obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389833 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Jak vyzrát nad přímou řečí... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Hra se slovy...
 redaktor Šíma publikováno: 20.02.2008, 17:55  
Dovoluji si zde přednést několik svých postřehů ohledně přímé řeči v textu. Sám ji hojně používám a proto vím, co všechno na ní lze "zprasit" a čím pak trpí, pokud je samotný autor trochu "bordelářem" a nepřečte si za sebou svůj text! Snad vás toto dílko neunudí k smrti! ;-)

P.S. Zatím půjde o poslední příspěvek do sbírky: "Hra se slovy..." Doufám, že ne poslední! ;-) Tvůrčí práce pláče, páč šíma s jinou múzou skáče!
 

/Krátká povídka na úvod.../

Vysoko na skalnatém ostrohu bylo za velikým balvanem vybudováno hnízdo. Nebylo však obyčejné, postavila si jej rodina skalního orla. Jejich domov musel odolat nepřízni počasí v podobě divokého vichru, mrazu, sněžení a dešti. Výkyvy počasí se zde střídaly jako aprílové počasí a nikdo si nemohl být jistý, co se stane za pár hodin. Hnízdo bylo postaveno ze suchých větviček, trávy, hlíny a kdo ví čeho ještě. Nebylo však opuštěné, pod jeho vysokým okrajem se skrývalo jediné mládě. Neodvažovalo se pohlédnout přes okraj, snad proto, že se bálo výšek, možná také proto, aby nepřepadlo. Neumělo totiž ještě létat...

Znuděně sedělo na samém dně hnízda a vítr mu čechral peří. Nikdo nedokáže pochopit, jaká je tu nahoře děsná nuda, když jsou rodiče pryč, tedy na lovu. Jeden by se zde unudil až k smrti. Jedinými společníky mu byly slunce, mraky a již zmiňovaný vítr. Občas mládě spatřilo na nedalekých skalních stěnách podivné tvory se čtyřmi chapadly a neznámými hrboly na zádech. Ze zadku jim trčela jakási tenká vlákna, která končila snad až kdesi pod horami. Mládě nechápalo, co zde tito nelétaví tvorové vlastně dělají a proč lezou po skalách. Snad jim tato činnost poskytovala nějaké potěšení a zaháněli si tak nekonečnou a zžíravou nudu.

Pak se něco stalo a jeden z těch tvorů cosi zakřičel a zmizel mláděti ze zorného pole. Jeho zlověstný křik ustal, aby jej vystřídal již dobře známé hučení větru mezi vrcholky hor. Událost to byla nevšední a zajímavá. Dokonce přinutila mládě, aby se postavilo a natáhlo krk až přes samotný okraj hnízda. Strach pominul a vystřídala jej zvědavost, avšak onen křičící tvor byl již dávno ten tam. Mládě orla marně přemýšlelo o tom, co se zde vlastně stalo. Ostatní tvorové také začali slézat dolů. Nemotorně přitom mávali rukama a nohama. Při svém marném snažení vypadali jako nějací pavouci, ale mládě netušilo, co je to pavouk a tak myslelo na bůh ví co. Odněkud připlachtila jeho matka a zpytavě na své dítě pohlédla. Stalo se něco? Četlo její mládě v matčiných očích. Malý orel se jen otřásl a čekal, co mu matka přinesla. Určitě ne jednoho z těch podivných tvorů, kteří nedovedou létat, ale i tak bylo mládě zvědavé, jak asi chutnají...


O čem tu tedy bude řeč? O tom, co jste v tomto vymyšleném úryvku se „suchým“ dějem nenašli, tedy o přímé řeči. Ne, že by zvířata „nedovedla mluvit“, ale jako naschvál jsem v tomto fragmentu děje nepoužil přímou řeč, abyste viděli, jak to může vypadat, když je děj (nebo text) jen čistě popisný... Vrhněmež se tedy na to! Pozor, ne však ze skály a pojďme raději na věc! A ještě si dovoluji jednu připomínku, abychom předešli mýlce a strašnému nedorozumění, není podmínkou, aby byla v samotném textu vždy použita přímá řeč, tedy za všech podmínek a některé literární útvary se bez ní také dovedou obejít...

/Něco málo základů.../

Pokud vás zajímá, co že znamenají ty věty v uvozovkách v knihách a časopisech, pak jste na správném místě. Nemusím snad nikomu vysvětlovat, že jde o přímou řeč, čili dialog mezi osobami (či snad hrdiny) té či oné povídky, nebo románu. Přímá řeč může být použita také v jiných literárních útvarech, nepleťme si ji ale se slovy, nebo větami, které jsou jen prostě dány do uvozovek, ať už z toho, nebo onoho důvodu. Proč? Zeptejte se samotného autora! Jak tedy poznáme, že jde o mluvu, tedy (obrazně) vyřčenou větu, či slovo? Podle kontextu a způsobu, jakým je napsána.

Přímá řeč je tu proto, aby si případný čtenář mohl v duchu oddělit mluvený text od textu popisného. Tedy, lépe řečeno, dialogy neslouží jen k vyjádření mluvené řeči, ale také ke zpestření příběhu a jeho oživení. Děj povídky může být čistě popisný, tedy bez přímé řeči, nebo se v něm může vyskytovat a to od čistě sporadického „žbleptnutí“ (zde si povšimněte, že nejde o dialog, ale o slovo v uvozovkách) až po hotové slovní orgie, ne-li koncert dialogů více hrdinů najednou, kdy si takřka skáčí do řeči, jako v polské televizi! Omlouvám se (nejen za délku tohoto souvětí), ale nechal jsem se trochu unést...

Abychom se vrátili k výkladu základních pojmů, tedy přímá řeč začíná a končí uvozovkami a je také zpravidla doprovázena vedlejší větou, na jejíž název si nyní nemůžu (za nic na světě) vzpomenout. Tuším, že jde o větu „uvozovací“! Proto zde (pro pořádek) uvedu příklad:

„Nevíte, vážení přátelé, proč se tu tento autor tak širokosáhle rozkecává, jako by byl přinejmenším mistrem světa?“ zeptal se kdosi v davu a provokativně na řečníka pohlédl. „Váš projev není ničím novým a už vůbec v nikom nevzbudí sebemenší zájem! O čem to vůbec breptáte, vážený mistře?“

Jasně zde vidíme, že začátek této interpelace je uvozen uvozovkou dole a za ní pak pokračuje několik vět (tedy obrazně vyřčených vět), které jsou na konci znovu uvozeny v místě, kde je čísi náhlý proslov ukončen (uťat), aby po vložené větě (chcete-li dějové, či popisné) znovu pokračoval v dalších uvozovkách zbytek proslovu neznámého hrdiny. Že je toto vysvětlení přímo kostrbaté? Ano, je! Ale co se týče literární teorie, jde vždy více (či méně) o suchý výčet faktů, který má daleko k onomu překrásnému a dobrodružnému použití přímé řeči v praxi. Že si vymýšlím, brzy vás vyvedu z omylu.

Nyní již víte, jak taková přímá řeč vypadá a o co v ní jde. V praxi je přímou řečí vše, co daný hrdina vysloví ve svém fiktivním životě (lépe řečeno v příběhu, kterého je součástí). Přímá řeč nemusí být doprovázená větou, která popisuje, co zrovna náš hrdina dělá. Popis místa děje a samotné akce se může mísit s přímou řečí, nebo se tyto dva prvky v textu můžou navzájem kombinovat. Že tomu vůbec nerozumíte? Dobře tedy, ještě se k tomu vrátíme, ale nyní se podíváme, jak takovou přímou řeč správně uvádět v textu (tedy jak kombinovat přímou řeč s uvozovacími větami)...

/Použití v praxi.../

a) „Hele, vole, naval žváro!“ řekl mi na ulici jakýsi muž ve velmi ošuntělém obleku.

b) „Slyšíš?“ nepřestával na mě vyřvávat. „Něco jsem ti říkal, vole!“

c) „Ty brďo,“ bouchl do podobného típka vedle sebe, který se také ledabyle opíral o zábradlí na okraji chodníku. „Ty vole, vidíš toho kreténa? On si snad myslí, že je neviditelný!“

d) „Ser na něj...“ mávl rukou. „Nejspíše je to nějaký ten idiot - kravaťák!“

e) „Vypadá na to, že má lupeny.“ Zamyslel se muž, který mě oslovil jako první. „Nemáš náhodou nějaké přebytečné prachy, vole?“

f) „Bohužel, nemám!“

g) „To si jen myslíš,“ zamračil se a vytáhl z kapsy vystřelovací nůž. Okolo nebylo živé duše a já si začínal říkat, že jsem si o to koledoval.

h) „Tak co bude, posero?“ řekl mi. „Dáš mi ty prachy dobrovolně?“

i) „Jasně!“

j) „Tak je naval!“ přikývl, „nejlépe celou šrajtofli! Já už si to přeberu!“



Z použitého textu je jasné, jakým způsobem může být přímá řeč vyjádřena. Vždy však musí být začátek a konec ohraničen uvozovkami a je jedno, zda-li půjde o uvozovky „dole a nahoře“, nebo jen ty „nahoře“. Psací stroje mají většinou jen jeden druh uvozovek, textové editory v počítači (zejména ty lepší) dovedou ohraničit mluvu hrdinů tak, jak to bývá v knihách a vypadá to o poznání lépe! Co říkáte? Ale zpět ke způsobu používání interpunkčních znamének na konci přímé řeči...

Ve všech zmíněných bodech (mimo za „e“) je za koncem přímé řeči použito malé písmenko v další větě, která souvisí s přímou řečí a ta může (a nemusí) za touto větou pokračovat, jak tomu je v bodě „a“ a „g“. Někdy také za přímou řečí není žádná další věta (bod „f“ a „i“). Přímá řeč může být ukončena čárkou, vykřičníkem otázníkem, nebo třemi tečkami, neměla by být ukončena tečkou (za „e“), pokud se tak stane, měla by další věta začínat velkým písmenem, na rozdíl od písmena malého v ostatních případech. A ještě jedna věc, pokud je věta, která doprovází přímou řeč ukončena čárkou, měla by další věta (v přímé řeči) začínat za uvozovkou malým písmenem (bod „j“).

Je to tedy jednoduché, že ano? Také si myslím, nesmíte však zapomenout na uvozovky na začátku, nebo konci přímé řeči, aby čtenář věděl, kde jde v samotném textu o dialog a kde o čistý popis (čehokoliv), nebo o prosté vyjádření myšlenek. Ono je to pak velice trapné, když v textu kdejaký hrdina začne svou řeč a čtenář marně hledá její konec. Pokud k tomu dojde vícekrát na stránce, může se stát, že danou knihu (nebo jakoukoliv jinou publikaci) čtenář znechuceně odhodí. Někdy záleží na přehlednosti a úpravě textu, aby byl co nejčitelnější a nenarušoval tak čtenářův zájem o samotné dílo...

/Správné použití "dialogů" v textu/

Nyní již víme, jak taková přímá řeč vypadá, jak používat znaménka na konci věty (před další větou, která na přímou řeč navazuje). Měli bychom se však také zamyslet nad použitím tohoto způsobu vyjádření mluvené řeči v praxi. Tedy, co se týče grafické přehlednosti a umístění v textu. O čem že je řeč? O tom, jak správně uvést dialog v textu, aniž by tím utrpěla grafická stránka samotného díla. Jak víte, každý text obsahuje jednotlivá písmenka, která se seskupují do slov, ta do vět a věty do odstavců! Odstavce jsou velmi důležité, zpřehledňují samotný text a mohou také oddělovat jednotlivá místa v ději, nebo myšlenky samotného autora. Že se to učí děti v prvním stupni ZŠ, ale ano, jenže někdy se na to (jaksi) zapomíná...

Tedy, přímá řeč by měla začínat, pokud možno, vždy na novém řádku. Pokud se mezi sebou „hádá“ více hrdinů, mělo by být vždy jasné, kdo ke komu pronáší svou řeč. A také nesmíme zapomínat na to, aby nový hrdina mluvil (pokud možno) vždy na novém řádku. Tedy čistě pro přehlednost stačí, když nebude přímá řeč utopená kdesi uprostřed řádku (nebo odstavce), nebo na jeho konci. Stačí tedy jen samotný text vždy na novém řádku odsadit o několik úhozů doprava, nejčastěji pomoci tabulátoru. Co to je? Je to klávesa u psacího stroje, nebo klávesnice PC, která se stará o to, aby případný nový řádek vždy začínal ze stejného místa. Že vás začínám pomalu nudit a uspávat? Tak dobře, dám sem několik příkladů...

a) neupravený text s přímou řečí umístěnou na libovolném místě v textu:

Byl večer. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a na město padalo večerní šero. Stíny stromů a budov se zvolna prodlužovaly a nepotrvá dlouho a ony společně splynou spolu s nadcházející temnotou. Pavel sledoval pomalu utichající noční ruch velkoměsta a pozoroval rozzářené neony reklamních poutačů, blikání semaforů a světel projíždějících aut. Ledabyle se procházel po chodníku na okraji magistrály a myslel na dnešní rozhovor se svou dívkou. Vypadalo to, že se rozešli! Měl sto chutí skočit pod kola nejbližšího projíždějícího auta, ale jen sám bůh věděl, proč to neudělal. „Čau vole!“ vyrušil jej z jeho nepěkných úvah hlas, který mu byl hodně povědomý. „Co se ti stalo, brácho?“ zeptal se jeho kamarád ustaraně. Ruce měl v kapsách svého džínového kompletu a zamyšleně pozoroval svého přítele, který ještě neřekl ani slovo. „Uletěly ti včely, nebo co?“ snažil se o navázání rozhovoru. „Vidím tě z okna, jo a říkám si, ten vůl chce snad skočit pod nějakou tu káru! Seš normální, vole?“ Bouchl jej mírně do ramene a usilovně přitom žvýkal mentolovou žvýkačku. „Nechceš taky, je to dobré na nervy!“ zamračil se. „Kurva, s tebou je dneska řeč!“ Pavel jen zavrtěl hlavou a mávl rukou. „Nechala mě!“ Jeho přítel se na chvíli rozhlížel kolem, jako by hledal ta správná slova. „Co to bylo za buchtu, že tě vodkopla? Možná nestála za to! Na světě je jich hodně! Ser na ni...“ snažil se jej utěšit, ale Pavel vypadal, jako ten kandelábr pouličního osvětlení. „Hele, jestli chceš, jdu pryč a ty klidně skoč pod nějaký to auto, já u toho nemusím být!“ uslyšel Pavel svého přítele a náhle, jako by se v něm něco obrátilo: „Tak dobře, nezajdeme na pivo?“

b) ukázka upraveného textu (tak, jak by měl vypadat):

„Hele, to je ale kočka!“ vykřikl jeden z výrostků na pláži, když se jeho oči zahleděly do vnadných partií jejího těla. „To je ale kus...“
„Na tu nemáš!“ rozesmál se jeho přítel. „Ta na tebe z vysoka sere!“
„Zkus ji vohnout...“ vmísil se do jejich rozhovoru třetí mladík, jehož pohled před chvílí spočinul kdesi na otevřeném moři. „Mít tak prachy, loď a nějakou tu buchtu, vysral bych se na to tady a užíval bych si...“
„Tak co?“ zeptal se tentýž mladík, který se snažil vyhecovat výrostka, který ještě stále hleděl na pohybující se dívčí půlky, jež se pomalu i se samotnou dívkou zvolna vzdalovaly!
„Ne, kašlu na to, beztak jde jen o kastli bez pořádného motoru! Tyhle holky v hlavě nic nemají...“
„Alespoň by sis užil, vole,“ řekl mu zasněný mladík. „Mít loď, prachy a tu buchtu...“
„A co bys s ní dělal?“ vyprskl mladý provokatér. „Všichni jste srabi! Jdu za ní, třeba mi dá?“
„Leda tak kopačky!“ řekli mu oba zbylí chlapci svorně a hlasitě se rozesmáli ...


Rozdíl je výrazný již na první pohled a jednotlivé reakce našich hrdinů nemusí být ani odsazeny (s novým řádkem). Vše je přehledné a čte se to jedna radost. Jen kdyby si samotný autor trochu pohrál s popisem svých hrdinů, jak vidíme z druhého příkladu, není na něm takřka vidět, kdo je kdo a jednotlivé mluvené věty se spolu míchají a hrdinové se takřka ztrácejí v textu. Je tedy důležité, aby čtenář věděl jasně, kdo vlastně, s kým a kdy mluví, aby se nezapletl do smrště vět v přímé řeči a netušil, o čem je vlastně řeč. Ve filmu je to zřejmé, na papíře však ne! Na to nesmíme zapomínat...

/Jak by to (tedy) mělo, nebo mohlo, vypadat?/

Byl hezký den. Slunce svítilo jedna radost a na nebi nebylo ani obláčku. Sem tam se nad stromy objevil nějaký ten polétavec, tedy pták, ale protože nešlo o žádného z dravců, byl zajíc, který se vydal na procházku docela klidný, tedy v klidu. Blížilo se poledne a všichni raději zalezli do stínu, aby si nemuseli nechat opékat svůj kožich, či peří, pod nenechavými slunečními paprsky.

Zajíc to neřešil. Na hlavu si posadil klobouk se širokým okrajem, na záda si hodil krosnu, do jedné tlapy si vložil hůl a do druhé buzolu. Dostal chuť na malý turistický výšlap po lese. Ptáte se, zda-li měl všech pět pohromadě? Mě se neptejte, za prvé nejsem zajícem a za druhé jim vůbec nerozumím. Kam měl zajíc namířeno, to není důležité, patrně k nějaké studánce s hebkou a mladou trávou, nebo šel na rande za svou milovanou zaječí slečnou, kdo ví?

Čert tomu chtěl, aby náš mladý, ale již zkušený turista, narazil na lišku a vlka sedící na jedné z mnoha křižovatek lesních pěšinek. A protože les není město, neměly tyto křižovatky semafory, ani přechody pro chodce. Zvířátka také nejezdí v autě a co se týče šneků, i když mají na zádech karavan, jejich cestovní rychlost je zanedbatelná a předběhne je i stonožka. Ale kde jsme to skončili? U zajíce, lišky a vlka...

Náš milý zajíc přišel tedy na onu křižovatku a díval se, jak si pod skalkou u malého potůčku lebedí na lehátku vlk s liškou. Kdyby byl obyčejným zajícem lekl by se, avšak on nebyl ledajakým turistou a proto se zastavil a dobře si oba výtečníky prohlédl. To se ví, že o něm naší milí a zlatí dravci již dávno věděli, protože byli po větru a zajíc o nich neměl tušení, dokud je nespatřil.

„Hele zajíc!“ mávla liška prackou a usrkla si skrze brčko ze sklenice s Lesa Colou.

„Vidím,“ přitakal vlk. „A co má být? Už jej cítím hezky dlouho! Na nějaké honění je horko! Chytneme si jej příště...“

„Kampak, zajíci?“ zeptala se jej liška, když došel na křižovatku dvou lesních pěšinek a vybalil z jedné kapsy krosny turistickou mapu. Ne, že by se v lese nevyznal, ale mezi stromy se pořád něco dělo a tu a tam nějaká ta pěšina zmizela, nebo se nová zase objevila.

„To je dneska hyc, že jo?“ zeptal se jich zajíc, jakoby vůbec nevěděl, s kým má tu čest.

„A ty se nebojíš jít sám po lese?“ nadhodila liška. „Maminka tě neučila, že by se ti mohlo stát něco ošklivého?“

„Co třeba?“ zeptal se jí zajíc a konečně našel, co hledal. „Tahle mapa stojí za hovno...“

„Kup si novou!“ řekl mu vlk. „Jdeš si zaskotačit? Jen jdi, bude vás víc!“

„Na co ty vlku hned nemyslíš?“ bouchla do něj liška prackou. „Sakra, já si tu ležím a zapomněla jsem uvařit... Starej mě zabije, snad budu mít ve špajzu nějakou tu zvěřinu... Zajíci?“

„Co je?“ pohlédl na ní zajíc, když si pečlivě složil mapu a vrátil ji na místo. Tušil, že si s ní může vytřít leda tak... Ale nechtěl dělat po lese zbytečný nepořádek. „Máš hlad? Dneska z toho nic nebude, je doba hájení a já jdu na námluvy...“

„Neříkej?“ zapochybovala liška a olízla se. „Že by měl ten starý a vypelichaný vlk přeci jen pravdu?“

„Musím jít, brousí mi za ní jeden od vedle... Jestli chceš, pozvu jej k tobě na návštěvu!“ zakřenil se zajíc. „Konkurence není vítaná!“

„Poslyš zajíci!“ zamyslel se vlk a posadil se. „Takže nejsi takové neviňátko, jak vypadáš! Nechat sežrat cizího amanta, aby měla dušička pokoj?“

„Má křivé ucho, plochý čenich a chybí mu kus ocasu... Ale pokud lišce nebudou vadit jisté kosmetické...“ zajíc nedořekl, protože mu v kapse zazvonil mobil. „Pardon...“

„To je věc!“ postěžoval si vlk. „Potom má jeden něco ulovit, když má dneska mobil kdekdo!“

„Musím jít!“ řekl jim zajíc smutně. „Bráchu mi sežral někdo od vás liško, prý to byla ta zrzavá potvora s prostřeleným ocasem... Ještě, že mám těch bráchů víc... Takový je život, jdu si zašu... Než mě taky něco sežere!“

„A jaká je pointa?“ zeptal se jej vlk a nalil si další dávku chlazené Lesa Coly z přenosné lednice. Lišce začalo cosi zvonit v batohu. Omluvně se zakřenila a vzala hovor. Vlk se plácl tlapou do čela a zhluboka se napil, až se zakuckal.

„Žádná není!“ řekl mu zajíc a vydal se cestičkou po pravé straně. „Jez, šukej a užívej si, dokud jsi mladý a dokud na to máš! Nikdy nevíš, kdy si pro tebe zubatá přijde!“

„A to je všechno?“ volal za ním vlk, sotva popadaje dech. „Hej...“

„Jo, to je všechno a také budu možná paroháčem, ledaže by mi vypomohla tady liška...“ zakřičel na něj zajíc ještě dříve, než-li zmizel za nejbližší zatáčkou.

„Nevím, kdo tu měl blbé kecy o mobilech!“ nadhodil vlk a znovu se uvelebil ve svém lehátku. "No, vlastně jsem to byl já, že? Nebude to tím, že stárnu? Nebo už jsem starý? Starej na všechno?"

„To byl zase můj starej!“ začervenala se liška. „Myslím, že ten oběd počká! Musím jít, příroda volá...“

„Nekecej?“ zamyslel se vlk. „Takže v tom není zajíc sám? Tvůj starej má také chutě? A já myslel, že my zvířata na to máme jen ty své pudy!“

„Kdyby jenom pudy!“ uchechtla se liška. „Tak já jdu, díky za Colu, vlku. Zase někdy...“

„Jo, jo!“ mávl vlk tlapou. „Žer, šukej a užívej si, dokud jsi mladej!“

Vlk osaměl a myslel na zajíce. Slunce se pomalu překulilo do druhé poloviny dne a na les začaly padat první odpolední stíny. Vlk se zaposlouchal do šumění větru v korunách stromů i zurčení potůčku. Kdesi cosi spadlo do vody. Nemohl nezaslechnout hrubé nadávky a uchechtl se. Žába! Už chtěl na ni zavolat něco v tom smyslu, že když neumí pít, ať nechlastá, ale nechal toho. Byl už starý a unavený, aby se hnal za každým soustem. Možná měl ten zajíc pravdu, možná něco propásl a život mu protekl mezi tlapama.

„To je život!“ stěžovala si žába. „Starý mě vyrazil, málem mě přejeli a teď tu sedím nedaleko starého vlka. Hej, vlku, nemáš kapku něčeho ostřejšího?“

„Jen Lesa Colu!“ houkl na ni vlk. „Dneska nepiju, ale zítra začnu... Život je svině!“

„To mi říkej!“ usmála se škaredá žába a odhopkala zase o kus dál. Cestou ještě několikrát uklouzla na kameni a spadla do studeného lesního potůčku. Vlk usnul na lehátku. Zdálo se mu, že má také ten mobil a volá mu nadržená, něžná a mladá vlčice, která se už nemůže dočkat, až se oba stanou jedním tělem a jednou duší. Že je to celé pohádka? Zajisté! Odkdy mají, prosím vás, zajíci mobil?


/Ještě několik slov na závěr/

Jako autorovi této práce mi je jasné, že toto dílko nikoho nespasí a nepřináší nic nového. Jen připomíná to, co je již notoricky známo, nebo by mělo být v obecné známosti. Jsme jen lidé a jako lidé (tedy autoři svých vlastních děl) mnohdy děláme zbytečné chyby a nejenže pak díky jim klesá kvalita našeho díla, ale se stoupající četností těchto přehlédnutých (nebo neopravených chyb) na kráse samotného díla nepřidá a zbytečně pak klesá čtivost vlastního textu.

Četba jakéhokoliv příběhu by neměla být detektivkou, tedy ne ve smyslu hledání ztraceného konce přímé řeči. Nebo identifikace samotných aktérů, kteří spolu vedou dialog. Jakýkoliv rušivý element ve vašem díle jej nemilosrdně sráží na dno a o to je potom těžší ostatní přesvědčit, že dovedete psát a používat nejen mluvené slovo, ale že dokážete zaujmout svého čtenáře nejen dějem, ale i dialogem, který mnohdy krásně dotváří atmosféru samotného příběhu a čtenář si pak při jeho četbě slastně pomlaskává. Zase někdy příště a mějte se hezky!

/Poznámka:/

Nemyslete si, že je toto dílko bez chyby, právě naopak, možná bylo chybou, že vůbec vzniklo, ale to je zase námět na jiný příběh (nebo příručku)...

*chechtající se smajl*


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 25 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 66 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:16:19 Odpovědět 
   29. 06. 2014

Text jsem jenom prolétl, takže neznámkuji. Tvoje příručky mě vážně nebaví.
 ze dne 01.08.2014, 14:40:50  
   Šíma: Díky (i za upřímnost) cením si toho! ;-)
 Leontius 25.02.2008, 19:07:35 Odpovědět 
   Hezky napsané. Příjemné osvěžení pravidel. Škoda jen, že pouze jich. Přecejen přímá řeč skrývá spoustu tajemství - jak dokonale vyjádřit charkter mluvčího, umístění hovorových prvků atd. Ale už se těším až poskládáš kompletní příručku. To bude velmi nápomocná četba. Jen do toho. 1
 ze dne 25.02.2008, 19:51:09  
   Šíma: :-D Díky za zastavení a komentík!

Snad někdy nějakou tu "kompletní příručku" udělám, kdo ví?
 lucinda 25.02.2008, 17:17:43 Odpovědět 
   Ahojky Šímo ;)
Neaspiruješ ty náhodou na zasloužilého pisatele příruček? ;))
Mně se to líbí, ale mohla bych poprosit o Kanál II ? ;)
 ze dne 25.02.2008, 17:25:25  
   Šíma: Ahoj a díky za komentík a zastavení! :-D

Kanál II? No... Aha! Chvíli mi trvalo, než mi to došlo! ;-) Jestli múzy dovolí? Mezi námi, jsou to pěkné poletuchy! :-D
 sirraell 24.02.2008, 14:49:34 Odpovědět 
   Cybou tohle dilko urcite nebylo, i kdyz par chybicek by se tam urcite naslo. Jelikoz jsi mne takhle po ranu pobavil, davam za 1...
 ze dne 24.02.2008, 15:36:15  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! ;-) Skřítkové nikdy nespí! :-D
 honzoch 21.02.2008, 19:08:09 Odpovědět 
   no s OH lze jen souhlasit, i kdyz co se tyce obsahu, mne vice pobavily ty ukazky pro priklad nez samotné pouceni. Obcas by se mohli podle Simy poucit ti, co vytvari ucebnice cestiny. I kdyz to by asi neproslo...kazit deti
 ze dne 21.02.2008, 19:53:36  
   Šíma: :-DDD To by se musel šíma hodně polepšit a psát namísto svých "šímovin" pohádky pro malá "svišťata"! Díky za zastavení a komentík! ;-)
 OH 21.02.2008, 8:26:17 Odpovědět 
   Zdar, Šímo. Měl by jsi se vrhnout na psaní příruček, učebnic a rad, jak se vším. Prostě literární Superkutil.
Jinak můj rekord čekání na publ je 20 dní od vkladu. To jsem si pak už jen přál, aby to bylo ty tři týdny, aby to bolo kulatý(plus mínus.) Ale mně to nevadí, jsem vděčný, že mi to někde vůbec odborně zkoukne!!!
 ze dne 21.02.2008, 12:48:53  
   Šíma: Ahoj, OH! Díky za návštěvu i komentík! ;-)
 MC_Kejml 20.02.2008, 21:41:01 Odpovědět 
   Ahoj,

po přečtení textu jsem se zase naučil něco nového :)))

Akorát mám dotaz.. Můžu napsat třeba:
Tomáš se zamyslel. ''Myslím, že ne."
Nenašel jsem na to v textu odpověď, tak bych jí uvítal alespoň tady ^^

P.S. Hic je s měkkým i. .. .. Zandejte ty nože, to byla přátelská rada :D
 ze dne 20.02.2008, 21:52:38  
   Šíma: Jen žádné nože! :-DDD

Hm... Teď se zase zamyslel šíma a hluboce: "No, patrně by tam měla být namísto tečky dvojtečka! Ale kdo ví? A šíma také neví vše!" ;-) I když "logicky" by pak bylo jasné, k čemu přímá řeč patří a kdo ji spáchal, tedy vyslovil...

P.S. Hyc se mi líbí víc! A chtěl jsem to mít trochu "hovorovější", ale i tak děkuji za připomínku! Víc očí víc vidí! :-D
 čuk 20.02.2008, 19:54:51 Odpovědět 
   Potrestám Šímu: nebudu ho číst, byť je mi velmi sympatický. ( neb mi v stresu tečou nervy a pokud se snoubí kvalita s délkou, je to pro mne k nepřečtení, prostě nějak nestíhám)
 ze dne 20.02.2008, 20:14:48  
   Šíma: Omlouvám se za délku dílka, čuku! A zároveň děkuji za zastavení! Mohl jsem to rozsekat alespoň na dva díly, ale zase by to patrně nebylo ono... ;-)

Ještě jednou díky a přeji Ti hezký večer! Doufám, že ses kvůli mému dílku mnoho "nenervoval"!

P.S. Dobře tedy, ode dneška budu publikovat jen kratší dílka, tedy do čtyř stran A4 (mimo rozdělané Rabbitdogs, ty už předělávat nebudu, už tak mi z toho jde hlava kolem a netuším, jak to s těmi králikopsy vůbec dopadne! :-DDD
 Šíma 20.02.2008, 18:29:23 Odpovědět 
   Ale mi je jasné, že fronta může být dlouhá a x čtenářů může čekat již velmi dlouho. Není to moje věc, já jsem jen dal dílko do fronty, tedy jako čtenář jej odeslal k publikaci!

Osobně mi do toho nic není, jak se který redaktor postaví k dílkům, které čekají na to, až budou zveřejněna! Nemyslím si, že by to Maura udělala jen proto, abych mohl "vyjít" jako jeji "oblíbený autor"! Netuším, jaký systém má při publikaci, zda-li si vybírá dílka autorů náhodně, nebo podle toho, jak dlouho již čekají ve frontě!

Nejsem o nic lepší než ostatní a myslím, že nikoho jedno dílko nespasí (tedy to, které bylo publikováno před ním, než přišel příspěvek toho či onoho autora na řadu). Když se podíváš do mého profilu na data publikace jednotlivých dílek, je rozdil v datu publikace různý! A nejsem sám, kdo zde třeba vyšel i 2x v jednom dni, nebo ve dvou dnech po sobě! A mnohdy je díra mezi "vydáním" i sedm až deset dní!

Tohle nemá cenu! Ano, stalo se a určitě ne schválně! A osočovat se na Mauru také nemá cenu! Věřím, Chemiku, že bereš svou práci zodpovědně! Tuším, že na způsob publikace a výběr dílek není žádný zvláštní předpis a záleží na každém z redaktorů...

No, nic! Stává se kde co, věřím, že se ostatní čtenáří a autoři zlobit nebudou! Hezký večer!
 Maura 20.02.2008, 17:55:07 Odpovědět 
   Tvůj text je přínosem, je pěkně napsán a velmi dobře se čte. 1
 ze dne 20.02.2008, 19:59:37  
   Maura: m2m: Dobře, nebudeme se přít. Přístě se podle toho zařídím.
 ze dne 20.02.2008, 18:17:58  
   m2m: Podívejte, Mauro, já Vám nic nepředhazuji. Jen konstatuji fakt, že dílko bylo vloženo dnes a Vy jste jej publikovala. Ale čekají tam dílka i několik dnů.
Myslím, že je to nefér vůči ostatním autorům.

Nic jsem si sice nerezervoval, Šímo, ale uznej sám, že to není fér vůči ostatním autorům, že Tvoje dílko je publikováno hned ten den, kdy jej vložíš...
 ze dne 20.02.2008, 18:11:44  
   Šíma: Díky za publikaci, Mauro! ;-)

No, doufám, že se mi tu ještě nepohádáte! (m2m, Maura). Oba jste mí oblíbení autoři i redaktoři a nerad bych byl středem (nějakých) vašich svárů... Jsem samozřejmě rád, že Maura, mé dílko publikovala, ale klidně bych počkal i den (možná dva)! :-D

Co se týče limitu, je možná publikace jednoho dílka za pět dní (tedy každého autora) a co jsem se doposud díval, jsem publikovat tak, jak to redaktorům zrovna vyjde časově a jak je zrovna dlouhá fronta (páč do toho nevidím) a proto nereptám! Jsem rád, pokud to zrovna nyní vyšlo!

P.S. Doufám, že toto dílko bude tím "pravým ořechovým" pro nejen začínající autory... Také jsem jej nepsal pro sebe (přestože jsem se při jeho tvorbě dost bavil)... Budiž tedy věnováno SASPI a prosím zanechte všech sporů! Díky! ;-)

P.S.S. Pokud bylo toto dílko náhodou někým rezervované, není to poprvé, co nějaké dílko jiný redaktor publikoval (tedy vyfoukl jej dotyčnému), nic se přeci neděje! Stalo se to už několikrát... Přeji všem hezký den! ;-)
 ze dne 20.02.2008, 18:05:50  
   Maura: Já publikuji, pokud mám čas, průběžně. Nechápu, proč mne kritizuješ tímto způsobem. Mohl jsi například použít vzkazník. Nelíbí se mi,. že mi předhazuješ předpojatost vůči některým autorům.
 ze dne 20.02.2008, 18:03:37  
   m2m: Podívejte, dílko jsem sám zařadil dnes k publikaci a Vy jste ho odpublikovala, ač k publikaci čekají některá dílka i pět a více dní.
 ze dne 20.02.2008, 17:59:43  
   Maura: Nechápu tvůj útok.
 ze dne 20.02.2008, 17:58:25  
   m2m: Dovoluji si poznamenat, že dílko bylo zařazeno k publikaci dnes. Neměli bychom jako redaktoři spíše likvidovat tu frontu, která nás čeká, než abychom publikoval ihned své oblíbence?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Kapitola 2- Osu...
Desdemone
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
Brána
An!tta
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr