» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."

W. Shakespeare

počet přístupů: 2140528

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303418 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Ztracená magie (14) - Čaj s kapkou ramuly ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 18.02.2008, 18:24

Díl čtrnáctý // .oO toto je telepatie :o) Oo.


	Kapitola čtrnáctá – Čaj s kapkou ramuly Čaroděj proplouval spěchajícím městem, jako suchý list unášený línou říčkou. Nevšímal si okolního mumraje. Stále si opakoval cizincova slova a nemohl se dopátrat bližší podoby toho, kdo mu zkřížil cestu dříve, než stihl cokoliv vyjednat. Tolik byl vnořen do formování pravděpodobného obrazu tajemného cizince, že si ani nevšiml, jak rychle se dostal k radnímu paláci. Znal tu cestu jako žádnou jinou. Tolik let tudy chodíval - tedy spíše poletoval, tolik vzpomínek na časy, kdy ještě míval magii ve svých rukách. A teď? Ruce prázdné a srdce bije už jen z principu. Pokud se nevzchopí včas, bude jen troskou bloumající světem bez cíle. Mírně se udivil, když spatřil ozbrojenou stráž u vchodové brány. "Stát!" napřímila paži stráž. "Pane," otočil se jeden ze strážců na procházejícího muže, "nějaký cizinec." "Cizinec?" udivil se Mojmír a zlostí se mírně vznesl. "Mojmír?" užasl muž a roztáhl ruce do přátelského gesta. "Mojmír Čárymar, ztracený a znovu nalezený!" Čaroděj se potutelně usmál na stráž, která mu již nebránila ve vstupu do paláce. Ba naopak, raději odstoupila stranou. "Baltazare, příteli, cožpak jsem se někdy ztratil?" namítal Čárymar. "To se jen tak říká, znáš lidi," mrknul na něj a pobídl ke vstupu dovnitř. "Znám," šeptl, "právě, že znám." Společně procházeli honosně zdobenými chodbami paláce a se zaujetím si navzájem vyprávěli, co nového se přihodilo. Mojmír nevycházel z údivu, jak moc se změnil profil zdejších radních po jeho odchodu. "Upřímně řečeno, Mojmíre, byl jsi tu takovým smírčím soudcem. Dokázal jsi sporům předcházet. To už teď neplatí. Hádáme se o každé věci, co má být projednána. Začíná se projevovat zkorumpovanost jednotlivých radní a co hůře," naklonil se k čaroději a ztišil hlas, "kuloáry putuje zpráva o tvém návratu a pojí se s tím i zmizení magie z Čarozemě." Čaroděj na okamžik znejistěl. "Já?" pohlédl letmo na Baltazara a kývnutím hlavy pozdravil kolemjdoucí. "Bohužel." Zamyšlen nad tou nepříjemnou spojitostí, nevšiml si ani, koho vlastně zdravil. A bylo by mu to přišlo vhod, neb následně jeho mysl zasáhla věta tak ostrá, že proťala obě uši a jako vržená dýka skončila v srdci. .oO Vím, že jsi mordoch! Oo. "Mojmíre?" Baltazar se zastavil, aby se ujistil, že je vše v pořádku. "Děje se něco?" "Co? Prosím?" S tím čaroděj nepočítal. Pokusil se rychle otočit, ale zahlédl už jen mizející pláště. "Vypadalo to, že tě ta zpráva celkem vyvedla z míry, příteli." "Ne, to ne," klepaly by se Mojmírovy kolena, kdyby nějaká měl. "Jen mi něco prolétlo hlavou, prostě jsem se zamyslel." Kdo to k sakru byl! zuřil uvnitř, ale navenek zůstával chladný - až nepřirozeně. "A co tomu tedy říkáš?" "Čemu?" Všechno měl tak pečlivě připravené, figurky zaujímaly ta místa, jaká jim přidělil a teď - celá hra může být ztracena! "Přeci té spojitosti. Jsi určitě v pořádku?" "A, promiň. Ano. V pořádku. A nejsem z toho dvakrát nadšený. Snad kdybychom," pohlédl svýma očima na přítele, jako když lapená zvěř hledí na lovce, "kdybychom mohli zajít někam stranou." Vyčkal okamžik. "Příteli," dodal a pokračoval vpřed. "Samozřejmě, zajdeme do mé pracovny. Rada zasedá až za hodinu." Baltazar stále hleděl na místo, kde se čaroděj zasekl, když byl zasažen myšlenkou procházejícího cizince. "Promluvíme si o tom v klidu," řekl ještě a spěchal za Čárymarem. Do zasedání čarozemské rady sice zbývala ještě necelá hodinka, ale už v tento čas se začínaly plnit radní lavice prvními muži, oděnými v nachlup stejných pláštích. Byla to jakási uniforma, zčásti i pracovní oděv, ale nejvíce tento huňatý a hřejivý plášť sloužil k pomalému, ale jistému uspání. Ano, čtete správně, i páni a paní radní si rádi zdřímnuli přímo při jednání. A když je náhodou někdo zahlídl? Oni přeci nespali, ale jen odpočívali! A to mohou a také rádi dělávají. Povětšinou, rozhoduje-li se o věcech méně závažných. Však běda, přijdou-li na řadu ožehavá témata. To naopak bdí i kdyby týden nespali a hádají se, postrkují, pohlavkují a překřikují - i to patří ke koloritu rady. Posledních pár dní ale nejednají o ničem jiném, než o ztracené magii. Hledá se důvod, hledá se příčina a viník. Prozatím je rada rozdělena na dva tábory. První klade důraz na neviděné zlo, stíny, které se zmizením magie zaplavily Čarozem. A ten druhý, nutno podotknuti, že většinový, vidí zcela jasně vinu v samotné hlavě Čárymarovy akademie, jež se na nalezení viníka podílí. "Jako doma, Mojmíre," pobídl Baltazar Čárymara k usednutí do polstrovaného křesla, potaženého dračí kůží. "Čaj?" "Něco tvrdšího?" Čaroděj se usadil. Sedět však na kůži z Černého draka, to vyžadovalo odvahu a kapku sebezapření - byl to právě Černý drak, kterého měl Mojmír jako prvního ochočeného. "Čaj s kapkou ramuly?" mrknul spiklenecky Baltazar. "Ramulu s kapkou čaje?" následoval jej v mrknutí Mojmír. "Jako za starých časů? Abychom na jednání došli po svých," usmíval se a vzdálil se do druhé místnosti. "Nevím, zda se zúčastním. Možná využiji tvou pracovnu k třízení svých myšlenek." "No jak myslíš," volal zpoza dveří Baltazar a cinkal šálky, "ale myslel jsem, že by ses rád hájil před těmi, kdo tě s tím zmizením spojují. Přeci jen máš ještě mezi námi velkou autoritu." "Autorita mi nepomůže. A ty to dobře víš, Baltazare." Mojmír se zaklonil a opřel si hlavu o vysoké opěradlo. Téměř se celý ponořil do černého pohodlí. "Přeci je nenecháš jednat o tobě, bez tebe," vrátil se zpátky do pracovny a smutně otočil prázdnou láhev dnem vzhůru. "Tak ten čaj," povzdechl si čaroděj. "Stojím za tebou. A mohu získat dost lidí, abychom byli při hlasování ve většině." Baltazar si sedl naproti Čárymarovi a ustaraně si podepřel dlaněmi hlavu. "Udělal jsi toho pro mě dost a teď je řada na mně. Nemusíš se bát, neodsoudí tě." "Odsoudit?" vyhrknul čaroděj až mírně zasvětélkoval. "Za co?" "Rada se usnesla, že viníka bude třeba odsoudit, jelikož následky jsou více než nebezpečné pro celou Čarozem. Počítám s nějakým trestem, ale to se bude teprve projednávat a nechají o tom hlasovat." "To přeci nemůžou... nebo ano?" Mojmír natočil tázavě hlavu stranou. "Můžou a už to udělali. Na minulém jednání bylo jednohlasně rozhodnuto o trestu. Dnes budeme jednat právě o tvé osobě, proto by bylo moudré, kdybys šel se mnou a položil jim pár otázek. Znáš to, formou dobře mířené otázky jim vyvrátíš jejich domněnky a budeš z toho venku. Nemusíš se bát." "Ale já -" chtěl namítnout, ale zavčas se zarazil. "To neudělal?" dokončil větu Baltazar a přes rameno zkontroloval konvici s vodou. "To jim přeci nemusíš dokazovat, že jsi nevinný. Dokazovat budou oni a to tvou vinu. Takže klid." Čaroděj ještě více zapadl do dračího křesla. Vracely se mu vzpomínky na záhadného cizince. Náhle si připadal, jakoby samovolně zapadal do něčí skládanky, nebo snad hry. Nedobrovolně se stával loutkou bez vodících nití. Stále mohl jednat, ale následky raději nedomýšlel. Byl v pasti. "Ten vařič mi přijde nějaký divný," zaláteřil Baltazar a jal se zkontrolovat dění ve druhé místnosti. "Baltazare?" zavolal na něj Mojmír z křesla. "Hm?" "Jaký trest si myslíš, že tomu viníkovi můžou navrhnout?" Z povzdálí se ozvalo tlumené blafnutí. "Ha! Měl jenom ucpaný krk," prohodil na adresu neposlušného vařiče, kterým byl kouzlem polapený dráček ve strnulé poloze. "Tak co?" dožadoval se odpovědi. Snad z obavy před nepříjemnou skutečností, tiskl se hlouběji do dračí kůže. "Nevím, to by byla jen spekulace." "A kdyby?" Co za tak strašný trest může postihnout čaroděje? "Asi vyhoštění," zvolal Baltazar, "Vyhoštění do Černoří," dodal v klidu. Mojmír už neodpověděl. "Ale jak říkám," prošel dveřmi a na stůl postavil konvici s vroucí vodou, "jsou to jen mé spekulace," a zalil výběrové lístky Západohorského čaje.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Arvinej	09.03.2009, 23:13:51

je zajímavé, že tenhle příběh čtu průběžně necelé dva roky a vždycky na to nahlížím z trochu jiného úhlu. a pak taky vždycky zapomenu všechny souvislosti :-) tentokrát mě asi v polovině textu udeřilo, že jsem kompletně zaměnil hrdiny. celou dobu jsem si myslel, že to je o tom klukovi a ono vlastně ne. proto mám jednu takovou malou připomínku: hodilo by se trochu odlišit styl vyprávění v obou dějových liniích. a pak mi taky přišlo, že ten začátek je trochu rozvleklý. do toho telepatického spojení je to takové trochu rozvleklé, určitě by se to dalo alespoň trochu osekat. na druhou stranu tě musím pochválit, že se velice dobře dramatizuješ. na scénu přichází politika, Mojmírovy vlastní problémy, starý přítel (zdrží se dlouho?) a pak také neznámý, který hrdinu nazval modrochem. sice už si nepamatuji, co to je, ale i tak to slibuje ještě nějaké to napětí do budoucna :-) okem začínajícího recenzenta 65%, okem saspiřana 1


ze dne 10.03.2009, 8:15:43
Gandalf: odlišit styl vyprávění - to funguje už od prvního dílu: sekce se Samuelem jsou psány v ich formě, ostatní v er osekat - promiň, ale není to akční film ani zprávy na Nově ;)

estel	23.07.2008, 18:26:20

Problém začít a problém skončit :-) Jako tip dne jsem to propásla, takže jsem tu se zpožděním, ale jsem. Tenhle díl je hodně chytrý, úplně poprvé se to doopravdy rozděluje na dvě linie. Čárymar už se nesoustředí jen na hledání Samuela, ale má vlastní problémy. To je velmi dobré. Stejně tak doplnění prostředí o nové údaje a zamotání příběhu. Narážka na mordocha je přesně na svém místě. Takže úplně bez výhrad…

Alan Dark	02.05.2008, 16:44:29

Taky bych si dal ramulu s kapkou čaje...:-)

Planek	16.03.2008, 15:34:30

Další dobrý čarodějnický díl z kuchyně Bílého čaroděje! A neboj Šíma už nění jediným čtenářem.

Šíma	18.02.2008, 20:23:49

Díííky! červenající se smajl "Ale že bych byl jediným čtenářem?" podivl se šíma. "No, uvidíme, to chce reklamu!" :-D

Šíma	18.02.2008, 19:09:13

Tento díl se mi líbil, možná také proto, že v něm byla i politika (tedy ta kouzelnická)... Ale nemyslím tím, že ostatní díly nestály za nic! ;-) To "Já" mi tam nějak nepasuje, když spolu mluví Baltazar a Čárymar... Nechci Ti do toho kecat, ale možná by tam "sedlo" něco jiného! Zdá se mi ta věta moc krátká, jasně, vím, že je Čárymar překvapený, no, překvapený! Píšeš, že je dobrým "politikem", který si vždy věděl rady, takže si určitě dokázal spočítat, kolik je jedna plus jedna... ;-) Co bych tam dal? "Takže já mám být tím beránkem?" - nebo - "Já mám být tím viníkem?" Ale jde o můj osobní názor. Jinak nemám, co bych vytknul. Dám za Jedna a těším se na další část! Kam se hrabe HP! :-D


ze dne 18.02.2008, 19:18:58
Gandalf: "Já?" jakožto údiv - neměl prostě víc co říct :) Ale díky za fíky, Šímo! Jelikož jsi mým jediným čtenářem, tak až Ztracenou magii dopíšu, dám tam věnování pro tebe: "Mému věrnému čtenáři a fanouškovi číslo 1 - Šímovi!"