|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303418 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Nela "dohazovačka" ::
 kulkul |
publikováno: 25.02.2008, 20:28
|
| Lido 14. Momentka před vernisáží, kde se má Nela setkat s Milanem. |
| |
|
|
"Vy jste u nás asi nová, že," usmál se na Nelu skrz sklo vrátnice šelmovsky pan Vondrák, "tak hezkou slečnu tady nemáme."
"Dejte si pohov, pane Vondráku. Nemám na vás náladu ani čas, za chvíli musím pryč. Beru si volno!" zkrotila ho Nela.
Popadla klíče od své kanceláře, zanechala ze sebou vůni jasmínového parfému a stoupala po schodišti do kanceláře.
Proč se nedokážu ovládnout, proč se hned peru, blesklo Nele hlavou. Copak se nechám vyprovokovat i bezzubými útoky dýchavičného vrátného? Rozumější bude zachovat klid.
Vyprahlá ústa svlažila douškem vychlazené perlivé stolní vody, žízeň vlasů rychle ztrácejících v suchém počasí přirozený lesk uhasila vlasovým mlékem. Během líčení dostala hlad, který zahnala šťavnatým jablkem.
Na stěnách kanceláře visely pestré akvarely Gaugina, Van Gogha a Moneta, které Nela milovala. Čalouněná sedací souprava pískově žluté barvy ladila s decentním vzorem kvítečků na hnědavých tapetách. Do vysokého chemlonového koberce šedé barvy se zarývaly nohy kancelářského nábytku.
"V tvé kanceláři se člověk cítí bezmála téměř jako v uměleckém ateliéru," lichotil kdysi Nele nadřízený.
Znovu si připomněla to, na co dnes nepřestávala myslet. Vernisáž.
Nela sáhla po cigaretě. Nepřeháníš to trochu, napadlo ji varovně. Musím si na sebe udělat víc času, jsem na nejlepší cestě stát se neurotičkou, rozhodla v duchu.
Chystala se k odchodu, když náhle zaznělo nesmělé, ale přesto neodbytné klepání na dveře.
V Nele úzkostlivě hrklo. Zdržení si nemohla dovolit.
"Ano," řekla suše.
Dveře pobité šedou koženkou se tiše otevřely. Vstoupil šéf podniku, starší muž vyšší postavy.
Nela si oddechla. Šéf, s nímž výborně vycházela, ji jistě nebude zbytečně zdržovat.
Nadřízený založil ruce na prsou, na jemné, hladce oholené tváři mu hrál příjemný úsměv, teplé měkké oči upíral na Nelu. Starý elegán měl Nelu v oblibě.
"Jak se daří?" optala se s úsměvem Nela potěšená načekanou návštěvou.
"Ujde to, děkuji," poděkoval, "mohlo by to být lepší, ale mohlo by to být také horší."
"V tom máte naprostou pravdu," souhlasila Nela, která výkyvy osudu připomínající houpačku zažívala v poslední době na vlastní kůži, "dáte si kávu?"
"Nerad bych rušil..." usmál se nerozhodně.
Nela viděla, že je na ní, aby vzala iniciativu do vlastních rukou, přinutila jemnou formou staršího pána k usednutí do hlubokého křesla a s cvaknutím zapnula varnou konvici naplněnou vodou.
"Tak povídejte," vyzvala bez obalu Nela.
Šéfa její přímost zarazila, šustivě poposedl v křesle, povolil si uzel na proužkované kravatě, úsměv z jeho vyrovnané tváře zmizel.
"Je to taková složitá a choulostivá věc," sypal ze sebe s omluvným úsměvem šéf, "rád bych se s vámi poradil."
"Neříkejte mi, že se chcete oženit," opětovala jeho úsměv Nela.
"Pro pět ran, jak jste na to přišla?!" vykřikl introvertní muž, "nikomu jsem se o tom slovem nezmínil."
"Vždyť je to na vás patrné na hony daleko," smála se Nela dodávajíc humorem starému mládenci odvahu, "pěkně mi všechno vypovězte, ale předem vás varuji, že mé doporučení zní: ANO!"
V Neliných očích to zajiskřilo potutelností.
"Tak počkejte, Nelo," zdráhal se nadřízený, "promiňte, ale je mi trapné oslovovat vás vždy úředním působem - paní Lido."
"Vám je to trapné a já si zase připadám jako stoletá," nahrála mu Nela povzbudivě.
"Nuže, Nelo, jak víte, žil jsem po celá léta, bezmála celý život sám jako kůl v plotě. Ženy jsem zanedbával, cenil jsem si výhradně poctivé práce. A cením si jí stále a nepodceňuji to, čeho náš podnik v tvrdé konkurenci dosáhl, ale nyní nastaly určité okolnosti... ehm... zkrátka..."
"Zkrátka jste shořel jako student před katedrou," doplnila Nela s úsměvem.
"To je, abych tak řekl, ta roztomilá, románová tvář příběhu, ale život je obvykle košatější a nekončí vždy šťastným happyendem. Je zde ještě druhá strana mince, která podstatným způsobem podvazuje mé rozhodování před důležitým životním krokem. Nerad bych se dopustil nějaké nerozvážnosti... Vy, Nelo, máte dítě?"
Položil otázku, jejíž smysl a vážnost Nela vzápětí pochopila.
"Mám, Jolu," odpověděla.
"Dovedete si představit život bez ní?" zeptal se šéf s neúprosností namířenou proti sobě samému, po níž zavládlo mrazivé ticho přerušované pouze tlumeným hukotem tramvají pronikajícím pootevřeným oknem.
"Nedovedu," přiznala Nela.
Nechtěla ale přítele zklamat nebo odradit, proto dodala: "Nicméně lidé se berou, aby byli jeden druhému oporou a ne kvůli dětem. Na druhé straně sexuolog by zřejmě řekl: nikdy neříkejte nikdy, což u muže platí dvojnásob. Mohu se zeptat na věk vaší přítelkyně?"
"Je jí třicet pět, jako vám, Nelo."
"A vám? Nejsem-li poněkud indiskrétní?"
"Proč? Je mi třiapadesát, každý to ví," rozhodil rukama.
"Musíte vaší partnerce důvěřovat. A také sám sobě."
"Říká se však důvěřuj, ale prověřuj," namítl s obavou ředitel podniku.
"Pravá důvěra, pokud je opravdová, nevyžaduje prověřování. Jděte do toho určitě. Držím vám palce."
"Milujte ji jak jen to dovedete. Určitě!" zvolala náhle Nela se slzami v očích. Měla šéfa ráda a přála mu z celého srdce, co se jí samé nedostávalo.
Šéf pomalu vstal z křesla a podal Nele horkou ruku, které se Nela chopila a pevně ji stiskla.
"Děkuji vám, Nelo, moc jste mi pomohla."
"Doufám, že mě pozvete," řekla Nela už zase s úsměvem.
Šéf se pousmál a s tichou úklonou zmizel.
Nela pečlivě vymyla šálky od kávové sedliny, zamkla a vyšla do sálajícího poledního
města.
A já, co já? Co poradím sama sobě - ptala se Nela nerozhodně. Mám se rozvést, vzít si
Milana a začít s ním nový život? Jak by to bylo krásné. Ale co Jola, co Dalibor?
Vždyť nejde jenom o mě a Milana... Už dávno nejde jen o nás dva.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
