» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2140517

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303417 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Ztracená magie (13) - Je váš, můj pane ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 12.02.2008, 17:32

Třináctý díl / Kratší (4 měsíce) odmlka mi pomohla a s novou inspirací vám přináším i nový díl :)


	Kapitola třináctá – Je váš, můj pane Mé tělo bylo v jednom ohni. Cítil jsem, jak mi po čele stékají krůpěje potu a ruce se třesou. Měl jsem silný pocit žízně, ale jen pomyšlení na cokoliv tekutého mi zvedalo žaludek. A to nemluvím o jídle. Snažil jsem se alespoň otevřít oči, ale mé tělo selhávalo. Mozek ještě reagoval, ale svaly už neovládal. Připadal jsem si jako hadrová panenka, čekající, až se jí ujme nějaké rozjívené děcko. Bylo mi hrozně zle, žaludek úpěl hladem a zároveň se svíral v křečích a vyvolával v mém hrdlu dávící reflex. Netušil jsem, co se to děje. Snad jsem to raději ani neměl vědět. "Už se probírá," špitl kdosi nade mnou a zlehka přejel čímsi chladným a slizkým po mé tváři. "Ruce pryč!" zařval někdo jiný. Byla slyšet tupá rána. Kdosi zaskuhral a vykřikl něco v prazvláštním jazyce, který jsem nedokázal rozeznat. "Jak si pán přeje," odpověděl mu ten první a opustil místnost. Tedy alespoň to tak vypadalo, jelikož se jeho kroky vzdalovaly až utonuly v okolním tichu. Byl znovu klid. Jen tu a tam se ozvalo slabé zachroptění, jako by kdosi podřimoval. Znovu jsem vydal povel víčkům, aby se alespoň pootevřela. Nic. Nebyla šance cokoliv udělat. Mohl jsem jen ležet a čekat, až se něco stane. Cítil jsem nepříjemné pachy kolem sebe a dost silnou vlhkost, mísící se se štiplavým zápachem. Ani jsem se neodvažoval domýšlet, kde to vlastně jsem. Někdo přišel. Plácavé zvuky nohou odhalily, že onen chodec je zřejmě bos. Na okamžik se zastavil a cosi zabručel. "Pán mě volal?" ozvalo se u mých nohou. "Přiveďte zaříkávače, jeho duše odmítá přijmout nové tělo." "Snad by pomohlo..." "A hned!" okřikl kdosi bosého chodce, který jen zakňučel a jeho nožky zběsilým plácáním naznačily, jak má na spěch. Až teď mi došlo to, co ten druhý hlas říkal. Má duše? Nové tělo? Bylo to jak ze špatného snu, kdy se nemůžete pohnout, vše kolem sebe cítíte, ale ne a ne se probudit. Měl jsem strach. Ne ten, co na vás leze, když jdete v noci lesem domů. Ale ten, co si nosíte uvnitř v srdci - strach z konce, ze smrti, z bezmoci cokoliv udělat. "Zakariiij!" projel mou hlavou ostrý jekot, jako když vedou prase na porážku. "Ticho!" zařval druhý hlas a čímsi udeřil do země, až to zadunělo. "Šaro, omluv mé žáky. Ještě neznají dobrého vychování." "Omluv si je sám, Nermone. Měl by ses jim více věnovat." "Samozřejmě, pokusím se o to, Šaro." "Tak dělejte! Tenhle musí přijmout tělo ještě do soumraku, jinak se Em zblázní." "Jako bys neznal starého Ema. Jen kolem sebe metá blesky a hromy, ale jinak je to klidný stařík." "Nechej si ty vtípky, Nermone. Nikdy nevíš, kdo poslouchá. A teď do práce." "Moji chlapci se o něj postarají. To tělo přijme, neboj." "Nebojím se toho, bojím se následků, když se ti to nepovede." "To se nestane. A teď nás nechej o samotě, nemuselo by se ti to líbit." "Jsi zvíře, Nermone. Víš to?" "To byla lichotka, Šaro?" "Dělejte si s ním cokoliv, ale do soumraku ať je na nohou a - a to sakra zdůrazňuji - ať má duši i mysl naprosto netknutou, rozumíme si?" "Jako nikdy, Šaro." "Fajn! Tak se do toho dejte." "Bude mi potěšením." "Zvíře... já si nemůžu pomoct. Sbohem." "Sbohem." Uf, tak tenhle rozhovor jsem asi neměl slyšet. Někdo se tu pokouší spojit mou duši a mysl s tělem, které mi nepatří? To není dobré. To není vůbec dobré. To je hodně zlý! Bude to bolet, musí to bolet. Chtějí mě zabít? Nebo mě snad už zabili a teď se čertí, že se jim to nepovedlo? Co proboha chtějí?! Musím něco udělat. A hned. Jinak to bude konec... "Hm, zrovna nejčerstvější tělo to tedy není," promlouval melodickým hlasem tajemný Nermon. Mohl jsem slyšet, jak nasává odporné pachy do svého nosu. "Asi už jim ty čerstvý došly, šéfe." "Asi," rozezlil se Nermon a cosi plesklo v temnotě. "Za co?" "Za ty hloupý poznámky! Máte mlčet a pomáhat mi." Tak to byla výchovná facka. No prosím, třeba se pofackují navzájem a mě nechají být. "Jasný," zavrčel kdosi, "šéfe," dodal neochotně. "Připravte si knihy na straně dvacet pět. Budete mi držet duši v entitální sféře, dokud se mi nepodaří napojit všechny uzly. Jasný?" "Hmm," zamručeli sborově. Jasný? Ne, není to jasný! Co je to entitální sféra? A proč napojovat uzly? A na co? Ze všech sil jsem se snažil alespoň pohnout nohou, ale nic. Nic a nic. Cizí tělo prostě nechtělo poslouchat mé rozkazy... Byl jsem připraven na vše. Už se mi nedělalo tolik špatně, už se mi netřásly ruce a horko vystřídal chlad. Byl jsem připraven na cokoliv... jen ne na smrt. Ještě ne. "Vydržte! Už mám navázaný třetí uzel," vzkřiknul Nermon a já se leknutím probral. Spal jsem? Co se dělo? Nic mě nebolelo, ale asi jsem omdlel či usnul. "Už ho dlouho neudržíme, šéfe!" křičeli ostatní a já cítil, jak se cosi uvnitř mě snaží dostat pryč. Pryč z tohoto světa. "Co se to tu, u všech krvavých panen, děje!" zaburácel dobře známý hlas. "Šaro, příteli, vše mám pod kontrolou!" "No to koukám!" "On je opravdu dobrej naříkávač, fakt," snažil se hájit svého pána jeden z žáků. "Mlč, ty hubo nevymáchaná!" ozvalo se další plesknutí. "A držte pořádně, mám čtvrtý uzel." "Jestli to nedokončíte, tak si můžete balit, jasný?! Poletíte odtud rovnou do lávových polí, kde shoříte jednou pro vždy!" "O něj se neboj, bude v pořádku. Jen nám dej ještě čas." "Dám, ale ať je na nohou až se znovu vrátím!" "Vrátit se můžeš i se starým, bude už připraven." "Jak chceš. Zavolám ho." Znova se mi podařilo upadnout v prazvláštní spánek, kdy jsem byl jakoby mimo realitu. Nic jsem necítil, ani nad ničím nedokázal přemýšlet. Naprosté prázdno. Snad jen dobře, že jsem neviděl to, co tam ty prapodivné stvůry prováděli nad mým novým tělem. Jak vlastně bude vypadat? A budu to ještě já? Nikdy bych nevěřil, že projdu něčím takovým. Nikdy. "Arekum zaraeth!" probrala mě cizí řeč. "Nermone?" "Je váš, můj pane." "Vypadni!" "Prosím?" "Neslyšel's? Zmiz odtud!" "Ano... můj pane. Slyšeli jste? Jdeme!" "A ty taky, Šaro. Chci si s ním promluvit mezi čtyřma očima." "Rozumím. Kdyby něco, budu nablízku." "Není třeba. Proč bych se bál svého vnuka..." Tak teď jsem se bál oči otevřít ještě víc. Poslední slovo se mi zakouslo do hlavy a nechtělo se pustit...


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Arvinej	10.08.2008, 18:15:15

dobrý díl, ovšem zde se naplno ukazuje rozdíl mezi dějovými liniemi. jak jsem psal u minulého dílu, tam je to "Nemám co dělat, jen se tak potloukám", kdežto tady je atmosféra a spád a příběh plyne čtenáři před očima mnohem rychleji.

estel	10.07.2008, 14:33:23

Přibylo na temnotě a humor zůstal kdesi daleko vzadu, na druhou stranu se Ti podařilo vybudovat slušnou atmosféru. Jednotlivé úryvky jsou k sobě šikovně nalepené a poslouchání příběhu je docela slušivá změna, ačkoliv připomíná atmosféry nemocnic – což nemusí být na škodu. Diskuzi níže nejsem schopna dost dobře pochopit, protože díky ich-formě je více než jasné, kdo hlavním hrdinou je. Pokud jsem se nad něčím pozastavila, tak to byla skutečnost, že Samuel přemýšlí o tom, že se mu už netřesou ruce, v okamžiku, kdy se mu snad ani třást nemůžou, protože neovládá svoje tělo. A čárka „… ale jen pomyšlení na cokoliv tekutého, mi zvedalo žaludek“ mi připadá nadbytečná. Takže tak. Jedna.


ze dne 24.07.2008, 13:23:20
Gandalf: Děkuji a opravuji. Jinak to s těma rukama... holt by to chtělo zažívat současně s tím, jak to píšu, abych si podobné věci uvědomoval :)

Alan Dark	02.05.2008, 16:38:57

Určitě jsem na střih nového těla zvědavý...

Planek	16.03.2008, 15:25:19

Rozhodně zajímavý díl, vypadá to že Vojtěch (nebo raději Samuel), bude mít ne moc čerstve tělo -:) Ale možná se mu bude líbit víc než to předchozí, kdo ví?

Šíma	13.02.2008, 15:37:08

Ne, "Gandíku", já vím, že je tato část vyprávěna z první osoby, tudíž je těžké napsat, kdo tento děj prožívá. Ale i tak není na první pohled jasné (z mého "šímovského" pohledu) kdo je tím hrdinou... Neboj, knihy čtu zásadně popořádku, tedy od začátku až do konce, ale jak říkám, když někde něco vychází na pokračování (s delším časovým odstupem) musí se do toho čtenář zase "položit" a zavzpomínat (o co tam jde), popřípadě se vrátít, aby byl zase v obraze! A vůbec, nebudu se tu s Tebou hádat, to nemám v úmyslu, ani Ti říkat, jak máš psát (do toho mi jako čtenáři také nic není) a už jsem tu napsal komentářů dost... Takže se drž a piš, ať mám co číst! :-DDDDDD


ze dne 13.02.2008, 15:38:47
Gandalf: Pane poslanče Šímovský, pojďte na chlebíčky, tady to nemá smysl :D A už pššst, rada zasedá ;)

Šíma	13.02.2008, 14:12:41

Ale stejně mi ten "střih" připadá nějaký "nevýrazný" a abych řekl pravdu, čtenář si po přečtení tohoto dílka nemůže být plně jistý, o kterého hrdinu vlastně jde, pokud si nepřečte minimálně dva či tři díly nazpět! Neuvádíš zde jméno toho, jehož duše nechce přijmout své tělo a místo děje je také velmi neurčité, snad jen další postavy (hrdinové), které se snaží uvést vše do pořádku, by mohly trochu napovědět! Když už jsmi mi 2x uvedl svou poznámku o rozvětvení dějové linie, musel jsem si rýpnout! Prostě to jinak nejde, také jsem už toho za svůj život hafo přečetl a nemyslím si, že bych byl nějakým zelenáčem (přestože má paměť je poněkud nespolehlivá a co zrovna nepotřebuju, tedy v běžném životě, to často zapomenu)... JDU, ABYCH TI TU NESPAMOVAL! MĚJ SE HEZKY! :-D


ze dne 13.02.2008, 15:29:35
Gandalf: A vůbec, celé je to psané v Ich formě, jde-li o hlavního hrdinu, jinak je použita er forma (to rovněž napomůže poznat, čí dějová linie se právě odehrává).


ze dne 13.02.2008, 15:28:18
Gandalf: Ale ono se předpokládá, že si čtenář přečte všechny předchozí díly, resp. je už četl ;) Nebo ty snad čteš novou knihu od prostředka? A neboj, teď už budu vydávat v lepších intervalech.

Šíma	13.02.2008, 12:06:51

Toho jsem si všiml také (tedy Tvé poznámky), ale hned jsem na to zapomněl, díky své zvědavosti a zažranosti do příběhu! :-DDD Nesmíš se na mě zlobit, Gandalfe, ale možná je právě tohle jedna ze slabin příběhů na pokračování. Když čteš knihu, třeba na jeden zátah (celý den), protože ji nejde odložit, je většinou vše jasné, ale pokud se k něčemu dostaneš jednou za "uherský rok" (nehledě na to, že je to zajímavé ;-)), pak zákonitě tápáš v paměti, protože všechno si člověk zapamatovat nemůže... Dobré to je a těším se na další díl! ;-)

Šíma	12.02.2008, 20:47:53

Musel jsem se podívat na 11. díl a pokud jsem to dobře pochopil, je hrdinou v tomto díle Vojtěch... Patrně! ;-) Ale líbí, takže jsem dal za Jedna! P.S. A ten "naříkávač", němělo tam být "zaříkávač?" Tedy, pokud nejde o nějakou funkci, o které nic nevím... Nejsem čarodějem, pardon! :-DDD


ze dne 13.02.2008, 10:01:27
Gandalf: Šímo, psal jsem přeci, že nyní bude příběh dělen na dvě části: Vojtěch x Čárymar. Každý se vydal svou cestou i když jeden z nich nedobrovolně. A vzájemné "hopsání" v jedné kapitole mezi každým z nich se mi moc nepozdávalo. Jinak je správně zaříkávač, ale ona huba nevymáchaná se prostě přeřekla (proto ta kurzíva)... to už slouhové dělávají ;)

Šíma	12.02.2008, 18:46:13

To je doba, co vyšel předposlední díl a tato část je jako blesk z čistého nebe! :-DDD No, abych napsal pravdu, trochu jsem vypadl z kontextu, tudíž se budu muset podívat na předchozí část a pak se sem vrátit! Neskončila ta minulá část v hospodě v tom hlavním městě? ;-) Ještě se sem vrátím, až budu mít klid, ale když jsem uviděl Tvůj nový příspěvek, musel jsem se kouknout! Zvědavost je nevyléčitelná choroba! Takže zatím ani nedám známku! :-D


ze dne 13.02.2008, 10:02:30
Gandalf: viz předchozí kapitola: "Díl dvanáctý - nyní již bude příběh dělen na dvě linie (Mojmír / Vojtěch)."