|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303417 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Jak se (ne)stát spisovatelem... ::
 Šíma |
publikováno: 18.02.2008, 16:23
|
| Znovu jsem se rozhodl jít se svou kůži na trh. Tento krátký článek není pokračováním předešlého dílka "Jak se natahují čtenáři...", ale další šílenou "šímovinou", kterou se snažím pomoci všem, kteří jdou také se svou vlastní kůží na trh a rozhodli se psát a také prezentovat své výtvory na veřejnosti... Snad se z toho neosypete! Přeji všem hezké počtení a příjemné zážitky, pokud je to vůbec možné! ;-) |
| |
|
|
/Úvodem/
Předem bych chtěl všechny případné čtenáře upozornit, že tento text není přímo určený pro ony „staré páky“, čili pro autory, kteří již ví (a přišli na to), jak udělat ze svých čtenářů bezduché loutky, které jen tupě zírají na jejich dílka a trpělivě pročítají jejich text, aby se konečně dostali na poslední stranu a dozvěděli se, jak samotný příběh nakonec dopadne.
Umění psaní je o tom, jak udělat z poměrně inteligentního čtenáře, který dovede docela logicky uvažovat (dovede si také spočítat, kolik je jedna plus jedna), onoho pomyslného otroka vašeho dílka! Úkolem každého autora je vyvést svého čtenáře z omylu a přesvědčit jej, že docela běžný a nudný svět, který existuje všude kolem nás, je jen prostou a prachobyčejnou zástěrkou, která zakrývá bohatší svět s více možnostmi, tedy, že je pravda někde tam venku! Lépe řečeno, právě ve vašem díle a nikde jinde...
/Nástroje ke psaní/
Co můžete (a také budete), jako případný autor, potřebovat? Pokud začneme od píky, pak tedy: stůl, židli, pak něco na psaní (čili tužku, papír a pro ty movitější psací stroj, nebo počítač). Pokud máte již všechny hmotné statky pohromadě, musím vás (poněkud) schladit, potřebujete také ještě něco... O co jde? Potřebujete tu správnou myšlenku, čili nějaký pořádný nápad, přestože jde docela hezky (čili je jednoduché) použít již běžně se vyskytující nápady, které se válejí všude kolem vás. Kde? V prachu všedních dnů (v novinách, časopisech, v televizi, či filmu). Že jde o pouhý a prachsprostý plagiát? Ale kde že, na myšlenky není copyright! Jen se zamyslete, kolik filmů a knih vzniklo na určité téma... Nejspíše se vám z toho zatočí hlava.
Dobře tedy, máme myšlenku i to ostatní a také potřebujeme mít alespoň na chvíli klid. A také obrovskou dávku trpělivosti. Ona pomyslná polévka se již pomalu začíná vařit, ale zdá se, že to ještě pořád není ono. Máme sporák, hrnec, vodu, zeleninu, maso, ale stále nám něco chybí. Čím to je, že je naše polévka pořád taková „nemastná a neslaná“? Chybí nám koření! Sůl, pepř, majoránka, možná i bujón (taková masová kostka udělá s naší polévkou hotové divy). Že plácám nesmysly? Samozřejmě, ale o tom to je a samotné psaní si v ničem nezadá s vařením kdejakého jídla, tedy pokrmu! A slovo je nakonec potravou ducha...
/Skladba příběhu/
Zamysleme se společně, z čeho se tak samotný příběh může skládat. Tedy, jaké může (ale také nemusí) mít ingredience... Každé dílko má svůj začátek a konec. Mezi tím je (nebo není) velké množství slov a řádků a také děje. V každém ději se odvíjí nějaký ten příběh. Může jít o docela obyčejný den nějaké tuctové uklízečky, nebo o osudy zajatců za Korejské války! Děj se může (a také nemusí) skládat z jedné, nebo více dějových rovin, to záleží na tom, kolik hrdinů bude v příběhu prožívat svá případná dobrodružství a jak si chcete pohrát s představivostí svých čtenářů a jak moc je toužíte napínat (čtenáře, samozřejmě)...
Říkáte si: "Co mají společného hrdinové s dějem příběhu?" Hodně... V každé hře, nebo filmu někdo hraje, tedy herci, kteří tento film (nebo hru) oživují a činí z příběhu jakousi fiktivní realitu, které se snaží případný divák přijít na kloub, nebo v ni (tak nějak) uvěřit a vzít ji za svou (myslím tu náhražkovou realitu běžných dnů). Jinak by to bylo vše o ničem a z děje by byl jen (a pouze) čistě statický obrázek! Čím více se diváci „zažerou“ do děje ve filmu a ztotožní se s jeho hrdiny, tím více si producenti mnou ruce, protože jejich vidina zisku z promítaní filmu (nebo hraní divadelního představení) se pomalu, ale jistě stává skutečností. A s příběhy je to podobné, tedy s knihami, které jsou nosiči myšlenek jejich autorů...
/Zápletka/
Takže nyní už víte, že každý příběh má svůj začátek, konec, své hrdiny a svůj děj. Že může být více dějů a více hrdinů, tedy tolik, kolik toho autor (ale i pozdější čtenář) snese. Je důležité nepřehnat to s množství dějových rovin a s množstvím hrdinů. Nejenže se můžete při psaní toho (či onoho) příběhu dočista ztratit, ale totéž hrozí také vašim čtenářům. Zdá se, že vám již nic nechybí ke štěstí, avšak ještě něco (tak říkajíc) hapruje ve vašem soukolí vaší budoucí literární tvorby! Správná zápletka podaná v tu správnou dobu je hotovým balzámem na čtenářovy nervy a vybičuje jej k dalšímu čtení... Nemusím zde snad vysvětlovat, co je myšleno oním slovem: zápletka! Nebo snad ano?
Dobře tedy! Zápletkou je myšleno něco, co naruší běžný život vašich hrdinů. Tedy je vyvede z jejich rovnováhy a veskrze nudného života. Proč jsou zápletky také důležité? Oživují samotný děj, aby nebyl suchý a nudný, jako toto dílo, čili tento návod (jakkoliv už chcete)! Zápletka tedy vychází ze slova: zaplétati se... Tedy lépe řečeno z tohoto slovního spojení! Pozor však na velké množství těchto dějových útvarů, pak jistě hrozí všem přítomným zapletení se do myšlenek a uváznutí na mrtvém bodě! To nejhorší, co se může stát je, že vaše dílko případný čtenář znechuceně odloží...
„Prosím, neodcházejte, hodina ještě neskončila! Proklatě...“ toť poslední slova zhrzeného profesora výuky historie literatury.
/Něco málo o žánru/
Ale jedeme dále! Pokud si myslíte, že je to vše, pak jste na omylu! Stále vám chybí (takřka) další nejdůležitější část a tou je žánr! Co to je? Prostě jde o to, v jakém stylu chcete dotyčný příběh napsat a co budou asi hrdinové prožívat, lépe řečeno: v jaké době, jak moc se při tom budou bát (tedy i vy s nimi, nebo spíše vaši čtenáři), a také, jak moc chcete zamotat svým čtenářům hlavy. Jako budoucí autoři můžete napsat například nějaký ten horor, komedii, parodii, krimi, historický příběh, sci-fi, nebo fantasy. Že se také pomalu (v tomto textu) začínáte ztrácet? Klídek! Já na tom nejsem o nic lépe, nakonec, nějak to dopadne! Vždy všechno nějak dopadlo...
A bude hůře! V každém žánru jde o něco jiného. Myslím, že se zde nemusím více rozepisovat a každý čtenář tohoto poněkud „šíleného“ návodu ví, o čem je řeč. Vždyť i samotné televizní filmy jsou také točeny v mnoha žánrových oblastech a každý snad tuší, že u hororu se bude divák bát, u komedie smát, u kriminálky mu budou hořet mozkové závity, u historického příběhu si zavzpomíná na staré časy, a u sci-fi a fantasy se ocitne na nevídaných místech, jež mají s realitou pramálo společného. Tolik o žánru, abyste si nemysleli, tento fakt je důležitý, nehledě na skutečnost, že si (jako autoři) můžete dovolit pomíchat tyto žánry dohromady a vytvořit z nich více, či méně stravitelný guláš! A začíná se nám to hezky zamotávat...
/O nadání/
Nyní již víte, v jakém stylu chcete psát, kde začít (mnohdy je také důležité vědět kde a kdy skončit), kolik postav a dějových linií samotný příběh bude mít a jak a kde se asi bude odvíjet. Stačí to? Toť otázka! Ano, vážení přátele, ptám se (vy jistě také): "Bude to stačit?" Odpověď není jednoduchá. Můžete být mistry v teorii psaní a nenapíšete nic, co by případné čtenáře nadchlo! Co tedy ještě musíte mít? Nastala minuta tíživého ticha... Pátrejte, prosím, ve své paměti...
Někteří patrně již tuší, která bije! Musím vás upozornit, že nejde o to, mít tu správnou protekci! Ano, je velmi důležitá a co bych sám za ní dal, abych nemusel škemrat u jednotlivých nakladatelů a odcházet s prázdnou! Ano, i to je jedna strana mince tvůrčího autora! Neúspěch... Jde však o něco, co nemá každý, ať už by se snažil sebevíce a dřel se do úmoru... Ano, je to tak! Musíte mít také (alespoň) ždibec toho talentu! Co je to? Jde o um a dovednost v určitém oboru. Talent je jedná z posledních ingrediencí, která spolu s pílí a také dobrou reklamou udělá z vašich čtenářů (pro svět) slepé a hluché ovce, dokud nepřečtou vaše dílo až do samotného konce. Co se s nimi stane pak, to už není vaše věc! Vy jste je přeci nenutili, aby četli vaše dílo, nebo snad ano?
Někdo z vás může namítat, že ačkoliv jsem uvedl kde co, stále to není ono a pořád něco schází! Ano, samotnému ději chybí ještě něco, co čtenáře donutí, aby jim (tak říkajíc) spadla čelist a sliny jim chtivě kapaly na papír! Jen si musí dávat pozor, aby si nerozmazali text na papíře! Není proto lepší číst knihy raději na počítači? I když, v tom případě z toho moc nekápne a přeci jen: klasické knihy se prodávají lépe! Ale dosti sarkasmu...
/Hra s čtenáři/
Ať už jsem vám nakecal (pardon, uvedl) cokoliv, něco stále postrádáme! Chybí nám zvrat v ději a právě on je tím správným kořením. O co jde? O posunutí děje nepředpokládaným směrem, ale tento způsob tahání za provázky (čtenářovou myslí) dovede využít (nejlépe) již opravdu jen mistr ve svém oboru. Ale ano (mezi námi), také můžete vodit své čtenáře, jako ty kašpárky v loutkovém divadle. Čím lépe to však budete umět, tím lépe také pro vás a vaše dílka!
Dočetli jste tedy můj prachobyčejný návod až sem a říkáte si, že už to všechno dávno víte? Že jste nečetli nic nového pod sluncem a jen jste zbytečně zabili svůj čas? Také jsem vám netvrdil, že vás naučím, jak máte psát! Nemůžu vás vodit za ručičku a říkat vám, co udělat tady a co tamhle! To by bylo příliš jednoduché a každý si musí najít svůj styl sám! Musíte se naučit ovládat své myšlenky. Být schopni převést své myšlenkové obrazy (a pochody) na papír či na obrazovku počítače a udělat z nich něco, co zaujme a potěší, nebo poděsí, vašeho čtenáře, aby jeho zážitky z četby (vašeho díla) byly podobné jízdě na horské dráze! Samozřejmě, že přeháním, ale vo tom to je!
/Několik slov na závěr/
Netuším, co všechno jsem vám nenapsal a co všechno jsem zapomněl. Ano, tento text je poněkud suchý, nudný a nic neříkající. Také pomalu začínám pozbývat představu o tom, co všechno jsem vám napsal a napsat měl! Nevědomost je sladká a hříchu nečiní! Běžte si raději přečíst nějaké dobré dílko, nebo ještě lépe, běžte se dát do práce a vytvořte něco, co tu ještě nebylo. Už jsem zde „mluvil“ dost dlouho a také mi (trochu) "vyschlo v krku".
Psaní není legrace, pokud se při tom také sám autor nebaví a neužívá si tohoto tvůrčího „šílenství“ plnými doušky! A abych nezapomněl, psaní není všechno, po dokončení díla je nutné jej ještě upravit (vzhledově), opravit (čili učesat a vychytat chyby a překlepy) a dát do takové podoby, kdy bude pro čtenáře nejpřijatelnější (a nejstravitelnější) a také nebude samotným čtenářům v něm nic vadit v plynulém čtení! Což také není případ této příručky, budu jen rád, když ji dočtete alespoň do tohoto místa! Tedy, dokud... Dokud nebude všemu konec! A já se obávám, že tato nesmyslná příručka právě dospěla ke svému zdárnému konci! Přeji vám všem hezký den!
/Poznámka autora/
Autor nenese zodpovědnost za případné neúspěchy při vašem literárním snažení a neposkytuje jakékoliv záruky na tento text. Vše, co zde bylo řečeno nemusí korespondovat s názorovými myšlenkami jiných autorů a čtenářů. Autor této příručky také nikdy netvrdil (ani netvrdí), že se dá psaním zbohatnout. Pokud ano, patrně jde o docela jinou realitu všedních dnů...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 39 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 72 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
