obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 9. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 12.02.2008, 22:53  
Část IX. Vzpoura

Hlavní hrdina se v předchozím díle zúčastnil výpravy na východ od Tábora. Skončilo to chaotickým střetem se skupinou Obětí a úmrtím jednoho ze Zjizvených - Kýra. Mladík je šokován cynismem svých společníků. Lidský život za pár bezcenných krámů?
 

Část IX. Vzpoura

Odešli čtyři a vrátili se tři. Výprava si sice vybrala svou daň, jenže oni přinášeli kořist. Dokonce i samotný Generál je přivítal. Vždy navenek srdečný a vstřícný ke svým „vojákům“. K té bohem zapomenuté verbeži. Antigonea stála nehybně po jeho boku a spolu s hloučkem dalších Zjizvenců vyhlíželi navrátilce. Temné obrysy na obzoru se pomalu zvětšovaly.
Velitel zjizvených se pod svým černým knírem pousmál. Rozpoznal jak svého synovce, tak svou dceru, Felis. Ti nejdůležitější přežili. Ten hubeňour v černé vestě bude určitě Rusty. Takže Kýros zemřel. Zanedbatelná, skoro až vítaná ztráta. Ten napůl šílený barbar jen rozséval nepokoje a pochybnosti v řadách věrných. Rusty se svým povýšeneckým a arogantním chováním byl také těžký oříšek, ale jeho zuřivost šlo snadno nasměrovat na správný cíl.
Družina vstoupila do Tábora a kráčela uličkou mezi přihlížejícími až ke Generálovi. Vypadal jako král, který se ve svém trůním sále chystá odměnit rytíře, jenž se úspěšně vrátili z výpravy proti nepříteli. Mladíkovi se z té obřadnosti dělalo zle. Generál dokonce rozpřáhl ruce a vesele se zasmál.
Rusty hodil batoh k jeho nohám. Tvářil se nesmírně přihlouplé. Jako pes, kterého pániček podrbal za to, že aportoval míček.
„Stihli jsme Obětem ukrást tyhle hračky, pane. V tom se na nás ze všech stran vyrojili ty bestie a voddělaly Kýra. Ale i tak si myslím, že jsme uspěli, to jo.“
Generál zběžně prohlédl obsah batohu a neztratil přitom nic ze své falešné vznešenosti.
„Ano, to vypadá dobře. Není toho tolik, kolik bych si přál, ale určitě nám to pomůže. Skutečného vítězství dosáhneme jen skrze odhodlání a vy jste řádnými příklady. Kýros? No přecejen už patřil do starého železa.“
Po těchto slovech se rozchechtal a několik z přihlížejících se k němu přidalo. Mladík sebou trhnul a podíval se na Felis. Oči měla sklopené a ruce se ji třásli. Teprve Kýrova smrt ji ukázala, jak krutí jsou všichni její bratři ve zbrani.
Ne, už to nehodlal dál snášet. Nechtěl se dívat na ubohý a bezcílný militarismus těchto morálních ztroskotanců. Opovrhoval jimi, avšak nechtěl je vidět umírat kvůli falešným ideálům svého šíleného prastrýce. Nastal čas, aby někdo probudil ztracené lidství v tomhle světě a ukončil tuhle trapnou frašku. Postaví se proti Generálovi.
Narovnal se a pomalu se rozhlédl. Všichni se soustředili na svého rozverného vůdce, pronášejícího další cynickou řeč, a na Rustyho, který mu zdatně sekundoval. Mladík nabral vzduch do plic a zavřel oči. Když je znovu otevřel, planulo v nich odhodlání. Cítil příliv energie, o které dosud netušil.
„Blázni,“ zavrčel nahlas a všichni utichli. To ho překvapilo.
„Vy hlupáci, co si myslíte že děláte?“ Zachytil Felisin udivený pohled. Rovněž Generál se tvářil překvapeně a nejistě.
„Nasazujete své životy pro zbraně. K čemu to může vést? Jen k dalšímu zabíjení!“
Poslední větu již zakřičel z plného hrdla.
„Namlouváte si, že se jen snažíte přežít v tomhle Pekle, ale vy si ho vytváříte sami! Kla-stigma, amulet nebo jak jste té věci říkali, vás nutil vést špatný život! Zabíjel všechny ve vašem okolí a zabíjel i vás! Teď je pryč a vy jste svobodní. Máte šanci se napravit a vytvořit lepší svět! Ale ne, vy se nehodláte vzdát toho polovičatého živoření! Stále lačníte pro krvi! A proč?! Jde to skutečně z vás? Nebo za to můžou jen vaši arogantní vůdci!“
Natáhl paži a provokativně ukázal přímo na Generála. Po čele a po zádech mu stékal pot. Svaly měl napjaté a očima neustále bloudil po tvářích okolo. Všichni tam stáli jako sochy. Někteří s otevřenými ústy. Nehybný Generál vypadal, jakoby by dostal ránu bičem. V obličeji doslova měnil barvy. Z hloučku se ozval první odvážlivec:
„A to se máme nechat sežrat Stádem?“
Mladík se prudce otočil a zadíval se do davu na místo, kde vycítil odpůrce.
„Vedete tu snad válku? Ve válce se bojuje o území, o svobodu nebo o ideály. Ale proč proti sobě pozvedáte zbraně VY?! Jeden vedle druhého jsme ztroskotanci ve světě, který ani pořádně neznáme. Nikdo nemá nic, co by neměli ostatní. Proč tedy nespojíme síly?“
„S byrokratickými ovcemi?“
„A co jste vy? Fantici ovládání bláznem, který jen hledá cíl, na nějž by obrátil svou zlobu! A hodlá plýtvat vašimi životy!“
Generál byl už naprosto nepříčetný. Ztuhlý jako solný sloup probodával svého synovce očima. S námahou skrze zuby procedil:
„Sklapni…“
Mladík uviděl Felis v téměř nábožném vytržení. Rovněž Antigoně jemně cukaly koutky úst. Jakási postava se zastavila vedle nedalekého stanu. Zůstala opřená ve stínu. Mladík se nenechal vyvést z rovnováhy a plamenně pokračoval:
„Proč žijete takhle? Přece nechcete jen rozsévat smrt, to na vás vidím. Chcete si užívat, chcete žít v míru chcete… milovat. To máte na dosah a místo toho trpíte v neopodstatněné válce! Zamyslete se! Je tu i jiná cesta!“
Tentokrát všechny vylekal neartikulovaný řev šílence. Generál vyběhl z davu a porazil na zem ty, kteří mu překáželi. Zmizel ve svém stanu a několik Zjizvenců, včetně Rustyho, ho následovalo. Mladík sklopil hlavu a zvolna dýchal. Najednou se cítil strašně vyčerpaný. Čekal nenávistné urážky, minimálně nespokojené mumlání. Byl připravený na kudlu v zádech, ale místo toho nastalo naprosté ticho. Mladík se bál pohlednout do jejich tváří. Vidění se rozostřilo a padl na kolena. Tak hrozná únava.

Na nebi zářili hvězdy. Vzdálené, nedosažitelné a prazvláštní. Nikdo by v nich nenašel souhvězdí, jenž známe z naší reality. Ale možná by v nich našel souhvězdí nová. Složitý znak Kla-Stigma, zkrvavený nůž, mrtvého válečníka. Jenže nikdo ty děsivě zřetelné obrazce neviděl. Souhvězdí se skrývala za clonou popela a prachu. Jen nepatrné částečky světla dopadaly až na propocená záda skrčené postavy.
Už osaměl. Neviděl jak všichni jeho posluchači pozvolna odcházeli. Ale odcházeli v naprosté tichosti. Co cítili? Bázeň? Nenávist? Sympatie? Nerozhodnost, nebo v nich naopak klíčila semena budoucí revoluce? Neodvažoval se v to doufat. Vynaložil velkou námahu na to, aby se postavil na nohy a chystal se odejít do svého stanu.
V tom se z temnoty přímo před ním vyloupla postava. Stála tam celou dobu, během jeho proslovu. Mladík ztuhl a zíral na neznámého. Konečně byly rysy jeho tváře rozpoznatelné. Chladný, pohrdlivý hlas:
„Výborně, příteli.“
Mendax. Mladík byl velmi překvapen. Žoldák se poněkud změnil. Vzpomněl si, že před výpravou ho Felis nemohla v táboře nalézt. Kde byl? Kdy se vrátil?
Obličej měl stále stejný. Čistý a stažený do nepřirozeného, nadřazeného úšklebku. Jeho oči však vypadaly ještě temněji, pokud to vůbec bylo možné. Šedivý, potrhaný cestovní plášť nahradil nový, úplně černý. Žoldák si všiml mladíkova překvapení a jeho zvrácený úsměv se ještě více roztáhl.
„Mám nový úkol. Zbavit se Generála. A tys mi ho právě krásně usnadnil.“
„Hodláš se mnou zase manipulovat, ty hade?“
Mendax protentokrát počítal s jistým odporem, vůbec ho to nepřekvapilo.
„Ne, ne příteli. Hodlám se ti pomoci. Zřejmě si plně neuvědomuješ svou situaci, ale míříš vysoko.“
„O čem to mluvíš?“
„Možná ses divil, že tě Generál rovnou nenechal zabít. Zabránily mu v tom právě pravidla, která sám zavedl. Každý, úplně každý, má právo vyzvat současného Generála na souboj o vůdcovství. Pokud má tedy podporu ostatních. A ty jsi strhl naprostou většinu osazenstva Tábora jedinou řečí.“
„Ty snad věříš, že se hodlám stát nějakým zatraceným vůdcem?“
„Ne, asi bys na to neměl žaludek. Ovšem něčeho jsem si všiml. Antigonea si tě zvědavě prohlížela. To ona se chce stát novým pánem těchle ztroskotanců. Brzy tě navštíví a věř mi, že tě požádá o pomoc. Zvítězíš a pak ji předáš moc. Jednoduché jak facka.“
„Vypadni, Mendaxi.“
„Nezahazuj svou šanci. Sám jsi tak krásně hovořil o vyšších ideálech. Teď máš šanci je těm lidem předat. Udělej to a budeš hrdinou.“
„V mých očích není hrdina ten, který zabíjí ostatní.“
„Sakra, poslouchej mě pořádně! Teď jsi pro Generála nepřítel a pro Zjizvence jsi skoro světec. Už nemáš možnost volby, ovládá tě tvá pověst. Kam se poděla tvá odvaha? Při projevu jsi byl mnohem odhodlanější.“
Mladík mlčel. Náhle dostal strach.
„Ne,“ zamumlal posléze.
„Nemáš na vybranou, věř mi.“
Tentokrát Mendax nečekal na odpověď, odvrátil se a zmizel v noci. Temný plášť vlál a šustil ve větru.

Mladík se za ním dlouze díval. Nemáš na vybranou, teď už nemáš možnost volby. Význam těch slov mu pronikal až do morku kostí. Hlouposti. Má pocit, že už od příchodu na tento svět nemá kontrolu nad svými kroky. Neustále ho někdo využívá, obelhává a manipuluje s ním. Zejména Mendax. A kdo skutečně ovládá Mendaxe? Děsivá myšlenka.
Začal se pomalu šourat ke stanu, ponořený v pochmurných myšlenkách. Již pochyboval o tom, zda jednal správně. Stanul před stanem a líně se dotkl jeho zapínání. Jeho unavený mozek najednou zaujala naprosto nepodstatná skvrna od jakési kapaliny a tupě na ni zíral. Koneckonců neměl co na práci. Zastavil se a užíval si ticha.
Ticha? Slyšel pohyb. A ne svůj. Někdo se za ním plíží. Nevyčkal a prudce se otočil. Asi tři metry od něho stal jakýsi člověk. Cizinec se zarazil, byl překvapený. Mladík měl čas zaregistrovat nůž v jeho ruce.
„Chcípni!“ vykřikla postava a vrhla se kupředu. Dala však mladíkovi dost času na reakci. Uhnul a pokusil se zasáhnout protivníka pěstí do obličeje. Ten se lehkým pootočením snažil dostat z dosahu a mladík ho tvrdě zasáhl do hrudníku. Zaslechl jak útočník prudce vydechl, ale přesto se udržel na nohou. Mladík využil zlomku sekundy a podrazil mu nohy. Uskočil a znejistěl. Má protivníka zabít? Vzpomněl si na dýku, kterou u sebe nyní nosil.
To zaváhání ho málem stálo život. Cizinec vyskočil hbitě na nohy a téměř okamžitě stál u mladíka. Tentokrát byl moc pomalý. Pokusil se nůž odklonit rukou a ten mu bolestivě poranil hřbet ruky. Vykřikl a zakopnul o okraj stanu. Protivník stanul nad ním a chystal se zasadit finální úder. Mladík zavřel oči.
Uplynula nekonečně dlouhá chvíle. Otevřel oči a spatřil nad sebou Antigoneu. Vlasy ji spadaly do obličeje a její jediné, kruté oko se dívalo přímo na něj. Vrahoun ležel na zemi a z úst mu vytékal pramínek krve.
„Překvapils mě chlapče. Žoldáci mají zpravidla jistou ránu a tys vydržel aspoň chvíli vzdorovat.“
Podávala mu ruku. Vystrašeně ji přijal a postavil se na nohy.
„Žoldák?“ vykoktal.
„Ano, jeden z těch dostupnějších. Kdyby to byl Mendax, už by ses koupal ve vlastní krvi. Můžeš hádat, kdo si ho najal.“
„Generál?“
Antigonea se zasmála.
„Ano, ten tvůj úžasný příbuzný. Máte vskutku harmonické rodinné vztahy. Dnes jsi ho před Zjizvenými tak shodil, že většina stojí za tebou a to mu srazilo hřebínek. A víš co? Měl jsi pravdu. On není dobrý vůdce. Vyzvi ho! Stojí za tebou pravda a já ti pomůžu.“
Mladíkovi se rozšířili oči hrůzou. Tohle Mendax předvídal. Ta bestie měla zase pravdu. Celá tahle společnost byla prolezlá skrz naskrz jedinci, kteří měli své tajné plány, aniž by věděli, že sami jsou součástí většího plánu někoho jiného.
„A v čem je ten háček?“
„Zase mě překvapuješ. Bystrý úsudek. Samozřejmě, že něco chci. Přeji si konečně něco znamenat. Budeš vládcem a budeš mi naslouchat jako své rádkyni… nebo můžu být i něco víc.“
Mladíkovi se hnusila ta zjevná smyslnost v jejím hlase.
„Takže budu tvá loutka?“
Antigonea se odvrátila.
„Ne. Pokud nebudeš chtít.“
Sehnula se a vytáhla nůž ze zad mrtvoly. Otřela ho o svůj plášť a kývla špičkou směrem k vrahounovi.
„Nemáš na vybranou.“
Mladíkovi se zatočila hlava. Proč se sakra pletl do cesty Generálovi? Opravdu to vše dopadne, jak Mendax předpovídal?
Zohyzděná žena pokrčila rameny.
„Generál ti nedá pokoj, pomoz mi a dosáhneš vítězství, o jakém se ti nesnilo.“
Uvědomil si, že má pravdu. Nemůže se postavit proti té lavině událostí, kterou spustil.
„Dobře. Zkusím vyzvat Generála, ale jen proto, že nesnáším tu jeho aroganci a nesouhlasím s tím, aby lidé zbytečně umírali.“
„Neboj. Nebudeš toho litovat. Uvidíme se zítra. Musím ještě zařídit pár věcí.“
Špičkou boty kopla do mrtvoly.
„Toho tu nech ležet, skvělá výstraha.“
„Jak praktické.“
Zasmála se.
„Však brzy pochopíš. Zalez do stanu a nevylézej. Zítra tě čeká těžký den.“
Zamával Antigonně a ukryl se ve stanu. Nové starosti mu pro tuto chvíli daly zapomenout i na Trix. Ještě před několika hodinami se odvážně postavil proti Generálovi. A litoval toho teď? Možná v koutku duše doufal, že ho Generál nechá zabít a vysvobodí ho tak z tohohle Pekla. Jenže dostal naprosto nečekanou šanci jak tenhle svět napravit. Nebo se o to může aspoň pokusit. Sakra! Vsadil by vše, že tohle Mendax plánoval už od začátku. Sice to je téměř nemožné, ale ta zrádná bestie se chová tak sebejistě. Je to jen maska, či za tím stojí něco, co mu je zatím utajeno? Kdo ví kolik potencionálních zaměstnavatelů se ještě skrývá v nekonečných pustinách? Nehledě na to, že záhada Kla-stigma ještě nebyla zcela rozluštěna…

Celou noc téměř nespal. Donekonečna probíral svou situaci. Už sám sebe nepovažoval za agenta Stáda, ale taky o sobě nesmýšlel jako o Zjizveném. Nechtěl se stát ani jedním. Obě společnosti se mu zásadně hnusily, jenže už nemohl zachovat neutralitu a svým spontánním projevem rozběhl něco, co už nemohl zastavit.
Tahle zdegenerovaná společnost byla oslněna jeho výbuchem emocí. Ukázal jim něco, co už dávno zapomenuli a co postrádají. Možná se ještě úplně neodcizili lidské morálce. Stále se dali zachránit. Spasit.
Jenže to by vyžadovalo jeho aktivní zapojení do riskantního podniku. Bude muset bojovat a to proti vlastnímu strýci. Strýci? Ne, Generálovi. Mladík už vůči němu cítil jen nenávist. Vždyť on ho vlastně dostal do tohohle světa, ve kterém si vládne jako nedotknutelný diktátor. Zničí ho a pokusí se napravit všechny škody, které napáchal.

Den se opět nenápadně vplížil do tábora. Stejně nenápadně jako Antigonea, která se právě kradla k mladíkovu stanu. Byla unavená a nerozhodná. Nedokázala vymyslet žádný plán, jak porazit Generála. Ten slabý zelenáč proti němu neměl v přímém souboji nejmenší šanci. Těsně před stanem ji kdosi zastoupil cestu. Zvedla hlavu a spatřila Mendaxe.
„Co tu chceš, ty parchante? Jdi mi z cesty!“
Žoldák měl na obličeji neobyčejně trpělivý výraz.
„No tak, přece neodmítneš pomoc toho nejlepšího. Uvědomuji si, před jakým úkolem stojíš. Celou dobu se chceš nenápadně se zbavit Generála. A ten mladej se může ukázat jako vhodný nástroj.“
Zkoumavě se na něho zahleděla.
„Kdo ti to řekl?!“
„Nikdo. Mám svůj rozum. Stačí pozorovat tvé reakce v jeho přítomnosti, stačilo mi, jak ses zachovala včera při tom jeho divadýlku.“
Antigonea dlouho mlčela a pak zlobně odsekla:
„Nepotřebuji ty tvé zatracené jedy a udělátka na zabíjení. Potřebuji něco mnohem rafinovanějšího.“
„Třeba tohle,“ zamumlal Mendax a najednou před ní stál s mečem v ruce. Klidně ji ho podával.
Zběžně si ho prohlédla. Byl to ten meč, který Generál daroval žoldákovi za jeho služby. Zdobený a vcelku lehký. Nebylo na něm jinak nic zvláštního.
„Co s tím?“
„Mladík vyzve Generál na souboj a váš velkolepý vůdce jistě neodmítne, když mu nabídnu tuto nádhernou zbraň, o které sám ví, že se jedná o kvalitní práci.“
„Pořád nechápu kam míříš.“
„Vyměnil jsem čepel.“
Antigonea se zarazila. Tentokrát zbraň chvíli studovala. Čepel byla čistá a ostrá, jako když ji viděla naposledy. Pokrčila rameny.
„Je to zmetek z Osady. Nepovedený kousek, který jsem si odnesl z odpadu. Navenek to nepoznáš, ale můžu ti zaručit, že v boji se jistě zlomí.“
Antigonea najednou pochopila brutální krásu Mendaxova plánu. Mladík bude ozbrojen běžným, ale funkčním mečem. Nebude potřebovat mnoho zkušeností, aby v přímém souboji přežil dost dlouho, než se tenhle kousek železa rozletí na kusy. A to bude pro přihlížející hodně působivá scéna. Jejich hrdina z předchozího dne jediným úderem zlomí meč strašlivého tyrana a velkolepě se tak chopí vlády. Amen.
„Skvěle vymyšleno.“
Podala mu meč zpátky a ten zmizel, stejně rychle jako se objevil, někde v žoldákově plášti.
„Zvládneš to doručit do rukou Generála?“
„O to se neboj. Hlavně dej svému svěřenci aspoň základní průpravu. Zbytek nech na mě. Nemusí o ničem vědět.“


Nastal rozhodující okamžik. Mladíkovy svaly byly únavou ochablé z tvrdého tréninku, který mu narychlo poskytla Antigonea. Příliv adrenalinu mu však dovolil pro tuto chvíli zapomenout na slabost. Jeho prsty objaly kůží omotaný jílec starého meče. Poprvé v životě držel podobnou zbraň v ruce. Nebylo možné ji zcela ovládnout za tak krátký čas, ale Antigonea ho důrazně ujišťovala, že Generál samotný nepatří mezi zdatné šermíře. Jenže jeho vlastní pravidla vyžadovaly, aby obřadný boj o vůdcovství byl veden tímto způsobem.
Vytáhl meč a vnímal ho všemi smysly. Jeho váhu, délku, tvar. Byl to na pohled ošklivý kousek. Starý, zašlý, mnohokrát přebrušovaný, takže čepel již dávno ztratila původní tvar. Ale nesvědčilo to snad o něčem? Třeba o spolehlivosti a odolnosti této zbraně? Na vše se dalo nahlížet z mnoha úhlů.
Zhluboka se nadechl. Cítil, jak se mu projasňuje myšlení a zostřuje vnímaní. Dokázal rozlišit každý jednotlivý hlas z davu, jenž se shromáždil, aby přihlížel rodinnému duelu. Cítil, že má mezi nimi podporu. Rozhlédl se. Souboj se měl odehrát na rovném plácku o deseti metrech napříč. Po jeho obvodu stáli přihlížející. Antigonea stála kdesi za svým žákem. Felis pobíhala mezi diváky a mladík ji sem tam zahlédl. Mendax a Rusty stáli v blízkosti Generálova stanu. Zbytek byly pro mladíka víceméně anonymní tváře.
Konečně spatřil svého soka. Sebejistě kráčel ve své slavností uniformě a na krku se mu pohupoval odznak jeho postavení. Modře nalakovaný kus plechu, do něhož nějaký vtipálek vyryl téměř přesnou kopii Kla-Stigma. Generálův výraz byl hrozivý, plný zášti a hněvu. Před pár dny tu s naivní velkolepostí přivítal svého synovce, teď se ho chystal zabít jako svého úhlavního nepřítele. Přicházel neozbrojen.
Najednou k němu přiskočil Mendax a cosi mu podával. Mladík znepokojeně nastražil uši, avšak nezachytil z jejich krátkého hovoru nic. Krátce na to se Generál otočil a v rukou slavnostně pozdvihl nádherný meč. Královskému gestu se však nedostalo žádné reakce. Mladík šlehl nechápavým pohledem po Mendaxovi. Odpovědí mu byl jen tajuplný úšklebek.
„Trváš tedy na souboji synovče?“ otázal se úlisně Generál.
Důležitá otázka. Celý souboj domluvila Antigonea. Jeho souhlas měl nyní vše potvrdit.
„Ano, tvá hrůzovláda musí skončit,“ odpověděl s výtečným sebeovládáním. Hlas mu neselhal.
„Tak tedy dobrá. Zemřeš,“ Generál se chladně usmál a zaujal bojový postoj.
Oba bojovníci stáli ve střehu proti sobě, meče připravené. Probodávali se pohledy a s napětím očekávali protivníkův výpad. Ani jeden z nich se nehodlal pohnout první. Mladíkova nervozita se prudce stupňovala. Strach mu zabraňoval v prvním pohybu a myslí mu probleskávaly vize vlastní smrti.
Generál rovněž vyčkával, jenže on naopak čekal na to, až protivníka rozloží jeho vlastní představivost. Meč držel ve výšce jeho obličeje a líně jim ve vzduchu kreslil neviditelné kruhy, jako by se snažil mladíka zhypnotizovat. Přitom pečlivě pozoroval třpyt potu na soupeřově čele. Nechtěl propásnout tu nejvhodnější chvíli…
Teď! Prudce přešel do nápřahu a meč plynule prořízl vzduch. Náhle se srazil protivníkovým krytem. Zareagoval včas. Ozvalo se pronikavé zazvonění, jenže Generál nečekal až zvuk odezní. Stáhl zbraň zpátky a bleskurychle zaútočil z druhé strany. Věřil, že nezkušený protivník nestihne zareagovat.
Stihl. Bylo to o fous, ale meč se včas octnul ve správné pozici. Po této srážce Generál uskočil. Bude muset zkusit něco složitějšího. Mladík vypadal vyděšen. Prudce dýchal a oči měl doširoka otevřené. Plně se soustředícího protivníka je o tolik snadnější zmást. Generál zařval a vrhl se kupředu. Tentokrát v průběhu nápřahu nečekaně změnil trajektorii seku. Pomohlo to. Zbraň prošla těsně mimo mladíkův kryt.
Ten si smrtelné nebezpečí uvědomil naštěstí včas a pokusil se uhnout tělem. Špička meče se mu zakousla do hrudníku a vytvořila tak dlouhou rozšklebenou ránu. Díky jeho včasné reakci nebyla příliš hluboká. Ovšem i přesto ho téměř oslepila bolest a několika vrávoravými kroky se vzdálil od protivníka. Zastavil se až u přihlížejících. Téměř cítil jejich vzrušený dech na svých zádech. Těsně u hlavy uslyšel Antigonin šepot:
„Rychle! Musíš zaútočit! Překvap ho! Jeden tvrdý úder! Dej do něj všechnu sílu!“
Snažil se zaostřit. Viděl Generála jak se loudavým krokem pomalu blíží. Meč přímo před sebou.
„Zaútoč!“ vykřikla zoufale Antigonea.
Mladík se vrhnul kupředu a všechnu energii vložil do kolmého seku na hlavu protivníka. Ten hbitě zdvihnul meč a zatnul svaly. Čepele se s hromovým třesknutím srazily těsně nad jeho hlavou. Stalo se přesně to, co Mendax předvídal. Vadná čepel se kousek od záštity zlomila. Zubatý konec jedné části odlétl a přitom roztrhl Generálovi obličej a zasáhl pravé oko.
Z hrdla se mu vydral bolestný řev, pustil zbytek meče a padl na kolena. Mladík zděšeně ustoupil a hleděl na tu krvácející trosku před sebou. Musel ho dorazit, ale váhal.
„Zabij ho!“ ozývalo se ze všech stran.
Generál se náhle vzepjal a chňapnul po masivní hlavici mladíkova meče. Prudce za ni zatáhl a snadno tak protivníkovi vytrhl meč z ruky. To ovšem mladíka probralo a zareagoval prudkým kopem do obličeje soupeře. Ten odlétl vzad a bolest ho málem omráčila. Tentokrát již mladík nevyčkal. Zaslepen bolestí, nenávistí a smutkem uchopil jílec zlomeného Generálova meče a vrazil mu zbytek čepele do odhaleného krku.
Generál sebou trhl a z úst mu vytryskl proud krve. Oči se otevřely dokořán a brzy už jen nevidomě zíraly na šedivé nebe.
Vítěz, celý zborcený potem a zkrvavený, pustil zbraň a hleděl na své dílo. Věděl, že se musí sehnout pro napodobeninu amuletu, ale neodvažoval se pohnout. Začal očima bloudit po přihlížejících.
Najednou se toho seběhlo příliš mnoho najednou. Antigonea vyrazila z davu a blížila se k mrtvole. Mendax nepatrně zakroužil rukou, spuštěnou podél těla. Tajný signál. Najednou z davu vyskočil jakýsi stín a zasvištěla šavle. Antigonea padla k zemi pár metrů od Generála.


„Kdo jsi?“ vykřikla zoufale Trix..
Její hlas se rozlehl kamennou stavbou. Po čele ji stékal studený pot a klepala se strachy. To zvláštní stvoření přisáté na jejím boku vydalo jakýsi zvuk. Znělo to trochu jako zamňoukání.
„Jsem tvůj Bůh, jsem nejvyšší vládce tohoto světa, jsem jeho stvořitel a jsem jim samotným!“ zaburácel v odpověď hromový hlas. Tentokrát se ji zdálo, že vychází z míst za jejími zády. Chtěla se otočit, ale ten někdo ji zadržel:
„Ne, neotáčej se! Nikdo mě nebude urážet svým špinavým pohledem! Ani má budoucí služebnice!“
„Služebnice…“ opakovala pomalu.
„Ano! Budeš mi naslouchat a já ti za to nabízím moc! Skutečnou moc! Něco o čem se ti dosud nesnilo!“
„Co… co po mně chceš?“ vykoktala nejistě.
„Budeš stát v čele mého vojska! Stejně jako mí ostatní vojevůdci! Budeš dobývat cizí území! Budeš jim vládnout! A budeš šířit mou víru!“
Trix se zatřásla. Nevěděla, kde se to ocitla a s jakým šíleným stvořením právě hovoří. Strach ji bránil v tom, aby se otočila, nebo aby se pokusila o útěk.
Místnost se znovu zatřásla:
„Ó mé děti! Přijděte přivítat svou novou sestru!“
Trix se zadívala do temné chodby. Spatřila několik pohybujících se stínů – lidé. Bylo jich asi deset. Na prvního z nich dopadla trocha světla. Trix překvapeně vykřikla.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 MC_Kejml 09.10.2008, 19:07:00 Odpovědět 
   Říct, že jsem napnutý jako kšandy je jako říct, že Tolkien byl nadaný pisálek.

Tento díl se mi zatím četl asi nejlépe a doufám, že tomu tak bude i nadále. Akorát jsem neviděl moc velký důvod pro vzpouru, no, každého věc... :)

Taky se mi líbí, jak splétáš dvě dějové roviny dohromady. Konec mi nevím proč vnukl myšlenku egyptu a faraona.
 Tuax 06.10.2008, 23:04:33 Odpovědět 
   Tak mi připadá, že zubatá má vplánu brát si svou daň díl co díl. A mladík prošel krvavým křestem, bez vážnějších emocí a vnitřního boje zabil svého dřívějšího příbuzného... no půjdu o kapitolu dál.

Tentokrát už bez známek.
 Aenica 04.07.2008, 16:31:46 Odpovědět 
   Příběh se v této kapitole opravdu prolomil - mrtvý generál, z Mladíka se stal hrdina a teď to navíc vypadá, že se do vzájemných bojů přidá ještě třetí strana neochotně vedená Trix. Čte se to jako po másle, až na pár nepříjemných záležitostí, ale což, nemůžu chtít všechno :)

Líbí se mi tvé představa Pekla. Není to svět, který by byl udržován v nenávisti a bolesti nějakým kouzlem či prokletím, ael jen lidmi samými a jejich strachem. Trochu to tam ještě rozviřuje mňoukající bůh :)

Jedna jako vždy, tentokrát však mnohem větší. Howgh.
 Imperial Angel 04.03.2008, 19:14:18 Odpovědět 
   Eh, teda začíná to být hodně zajímavé...intriky, úskoky v úskocích, napětí :)
Že by se z mladíka stal nový spasitel tohohle světa? I když kdoví, jak to nakonec dopadne...Navíc se objevil ještě někdo další na scéně...
1 :)
 ze dne 04.03.2008, 22:44:40  
   Leontius: Děkuji za přečtení. Intrik možná ještě přibude. Nech se překvapit :-).
 Šíma 13.02.2008, 12:48:56 Odpovědět 
   Jak to vypadá budu si muset držet klobouk, protože patrně brzo pojedeme z hodně velikého kopce! Nejenže se výprava nepovedla, zdá se, že generál nebyl až tak oblíben a mnoho lidí "kulo pikle", jak jej zabít a tím sesadit z pomyslného trůnu.

Antigonea měla své plány, ale netušila že Mendax sice má stejný cíl, ale plány poněkud jiné! Tomu se říkají intriky a chladná kalkulace! No, mnoho nechybělo a náš mladý hrdina by patrně také zemřel.

Líbilo se mi to! Děj je stále více zajímavější a osudy Trix mě donutily zastavit se a dumat nad tím, komu bude muset sloužit! Nechat to na další části a dávám Ti za Jedna!

P.S. Omlouvám se, já to musím vždy všechno okecat... :-(
 ze dne 16.02.2008, 21:20:21  
   Leontius: Díky. Klidně se vypiš, mě to nevadí :-D
 Pavel D. F. 12.02.2008, 22:52:44 Odpovědět 
   Dobré. Popis intrik i souboje se povedl, mladík se stává důležitou postavou Tvého světa. K tomu kontrastní dějová linie s Trix a jejím novým bohem. Takže teď se může příběh naplno rozběhnout.
 ze dne 13.02.2008, 0:02:35  
   Leontius: Děkuji za vlídný komentář. Máš pravdu, rozjedem to :-D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr