obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 10. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 19.02.2008, 23:24  
Část X. Uchopení moci

Tak náš hlavní hrdina se konečně odhodlal k akci. Je čas na změnu. Ovšem jednal zcela z vlastní vůle? Nevyužívá ho někdo? Mendax pořád něco skrývá. Ze hry byl vyřazen nejen Generál, který podlehl v souboji se svým synovcem, ale také Antigonea. Co stálo v pozadí té úkladné vraždy?
 

Část X. Uchopení moci

Vraždění toho dne nemělo nabrat konce. Do šedivé země se pomalu vsakoval jak život poraženého Generála, tak krev Antigoney, prýštící z přeseknuté krkavice. Zohyzdněná žena byla téměř okamžitě mrtvá. Zřejmě se chtěla sama zmocnit amuletu, avšak někdo to předvídal. Někdo měl již předem plán.
Všichni přítomní byli naprosto zticha. Byli svědky fascinujícího souboje a zázračného vítězství svého hrdiny. Rovněž se před nimi odehrála neplánovaná vražda jedné z nejvýznamnějších důstojnic Zjizvených. Nikdo nevěděl, co se vlastně děje. Snad kromě usmívajícího se muže v černém cestovním plášti, který pomalu kráčel k mladíkovi. Mendax vypadal naprosto spokojeně. Vše mu vycházelo. Poklekl u mrtvého Generála a prohlížel si nepodařenou kopii amuletu. Vyrytý symbol Kla-Stigma se zaléval krví, jenž nyní už jen pozvolna vytékala z probodnutého hrdla.
Mladík se odvrátil a zadíval se na osobu, jenž zavraždila Antigoneu. Drobná postavička se narovnala a fascinovaně se zahleděla někam za mladíkova záda. Temně blankytná tůně jejích očí se tetelila v plamenech fanatismu. Felis. Rukávem si z bílého obličeje setřela krůpěje krve. Žoldák tu malou holku využil pro chladnokrevnou vraždu.
Někdo ho poplácal po rameně. Pomalu se otočil. Mendax mu podával amulet a děsivě se šklebil. Mladík sebral zbytek svých sil a tvrdě ho udeřil pěsti do obličeje. Žoldák sebou prudce trhl a když se jejich oči znovu setkaly, jeho pohled by mohl zabíjet.
„Takhle děkuješ věrnému příteli?“ zasyčel.
„Ty odporná zrůdo! Nakázal jsi… tomu dítěti, aby zabilo!“
„Ano. Zabilo. Ale zabilo kvůli TEBE! Zabilo svou vlastní matku, protože věří v TEBE,“ zařval mu žoldák do obličeje. Hned na to se rozesmál.
Mladíka zamrazilo v zádech. Generál a Antigonea? Bylo to možné? Možná že kdysi byla jeho milenkou. Muselo to být před zhruba devatenácti lety a teď ta ukrutná žena chtěla získat jeho místo? Mohla být Felis jejich dítě? Snad. Již dříve viděl, že Narození zde mají jen křehké vazby na své rodiče, ale přesto je musela oba znát. Hrozivé pomyšlení.
Felis stále nehybně seděla u mrtvé Antigoney. Mladíkovi se zatočila hlava. Byl vyčerpaný a ztráta krve se začala projevovat. Zbledl jako stěna a udělalo se mu špatně. Cítil nepříjemné pulzování kolem šrámu na hrudi. Kolena mu ochably a zhroutil by se k zemi, kdyby ho nepodepřela z jedné strany Felis a z druhé Mendax. Ten mu také pověsil falešný amulet na krk.
„Máte nového vůdce!“ vyhlásil sebevědomě Mendax.
„Teď si však potřebuje odpočinout. Má za sebou náročný den.“
Po těchto slovech chtěli odvést mladíka do stanu. Cesty jim však zastoupil Rusty a několik jeho kumpánů.
„Ty zpropadený zrádče! Máš v tom prsty! Ten souboj nebyl férový a to, jak jsi nechal oddělat Antigoneu to dosvědčuje!“
Holohlavec se ohnal po Mendaxovi a žoldák ztratil rovnováhu. Zraněný mladík upadl do prachu. Žoldák rozhořčeně popadl Rustyho za krk a zavrčel:
„Jdi mi z cesty. Máš tu nového pánička, ty prašivý pse, a pokud nebudeš tancovat, jak si on píská, tak tě zabiju. Víš moc dobře, že ještě nikdo neunikl mému hněvu.“
Rusty nasucho polkl. Očividně šílený žoldák mu nahnal strach. Neochotně ustoupil, stejně jako jeho muži. Mendax a Felis zvedli mladíka ze země a odnášeli ho. Zraněný vnímal, co se kolem něj děje jen matně, ale pochopil, že s Rustym budou ještě problémy. Pak ho vědomí definitivně opustilo.

Nastalo období děsivých vizí. Nebylo možné rozlišit realitu od snu. Byl ve stanu a neklidně sebou házel. Zoufale se rozhlížel a jen pár předmětů nejasně vystupovalo z mlhy. Spatřil starou dřevěnou truhlu v rohu. Objevil se ve skromném obývacím pokoji svého prastrýce. Senilní stařec v důstojnické uniformě seděl naproti němu. Krk a plnovous celý rudý, očí prázdné a plné nenávisti. Jeho ruka lovila v truhle vedle opěrky křesla a najednou v ní spatřil zlomený meč. V příštím okamžiku cítil, jak mu čepel proniká hrdlem. Chtěl křičet, ale vydal jen bublavý zvuk. Stařec se mu díval přímo do očí a teprve teď si mladík povšiml, jak se zorničky mění a objevuje se místo nich tajuplné Kla-Stigma.
Děsivé obrysy amuletu začaly mizet a nahrazoval je nadřazený, krutý úsměv. Mendaxovy temné oči s uspokojením sledovaly, jak mladík vykrvácel, jak Trix umírá ve spršce kulek, jak je Kýros roztrhán nemrtvými, jak Felis zabíjí Antigonu a pak sama sebe, jak se Rusty dáví, zatímco z vnitřností mu trčí dlouhý nůž. Najednou začal žoldákův obličej stárnout a pokryl se vráskami. Oči ztratily barvu a zešedly, na bradě mu vyrašil dlouhý plnovous. Tvář se zúžila a objevily se zřetelné orientální rysy.
Hleděl na všemocného mága, jenž vedl dlouhý souboj se samotným Ďáblem o tento svět. Spatřil padat amulet do uzavírajícího se portálu. Viděl jak se realita uvnitř brány hroutí a připomíná rozbité zrcadlo. Každý střep pojal jednu kopii Kla-Stigma a odeslal ji do našeho i do všech ostatních vesmírů. Zlo sílilo….

Třásl se. Zmítala jím vysoká horečka. Musel otevřít oči, neboť cítil, jak se mu vaří v důlcích. Rána se ošklivě zanítila a pálení se rozšiřovalo do celého těla. Tupá bolest v kostech byla nesnesitelná. Pokoušel se otevřít ústa, chtěl křičet, ale svaly odmítaly uposlechnout. Začínal znovu blouznit. Nebo snad opravdu viděl skutečné vize budoucnosti? Bál se pomyslet.
Snažil se vytěsnit zlověstné sny z hlavy, když si uvědomil, že Mendaxův obličej je skutečný. Žoldák na něj opovržlivě shlížel. Sáhl kamsi do svého pláště. Zbraň, pomyslel si mladík. V jeho rukou se však objevila drobná ampulka. Zátka s mlaskavým zvukem odskočila a Mendax hodlal vylít obsah lahvičky nemocnému hrdla.
Ne, nevypiji ten jed, ujistil se mladík. Trhnul rukou a lahvička odletěla stranou. Žoldákův obličej zahořel nepředstavitelným vztekem. Odvrátil se a hleděl kamsi dozadu. Jeho rty se pohybovaly, ale k mladíkovým uším nedolehlo jediné slovo. Zachvátila ho panika, nemohl se nadechnout. Párkrát se vzepjal, než opět milosrdně upadl do mdlob.

Další výstřel bolesti. Vědomí se mu ještě jednou vrátilo. Proklínal vše, co mu přišlo na mysl. Mendaxe, Generála, sama sebe. Chtěl umřít. V prvním okamžiku spatřil novou ampuli, podobnou té první. Začal sebou zmítat, jenže pak ho někdo pohladil po vlasech. Naklonil se nad něj Felis obličej, v tváři mírný a starostlivý výraz. Zjihnul. Pootevřel ústa a rezignovaně polknul obsah lahvičky. Odporně kyselá břečka mu vklouzla do hrdla. Nepředstavitelně chladila. Cítil, jak mu mrznou útroby. Snažil se znovu zaostřit na dívčin obličej, jenže její oči náhle zelenaly a vlasy se zbarvily do ruda. Trix. Tma.

Tentokrát se probouzel plynule. Energie se mu pozvolna vracela a smysly již pracovaly, tak jak měly. Pomalu narovnal prsty na ruce a znovu je zatnul v pěst. Opět vládl svému tělu. Otevřel dokořán oči a otočil hlavu. Byl den a stan byl dobře prosvětlený. Nabral vzduch do plic a s tichým zasténáním se posadil. U vchodu stál jeden ze Zjizvených, jenž se unaveně opíral o kopí. Sotva zahlédl pacienta při vědomí, otevřel ústa, avšak nevěděl co říci. V obličeji mu zračil zmatek a překvapení. Vyběhl ze stanu.
Krátce na to dovnitř vpadla Felis, celá uřícená. Zarazila se u vchodu a zvědavě pohlédla na mladíka. Obličej se ji rozjasnil.
„Už jsi vzhůru! Přivedu Mendaxe,“ vykřikla radostně a chystala se okamžitě vystartovat ze dveří.
„Ne,“ vyjekl slabě mladík.
Dívka se na něj zkoumavě zadívala.
„Ale vždyť…“
Zarazila se. Nejistým krokem začala přecházet stan a přibližovala se k jeho lůžku.
„To on ti zachránil život. Celou dobu ti pomáhá, musíš u věřit. Je to přítel!“
Za to prohlášení by byl mladík schopný Felis zaškrtit, kdyby jen mohl vyskočit z postele. Copak je tak naivní a slepá?
„Jak mu můžeš věřit?! Vždyť kvůli němu zemřeli tvoji rodiče! On ti rozkázal je zabít! Proč ho sakra posloucháš?“
Hlas měl slabý a třásl se mu. Přesto dokázal položit na slova dostatečný důraz. Snažil se v té holce najít poslední zbytky svědomí.
„Je to dobrý člověk,“ odpověděla jako nějaký automat.
„Je to netvor! Vzpomeň na všechny ty lidi, které zavraždil!“
„Pro mě nic neznamenali. Byli slabí a on je prostě lepší,“ bezbřehý cynismus v jejím jemném hlase naháněl hrůzu. Pro ni nemohl mladík nic udělat. Nikdy nepoznala jiný život a její duši nebylo možné vyvést z temnot. Bloudila v nich stejně jako Mendax. Ti dva se k sobě hodili. Dvojička bezcitných zabijáků.
„Proč mu nedáš šanci?“ zeptala se tiše. Předchozí mladíkova reakce ji neurazila, její údiv byl nefalšovaný. Údiv!
Mlčel.
„Vždyť ti dokonce připravil lék a když jsi ho vylil, udělal další dávku! No tak, prosím…“ dodala naléhavě.
Mladík sklopil oči a povzdechl si. Chudák holka.
„Dobře. Co teď dělá?“ zeptal se poraženě.
„Snaží se udržet tvůj Tábor v chodu.“
Můj tábor, pomyslel si mladík. Teď tu vládnu. Já, který nikdy neměl žádné ambice a vůdčí schopnosti. Pohled mu sklouzl na ten kus plechu, který mu stále visel na krku a nepříjemně chladil. V jednom rohu šla vidět zaschlá, temně rudá skvrna.
„Jak to že ho poslouchají?“
„Mají z něho strach. Hned po tom souboji se prohlásil za tvého mluvčího.“
K čertu! Co ten had plánuje? Jaká zvěrstva vlastně Mendax vyváděl za tu dobu, co byl nový vůdce Zjizvených v bezvědomí? Hodlal se vlády zmocnit tímhle způsobem? Mladíka polilo horko. Bude muset rychle zasáhnout, pokud chce povznést zdejší civilizaci, nad ty zvířecí instinkty, které jim byly vštípeny skrze Kla-Stigma.
„Jak dlouho jsem byl vlastně v bezvědomí?“
Felis se zamyslela.
„Asi… čtyři dny.“
Snad to nebyla příliš dlouhá doba.
„A co se mezitím stalo?“
Dívka se zadíval do podlahy.
„Radši přivedu Mendaxe.“
Otočila se a zmizela. Mladík zdrceně padl na tvrdý polštář. Únava se pomalu vracela a události posledních dnů mu náladu zrovna dvakrát nezlepšily. Snadno si domyslel, že vítězství nad Generálem mu ve skutečnosti zajistila Mendaxova proradnost. Ten starý blázen si byl tak jistý žoldákovou věrností a on se přitom domluvil se spolu s Antigonou, kterou pak nechal zabít její vlastní dcerou. Bál se ctižádosti té zohyzděné ženy? Nechtěl aby nikdo ohrožoval mladíkovu vládu? O tom pochyboval. Žoldák samotný chtěl určitě tu nesmírnou moc pro sebe. Mladík měl být jeho loutkou.
Zavřel oči a usmál se. Jen aby nám nesmrtelný žoldák protentokrát nenarazil. Loutka se může vymknout kontrole a mladík už sebou nehodlal nechat manipulovat. Poprvé to stálo život Trix a mladík nechtěl, aby to zemřel někdo další. Už nikdy více. Teď bude činit jen to, co sám uzná za vhodné.
Uslyšel kroky. Podíval se ke vchodu a spatřil Mendaxe. Těsně za ním cupitala Felis. Mladík žoldáka málem nepoznal. V obličeji byl strhaný, měl kruhy pod očima a jeho krok nebyl zdaleka tak pružný, jako vždy.
„Tak velký šéf se nám konečně uráčil probudit, jo?“
Sarkasmus v jeho hlase byl zřetelný, jenže mladík si na to už zvykl. Dokonce se rozhodl mu ho oplatit.
„Doufám, že mi neseš snídani, vazale.“
Žoldák se zatvářil kysele.
„Obávám se, že zkažené a otrávené maso by vám nechutnalo.“
Mladík očekával výbuch škodolibého smíchu, ale žoldák jen unaveně mlčel. Nakonec se nadechl a tiše se rozpovídal:
„Zjizvení začínají reptat. Nasliboval jsi jim lepší budoucnost a zatím si tu ležíš a spíš. Někteří si dokonce vymysleli, že jsi mrtvý. Kolem toho idiota Rustyho se formuje banda odpůrců a mohli by podnítit ostatní. Musíš je uklidnit, nebo vypukne úplná anarchie! „
„Ještě nemám dost sil…“
„No tak si pospěš! Když tu vládl starý Generál, měli pořád co dělat. Teď zahálejí a mají čas na hloupé řeči. Pokud tu kdy existoval nějaký řád, tak teď se rozpadá. Už je drží pohromadě jen ta tvoje řeč, kterou jsi pronesl.“
„A co mám jako dělat?“ otázal se mladík zoufale.
„Cokoliv! Promluv k nim. Uspořádej nějakou velkou akci. Cokoliv. Musí najít nějakého společného ducha! Staří Zjizvenci se drží většinou stranou, ale Narození rozpoutávají téměř peklo.“
Felis sebou trhla.
„Prosím, neříkej mu to…“ vzlykla a položila žoldákovi ruku na rameno.
Ten se zatvářil otráveně a setřásl ji.
„Dej mi pokoj! K čertu s váma!“
Otočil se k mladíkovi:
„Asi pětice Narozených se vlámala do skladu zbraní a odnesla si pořádný náklad. Většinu palných zbraní a výbušniny. Dost na to, aby nás všechny odpálili do pekel.“
Felis se tvářila provinile. Po lících ji stékaly slzy. Mladík se nedivil. Její vlastní lidé ji zklamali. Chtěl se žoldáka vyptávat na detaily, jenže napadlo ho něco jiného. Co když jeho malá sestřenka věděla o plánech svých bratří a sester něco více?
Příjemně se na ni podíval a tiše se zeptal:
„Co ti o tom řekli, Felis?“
Odpověď vyhrkla téměř okamžitě:
„Nic, já nic nevím!“
Bylo zřejmé, že se rozbrečí. Začala vzlykat. Mendax se nechápavě podíval na mladíka, ale nakonec ustoupil, aby na ni lépe viděl.
Nový vůdce Zjizvených se s námahou posadil a přitáhl si Felis blíže. Plačící dívka si položila hlavu na jeho rameno a pevně se ho držela. Začal ji utěšovat:
„No tak. Nic se neděje. Jsi s námi. Jsi hodná holka…“
Cítil se strašně neobratně, avšak Felis se i přesto trochu uklidnila. Pohladil ji po vlasech a potichu se zeptal:
„Sestřenko, co mají v planu?“
Podívala se mu do očí. Hořel v ní vnitřní boj. Chvíli to vypadalo, že zůstane zticha, ale nakonec začala šeptat. Hlas se jí zadrhával:
„Neměli co dělat. Říkali, že… že se chceš spojit s Osadou… a oni by se stali otroky jako ti u Stáda. Chtějí... Chtějí…“
„Co chtějí, Felis?“
„VÁLKU!“ vyrazila ze sebe a vytrhla se mladíkovi z rukou. Chtěla utéct ze stanu, ale Mendax ji zadržel. Zřejmě se snažil celou dobu poslouchat, avšak zachytil jen poslední slovo.
„Co víš?! Dělej! Vyklop to!“
„Já…“ nebyla schopná už mluvit. Stála na pokraji hysterie.
Mendax se napřáhl a chtěl ji udeřit.
„Ne!“
Žoldákova ruka se zastavila ve vzduchu. Pohlédl na mladíka. Takovýhle rozkazovačný tón od něj ještě neslyšel.
„Pusť ji.“
Mendax nevydržel jeho tvrdý pohled a uvolnil stisk. Dokonce se mu povedlo vyčarovat na tváři falešný úsměv a Felis vlídně poplácal po zádech. Dívka však bez ohlédnutí zmizela.
„Už na ni nevztáhneš ruku, ty hajzle!“
Žoldák pokrčil rameny.
„Jak si přeješ. Co ti vlastně pověděla?“
„To je moje věc.“
Žoldák byl nepříjemně překvapen.
„Ale…“
„Co se o to vlastně zajímáš? Pro koho teď pracuješ?!“
„Pro tebe.“
„Cože?“
Mendax se opět začal usmívat. Mladík byl zmaten a on se zase dostával do vedení.
„No něco málo ti dlužím za likvidaci Generála. Navíc věřím, že budeš lepším vůdcem než tvůj strýc.“
Faleš v jeho hlase byla patrná. Ale co mohl mladík dělat? Teď mu začala docházet pravdivost strýcových slov. Mendax je nebezpečný nástroj, jenže velmi užitečný.
„Dobře,“ vydechl. „Můžeš mi tu zítra přivést nějaké zástupce Zjizvených? Chci projednat budoucnost Tábora.“
„Generál měl pod sebou jakýsi sbor čtyř důstojníků. S nimi by sis měl promluvit.“
„Snad… ano. To je dobrý nápad, ale teď se potřebuji vyspat, běž pryč.“
Mendax se lehce uklonil. Nadřízený výraz z jeho tváře však nezmizel. Vycouval ze dveří. Mladík si lehl a okamžitě usnul. Bylo toho na něj příliš mnoho.

Čtyři důstojníci. Stáli před ním jen dva. Jakýsi tlustý starší muž se sněhobílým vousem na tváři. Na Zjizvence vypadal velmi přívětivě a neškodně. Kolem očí měl dokonce vrásky od smíchu. Ale to více mohl být nebezpečnější. Vzhled může klamat. Představil se jako Theodor.
Druhý důstojník se jmenoval Patrik. Narozdíl od svého kolegy byl vyhublý a velmi mladý. Jenže to rovněž bylo zavádějící. Měl, stejně jako ostatní, za sebou již jeden život. To prozrazoval moudrý výraz v kulatém obličeji a nehybné, světle modré oči.
Mladík se tázavě otočil na Mendaxe:
„Říkal jsi, že důstojníci jsou čtyři.“
„Však jo, ale Antigonea je již mrtvá,“ odpověděl žoldák a hrozivě se usmál.
„A ten čtvrtý?“
Žoldák se chystal odpovědět, jenže Patrik promluvil první:
„Jeriro. Je jedním z těch zrádců, pane.“
Pane, pomyslel si mladík. Tak teď je tu skutečným vládcem on sám. Nedokázal si zvyknout na ten naškrobený Patrikův hlas a projevy úcty. Dávali mu najevo, že je něčím víc. Začínal to nesnášet, chtěl být obyčejným člověkem a v tomhle formálním prostředí se tak už vůbec necítil. Hubený důstojník mezitím pokračoval:
„Spolupracuje s Rustym a odmítá vás uznat jako autoritu. Měl byste ho nechat zabít.“
Důstojník kývl k Mendaxovi.
Tentokrát zareagoval Theodor:
„Hloupost. Lidé vám zatím věří. Nesmíte si je znepřátelit takovým nečestným chováním.“
Mladík se zamyslel. Souhlasil s Theodorem. Nehodlal se snížit k takovým prostředkům jako je úkladná vražda, jenže také by neměl pokoušet štěstí. Mohl by se dočkat nepříjemného překvapení. Dá si na toho Jerira pozor a nepustí ho k ničemu, kde by mohl napáchat sebemenší škodu.
„A co si o mně teda lidé myslí?“ zeptal se Theodora.
„Věří, že je povedete lépe než váš strýc. Že už nebudou zbytečně bojovat.“
„Kolik jich je proti mně?“
„Asi osm dalších z řad Prokletých. Taky spousta Narozených. Jedna skupinka se už zdekovala.“
Mladík vědoucně pokýval. Felis říkala, že lační po válce. Kam mohli jít jinam, než do Osady? Bude je muset zastavit. Nastala chvíle pro vyslovení důležité otázky.
„Chtějí se Zjizvení pořád spojit se Stádem?“
Řeči se opět ujal Patrik:
„Myslím si, že většina by to vašem projevu uvítala, pane. Spousta z nás je už unavená z toho neustálého hlídání hranic. Generál nás pořád štval do zbraně a většina už touží po míru…“
„Akorát si to všichni uvědomili až teď. Ukázal jste jim cestu, pane,“ dokončil Theodor.
„Dobrá, je čas vyslat menší delegaci do Osady.“


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 MC_Kejml 09.10.2008, 19:18:24 Odpovědět 
   Neshody v táboře pokračují a další část utekla jako voda. Nemám co dodat, snad jen že jsem zvědav, co bude dál.
 Tuax 07.10.2008, 22:50:29 Odpovědět 
   Po několika kapitolách, které mně zrovna nenadchly, konečně něco co i v mých očích je poměrně vysoko. Tato kapitola na mně osobně působí značně zdařile obsahem, ikdyž v textu jsou chyby. Sice nějaké výhrady bych měl i tentokrát k obsažné části, ale převažují tentokráte klady. Tak snad to bude v tomto duchu pokračovat ;)
 Aenica 04.07.2008, 16:43:56 Odpovědět 
   No Pavel ti chyby opravil, takže už nemám celkem co dodat. Tahle kapitola je více řečnickým soubojem, ještě ne úplně zotavený mladík teprve zjišťuje, kolik ho bude jeho touha po svobodě stát. Jsem zvědavá, jak dlouho se mu podaří držet otěže vlastní revoluce :)
 Imperial Angel 06.03.2008, 18:41:23 Odpovědět 
   Generál i Antigonea jsou z cesty a Mendax se jen usmívá...Vládnout někomu, jako jsou Zjizvení, asi nebude nic snadného...Navíc když jejich Narození mají asi trochu jiné plány :)...1
 ze dne 06.03.2008, 21:41:58  
   Leontius: Děkuji za komentář. Plány v plánech jiných plánů :-D Tenhle citát z Duny od Franka Herberta jsem si zamiloval.
 Šíma 19.02.2008, 23:39:42 Odpovědět 
   Nechtěl bych být v mladíkově kůži, vláda nad táborem nebude patrně žádná legrace! Jako by nestačilo, že všem nad hlavou visí vidina vzpoury, k nějakým "nepřístojným" událostem již v táboře došlo... Situace se nevyvíjí dobře a spojení s Osadou patrně selže na několika bojechtivých uprchlících!

P.S. Některých chybek jsem si také všiml, ale některé mi utekly, zdá se, že Pavlovo "redaktorské oko" je více trénované, než-li mé čtenářské... I když jsem tento díl četl jen jednou, ale je tu také jedna polehčující okolnost, začetl jsem se, což pro Tebe, jako autora, znamená jen Jedničku! ;-)
 ze dne 25.02.2008, 19:10:33  
   Leontius: Ne legrace to nebude. Ale snad to bude aspoň zábava ;-). No nechme se překvapit. Díky za přečtení.
 Pavel D. F. 19.02.2008, 23:23:41 Odpovědět 
   Příběh pokračuje věrohodným způsobem. Mladík je novým vůdcem, ale rodí se i opozice. To mi v takovém prostředí připadá pravděpodobné. Bude třeba uplatnit skutečné vůdčí schopnosti, aby projekt spojení s Osadou uspěl.

Abych jen nechválil, předvedu pár technických nedostatků textu. Nejsou to většinou žádné velké chyby, ale pokud by se Ti podařilo je odstranit, textu to prospěje.

Takže:

„a zadíval se na osobu, jenž zavraždila Antigoneu“ – správně mělo být „jež“, jenž je tvar mužského rodu

„Ale zabilo kvůli TEBE!“ – mělo být „kvůli TOBĚ“

„Zraněný vnímal, co se kolem něj děje jen matně“ – tady chybí čárka za „děje“, takže to vypadá, že se „něco matně dělo kolem zraněného“, zatímco správný význam je (předpokládám), že „matně vnímal, co se kolem něho děje“

„Mendax hodlal vylít obsah lahvičky nemocnému hrdla“ – asi mělo být „do hrdla“

„Naklonil se nad něj Felis obličej“ – správně „Felisin obličej“

„V obličeji mu zračil zmatek a překvapení“ – „se mu zračil“

„musíš u věřit“ – „musíš mu věřit“

„V jednom rohu šla vidět zaschlá, temně rudá skvrna“ – hovorový obrat, lépe „byla vidět“ nebo „byla patrná“

„on se přitom domluvil se spolu s Antigonou“ – stačí jedno „se“

„mladík nechtěl, aby to zemřel někdo další“ – „aby pro to“?

„Můžeš mi tu zítra přivést nějaké zástupce Zjizvených?“ – „sem přivést“

„Ale to více mohl být nebezpečnější“ – „o to více“

„Myslím si, že většina by to vašem projevu uvítala, pane“ – „by to po vašem“
 ze dne 25.02.2008, 19:09:26  
   Leontius: Děkuji za uveřejnění a za upozornění na chyby. Mimochodem v tomhle díle jsem odpověděl na Tvou starší otázku - jaktože je ono peklo tak hustě zabydlené.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
***
Betwithell
Bolesti
M. Daněk
Šťastný den...
Droom
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr