinná a rychlá. My potřebujeme výsledky – a to hned. Je mi líto, je to pro vyšší dobro.“ „Měli bychom alespoň zkrátit to jejich věznění, vždyť je tam chceme nechat dva dny… Ty informace, které jim poskytneme, nejsou zas tak důležité, aby kvůli nim trpěly. Co když to nezvládnou, co když zemřou?“ „To je důvod, proč o ničem neví,“ ušklíbl se Nick. „Budou si myslet, že je to jejich přirozený vývoj. Nezemřou, pokud to nebude nezbytně nutné. Teď už všechno záleží jen na tom, jak se věci vyvinou. Karty byly vyloženy.“ „Jdeme na dva pětku,“ zavelel Ewford. „Plán byl obhájen.“ Říjen 2007, II. Na celou tělocvičnu vyřvávala disko hudba. Eva měla chuť zacpat si uši, když slyšela písničku Blue od skupiny Eiffel 65, na druhou stranu musela uznat, že uměla rozproudit krev. Tancovala jednu z povinných sestav, které předcvičoval jejich trenér Drake. Byl o hlavu vyšší než ona, pod těsně obepnutým tílkem se mu zřetelně rýsovaly svaly. Vlasy měl na ježka, to mu podle názoru Evy velice slušelo. Písnička skončila a začala hrát další – Freestyle. Adam, méně zkušenější žák z výcviku, ze země sebral dva jednoroční meče a jeden podal Evě. Jakmile ho uchopila, už uhýbala před seknutím. Využila náskoku, který jí soupeř dal, a zamířila přímo do jeho centrály. Obranně pozvedl meč a ránu uzemnil. Eva se sehnula; čekala, že Adam zaútočí do horní části těla. Na chvíli ztratila balanc a musela se opřít o dlaně, ale hned se vzpamatovala a podrazila mu nohy. Zaúpěl bolestí, když tvrdě dopadl na zadek. „Chacha,“ smála se. Drake si toho všimnul a vyšvihl se na nohy. Ukazoval mladším žákům několik vychytávek v boji na zemi. Eva už je dávno uměla, přesto jí už nejednou zachránily život. Povytáhl obočí a téměř nepostřehnutelně pohnul rukou. Neškodná tlaková vlna způsobila své – Eva se neudržela na nohou, když ji neviditelná síla narazila do hrudi. Adam hodil na Drakea děkovný pohled a raději se dál věnoval původní sestavě. S přehledem udělal hvězdu, která mu do té doby příliš nešla. Zčervenal – Eva ho pochválila. Písnička pomalu doznívala. Každé tempo znamenalo něco jiného, následující písnička ji navnadila na trénování salt. Přešla k žíněnkám a bez záchrany se do nich pustila. Při každém doskoku udělala kotrmelec, přičemž cítila, že ji někdo pozoruje. Těšilo ji, když ji někdo pochválil; sice brala hlídky i samotné akce za samozřejmost, přesto musela tvrdě trénovat, aby se udržela v kondici, a to ji nesmírně bavilo. „Dneska končíme!“ zavelel Drake. Eva se unaveně sesula na žíněnku a těžce oddychovala. Tričko měla po několika hodinách aktivity propocené. „Ještě se vydýchejte a uvolněte,“ doporučil jim při pohledu na Evin prosvítající vyspělý hrudník. Tenhle trénink byl stoprocentně úspěšný, pomyslela si a šla se převléct. Cestou domů se zastavila u Jany. Vykoukla jen z okna (byla v košilce) a zasténala. „Aaaaa, vzbudila jsi mě… jedeš domů?“ Eva přikývla a zeptala se: „Proč jsi nebyla na tréninku?“ „Právě mi volal Dan, zeptal se mě, jestli u něj nechci přespat,“ vysvětlila Jana. „Matka je stejně u fotra. Ale jde o to, že mám dneska v noci nějakou práci, takže jsem se chtěla trochu vyspat. Jen nevím, jak se od něj vytratím.“ Přenos, pomyslela si Eva, jako by to byla samozřejmost. „Hmmm…,“ zabručela Jana už nahlas. „Nebudu riskovat, někdo by mě mohl vidět. To je teď fuk, za chvíli pro mě přijede. Nechci, aby tě tu viděl.“ „Jasný, hele, povíš mi to zítra ve škole, já stejně musím. Á! Jede mi bus, letím, miluju tě!“ „Já tebe víc!“ křikla za ní ještě a zavřela okno. V hlavě uslyšela to nejde a nesnažila se už Evu přesvědčit o opaku. Přeběhla přes silnici a stačila ještě zaregistrovat paní Deákovou, než vlítla do dveří u řidiče. Hned za ní zavřel a jakmile zaplatila za lístek, rozjel se. Vytáhla z kapsy mobil a napsala krátkou zprávu: Jede ti matka a odeslala ji na Janino číslo. Ihned jí přišla stručná odpověď: Dik, stejne odchazim. Podívala se zpětně z okna a usmála se; věděla, čeho všeho je Jana schopná, ale aby se přenesla doprostřed sídliště, jen aby nemusela vidět svou matku, bylo dost riskantní. Doma na ni čekala teplá večeře. Vždycky si oddychla, že vidí mámu živou. Od té doby, co na ni zaútočili, se o ni právem bála. Požádala členy o pomoc. Ochotně se o situaci postarali a začali ji monitorovat. Nemohli přijít na to, pro koho dotyční pracovali, ale jedno bylo jisté – šli po dítěti. Nikolce už byl téměř rok a měla se k světu. Řád se o ni začal zajímat až příliš brzo. Měla prý velmi silnou auru, což bylo u takhle malých dětí nevídané. Řád pro ně udělal, co bylo v jeho silách, přesto jim nemohl zaručit stoprocentní bezpečí. „Jsem doma,“ zavolala pozdrav do kuchyně, když se dostala ze spletitých chodeb jejich moderní bytovky. „Kde je Niky?“ byla její první otázka. „Už spí, vždyť je osm. Umyj si ruce, máš tu večeři… Jaké bylo cvičení?“ „Pohoda,“ houkla z koupelny a učesala si krátké vlasy. Opláchla si obličej studenou vodou a vrátila se do kuchyně, kde se beze slova najedla. „Půjdu si brzo lehnout, zítra mám odpoledne doučko,“ oznámila krátce a dala zašpiněný talíř do myčky. „Jaký?“ „Hm, kámoš chce vysvětlit matiku,“ ušklíbla se. David si už týden trénoval, jak se jí zeptat; bylo jí ale jasné, že nakonec půjde stejně za Janou. „Dobře, v kolik se vrátíš?“ „Chtěla jsem pak přespat u Jany,“ zalhala s klidem a protáhla se. Paní Chvalovská přikývla na souhlas a popohnala ji do sprchy. Celou noc měla nepříjemný pocit. Převalovala se z boku na bok, dokud se neponořila do hlubokého spánku. Po půlnoci se probudila celá zpocená. Zdálo se jí o Janě. Mluvila o nějaké práci, Eva předpokládala, že ji dostala od řádu, ale už to nerozvedla dál. Dokonce nechtěla riskovat ani přenos, což bylo neobvyklé. Byl vůbec v pořádku? Uklidnilo ji, že spojení mezi nimi bylo stále aktivní. Nechtěla ji ale zbytečně vyčerpávat přenosem dat. Navíc nevěděla, zda-li by na to měla momentálně sílu. Pro klid v duši zkontrolovala mobil. Měla jednu přijatou zprávu – od Jany. Mam te rada, hlásal text. S úsměvem odpověděla: Ja tebe taky, ale doručenka už nepřišla.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 21		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 35		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MC_Kejml	27.05.2009, 13:01:21

Anotace mě příjemně naladila. ... Vracíme se tedy na začátek. Něco málo jsem poznal a pochopil, ale trochu mě zmátla roční dcerka, která se v mém registru z "WTG" už vyskytovala jednou, a to jako dítko nedávno porození s pomocí Lexana. Zřejmě se tedy bude jednat ještě o dalšího potomka. Freestyler mi připomněl jednu chvilku ze základky, kdy jsem přesně na tuhle pecku trénoval s kamarádem breakdance ^^ To byla taková naše oficiální hudba... hih. No jo. Kapitola řádně zmatená. 1 se herci Nicka Slaughtera - Uhrrm... nebylo by lepší "představiteli"?


ze dne 29.05.2009, 16:47:48
Nancy Lottinger: Představiteli, ok, asi bylo :-D Tož, roční dcerka je ze součastnosti, ale v součastnosti je taky Eva oficiálně mrtvá, tedy si to každý myslí, tudíž... když v jedné realitě je to tak, což by to nebyla realita jiná?

Fenixp	18.05.2009, 10:55:13

Wut? ... Ehm, sakra teď se kvůli tobě budu muset vrátit a pročíst kus na začátku. Blbé seriálové periody mé osobnosti, měl jsem si to vytisknout a číst ve škole, to bych už We are the greatest měl přečtené celé a neměl v tom takový bordel :D Teď jsem se mezitím podíval na kus Battlestar Galacticy a všechno se to motá dohromady... Jo mimochodem: "For the greater good!" - při té větě mě vždycky zamrazí :D


ze dne 21.05.2009, 17:16:22
Nancy Lottinger: Ahoj, ráda tě tu zase vidím a ty mě nejspíš také :-) To, co jsem chtěla, se stejně nakonec nestalo, tak je to jedno. No, budu muset ještě zapracovat na seřazení celý knížky, ale určitě to půjde, jednou

Petr.6.Suchy	10.03.2008, 20:20:02

Ojejej, to jsou až takové svině? Fuj... Promiň, přeskočil sem, já si to totiž tisknu...


ze dne 10.03.2008, 20:20:28
Nancy Lottinger: Nevadí, hlavně, že se orientuješ O:-) Děkuju

amazonit	06.03.2008, 12:03:38

mně ten začátek tak trochu připomněl to z té pohádky - kujme pikle, pikle kujme nebo jak to bylo je fajn, že je děj promíchán i něčím ,,přirozeným", jako třeba vysvětlováním matiky


ze dne 06.03.2008, 13:04:12
Nancy Lottinger: Co by to bylo za gympl bez vysvětlování matiky, s tou bojuje spoooustu lidí. A ten zbytek jsou géniové (alespoň podle mě...) Btw. Tady je text: Kujme pikle, kujme pikle obvyklé i neobvyklé, kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme. Budeme pikliti za královské tititi. Kujme pikle, kujme pikle, správné pikle lidi zvykle, kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme. Lepšího nic není nad pořádný piklení. Hledá vězně, však mi víme a my jí to překazíme. V tom vám musím odporovat, my to budem podporovat. /:Vlákáme jí do sítí a budem dále pikliti :/ :o)))

Charlotte Cole	05.03.2008, 22:28:39

Pochopila jsem správně, že tohle jsou všechno další flashbaky do minulosti? ... snažím se v tom orientovat - byť je to někdy těžký - a snad se mi to zatim daří, ale i tak se raději ujišťuju... Jinak tenhle díl jako vždy úžasnej, navíc mnohé objasnil a spoustu otázek naopak vyvolal...


ze dne 06.03.2008, 11:14:17
Nancy Lottinger: Tak ti nejdřívdám malou nápovědu - jsou tu uvedená data a ještě k tomu dvě římské číslice (I. a II.) a obě něco značí :-)) Co jiného je ještě kromě minulosti, přítomnosti a budoucnosti? Jinak ti samozřejmě jako vždycky děkju :-)

Imperial Angel	04.03.2008, 17:21:45

„Kdo je Jany trenér?“ - Myslím, že lepší by to bylo - Kdo je Janin trenér, nebo Kdo je trenér Jany ...:) Drake,“ odpověděl pohotově sedící muž. „Až pro Janu pojedeme, půjde s námi. Nás nezná, ale on ji svou přítomností přesvědčí,... - Trochu to zní, jako by to byl Drake a ne Jana, kdo je nezná ;) Jednoroční meče ?...Jako že byly na jeden rok? No asi jsem se trochu v něčem zamotala, ale to je moje chyba, protože jsem už dlouho od tebe nic nečetla... ale já si to určitě dám časem dohromady...tedy doufám :)


ze dne 04.03.2008, 17:26:32
Nancy Lottinger: Tak se pozastavím jen k tomu poslednímu komentáři, protože s těmi předchozími souhlasím :-) Jednoruční mi word opravil na jednoroční a já si toho pak nevšimla, červeně to nesvítilo a mozek čte stejně jen první a poslední písmenka. Takže i automatické opravy mohou uškodit :-) Ztratia? Až tak moc? A to jsem přihodila dokonce datum, což nedělám, a římské číslice I. a II. pro reality... Děkuji za tvou návštěvu a doufám, že se zorientuješ :-)

BaD	15.02.2008, 18:28:13

Odpověď na příspěvek od uživatele: BaD* ze dne 15.02.2008, 14:59:56* Koukám, že vstáváš ještě později než já...

BaD	15.02.2008, 14:59:56

Je to pěkný, začíná se to slušně zamotávat a příběh otvírá stále nové možnosti. Jen nevím, jestli ve finále nebude přeci jen moc překombinovaný a nebude postrádat alespoň základní přímočarost... Je vidět, že příběh vymýšlíš za pochodu, jednotlivé časové odchylky do sebe zapadají, ale zatímco nové díly odkazují na starší, tak původní série ani nenaznačuje, že by mohla být rozvíjena odjinud. Takže by možná neškodilo přepracovat staré díly abys zvýraznila otevřené možnosti, které nyní rozpracováváš. Ale samozřemě je to zase kvalitka:D Jen mě trochu nesedí: "a zamířila přímo do jeho centrály"


ze dne 15.02.2008, 18:09:38
Nancy Lottinger: K poslednímu odstavci - jsem zkažená z tréninků, Roman (trenér) mluvil taky vtipně, když nám vysvětloval (nebo spíš rovnou bez upozornění ukazoval :-D), co máme dělat... A k tomu ostatnímu - nevymýšlím přímo za pochodu, je pravda, že nemám naplánován krok za krokem, ale cíl série mám daný už od konce první... :-) Občas šoupnu něco nového, ale třeba u Evky, jak se ukázalo, že jí unesly a zkamuflovali jeji smrt - ten nápad byl už dřív, proto jsem nikde nepopisovala její smrt, bylo to bráno spíš automaticky :-D Ale to je fuk, teď jsem se probudila, krásně jsem se u kámošky (Jany :-)) prospinkala a ještě mi to moc nepřemejšlí... :-P

Svetla	11.02.2008, 22:09:07

Nu, já už jsem k tomu své řekla. Mně Nancy musela trochu zorientovat:) 1 Čte se to hezky. Máš asi talent na písi, písi.


ze dne 12.02.2008, 15:07:16
Nancy Lottinger: Budu se snažit i nadále :-) Díky Svetlo!

Šíma	11.02.2008, 14:56:09

Dobré to je! Zdá se, že kdosi kuje pikle a zároveň chodí kolem pomyslné "horké kaše"! Že mluvím v hádankách! Ano, Jana s Evpi nebudou mít lehké... Vypadá to na pořádnou akci, která se spojí s dokonalým zastíracím manévrem a možná se také prozradí někdo z konkurenční organizace... Jeden nikdy neví! Jedna! :-D Nenapsal jsem to už? ;-)


ze dne 11.02.2008, 16:32:55
Nancy Lottinger: Přiznám se, že mě inspirovala jedna věta z Krále Oidipa od Sofokla - "Jak mluvíš všechno v tajemných hádankách!" "Což nejsi nejlepším jejich luštitelem?" "Jen haň mi to, v čem je má velikost!" No Šímo, přeber si to jak chceš, každopádně ti děkuju za tvou pravidelnou návštěvu :-)))

sirraell	11.02.2008, 14:01:09

kam je odnesly - kam je odnesli (oni) na i/y si davej bacha... Konecne nejake vysvetleni k We are the greatest I. Tehdy jsem spouste veci nerozumela, ale ted to vse do sebe zapada. Az na tu 1 chybicky je to velmi dobre. za 1


ze dne 11.02.2008, 16:30:10
Nancy Lottinger: Děkuji za publikaci upozornění, hned u sebe opravuju :-) No jo, já tak nějak zastávám filozofii, že všechno je jinak, než se zdálo na začátku :-) (mimochodem mě tvé komentíky velice těší... :-))