obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915173 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39172 příspěvků, 5711 autorů a 388630 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Yár Fenumë - 17 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 25.02.2008, 20:21  
V munulém díle se Dorien vrátil ke své velké lásce, kterou našel v kraji pod Klenutými horami na místo v Ilcatirionu. Zde si Anneris za velké pomoci svých elfů, draků a i lidí vybudovala krásné městů snů - Ladérion (jenž bylo zasvěceno bohyni, která jí pomohla uniknout z vězení v pevnosti Krul).
Copak se uděje dnes?
Již název napovídá, že něco špatného visí ve vzduchu.
Co to asi bude?
Že by temná moc z Blackgeru?
Ale někdy nedobré věci přináší i sám život i bez pomoci zla.
Tak uvidíme, co se stane.
Pěkné počtení.
 

XVII. - Zlé tušení.


Anneris s Dorienem za rudým drakem chvíli hleděli, než jim zcela zmizel z dohledu a pak loudavými kroky šli dál podél louky k úpatí strmého kopce.
"Jak je vlastně chráněné to tvoje území?" zeptal se Dorien potom, když se drak vzdálil z jejich zorného pole. "Kolik je těch hlásek, o kterých Ruben mluvil?"
"Po okolních vrších a kopcích je osm hlídkových věží se čtyřčlennými posádkami, a pak je tu dračí letka."
"No, tomu tedy říkám obrana."
"Nechci nic nechat náhodě. Chci, aby mí lidé, město a kraj kolem jezera byli v bezpečí. Nikdy nedovolím skřetům vyplenit můj domov, ani se k němu přiblížit."
"To naprosto chápu," přitakal Dorien, protože potom všem, co jí skřeti udělali je Anneris nadevše nenávidí. "Kolik draků žije v Ladérionu?"
"Šedesát."
"Šedesát?" podivil se. "Ale tolik jsem jich tu neviděl."
Anneris se zasmála nad jeho poznámkou. Její smích se mu líbil, měl rád, když její vážnou tvář prozářil veselý úsměv.
"Většina z nich má nyní lidskou podobu a v draky se přemění jen v případě potřeby, anebo ve stavu ohrožení," vysvětlila mu Anneris. "Dá se říci, že je od obyčejných lidí rozpoznáš jen velmi stěží. Myslím, že by si poznal nejsnadněji smaragdové draky. Ti totiž mají, narozdíl od ostatních, oči se svisle zúženými zorničkami, ale jinak jejich původ nezjistíš. Někteří z dračího lidu žijí tady v městských domech a jiní ve Fenumë felya - Dračích jeskyních, které se nacházejí rozprostřené pod celými Klenutými horami."
"To je neuvěřitelné."
"Ano je, ty jeskyně jsou opravdu překrásné." Plynule přešla do elfského jazyka. "Celý jeskynní komplex je neuvěřitelně rozsáhlý s mnoha chodbami, sály a obrovskými dómy. V největším dómu, pod nejvyšším štítem Klenutých hor, se nalézá i menší podzemní jezero. Má jméno Foina Ringë. Někdy tě tam zavedu, protože něco tak úchvatného jsi určitě ještě neviděl."
"Tak to mi budeš muset ukázat a provést mě tam, abych nezabloudil."
"Nezabloudil by si, to mi věř. Všechny chodby a tunely vedou ven. Do chodeb pod horami dokonce ústí i tajný únikový vchod z paláce a z několika veřejných budov. Víš, když projdeš jeskyněmi, dostaneš se na opačnou stranu hor."
"Takže v případě napadení se v nich můžete schovat a dostat se do bezpečí, nebo dojít pro pomoc," zkonstatoval Dorien.
"Ano, přesně tak." Vzala ho za ruku a vedla ho směrem ke skále. "Pojď, ještě ti chci něco ukázat."
Nechal se vést a poslušně jako pejsek ji následoval křivolakými uličkami vedoucími mezi roztroušenými domky směrem vzhůru. Došli společně až k za keři skrytému úzkému schodišti vytesanému do skály. Začali po něm stoupat.
"Tohle je zadní schodiště k mému paláci." Řekla a krok za krokem a stupeň po stupni šli nahoru.
Schody chvíli vedly venkem a byl z nich hezký pohled do okolí. Pak procházeli pod převisem a zručně vytesanou klenbou ve skále a zas otevřeným prostorem s vyhlídkou. Trvalo jim něco kolem dvaceti minut, než se pomalou chůzí dostali, až na samý konec tohohle monumentálního kamenného díla. Vyšli na malé nádvoříčko, které bylo spojeno krátkou, venkovní, sloupovou chodbou spojené s omnoho větším nádvořím s výstavní kašnou, na níž byla usazena vytesaná socha draka s roztaženými křídly, z jehož otevřené tlamy tryskal proud vody. Nádvoří s kašnou se rozprostíralo před popelavě šedým palácem. Z dálky se nezdál tak velký, jak byl doopravdy. Celá budova, už byla téměř hotová, dodělávaly se jen drobné detaily na ozdobných reliéfech, klenbách a balustrádách. Dokončovala se mozaiková dlažba na konci nádvoří, terase a v krytých venkovních chodbách a promenádách. Dokonce i střešní krytina na paláci měla několik odstínů šedé, šedozelené a zelené, z nichž byly na střeše vyvzorovány nesmírně složité ornamenty.
Zkrátka pečlivá ruka elfských mistrů se tu nezapřela. Všechno bylo propracováno do nejmenších detailů v dokonalém souladu s přírodou a s elfskými tradicemi. Tohle bylo sídlo hodící se k paní tohoto města, k elfce z královského rodu.
* * * * * *


Dorien stál na terase Ladérionského elfího paláce a hleděl na město pod sebou. Přemýšlel, jak moc se za deset let jeho pobytu zde, změnilo. Kolonáda Ringe tentië s altánky, fontánkami a líbeznými sochami na břehu Smaragdového jezera již několik let stála v plné kráse a skýtala krásné procházky a odpočinek pro obyvatele i návštěvníky města. Před pěti lety otevřeli první oficiální školu, do té doby byla jen provizorní. Pak následovalo muzeum s galerií, divadlo a velká veřejná knihovna na náměstí Sérë Mirima, kde před třemi lety slavnostně otevřeli hlavní budovu Mirimonovi akademie společně s kolejí. Studenti se do ní jen hrnuli ze všech koutů elfích i lidských zemí. Během prvního roku, což bylo až neuvěřitelné, byly všechny třídy skoro plné. Město vzkvétalo v plné kráse jako zahrada na jaře a prosperovalo. Annerisina vize se pomalu stával skutečností, i když na začátku tomu moc nevěřil. Byl nyní na Anneris za to, co dokázala, náležitě hrdý a pyšný. Miloval ji čím dál víc, ale ona, přestože se s ní milovala téměř každou noc, smála se a prožívala s ním všechno, mu zatím své vyznání neřekla. Mrzelo ho to, ale věděl, že ačkoliv to nevyslovila na hlas, tak ho též miluje.
Však poslední dobou ho trápilo i něco úplně jiného. Měl nepříjemný pocit kolem žaludku a v noci se mu zdávaly zmatené sny o jeho rodině, bratrovi a matce. V těch snech ho prosili, aby se vrátil a volali jeho jméno. Zrovna dnes v noci ho zase jeden z těch podivných snů pronásledoval, a tak se po procitnutí rozhodl, že poslechne své sny a vydá se na Vysočinu, aby zjistil, zda je tam všechno v pořádku. Chtěl to říct Anneris, ale nebyla ve svém pokoji. Oblékl se do cestovního oděvu a vydal se jí ji hledat. Po cestě se srazil s velitelem stráží a požádal ho, aby sestavil čtyřčlennou družinu bojovníků a jednoho léčitele a připravil vše potřebné k urychlenému odjezdu. Ten pokývnul na srozuměnou a vydal se zařídit pánův rozkaz. Dorien dál hledal Anneris po celém paláci, protože v žádném případě nechtěl odjet bez rozloučení a bez vysvětlení svého náhlého rozhodnutí odjet. Nahlédl do palácové knihovny, do Annerisiny pracovny, prošel snad každou místnost v paláci, ale stále neměl tušení, kde zas je. Stál na terase a rozhlížel se i po visutých zahradách jestli ji někde nespatří. Pořád nic, už si říkal, že se zajde podívat do stáje, jestli si náhodou nevyjela na ranní projížďku, ale to hned zavrhl. Pak ho napadl někdo, kdo by mohl vědět, kde se jeho milá nachází. Jen jedna osoba má dokonalý přehled o tom, kde se dračí princezna nachází, ať ve dne anebo v noci. Sefira - Annerisina komorná a tajemník v jedné osobě, ta o ní ví vždycky, ať je kdekoliv.

*

Dorien odtrhl pohled od šumícího města a pestrobarevně kvetoucích zahrad a vydal se najít pro změnu Sefiru-smaragdovou dračici, která byla princezninou věrnou služebnicí. Opustil terasu, která lemovala celou jižní a západní stranu paláce a vstoupil do velkého vzdušného sálu s vysokými okny od země až ke klenutému stropu a s překrásnými freskami na zdech. Přijímací sál byl opravdu velkolepý. Prošel po dlážděné podlaze s ornamenty do středu místnosti, když se otevřely dveře a dovnitř vplula ladnou chůzí žena s volně rozpuštěnými dlouhými hnědými vlasy, oděná do jasně smaragdově zeleného roucha. V rukou nesla svazek listin a v kůži vázanou knihu. Procházela kolem něho, jako by tam nebyl a vůbec si ho nevšímala. Ignorovala jeho přítomnost.
"Dobré ráno, Sefiro."
Pozdravil ji, aby na sebe upoutal její pozornost. Zastavila se a upřela na něho pohled svých zvláštních žlutozelených očí se svisle zúženými zorničkami. Obličej měla oválně protáhlý s rovným nosem, ostře řezanými ústy a obočí nad těma zvláštníma očima se neklenulo do mírného oblouku, nýbrž vytvářelo špičky. Někdy mu svým chladným a trochu pohrdavým pohledem málem naháněla strach. Pozvedla jedno obočí výš než druhé. Ten pohled, který po něm nyní vrhala, říkal: 'Co se mě opovažuješ vyrušovat. Nevidíš, že mám na práci jiné věci, než se s tebou vybavovat.'
Přesto pokorně přikývla hlavou a úslužně pronesla.
"Dobré ráno, pane."
"Právě jsem tě chtěl vyhledat."
"Mě?" podivila se s pozvednutým špičatým obočím.
Neboť bylo známo, že princ Dorien a ona si zrovna moc do noty nekápli. Respektovali se, ale nemilovali, přestože byla Sefira Annerisinou poddanou, on pro ni byl obyčejný člověk, něco podřadného, a nechápala, jak se její paní s ním může zahazovat. Jenže byla pouhou tajemnicí a princezniny osobní záležitosti nespadaly do její kompetence, a tak ho zkrátka tolerovala.
"Ano, tebe."
"Proč?"
"Víš, kde je Anneris?"
"Ano."
'Tyhle její dlouhosáhlé odpovědi mě jednou přivedou k šílenství.' Pomyslel si ironicky. "Mohla bys mi říci, kde ji najdu? Prosím?"
"Mohla."
"Dobře, tak kde tedy je?"
"Tam, co vždy, pane."
"Pokud vím, tak Anneris bývá úplně všude. Bral bych konkrétnější místo."
"Paní Anneris je v terasových zahradách." Pronesla dost neochotně Sefira.
"Děkuji, Sefiro."
"Nemáte zač, pane. Ještě něco chcete vědět, pane?" otázala se dračice.
"Ne, jsi milá, tohle mi úplně stačí."
Odvrátila pohled. Už si myslel, že jejich rozhovor skončil, ale než se vydala dál, za svými povinnostmi, ještě řekla.
"Paní dnes ráno byla poněkud smutná, když jsem ji zahlédla, zřejmě ji něco tíží, měl by jste si s ní o tom promluvit."
Pak bez jakéhokoliv dalšího slova odešla a Dorien za ní jen udiveně hleděl. Někdy měl dojem, že mu tahle smaragdová dračice čte myšlenky. Nemělo cenu nad tím hloubat, teď musel jít za Anneris a oznámit jí, že chce na neurčitou dobu odjet.

*

Vyšel ze sálu stejnými dveřmi, kterými předtím vstoupila Sefira, kráčel chodbou s vysokým stropem, až na její konec a potom vyřezávanými dveřmi vstoupil na kryté, točité, umělecky tepané schodiště. Sestoupil po něm o patro níž pod dřevěnou pergolu, od níž do terasových zahrad vedly kamenné schody. Seběhl po nich a zamířil do bylinkové části, kde věděl, že se Anneris často zdržuje u svých léčivek, ale nebyla tam. Prošel skoro celé terasové zahrady a už si myslel, že si z něho Sefira udělala dobrý den, ale pak ji přece jen objevil stát u kamenné balustrády v růžovém sadu.
Přistoupil k ní blíž. Vypadala posmutněle a dokonce by nedal nic za to, že i plakala.
"Vím, proč si přišel." Promluvila, aniž by se na něho podívala a ještě k tomu lidskou řečí, tak to se vážně musela cítit dost mizerně, když nepoužívala svůj rodný jazyk. "Chceš odejít. Věděla jsem, že tento den dřív nebo později přijde, ale nechtěla jsem si to připustit. Doufala jsem, že se to nestane. Nebudu tě tu držet, ani přemlouvat, klidně jdi."
Mluvila hlasem, z něhož se nedalo nic poznat, žádné emoce a s pohledem upřeným na blyštící se hladinu Smaragdového jezera.
Položil jí ruce na ramena a otočil ji čelem k sobě.
"Jak si na to přišla?"
"Cítím to. Posledních pár dnů jsi tak… divný, duchem nepřítomný. Tvé myšlenky bloudí daleko odtud a já v nich nejsem. Odcházíš, viď?"
"Ano, máš pravdu,“ přikývl a hned dodal. „Chci odejít, ale nechci tě opustit nadobro."
Její vyrovnanost zmizela a ona začala zas mluvit elfsky.
"Nelži mi!" vyhrkla ze sebe, "jsi člověk a ti…“ nedořekla, protože ji zarazil.
"Už zase s tím začínáš?“ Pronesl též v elfském jazyce a pak už u něj zůstal.
"...ti jsou nestálý a nedá se jim věřit. Člověk nemůže žít s elfem a elf nemůže zasvětit svůj život člověku. Takový svazek je předurčen ke zkáze." Dokončila načatou větu.
"Už toho mám vážně dost." Jeho hlas zněl neobvykle podrážděně. 'Myslím, že je nejvyšší čas jít s pravdou ven,' pomyslel si. "A co takhle elf a půlelf? Nebo půlelf a půlelf ? Hmm? Ti spolu mohou žít?"
Tím ji trochu zaskočil, nevěděla, kam tím směřoval.
"No, myslím, že ano."
"Tak v tom případě je to vyřešené."

Vůbec mu nerozuměla. "Jak to myslíš?"
"Jsem stejný jako ty, Anneris. I ve mně koluje elfská krev."
"To není možné."
"Ai. Ale je. Ani já tomu z počátku nevěřil, však je to tak. Mým pravým otcem není člověk, ale hvězdný elf -Elmir Sličný."
"Elmir Vanya?"
otázala se udiveně až jí zaskočil hlas.
"Ano."
"Elmir Vanya," zopakovala nevěřícně to jméno.
Náhle jí z toho bylo nevolno, nemohla popadnout dech, šly na ni mrákoty a zakolísala. Dorien ji podepřel a rychle ji dovel k lavičce, které stála opodál. Najednou jí začalo všechno docházet a určité nesrovnalosti jí postupně dávaly smysl.
"Jsi v pořádku?" starostlivě se otázal Dorien a pohladil ji po tváři.
Přikývnula a zhluboka se nadechnula.
"Ai. Elmir Vanya - strýcův vzdálený bratranec?“
„Ai.“
Přitakal Dorien.
„Strýc o Elmirovi po jeho smrti nemluvil, ale po Timpinallë kolovaly různé zvěsti o tom, že měl poměr s dívkou, která nebyla z našeho rodu. Takže ty pověsti o tom, že se zamiloval do lidské ženy, byly víc než pravdivé. I to, že s ní měl dítě, ale nikdo to nevěděl jistě, spekulovalo se o tom, zda je to pravda, a pokud ano, jestli to byl chlapec či dívka."
"No, tak teď už víš, že je to pravda. On byl mým otcem."
"Kdy ses to dověděl? Jak dlouho to víš? Proč si mi to neřekl dřív?"
vychrlila na něho několik otázek na jednou.
"Skoro celý dosavadní život jsem žil v mylné představě, že jsem plnohodnotný člověk. Pak jsem byl vyveden z omylu. Matka mi to řekla několik týdnů před korunovací. A tobě jsem to zatím neřekl, protože jsem čekal na vhodnou chvíli, ale nějak jsem doteď nenašel tu pravou příležitost, kdy ti tuhle překvapivou novinku oznámit. Možná to bylo tím, že jsem si chtěl být jistý tím, mě máš ráda, přesto, že jsi se domnívala, že nejsem jako ty. Chtěl jsem ti to povědět už několikrát, ale…“
„Ale co?“
otázala se Anneris.
„Ale vždycky se to nějak zkomplikovalo a já to odložil na jindy.“
„To jsi za celá ta léta zde nenašel jedinou chvíli, aby ses mi svěřil? Nemyslíš, že je to trochu podivné?“
„Asi ano,“
přitakal s provinilým výrazem ve tváři.
"Řekni mi hvězdooký? Poté co jsi to přede mnou tak dlouho tajil. Jak ti to mohu věřit? Co když mi lžeš?"
"Anneris, já tě opravdu neobelhávám. Je to pravda pravdoucí. Pokud mi nevěříš, zeptej se svého bratra, až přijede na návštěvu."
"On to ví?"
"Ano."
"Proč mi to neřekl?"
"Byl vázán přísahou, kterou složil mé matce."

Ztěžka si povzdechla, připadala si unavená, bylo toho na ni najednou trochu moc. I když jí ta zpráva vyrazila dech, zároveň ji hodně potěšila, víc než v té chvíli dala najevo.
"Takže ty máš v sobě elfskou krev." Nebyla to otázka spíš konstatování.
"Přesně tak. Teď už snad chápeš, proč mě mé srdce táhne právě k tobě. Žádná lidská žena, ať byla sebekrásnější, mě neuhranula natolik, abych se do ní zamiloval." Pronesl to zcela vážným tónem a pohladil světlou pleť její tváře. Pokleknul před ní na koleno a vzal její drobné dlaně do svých.
"Miluji tě, Anneris." Dodal, aby to celé mělo opravdu váhu.
"Já to vím."
"To jsem rád, ale co ty? Co ke mně cítíš?"
"Vždyť ti to dávám znát každou noc, kterou spolu trávíme."
"Ai. To je pravda, ale nikdy to neřekneš nahlas. Já bych to rád, alespoň jednou, chtěl slyšet a ne jen cítit. No, třeba když budu hodně trpělivý, tak se jednou dočkám."

Pohladila ho chápavě po tvář.
"Mé nevyřčené vyznání není jediná věc, co tě trápí, že?"
Přikývnul souhlasně hlavou.
"Ano. Nechce se mi, a přesto musím odjet na Vysočinu, ale nemám zdání na jak dlouho."
"Proč? Děje se něco?"
zeptala se starostlivě, protože jí určitým způsobem Vysočina přirostla k srdci.
"To zatím nevím, ale mám už po několik nocí i dní divné tušení týkající se mé rodiny. Potřebuji zjistit, co se tam stalo."
"To naprosto chápu."
"Rád bych tě požádal, aby si jela se mnou, vím však, že beze mě se Ladérion na čas obejde, ale bez tebe ne. Jsi jeho paní a musíš na své město - na svůj výtvor dohlédnout. Slibuji, že se vrátím tak rychle, jak jen to bude možné."
"Vydej se na cestu a nemeškej. Čím dřív odjedeš, tím dřív budeš zpět u mne."

Políbil ji a potom vstal z kleku a napřímil se.
"Doriene!" Podíval se na ni a v jeho stříbřitých očích mohla vidět vřelí cit a zároveň lítost, že ji musí na čas opustit. "Mé srdce bude plakat, dokut tě znovu nespatří. Bude se mi stýskat, hvězdooký.“
"Mně také, lásko."
Usmál se.
Už chtěl odejít, když se Anneris zvedla a chytila ho za ruku.
"Počkej, prosím!" Přistoupila k němu a lásky plně ho políbila na ústa. "Miluji tě, Doriene. Miluji tě nadevše na světě."
"To je ta nejnádhernější věc, co jsi mi na rozloučení mohla říct."
Zářivě se usmál. "Děkuju, ti," a políbení jí vrátil. "Už půjdu, ale pošlu ti zprávu, až dorazím na Gloss, abys věděla, že jsem v pořádku."
Přikývla na souhlas, on se otočil a odešel. Hleděla za ním, jak mizí mezi růžovými keři a věděla, že každý den bez něho jí bude připadat jako sto let.

* * * * * *


Překlad a vysvětlivky:
Fenumë felya - Dračí jeskyně
Foina Ringë – Skryté jezero
Náměstí Sérë Mirima – míru a svobody.
Ringe tentië - Jezerní promenáda


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Imperial Angel 01.03.2008, 8:29:21 Odpovědět 
   Po odpočinku muselo zase přijít nějaké to napětí a tajemno...Povedený, čtivý díl - jen mě tam trochu zarazil ten desetiletý skok :)
 ze dne 01.03.2008, 11:37:59  
   Annún: Děkuji Imperial Angel.
Opět trocha napětí než se přiblíží konec. Ten desetiletý skok je tam záměrně. Neb v těch deseti letech se nic podstatného neodehrálo. Město se dostavělo, život byl poklidný a popisovat jak se Dorien Anneris dvoří by bylo nezáživné a dělat z tohoto příběhu telenovelu se mi nechce.
 čertíček244 26.02.2008, 6:57:24 Odpovědět 
   Ahojky Annún, příběh je znovu krásný, výborný sloh .... Jen se ti trochu začaly množit drobné chybičky, ale to nic nemění na tom, že je to výborné
 ze dne 26.02.2008, 8:16:16  
   Annún: Děkui ti Čertíčku. Těší mě, že se příběh líbí. Pokusím se ty drobné chybyčky pro příště omezit, tak snad se mi to podaří.
 ZITULE 26.02.2008, 0:24:33 Odpovědět 
   Krasny pribeh , precetla jsem ho jednim dechem, neco se pokazilo ale co? Jak to tedy bude dal s Dorienem...honem pis at to vime. Zitule
 ze dne 26.02.2008, 8:13:00  
   Annún: Díky Zitule, těší mě, že se četl jedním dechem a věřím, že příští díl, jenž bude poslední se ti také bude líbit.
 Šíma 25.02.2008, 21:34:53 Odpovědět 
   Několikrát jsem si všiml, že se Ti v textu opakují stejná, nebo velmi podobná slova (abych napsal pravdu, hledat se mi je nechce, přestože se 2x nemusím pobízet, abych si znovu přečetl tento díl)! ;-)

A také máš na jednom místě "ji" a "jí" vedle sebe: >Oblékl se do cestovního oděvu a vydal se jí ji hledat.<

Ale jsou to jen drobnosti v porovnání s tím, jak lehce se tvé texty čtou a jak jsou dobře vykresleny všechny detaily, včetně povedených dialogů mezi hrdiny... Za Jedna! :-D

P.S. Tak nevím, je to kritika, nebo pochvala! ;-)
 ze dne 26.02.2008, 8:10:49  
   Annún: Děkuji Šímo, pro mě je to obojí. Jak milá kritika, tak pochvala, co mě těší.
Jsem ráda, že jsi mě upozornil na to ji jí asi jsem to při kontrole přehlédla. Inu i to se může stát. Doufám, že další a poslední díl tohoto příběhu se ti bude líbit.
 amazonit 25.02.2008, 20:20:37 Odpovědět 
   po dnech plných klidu a harmonie se opět něco zvrtlo, doufám, že Dorienovo tušení není opodstatněné, ale tuším, že asi je... jde jen o to, jak vážná situace bude...
naladila jsi čtenáře k dalšímu čtení, nechala jsi ho v nejistotě a napětí, takže, kde je další díl?
 ze dne 26.02.2008, 8:05:07  
   Annún: Děkuji Amazonit, na dalším a tedy posledním díle se již pracuje.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Andělské příběhy
(24.5.2019, 21:10)
kukuřice Tichý Kopec
(24.5.2019, 14:10)
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
obr
obr obr obr
obr
Na ceste za sno...
Mon
Dva života - Ka...
Trenz
Rozměr pekla
mist
obr
obr obr obr
obr

Těžko se hledají omluvy, Veron...
Leeter
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr