» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2140510

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303417 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Do proudu list, do lisu hrozen. IV. díl ::

OH	publikováno: 13.02.2008, 0:19

Kontrast životních postojů. Děkuji za upozornění na chybný pravopis.


	"Tak támhle!" Honza mávl rukou a všichni se vydali k herně na křižovatce. Najednou všichni hledali cosi po kapsách a bundy si zapínali až po bradu. Nechtěl bych bejt v kůži těch černejch hajzlů, co tam teď lejou... Řekl si Olaf a v kapse si nasadil boxer. Židle z nerezu, tak to si fakt vodserou! Pak šlo vše na ráz, jako vždy. Rozšířené oči, které najednou hledaly, kudy utéct a Češi, kteří se stavěli ke zdi a tvářili se nezůčastněně. Romky, které se draly ke dveřím na toalety. Jak telata na jatkách... Občas některý Rom vzal do ruky lahev, nebo něco těžšího, za to mu dali dvojnásob. Kdo seš, že si s náma chceš něco začínat, ty hajzle! Když byli zpátky na ulici a rozcházeli se, aby nešli po hromadě, Olaf si otíral ruku s boxerem od krve. Kurva, to je nástroj! Chci ho do rakve, až... Štítivě se otíral do kapesníku. Ty chcanky, co jim tečou v žilách, to je hnus! Ale pocit, že pár žeber a nosů zlámal, ho zase zahřál. Prej: Já ti, sestro, mohu jen doporučit jinou volbu. Tenhle mladý muž nevypadá, jako někdo, kdo žije slušně a spořádaně. Kouří a nepochybně navštěvuje i... To je, jak máma, ta by zas nejradši, aby mě vohnul přes zábradlí před domem a zrovna mi to tam uďál. Teda, já mám myšlenky... Ale von, já bych řekla, že on není špatnej... Jeho náš Pán prostě vede jinou cestou, bohužel na ní jsou hospody a tak... A to, že nenávidí cikány, teda Romy, je určitě důsledek toho jeho životního okolí. Když si vzpomenu na ten jeho barák, tak... Ale je vidět, že přemejšlí vo tom, co mu s Danuškou řikáme, prej: Až nás špatný ten Jehova všecky sejme... Monika ležela ve svém pokoji na posteli a prohlížela si lak na nehtech, který se jí začínal odlupovat. Olaf ji s Danou už doprovázel na všech jejich pochůzkách po městě, ale jeho pokusy ji někam pozvat, stále odmítala. Trojice dvou jehovistek a jednoho skinheada, která křižuje město, se stávala vyhlášenou. Jsem ráda, že ho můžu poznat, ale nikam s ním nepůjdu, úplně mi stačí takhle si s ním, když jdem... A snad to málo, co mu řeknu o Bohu, v něm nějak uvízne a něco v něm, kdyby jen malinko... Tak tady si snad, jako v nějakým pajzlu připadat nebude, je to tady samý vokno. Posadili se spolu do rohu sálu, hned k oknu, ze kterého měli výhled na křižovatku magistrály. Monika si objednala Tonik a soucitně se usmála. Můj buldozer má nějakou rozbitou kapotu... "Máš rozbitou tvář, to jsi v Úterý neměl, snad ne nějaká bouračka?" Podívala se na něho, rukou na stole si točila se sklenicí. On na ní zase mohl nechat oči, ale pivo si neodpustil. No, bouračku... "Nebo ses někde popral, né?" Došla mu trpělivost. Kdo by se těch sviní mohl zastávat! "Sme byli dole ve městě vymlátit jeden cikáns..." Beze slova na něho zírala, pak si začala ze stolu sbírat věci, že odejde. "JÉŽIŠMARJA, Moniko! Dyť já si dělám legraci, jen sem se škrábnul v práci!" Podívala se na něho svýma velkýma očima. Legraci? To byla legrace? "Proboha, Olafe, dyť to jsou lidi, jako my! Jako já, nebo, jako tvoje matka! Nemáte žádné právo... Slib mi, že se už nikdy ničeho podobnýho..." Díval se na skvrnu na stole, nechápal ji. Seděli mlčky a pozorovali, jak přes křižovatku běží zatoulaný pes a kličkuje mezi troubícími auty. "Já, Moni, se s tebou nechci hádat... Udělal bych pro tebe..." Všecko na světě... "Jo, přines sem ti čokoládu..." Řekl a po desce stolu ji prsty sunul tabulku čokolády. Von je to opravdu primitiv. A to mně může mít stokrát rád, ale je to prostě hspodskej rváč. Čokoládu... Já jsem byla na studiu bible a on se někde rval s ciká... S Romy. Pes úspěšně prokličkoval křižovatku a ztratil se v zástavbě na druhé straně silnice. Doprovázel ji domů, měla na sobě vlněný kabátek, ve kterém ji miloval snad nejvíc. Je, jak nějaký plyšový tento, na mazlení... Bylo pozdní odpoledne, procházeli zchátralou čtvrtí, do které by se sama neodvážila. "Nechtěla bys se mnou třebas na výlet? Na nějakej zámek, nebo tak něco. Já bych tě strašně rád někam, udělal ti radost, chápeš... Dokavaď neni sních..." Já si tě na zámku dovedu docela jasně představit, jako princeznu. I s tím zlatým jabkem v ruce, nebo s čím to tam tenkrát běhali... Šla vedle něho a mlčela. Z boční ulice zazněl křik a Olaf ji trochu předešel. Co to tam je, kurva... Potom uviděl rvačku v boční ulici. Došli k ní. Nějaká parta skinů tam obtěžovala mladou romku, která se jim chtěla vyškubnout a vztekle na ně křičela nadávky. Olaf skiny neznal a protože věděl, jak to asi dopadne, táhl Moniku pryč. Ale ta, jak Romku uviděla, vyrazila jí bez přemýšlení na pomoc. Olaf vyběhl hned za ní, aby ji mohl ochránit. Proboha, nelez mezi ně, kdo ví, co sou zač! Pak se mu ztratila a on už jen kolem sebe bil pěstmi. "TY HAJZLE ZASRANEJ, PUDEŠ SEDĚT, VOTO SE POSTARÁM, TAKOVÝ ZRŮDY, JAKO TY, PATŘEJ ZA MŘÍŽE!" Olaf seděl doma na posteli a u ucha měl svůj mobil. Ruka se mu třásla a nebyl schopen hovor ukončit, ani cokoliv říci. V ovázané hlavě jedinou představu, vzpomínku na Moniku, jak běží mezi ty kluky. Pomalu položil mobil vedle sebe na postel, ale vypnout ten proud nenávisti a nadávek se neodvážil. Víš, jak na tom cera je, ty prase hnusný? Panebože, ne... Po tvářích se mu kutálely slzy, své oblečení, ve kterém chodil mezi skiny, sešlapával na dno skříně. Šel za matkou do kuchyně a sedl si ke stolu. Proboha... Konec 8.1.2008


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

lucinda	13.02.2008, 17:23:25

Ahojky OH ;) Už jsem zase tady a říkám, jako obvykle, že líbilo a to mocinky!! Tak já zase mizím ;) Za 1


ze dne 14.02.2008, 9:55:30
OH: Ahojky, Luci. Přilétne a zase odlétne a zbyde po ní jednička... Takže Ďakuju ti veĺa, lepá děvo!

Šíma	13.02.2008, 12:13:53

Pokud bych si mohl dovolit velmi nemístnou poznámku (tedy na vyústění tohoto dílu), pak bych řekl: "Kurva, to je život, to to zase dopadlo!" Ono se mi celou dobu zdá, že jsou naši hrdinové (tedy náš skin a ta jehovistka) jaksi jako oheň a voda! A přeci se dali dohromady, jenže z toho asi nemůže vzniknout nic dobrého! Možná díky rozdílným charakterům a Monika se mi zdá trochu naivní, když si myslí, že se může vrhnout mezi bandu rozdováděných skinů a "pánbůh ji ochrání"... Líbilo se mi to i s myšlenkovými pochody Tvých postav. Děj je takový jaký (čili ze života), takže můžu dát s klidným srdcem za Jedna (na chyby jsem se nedíval)...


ze dne 13.02.2008, 14:01:57
OH: Zdar a díky, Šímo. Abych řekl pravdu, tak jsem docela rád, že to mám zpublované a šmytec. Celkem strašlivé psaní. Jak se snažím vmyslet do psychiky postav a mamina mi řiká, kolik chci knedlů, tak mě napadá: tě sejmu ty...

m2m	13.02.2008, 0:18:58

Ou! "Pak šlo vše na ráz, jako vždy. Rozšířené oči, které najednou hledaly, kudy utéct a Češi, kteří se stavěli ke zdi a tvářili se nezůčastněně. Romky, které se draly ke dveřím na toalety." --> "...najednou hledaly, kudy utéct, a Češi..." po hromadě = pohromadě sních = sníh Občas ujelo velké písmeno...tedy změnilo se na malé (romka), občas se vyskytl překlep, ale to vůbec neubírá na kvalitě textu. Někomu se třeba bude zdát, že poslední díl je až příliš rychlý, jakoby hrr, ale mně to naopak vyhovuje, trochu tajemna z vynechaných scén tomu dodává ten správnej šmrnc. Přeměna Olafa ze skina na potenciálně normálního člověka tak (v druhém díle naznačená) byla dokonána, ač jsem nečekal, že by to mohlo bejt za tak bolestivých podmínek. Mně se to velice moc velice moc velice moc líbilo... ...čemuž odpovídá i známka...


ze dne 13.02.2008, 13:56:05
OH: Zdar,M. Téda, jsem opravdu poctěn. Děkuji za publ i pravop. dodatky. Sních- bitvu s hovorovou řečí jsem prohrál a rozhodl jsem se psát v př. řeči, jako to hova... Prezydent krokadýlů od Warrena Milera, kterej se anténou prosekal krz 3 Vlky, jako zvýře, mi jaksi řekl, ať si to píšu, jak chci...