|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303418 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Krvavý sníh - I. ::
| ...Malorg je překrásné městečko, jen co je pravda. Hlavně o Vánocích... |
| |
|
|
Dveře krčmy se otevřely a dovnitř vstoupil dlouhán v potrhaném plášti. Ještě než se svalil na zem, stačil si z ramen sklepat sníh. Krvavý sníh.
*
„Kde to, kurva, jsem?“
„Jen se klidni, panáčku!“ okřikla ho hlava, která se nad ním shýbala. „Tady seš mezi slušnejma lidma, na kurvy si choď do bordelu.“ Jak se hlava oddálila, narostl jí zbytek těla. Hostinský vyždímal do kýble vodu ze starého obkladu a jeho pomocnice hbitě přiložila zraněnému na čelo čerstvý, příjemně chladivý. Zdálo se, že takové hosty nemají prvně.
„Jsem Garet,“ zahuhlal dlouhán a bez ostychu civěl do výstřihu mladé servírky.
„Buď si kdo si, nám je to jedno. Jediný co mě zajímá je, že mě vysíš pět grošů. Jen zavři klapačku a odpočívej. Dva groše za pokoj – a to máš štěstí že ho kvůli tobě ctnostnej pan melborckej rytíř uvolnil – a další tři za to, že sem kvůli tobě probděl celou noc. Co se tak ošíváš? Nemáš chechtáky, hm? To sem si moh myslet - aby tě mor sklátil, holomku! Zadarmo tě tu teda nekurýruju, všechno si to pěkně…“
„Dostaneš to zpátky,“ přerušil ho. „Nejsem z těch, co utíkají z boje.“
„To bych ti radil,“ pohrozil hostinský prstem, ale na tváři se mu vyloupl dobrácký úsměv. Vypadal na rozumného chlapa. „Jo, málem bych zapomněl…“ Pro něco se s heknutím natáhl. „Tvý meče. Ne, že bych se v tom nějak vyznal, ale musim říct, že sou sakra pěkný. A ostrý. Svalil ses jak bečka piva a tady Jacek,“ kývl bradou někam, kam Garet neviděl, „hned vystartoval, aby ti je sebral. Děkuj bohům, že sem měl zrovna po ruce obušek. Jak by ten maník dostal meče do pazour, musel bych ho nechat bejt. V šermování se mu tady nikdo nevyrovná.“
„Děkuji, páni bohové,“ ušklíbl se Garet.
„Posmívej se, posmívej, poutníku. Ale kdyby mě nebylo, měl bys prd čim sekat a než by ses probudil, Jacek by byl vtahu.“
„Dobře, hostinský, jen se nerozčiluj a radši mi nalij pivo. Cítím, že mi pomůže víc, než ty vaše obklady.“
„No to by eště scházelo! Nemáš ani mizernejch pět grošů za nocleh a už bys chtěl nalejvat pivo? Ha! Vrať se, až ti budou cinkat kapsy, potom ti možná jedno natočim!“
„Neměj starost. Ráno mi na radnici vyplatí sumičku, že se ti o takové ani nezdálo.“
*
„Spadls´ z višně, hraničáři? Nenech se vysmát, sto hřiven za dva gobliny?“ Rychtář si utřel uslintané koutky do kožišinového límce kabátu a začal si na vypouklém břiše točit prsty mlýnek.
„Přesně tak. A ještě zaplatíš dole v hospodě můj účet.“
„Ani kdybys mě na skřipec natáhl. Zapomeň na to! Jedno slovo a budou tu stráže, třeba se přijde podívat i přítel Jacek. Už jsi o něm slyšel?“
„Slyšel.“
„Výtečně. Myslím, že se po chudém hraničáři nebude nikdo shánět… Beztak bych vás všechny pověsil, vydřiduši!“
Garetovi se zablesklo v očích, zorničky se mu zúžily hněvem. „Važ svá slova, rychtáři,“ zavrčel, „nebo se budeš válet ve vlastní krvi dřív, než ty tvoje stráže stačí přiběhnout.“
„Jenom klid.“ Rychtář vstal od stolu a přešel k oknu. „Nechci tady v Malorgu žádné problémy. Proto ti vyplatím padesát hřiven. Čistých, samozřejmě. Jsme přeci rovnocenní obchodní partneři.“
„Nepochybně. Ale těch hřiven bude sto, jak jsem řekl.“
„Nejsi v pozici, kdy by sis mohl určovat podmínky!“ vykřikl správce města, až mu na hlavě poskočila purpurová skládaná čapka.
Do místnosti okamžitě vtrhli dva vojáci, hroty dlouhých halaparten strouhali nízký strop. „Všechno je v pořádku,“ uklidnil je okamžitě rychtář klidnějším hlasem. „Vraťte se na místa. Nebo počkejte… Když už jste tady, přihoďte mi do krbu pár polínek. Venku je mráz, že bych ani psa nevyhnal, leze mi to pod nehty.“
„Tvoje nehty jsou mi srdečně u prdele,“ řekl chladně Garet, když vojáci odešli. „Chci jen peníze, které jsi mi slíbil. Říkal jsi padesát za každého. A byly dva.“ Rychtář se nadechl, aby něco řekl, ale hraničář ho předběhl. „Ach, jistě, tvoje trofeje!“ S mlasknutím sundal z háku u pasu dvě šupinami pokryté zelené hlavy s vyboulenýma očima a hodil je na ebenový stůl. Dokumenty o exekucích za posledního půl roku obarvila smradlavá gobliní krev.
Rychtář se odvrátil od stolu, pěstí rozrazil okno a vyklonil se z něj, lapaje po dechu jako tonoucí. „Tohle,“ hekal těžce, „už mi nikdy nedělej! Odnes si ty zatracený palice, dole si vyzvedni svých sto podělaných hřiven a padej z města, už tě tu jaktěživ nechci vidět!“
Garet se spokojeně usmál. „Dobře. Tvé poslední přání ti, ovšem, splnit nehodlám. Tohle město se mi zalíbilo.“
*
„Malorg je malý, ale o poznání klidnější než jiná města v téhle zpropadené zemi. Alespoň vás tu, pane, nikdo nepozná a budete moci cestovat v anonymitě bez zbytečného obtěžování všelijakými zvědavci, jak tomu bylo až doposavad.“ Postarší slouha rytíře, usazeného ve stínu v rohu krčmy, mrkl na hospodského, aby přinesl další pivo. „Nikdo se tu nestará o to, kam jedeme, nikdo tady nepozná barvy našich varkočů.“
„Že sem tak smělej,“ opřel se o jejich stůl okolo procházející mladík čpící pivem a chcankami, „já sem ty barvy poznal. Páni sou hornonetsteinský, jestli se nemejlim?“ Rytíř se pomalu naklonil dopředu a matné světlo svící mu ozářilo až dosud ve stínu skrytý obličej. Přes pravé oko měl koženou černou pásku a celou tvář pod ní ošklivě znetvořenou. Těžko říct jestli ohněm nebo nějakou nebezpečnou alchymistickou kyselinou. „Bah, bah!“ odhalil mladík v úsměvu zkažené zuby. „Vy musíte bejt samotnej hrabě Lev Jednookej z Horního Netsteinu, mocnej winthirskej hodnostář! Ani nevíte jaká je to pro mě… eee… čest, že vás poznávám.“
„Potěšení zůstává na vaší straně,“ odsekl slouha. „A teď se laskavě vraťte na svoje místo a více nás neobtěžujte. Byli bychom vám velice vděčni, kdybyste zachoval mlčení ohledně našeho původu… Berte to tedy spíše jako doporučení.“
„Žádnej strach,“ zakymácel se mladík, když se pustil stolu. „Zamknu hubu na klíč a ten pak spolknu, jako že se Jacek menuju. Nazdar, pánové!“ Roztřeseným, typicky opileckým krokem se vydal zpět ke svému stolu.
„V anonymitě,“ procedil mezi zuby rytíř. „Žádní zvědavci. Nikdo nepozná. Jsi pořád stejný kretén jako kdysi, Morgane.“
„A vy pořád stejné drzé děcko, pane Leutfrede. Želbůh, že na mě váš otec nedal, když jsem na něj naléhal, aby vás mlátil více.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 26 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
