obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 11. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 01.03.2008, 22:07  
Část XI. Diplomacie

Hlavní hrdina se vcelku sebejistě chopil vedení Tábora. Avšak zrodila se i opozice, zejména v řadách Narozených. Jedna skupinka dokonce vykradla sklad se zbraněmi. Rusty a jeden z důstojníků (Jeriro) také brojí proti novému vůdci Zjizvených.
Mladík navíc musí dostát svým slibům. Slibil lepší budoucnost a spojenectví s Osadou. Je čas vyrazit na cestu.
 

Část XI. Diplomacie

Patrik odemknul dveře do skladu a pustil mladíka dovnitř. Mezitím se rozhovořil:
„Zrádci ukradli čtyři útočné pušky a šest pistolí. Taky tu chybí naše chlouba. Jeden ukořistěný lehký kulomet…“
„Takže nám nechali akorát chladné zbraně a trochu sotva funkčního šrotu.“
Patrik jen přikývl. Mladík se vyjádřil naprosto přesně, takže nebylo třeba cokoliv dodávat. Spousta palných zbraní sice byla ještě ve vlastnictví hlídek, ale ty nepočítal. Ty tu musejí zůstat. Mladík se dál rozhlížel po skladu. U pravé stěny byly opřené chladné zbraně - kopí, meče, sekery a spousta dalších. Nikdo se o ně nestaral a všechny byly výrazně opotřebované. Všiml si povědomého meče a pomalu ho uchopil do ruky. Ano, byl to on. S tímhle stál proti Generálovi, s tímhle mečem ho porazil a přitom na něm neulpěla ani kapka krve. Pocítil jakési hrozivé předurčení. Sebevědomě se mečem opásal a vrátil se k Patrikovi.
„Připravíš všechno potřebné?“
„Ano, pane.“
„Tak se do toho pusť, chtěl bych vyrazit dnes odpoledne.“
Poplácal důstojníka po rameni a opustil sklad. Čekala ho ještě jedna povinnost. Zatímco Theodor dával dohromady skupinu, která ho doprovodí, musel ještě vyřešit problém s uvolněným místem důstojníka.
Mendax by v tuhle chvíli měl sledovat Jerira a Rustyho. Ti dva a jejich přívrženci se mohou ukázat jako fatální slabina. Mladík se rozhodl riskovat a vzít je na výpravu sebou. Bude je mít stále na očích a aspoň tak získá jistotu, že mu vzpoura nevypukne v dosud klidném zázemí.
Klidné zázemí? Kupodivu ano. Naprostá většina Zjizvenců mu projevovala téměř nábožnou úctu. Jak mladí, tak staří. Bylo to až s podivem, že je dokázal strhnout jedinou plamennou řečí. Nepříjemně mu to připomínalo Německo před druhou světovou válkou. Unavený a znechucený lid strhnutý hned prvním šílencem, který nabízí zářivou budoucnost. Akorát že on nesliboval lepší zítřky, spíše jim připomněl dávno ztracené hodnoty.
Čas od času mladíka někdo zastavil a dal se s ním do řeči. Nejprve ho vždy ujišťovali o své loajalitě a pak se vyptávali na plány do budoucna. Co jim mohl říci? Dosud nad žádným plánem skutečně nepřemýšlel. Zatím mu přišlo jako dobrý nápad sjednotit Zjizvené a Stádo. Měli by potom k dispozici silný hnací motor a mohli by se pustit do zpříjemňování pobytu v tomhle Pekle. Kdo ví? Třeba by nakonec vyrazili i na východ prozkoumat ty tajemné stavby, o kterých hovořil Generál. Jenže to je příliš vzdálená budoucnost. Zatím nemá sebemenší záruku, že s ním Osada bude chtít spolupracovat.
Z myšlenek ho nakonec vytrhla až Felis.
„Ahoj.“
„Ahoj. Hledal jsem tě.“
Felis se na něj překvapeně podívala.
„Pročpak?“
„Chci ti nabídnout místo důstojnice ve svém… hmm, štábu.“
Dělalo mu velký problém vysoukat ze sebe tu větu. Vždyť vlastně malé holce nabízel místo po její mrtvé matce, kterou sama zavraždila. Špatně však odhadl Felisinu reakci. Oči se ji rozzářili vzrušením.
„Důstojnice? Opravdu? Mendax bude překvapený, až se o tom dozví!“
Mladík se zamračil. Ona žoldáka miluje i po tom, co se na ni tak hrubě obořil? Pokusil se trochu zchladit její nadšení:
„Uvědomuješ si co to znamená? Je to těžká práce a velká zodpovědnost.“
„Ano, ano! Nezklamu tě. Budu se snažit!“
Najednou však její nadšení opadlo. Uvědomila si jistou překážku:
„Jak se na to budou dívat ostatní? Jsem Narozená a žádný Narozený nikdy nebyl důstojníkem!“
Mluvila tak dětsky prosebným hlasem, že mladík měl co dělat, aby se nerozesmál.
„Neboj, o to se postarám. Místo je tvé a dnes odpoledne se mnou vyrážíš na výpravu.“
„Kam?“
„Neboj, všechno se dozvíš včas. Běž se připravit.“
„Ano… pane!“ vykřikla a zachichotala se. Pak vesele odběhla.
Mladík se za ní chvíli díval a na tváři mu hrál lehký úsměv. Udělal to jen z toho důvodu, aby ji nemusel nechávat v Táboře. Nevěděl, co všechno se tu může stát, zatímco bude pryč, a nehodlal nechat Felis trpět, jen za to, že je jeho sestřenicí.

Vrátil se zpátky ke svému stanu a narazil tam na Theodora, který ho již očekával. Byl už připravený na cestu. Na sobě měl dlouhý kožený kabát a přes záda si nesl loveckou pušku.
„Už jsi posbíral nějaké lidi?“
„Ano, pane. Doprovodí vás tři zkušení vojáci, já a Patrik.“
„To není vše. Chci sebou vzít ještě Felis, Mendaxe, Rustyho a Jerira.
Theodor spokojeně přikyvoval, jenže jakmile zaslechl poslední dvě jména, znepokojeně sebou trhl.
„Pane, jste si jistý, že sebou chcete brát zrovna ty dva? Mohli by vážně ohrozit úspěch vyjednávání.“
„Nechci je tu nechávat. Kdo ví, co všechno by tu mohli vyvést?“
„Důvěřuji vašemu úsudku, ale…“
„Mendax je bude celou dobu hlídat, dal jsem mu rozkaz.“
„Jak si přejete,“ ustoupil Theodor nakonec, avšak přesto mladíka znepokojil. Neudělal chybu? Jerira ještě doposud neviděl, ale Rusty byl nebezpečný cholerik se zkratkovitým chováním. Nemusel by ani plánovat vzpouru, aby ohrozil všechny okolo.
Najednou se objevil Patrik, oblečený v temně rudou košili. Za pasem měl pistoli a v ruce držel pracovní sekyrku.
„Už jsem vyzbrojil lidi, které mi Theodor poslal. Co chcete vy, pane?“
„Vzal jsem tenhle meč a pistoli, to mi stačí.“
Theodor se okamžitě zeptal:
„A ten zbytek družiny?“
„Felis a Mendax mají svoje zbraně. Rusty a Jeriro zůstanou neozbrojení. Bude to tak lepší.“
Nezasvěcený Patrik se na oba nechápavě podíval a Theodor se usmál. Měl pocit, že se v novém vůdci opravdu nezmýlil. Líbil se mu jeho úsudek.

Mladík naposledy obhlédl svou družinu. Svou eskortu, dalo by se říci. Tři po zuby ozbrojení Zjizvenci stáli stranou a Howard jim upřesňoval nějaké rozkazy. Ten člověk byl schopný v jednání s ostatními. Mladíka by docela zajímalo, čím byl předtím, než ho dostalo Kla-stigma.
Patrik netrpělivě vyčkával a pohrával si svou zbraní. Tuhle dokázal zařadit i mladík. Byl to proslulý automat Kalašnikov.
Rusty a Jeriro se zmateně rozhlíželi. Neustále na sobě cítili bdělý Mendaxův pohled. Žoldák se tvářil zamyšleně. Kdo ví, co se mu honilo hlavou? V poslední době se příliš neprojevoval a mladík za to byl skutečně vděčný.
Jeriro byl zvláštní člověk. Neobvykle snědý oproti ostatním Prokletým. Černé vlasy měl husté a kudrnaté. Jeho oči neustále těkaly z místa na místo. Pečlivě zkoumal a hodnotil každý objekt, každou událost a osobu. Mlčel, jenže bylo na něm vidět, že neustále kuje pikle. To on byl skutečnou hlavou všech odpůrců, nikoliv primitiv Rusty.
Jediný, kdo se dosud nevídaně bavil, byla Felis. Poskakovala okolo a užívala si své vysoké hodnosti. Oděná byla ve stejný cestovní plášť jako Mendax a mladík. Dlouhé hnědé vlasy měla stažené čelenkou. Za pasem se ji pohupovala šavle. Čas od času se naivně přitočila k Mendaxovi, ale ten ji vždy znechuceně odehnal. Ona to však nevzdávala.
Mladík si unaveně povzdechl. Tohle bude zajímavá výprava. Potáhne sebou dosud největší družinu, s jakou kdy cestoval těmihle pustinami. A tentokrát jim bude dělat šéfa. Ještě před pár dny by to byla absurdní představa. Navíc rozhodně nemohl říci, že tohle je ta nejpřátelštější parta, jakou kdy viděl.
Zatím nechával rozhodování na ostatních, jenže teď vše záleželo na něm. On bude vést jednání s Osadou. Kdo ví, jak Zjizveni zareagují, pokud neuspěje? Radši to nechtěl vědět. Musel se věnovat aktuálnějším starostem. Ti Narození, kteří opustili tábor s polovinou jejich nejlepší výzbroje. Můžou je přepadnout někde po cestě, nebo možná už dokonce zaútočili na Osadu.
Ruka mu sklouzla na jílec meče. Jak rád by se vyhnul zabíjení, jenže cítil, že možná nebude zbytí. Ti kteří odporují míru musí být odstranění a tradičním prostředkem k odstranění nepohodlných jedinců a skupin byla vždy válka. Pokud cílem druhé strany není rovněž příměří, jsou jakékoliv snahy o vyjednávání zbytečné. Nastupuje ocel a oheň.
Takové myšlenky ho naplnily jakýmsi zvráceným potěšením a dodaly mu novou chuť k nebezpečnému podniku. Zvučným, pevným hlasem oslovil své společníky, svou armádu:
„Tak jo bando, vyrážíme.“

Tentokrát putování probíhalo vcelku rychle. Už pustinou neputovala tichá trojice jakýchsi pochybných existencí. Mladík byl neustále ve společnosti svých důstojníku. Tedy především Theodora a Patrika. Felis, přes své původní nadšení, nejevila přílišný zájem rozhodovat o budoucnosti svého lidu. I tak ji cestu bavila a o co více si ji užívala ona, o to méně si ji užíval zachmuřený žoldák. Mendax začal malou holku pro změnu úplně ignorovat a všímal si jen svých současných cílů: Jerira a Rustyho. Dokonce i ten hlupák se supí vizáží pochopil, proč zde vlastně je. Neustále na sobě cítil ostražité pohledy a nemohl si nepovšimnout jejich nedůvěry. Nervozita z něj přímo čpěla. Jeriro kráčel se sklopnou hlavou a se svým komplicem neprohodil ani slovo.
Patrik kráčel vepředu a vedl skupinku schůdnějšími a přehlednějšími stezkami než kdysi Mendax. Teď se nemuseli skrývat. Naopak. Chtěli o sobě dát vědět. Putování prašnými spálenými zeměmi se tak zkrátilo na přijatelné minimum. Přesto působila zamračená obloha depresivně a vzduch byl cítit po síře. Dotěrný popel byl všude, dokonce kazil i chuť jídla. Patrik, který se očividně vyznal ve střelných zbraních, poučoval svého vůdce o tom, jak udržet pistoli čistou a funkční.
Mladíka by zajímalo, čím jeho důstojníci byli v minulých životech, ale věděl, že vyzvídat takové informace je netaktní. Snažil se tedy aspoň překonat tu formální bariéru, která je dělila. Bez úspěchu.
Na sklonku druhého dne už k nim z dálky na západě prosvítaly poslední paprsky Slunce. V poledne třetího dne již putovali se zlatavým kotoučem za zády a všudypřítomná zeleň všem spravila náladu. Tráva, stromy, keře, dokonce i zvířata a ptáci. To vše vnímali Zjizvení téměř jako zázrak. Stádo v tomhle žilo neustále, jenže Zjizvení byl přivyklí na Spálené země. O to více byla fascinována Felis. Nebylo to sice poprvé, co vstoupila na tahle místa, avšak přesto to pro ní byla rarita.
Dokonce i „neoficiální zajatci“ se s lehkým úžasem rozhlíželi a zapomněli na své strasti. Jen dva lidé si dovedli zachovat kamennou tvář. Mladík, jenž měl podobné scenérie doposud v živé paměti, a Mendax.
Žoldák vypadal spíše znechuceně. Ovšem rozhodně ne znuděně. Na jeho obličeji bylo vidět, jak si každý krok pečlivě promýšlí. Zase ty jeho tajemné plány, pohnutky a cíle. Tato výprava ho určitě nijak zvlášť nezajímala. Ale přesto ji plně podpořil. Proč?

Stromy pomalu řídly a stanuli na rozsáhlé louce. Na obzoru se objevilo něco, co připomínalo hnědé, zkažené zuby jakési dračí bestie. Palisáda Osady. Stezka z východu vedla přes tuto planinu, zatímco cestička ze severu se klikatila po hřebenech kopců. Odtamtud mladík původně přišel jako bezvýznamný nováček. Teď však byl něčím víc. Přicházel v míru nebo jako dobyvatel? To se brzy rozhodne. Hrdě se napřímil a kráčel v čele své družiny. Pohled namířený kupředu, na bránu. Jediný Jeriro se zadíval na nenápadnou rokli, zarostlou keři a břízami. Nepatrně se usmál.
Už zdálky způsobili příchozí rozruch. Mladík se snažil zaostřit, ale rozpoznal jen nesourodý dav jakýchsi postav. V rukou měli předměty, které se na Slunci blyštěly. Zbraně, nic než zbraně. Za chvíli již jasně viděl skupinu asi patnácti ozbrojených lidí. Osada měla sice relativně rozvinutou řemeslnou výrobu, ale i přesto v palných zbraních zaostávala. Neměli takový zdroj jako Tábor. Mezi obránci rozpoznali zhruba jen tři pušky a několik pistolí. Zbytek byl ozbrojen především jednoduchými sekerami a oštěpy.
Mladík si byl jistý, že jeho eskorta budí větší respekt. Pět statných Zjizvenců a legendární Mendax. Nikdo nemluvil, jenom beze slova kráčeli vstříc Stádu. Dokonce i Felis ztichla a spořádaně šla po boku ledově klidného žoldáka. Všichni Zjizvenci automaticky spustili ruce ke zbraním. Mladík byl také v pokušení udělat to samé, ale místo toho jim pokynul nenápadným gestem. Žádný boj nebude.
Pomalu zastavili. Obránci stali v dvojřadu a z jejich středu vypochodoval jakýsi zavalitý, holohlavý mužík, jakého mladík předtím neviděl. Naopak Mendax se s ním znal vcelku dobře. Chlapík nebyl ozbrojen a očividně měl nahnáno. Div si nepustil do kalhot.
„Co tu chcete?! Jak si dovolujete přitáhnout na naše území?“ otázal se panovačným hlasem. Mladík pochyboval, že by se dočkal stejného tónu, kdyby za tlouštíkem nestála skupina ozbrojenců. Vznešeně odpověděl:
„Přicházím jako zástupce Zjizvených a přináším vám důležitou nabídku…“
„Co si nám dovolujete nabízet?“ zapištěl zástupce Stáda. „Banditi! Žebráci!“
Mladík počkal dokud se tlouštík trochu neuklidní a modlil se za to, aby nikomu z eskorty nepovolily nervy. Pak promluvil tichým, nekonfliktním hlasem:
„Právě tohle zbytečné a hloupé nepřátelství chci zastavit. Musíme spojit své síly! Ta nenávist mezi námi nemá žádný smysl, nijak se od sebe nelišíme a přesto se navzájem brzdíme v rozvoji…“
„Co je tohle za lži?! Už se vám začíná ten váš Tábor hroutit na hlavu, že žádáte o pomoc? Nám se skvěle daří a nepotřebujeme falešné spojenectví nějakých zaprášených nomádů…“
Mendax se během tlouštíkovy řeči usmíval. Přesně takovou reakci předvídal. Mladík teprve teď pochopil, že stojí proti arogantnímu byrokratovi. Tady to jeho vize spolupráce a lepší budoucnosti nebude mít lehké. Plešoun stále pokračoval ve svém urážlivém projevu a ani si nevšímal, jak se obličeje Zjizvených stahují vztekem.
Náhle mladík zahlédl koutkem oka jakýsi pohyb. Zprvu čekal, že se jeden z jeho eskorty zuřivě vrhne na tlouštíka, ale ve skutečnosti se Jeriro padl do trávy a strhl sebou Rustyho. Krutý žoldákův obličej náhle zbledl a v očích mu zaplanulo děsivé poznání.
„Kryjte se!“ zakřičel a vrhl se k zemi. Mladík a většina přítomných následovala jeho příkladu. Krátce nato se ozvalo vzdálené hromobití. Místo blesku však vzduch proťala svištící sprška olova. Tlouštík stál s otevřenými ústy a zíral k rokli, obklopené hustým porostem. Krupobití kulek ho doslova přeťalo ve dví. Rudy vodotrysk skrápěl mladíkův plášť, avšak ten si toho ani nevšiml. Nebyl schopný jediného pohybu, neboť odporné pískání nad hlavou ho doslova přikovalo k zemi. K dunivému štěkotu kulometu se zakrátko přidal i rachot lehčích pěchotní zbraní. Nastal naprostý chaos. Ochránci Osady netušili, kdo stojí za tímto útokem a snažili se co nejrychleji dostat za palisádu. První dva hrdiny to stálo život a zbytek se už neodvážil riskovat. Krčili se v trávě a zmateně se rozhlíželi na všechny strany.
Mladík omámeně otočil hlavu a spatřil Mendaxe, jak manipuluje s jakýmsi předmětem. Připomnělo mu to futuristickou pistoli s puškohledem. Žoldák se prudce vztyčil, bleskově zacílil a stiskl spoušť. Neozvala se žádná rána, výstřel nedoprovázel žádný záblesk. Kulomet na chvíli ztichnul. Mendax zůstal klečet a obhlížel skrze optiku obzor. Náhle ho útlé Felisiny ruce uchopily za plášť a prudce jim trhly vzad. Žoldák zaklel a upadl. Právě včas, neboť místem, kde právě stál, proletěla další sprška kulek z jiné zbraně. Kdyby tam zůstal, zbyl by z něj jen cedník. Mendax zůstal zaraženě ležet a zíral na mladou dívku. V jeho očích se mísilo překvapení s úlevou. Pokud cítil i vděčnost, nedal to na sobě znát. Přesto bylo zřejmé, že jeho názor na Felis se změnil. Ta se jen usmála:
„Opatrně…“
Její další slova zanikla v novém hromobití. Přitiskla se k zemi a salva ji minula jen o pár centimetrů.
„Musíme… se dostat dovnitř,“ vypravil ze sebe mladík. Musel překřičet řev zbraní a zadrhával se.
Zatraceně! Mladík netušil, kolik munice do kulometu ve skladu bylo, ale střelci se očividně nijak nekrotili. Zásoby jim určitě brzy dojdou, avšak na to teď nemohl spoléhat.
„Budu vás krýt!“ zařval Patrik a zapřel si zbraň o rameno. Posléze vypálil několik úsporných dávek směrem k rokli. Nepřátelská palba na chvíli ustala.
„Rychle! Utíkejte!“ povzbuzoval je důstojník a vyslal několik dalších kulek na nepřítele. Mladík se vysoukal na strachem zdřevěnělé nohy a vyrazil k bráně. Byl přikrčený a kryl si hlavu. Cítil se jako zbabělec, jenže co mohl dělat? Situace zřejmě neměla jiného východiska.
Skupince zbývalo pár kroků k bráně, když v tom Patrikovi došla munice. Několik odvážlivců, skrytých u rokle, začalo okamžitě opětovat palbu. Jednoho ze tří mladíkových strážců zasáhla kulka do hlavy. Další zbytečná oběť. Mladík proběhl bránou a skočil doleva. Přistál na tvrdé, udusané hlíně a ztěžka dýchal. Srdce mu bušilo jako o závod. Očima vyhledal zbytek své družiny. Viděl dva strážce, Theodora, Felis a Mendaxe. Patrik zůstal před branou a Jeriro s Rustym se prostě vypařili.
Začal se pomalu uklidňovat a nadával si za to, že se nechal tak nepříjemně překvapit. Kdo ví, co si teď Osada pomyslí? Situace se nepříjemně zkomplikovala. Musí rychle něco udělat…
Chtěl se postavit, když v tom ho někdo uchopil pod krkem a násilím ho zvedl ze země. Zmítal sebou a snažil se popadnout dech. Octl se v tváří tvář nějakému muži. Jeho obličej mu byl povědomý. Začal pátrat v paměti, jenže panika mu stěžovala přemýšlení.
„Kde je Trix?“ vypravil ze sebe cizinec chladným hlasem.
Stisk nepatrně povolil. Mladíkovi se povedlo přerývaně natáhnout do plic doušek vzduchu a zachroptěl:
„Je mrtvá…“
Teď už tu krutou pravdu přijal. Neexistovala žádná jiná možnost. Neznámý zuřivě vykřikl. Byl to hrůzu nahánějící, neartikulovaný řev. Sevření opět zesílilo a mladíkovi se začali objevovat mžitky před očima. Téměř už ztratil vědomí, když v tom s ním muž udeřil o dřevěnou palisádu a pustil ho. Mladík se sesul k zemi a dusil se záchvatem kašle.
K jeho uším dolehl křik Felis a nadávky Mendaxe. Kolem ze začalo shromažďovat snad celé Stádo. Slyšel cinkání zbraní a tvrdé kletby na adresu Tábora a Zjizvených. Již se zotavil dostatečně na to, aby se posadil. Spatřil toho tajemného muže nad sebou. Mířil na něj pistolí.
Snad poprvé za svůj život pocítil mladík silné Déja Vu. Takhle už jednou toho hubeného, šlachovitého dobrodruha viděl. Nebylo tomu koneckonců tak dávno, co ještě ve společnosti Trix a Mendaxe poprvé opouštěl Osadu. Tehdy jim tenhle muž a jeho (nyní již mrtvý) společník zastoupili cestu. V té době se jim jednalo pouze o Mendaxe a Trix oba zachránila. Nyní zde však nebyla.
„Nevím co tu znovu pohledáváš, ale teď už mi nikdo z vás neunikne. Přísahal jsem tak toho dne, kdy se tebe a toho zatraceného vraha Trix zastala. Nevím proč to udělala a je mi to ukradený. Teď je mrtvá a vy všichni si zasloužíte stejný osud.“

Trixiny smaragdové oči nehybně sledovaly obzor. Tak hluboko ve spálených zemích ještě nebyla. Odsud už nešly vidět ani oblaka na obloze. Drobný, šedivý popel se vznášel ve vzduchu a pálil na kůži. V této nepřirozené mlze se rýsovaly obrysy mohutných kamenných staveb. Majestátní pyramidy, kolosální věže a honosné chrámy. A mezi nimi se cosi pohybovalo. Cosi nepředstavitelně obrovského.
Trix začala pomalu sestupovat po schodech. Hlavní zikkurat byl ze všech staveb největší a ve svých útrobách skrýval nejmocnější bytost, jaká kdy žila. Štědrého a spravedlivého boha. Dovolil ji zapomenout na vše bezvýznamné a dal jejímu životu nový cíl.
Byla už v polovině schodiště. Za zády slyšela vzrušené oddechování svých společníků. Společně povedou armádu a dosadí svého vládce na jeho právoplatné místo. On už svůj boj vybojoval, ale jeho moc nestačila na zkrocení té nevděčné verbeže, která se nezadržitelně hrnula do jeho světa. Ta verbež potřebovala obrátit na víru a skupinka vyvolených se stala misionáři.
Z hemžící se masy obklopující pyramidu se začaly vynořovat jasnější kontury. Tohle jsou zkrocené nástroje pravé víry. Boží moc nedokázala ovlivnit stovky myslících lidí a vnutit jim všem svou víru. Avšak mysl mrtvých už žádných zábran nezná…


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tuax 11.10.2008, 18:39:28 Odpovědět 
   Když přistoupím na myšlenku, že mladík je skutečně tak naivní a nic nepochopil, nic se nenaučil, tak mi to přijde i vcelku vrohodné. Jenže já tomu s ohledem na veškeré události nevěřím... je to příliš spontanní jednání, na to aby to tak bylo doopravdy.
 MC_Kejml 09.10.2008, 19:37:55 Odpovědět 
   Hoj,
jak je možné, že Osadníci porazili Mladíkovu partu? Nebo aspoň tak to vypadá...

Poslední odstavec mě doopravdy dostal a nemůžu se dočkat rozřešení.

Jo, a co se týče textu... Ničeho zvláštního jsem si nevšiml.
 Aenica 04.07.2008, 16:57:11 Odpovědět 
   Je to pravda, každý další díl je kvalitnější a kvalitnější. Jsem zvědavá, jakou kartu má Mladík v rukávu, protože pochybuji, že by byl tak naivní a vtrhl do tábora Osady jen s hezkou řečí. Tuhle rovinu "akční podívané" krásně kořeníš motivem na trůn se vracejícího boha, jehož vyvolenou se stala právě Trix a to z nějakého důvodu, který my čtenáři ještě neznáme.

Kdybych chtěla být rýpavá, poznamenala bych, že na konci mluvíš jednou o hlavním zikkuratu a potom zase o pyramidě. Je to sice jen hra s pojmy, ale přece... profesní deformace :)

Mňau
 Imperial Angel 06.03.2008, 19:18:19 Odpovědět 
   Koukám, že jeden díl lepší než druhý :) Děj začíná být složitější a mnohem více zamotaný. Trix, o které si ostatní myslí, že je mrtvá, se stala jakousi "vyvolenou" a výprava do Osady nedopadla tak, jak si mladík přál.
Kdoví, co se se skupinkou nakonec ještě stane ;)...
 ze dne 06.03.2008, 21:43:16  
   Leontius: Jsem rád, že se Ti každý díl o něco víc líbí. Už začínám mít strach, zda jsem to nepřekombinoval a zda si ještě někdo pamatuje narážky na začítek.
 Šíma 01.03.2008, 22:23:09 Odpovědět 
   Nějak se to zvrhlo! ;-) Ale kam jinam by měli mít vzbouřenci namířeno, než-li k osadě. Zajímalo by mě, zda-li v tomto Pekle existují také ještě jiná "sídla". Tuším, že Trix našla nějaké staré stavby "ve spálených zemích". Určitě se děj ještě pěkně zamíchá! U osady jsou vzbouřenci, Trix někomu slouží a ten má něco za lubem a naši vyjednávači hledí smrti do očí! To bude "nářez", těším se na pokračování... :-DDD Pardon, nechal jsem se unést! ;-)
 ze dne 03.03.2008, 16:47:09  
   Leontius: Nějak se mi to pořád zvrtává, neb nemám příběh rozplánovaný, a tudíž tam házím skoro jakýkoliv zvrat, jenž mi právě příjde na mysl. Hopla.... Doufám že tě další "překvapivé" pokračování nezklame...
 Pavel D. F. 01.03.2008, 22:07:15 Odpovědět 
   Od začátku výpravy jsem čekal, kdy se vzbouřenci objeví, aby všechno pokazili. Jenomže tím, že stříleli i po Zjizvených, vyčlenili se mimo zavedený řád a je tedy snad i pravděpodobnější, že se Osada a Zjizvení spolu dohodnou, než že by tato skupinka uspěla. Stačí, když jim dojde munice.
Trix a její nový bůh je ovšem taky motiv, se kterým se musí počítat.
Dobře rozehráno, uvidíme, jaké překvapení nám přinese pokračování.
Po technické stránce se mi zdá, že bylo chyb o něco méně než minule, snad jen „brát někoho sebou“ je lépe psát „brát někoho s sebou“, protože účastníci výpravy šli s mladíkem, nikoliv jeho nitrem ;-)
 ze dne 03.03.2008, 16:45:44  
   Leontius: Hop, špatná chyba. Děkuji za upozornění a publikaci. Ohledně reakce Osady se dočteš v další kapitolce...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr