obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915786 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5825 autorů a 392946 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Part VIII.- Quido a Pierre ::

 autor Jalovec publikováno: 16.02.2008, 6:20  
 

„Tak kam pudem? Navrhni něco?“
„Kam pudem? Já nevim, to tady ještě neznám,“ odpověděl překvapeně Quido, který s takovou nabídkou teda vůbec nepočítal. Ale měl radost obrovskou. Říkal si, jak je dobře, že narazil na takovou skvělou osobu a jak se má a napadaly ho úryvky z textů.

Tak směle, je sqěle.
Spadneš do náruče konkrétního někoho.
Love’s not a competition but I’m winning.
You’re the bluest light.
Something must change.
The search continues.

Ještě že uměl aspoň trošililinku anglicky.

„No tak můžem jít třeba, ne počkej, co bys řek‘ tomu, kdybychom si udělali něco sami. Teda jestli ti to nevadí.“ Quido zalapal po dechu a zíral s otevřenou pusou. Jeho největší milostný úspěch doposavad byl nesmělý polibek na konci letního tábora, kdy mu mohlo bejt tak patnáct šestnáct a teď ho holka, kterou nezná snad ani 24hodin, zve patrně k sobě domů, aby si mohli udělat něco k jídlu. FENOMENÁLNÍ.
„Jo, klidně můžem. Pokud teda vaříš dobře,“ šibalsky se otázal a pozvedl své nevýrazné očko.
„Snad jo, na tousty možná i stačim,“ usmála se a vyšli.

Pierre, který se nacházel zhruba půl hodiny cesty by bus od nich, měl zcela jiné problémy. Osud mu do cesty přivál Vízka Jaroslava, s kterým byl nucen sedět v jedné lavici. Jarda byl stvoření se značnou nadváhou, to by teda až zas tolik nevadilo, Quido taky relativně pěkný macek, ale Jarda k tomu ještě šíleně zapáchal. Prostě šíleně smrděl.
Pierre byl totiž z domova zvyklý na všemožné ty parfémky a tak, a teď vedle sebe měl člověka, který unikl svému možnému životnímu údělu traktoristy jen kvůli tomu, že uměl pseudopsát. Ale ty návyky z domu se jen tak snadno nezmění.
Ale jako jinak byl Jaroslav strašně milé stvoření. Pocházel z nějaké prdele na jižní Moravě, tak mluvil tím jejich chrochtáním a byl v pohodě. Jen ten smrad.
Ve škole jim bylo kolektivně řečeno, že je čekají roky plné šťastného objevování všeho možného, tak je to naplnilo až nad okraj veselím a sebevědomím z toho, že oni jsou ta elita, co si bude užívat, zatímco ta ostatní lůza bude pěkně makat. Všechny to dočista zaplavilo. Bylo to to, čemu se říká euforie. EUFORIE!! Nic není nad ten povznášející pocit. Nebo je? Já si myslím, že není.
Kdyby však Pierre věděl, co se děje mnoho kilometrů od něj, moc by si tu euforii nevychutnával. V každých tzv. seriózních i neseriózních novinách toto sdělení s různými obměnami kolovalo dnem i nocí i dnem.

Dnes, 14. října v půl jedenácté, byla unesena známá francouzská novinářka Gisselle Flabencourtová. Novinářka cestovala do Kolumbie na chystaný summit ochránců zvířat, avšak její letadlo bylo uneseno neznámo kam skupinou únosců. Zarážející je, že nikdo neví, kde se letadlo i s únosci nachází. Zdá se, jakoby zcela zmizelo z povrchu světa. Na palubě bylo kromě 25-ti leté Francouzsky ještě dalších osm lidí, jejichž totožnost zatím únosci tají. Jak nám však bylo sděleno od náměstka BIS, je velmi podivné, že nikdo nechce sdělit, kam letadlo zmizelo. „Všechna letadla jsou během letu monitorována, takže nechápu, jak k tomu mohlo dojít,“ dodal Michal Kostka z ČSA.
Summit má začít už pozítří a očekávají se vzrušené diskuse. Sama Flabencourtová je známa kvůli rozkrytí vztahů kolem bývalého mocného ministra vnitra Jacquese Rosseta, který byl donucen opustit své křeslo kvůli napojení na mafií v lednu tohoto roku. Byl na něj vydán zatykač, ale Rosset zmizel neznámo kam. Novinářka, která celou kauzu rozpoutala, byla od ledna pod policejní ochrannou, protože se policie obávala možného odvetného útoku na její osobu. Zda zmizení letadla v Kolumbii nějak s touto kauzou souvisí, je předmětem vyšetřování.

František Morávek, aktualne.cz

Dobrý den, máme tu zprávy EVROPY 2. V Kolumbii byla unesena známá novinářka. V Kolumbii bylo dnes uneseno letadlo společnosti Lufthansa, které přepravovalo účastníky čtvrtečního summitu ochránců zvířat v Bogotě. Na palubě se nacházela i Gisselle Flabencourtová, novinářka, která způsobila politický skandál ve Francii. Po letadlu i únoscích policie pátrá. A máme tu další zprávu…


Adéla Chladilová, EVROPA 2


Ty voe, to je kua!!

Marshall, youtube.com



Ale toto všechno Pierre nevěděl, místo toho seděl v zaplněné posluchárně a vychutnával vyprchávající euforii. Když o tom teď tak nějak kolem a kolem přemýšlel, tak ho napadlo, že by u toho škrabalství možná i rád zůstal, i když tím dříve docela opovrhoval, tak teď ho to i docela lákalo. Zvláštní. Odmalička měl radši čísla, ve škole mu matematika šla a i bavila, ale na gymplu ho osvítilo psaní. V rozněžnělých rozpoloženích psával někdy i sonety- při psaní zamilovaně koukal z okna a psal o své lásce Monice. Jen byla škoda, že jeho horoucí lásku nikdy neopětovala. A on taky nikdy celkem pochopitelně nenašel odvahu, aby jí svá veledíla ukázal. Ale zas byl na ně hrdý. Občas se mu povedly docela i dobrý dílka, který dokonce měly i hlavu a občas i patu, jak mu bylo vytýkáno, protože byl často napomínán, že všeho hned nechá, vrhne se na něco nového a zas to nedodělá a zas a zas a zas. Byl už prostě takový. Když ho něco bavilo, tak se do toho pustil a jel, ale zároveň ho to nejdéle v horizontu dvou týdnů přestalo bavit. Ale dělal to vždy nadoraz a naplno. Což je vždy lepší než dělat něco dlouho napůl.
S Monikou chodil do školy už na základce, ale to byl ještě malý Pierre, a tak si jí ani nevšiml. Pak se oba dostali na francouzský gympl a shodou okolností do stejný třídy. Ještě větší shodou okolností pak seděli v lavicích za sebou, a tak spolu obě lavice vřele komunikovaly. Ale na to Pierre nikdy nebyl. Nedokázal si to vysvětlit, ale byl to takový jeho soukromý privátní blok. Když mluvil s kluky ve skupině, tak sice často mlčel, ale i občas něco kecnul. Když se však měl bavit se skupinou dvou a více holek, měl blok. Nedokázal to překonat ani si to vysvětlit. Takže se stávalo, že nositelem komunikace byl Jean, jeho spolusedící, by the way milovník nepřekonatelného Louise de Funese. Pierre vůbec nebyl ve třídě moc oblíbený. Byl totiž prostě zamlklý a to se nikdy nevyplácí.
Do svého deníku, který si vedl v době, kdy mu bylo šestnáct, mezi 3. a 17. lednem, si 4. ledna zapsal tuto filosofickou myšlenku, která byla skoro i hodna myšlenkám svého soukmenovce MC MURANA. Dala by se vyložit asi takto: Pierre myslel na to, jak jsou ostatní blbí, ale vždycky mu bylo vsugerováváno to, že chybu má nejprv hledat u sebe a pak u ostatních, tak to hledal v sobě a utápěl se v tom a přitom to je ta největší debilita na světě, protože člověk by měl nejdřív obviňovat ostatní než sebe, a že ten, kdo se podle této debility řídí, jen ničí sám sebe a skutečný pseudoproblém se zhoršuje, má z toho komplexy a zavírá se do sebe a je to ještě horší než bylo. A taky si říkal, že je třeba být silný a myslet jen na sebe, zcela sobecky, protože teprv pak je člověk nedotčen okolím, zvlášť když je do sebe uzavřen, což je teda vždycky dobře, a že jedině tak dokáže přežít ústrky a cílem že je být nezávislý a samostatný a svobodný, a že se bez té přítomnosti konkrétního někoho zcela obejde, když má své zájmy, co ho naplňují, a neužírá se tím, protože vliv společnosti na citlivější lidi je jen a jen zhoubný a ničí je. Pierrovi bylo zrovna toho ďábelského čtvrtého ledna roku 2XXX moc smutno a říkal si, jestli vážně k něčemu je, jestli ho někdy někdo vůbec bude mít rád a věděl, že ne, že bude nadosmrti bachelorem a že je nekomunikativní, ale zas, že se ty ostatní bavěj o úplnejch blbostech, šlapou si na paty jak on ve třetí třídě a náramně se tomu tleměj a ten, kdo se tomu netlemí, tak ten je vyloučen ze všeho a je za debila, i když ten dotyčnej vlastně ohromně miluje jednu z těch osob, je do ní strašně moc zamilovanej, až za uši, jak se neříká, ale pro ni je míň než vzduch a on by pro ni udělal cokoli, ale jí je to jedno.

Toť pocity Pierra Gaspaurda ze dne 4. ledna 2XXX.


 celkové hodnocení autora: 90.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 16.02.2008, 6:20:16 Odpovědět 
   Quido je úspěch sám, vše mu vychází, uvidíme, co se bude dál odehrávat ve věcech okolo Pierra, zdá se být nyní ve středu zájmu autora
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Síla
Stanislav Klín
Co je účelem li...
markus
Prohra
BrunoHolly
obr
obr obr obr
obr

Dary lesního krále - 6.část
Dani
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr