» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2140561

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303418 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Houpací křeslo ::

Racek	publikováno: 07.09.2005, 13:00

Povídka


	Houpací křeslo Bylo jednou jedno houpací křeslo. Stálo v obývacím pokoji hned vedle klece s kanárkem. Už ani nevědělo, jak se tam ocitlo, jen ve snech se mu zjevovaly regály velkoskladu s nábytkem – a pak tma v lepenkové krabici. Původně bylo dárkem pro starého pána. Celé dny ho houpávalo a naslouchalo příběhům, které vyprávěl malé holčičce u svých nohou. Od doby, co starý pán odjel – nikdy neříkal, že by odjet chtěl, ale křeslo ho pak už nikdy v pokoji nevidělo, si přišlo velmi, velmi opuštěné. Nikdo se na něm nehoupal, dokonce už ani ta malá holčička ne. Byla z ní už slečna, křeslo ani pořádně nevědělo, jak se změnila: přicházela domů čím dál později . Občas do křesla rodina usadila návštěvu, ale čím dál tím méně. A přitom křeslo se tak chtělo houpat - hou, hou…, Občas sice k němu přilétl dveřmi z balkonu vítr, ale většinou neměl tolik síly, aby křeslo z poctivého dřeva rozhoupal. Jen se propletl mezi příčkami opěradla a ---zase odletěl. Jednoho dne se v pokoji sešla rodinná rada – a křeslo uslyšelo, že ho chtějí prodat…Kdyby mohlo, křičelo by: ne, ne…Zvyklo si na svůj pokoj, na klec s kanárkem, v hloubi dřevěné duše pořád čekalo starého pána, který se nevracel. Ale mluvit neumělo, tak jenom dřevěně zavrzalo. - Ještě tak červotoč, zhrozila se paní – snad je dobře ho prodat. V dalších dnech se na křeslo přicházeli dívat úplně cizí lidé…A kdyby se jenom dívali, všelijak křeslo obraceli, převraceli, potěžkávali…až se stydělo…Jako by bylo tou dámou v červených šatech, kterou každý večer vídalo přešlapovat na rohu ulice… Dny míjely a zájemců ubývalo. Křeslo bylo masivní, z poctivého dřeva, švédská práce, lehčí a novější křesla se dala levněji koupit skoro na každém rohu. Jako poslední zájemce přišel však muž s postavou zápasníka. - To křeslo si vezmu, a vytahoval z kapsy bankovky… - Počkejte, zalekla se domácí paní, přijďte si zítra…Připravíme vám ho, nepohodlně by se vám teď neslo…Jistě, bude tu na vás čekat… Muž s postavou zápasníka prozatím odešel. Když všichni usnuli, přišla za křeslem do pokoje paní. Sedla si do křesla a hladila dlaní opěradlo…Pak začala tichounce zpívat…sladkou, krásnou melodii, ukolébavku…rozplakala se. Když byla malá, houpával ji v křesle její tatínek. Přitom jí vyprávěl krásné příběhy, plné zelených stromů, modré vody a statečných princů. Tatínek už dávno umřel, ale křeslo pořád patřilo do jejího světa pohádek. A teď ho museli prodat. Zabíralo příliš místa v jejich malém bytě. Odnesla křeslo na balkón a začala se houpat. Hou-hou-houpy-hou…křeslo šťastně usínalo a paní pořád tichounce zpívala. Věděla jistě, že křeslo prodat nemůže. Přestala plakat a odhodlala se k činu. Ještě než křeslo dopadlo na trávu před domem, zdálo se mu, že letí…letí tak, jako vídávalo létat přítele kanárka…možná se kanárkem stávalo… Ráno se lidé cestou do práce zastavovali u trávníku . Soucitně postávali nad starým křeslem, které mělo přeražené obě trnože…Vypadalo, jako by spadlo z velké výšky… Jedna malá holčička řekla: Asi vypadlo z hnízda…, ale dospělí ji rychle okřikli: Brepto, nevíš, že křesla nelétají? Později přišel pán domu, křeslo naložil a odvezl do kůlny, kde mělo čekat na opravu. Jenže když konečně na jaře přišel truhlář, nalezl už jen konstrukci. Dřevěná duše houpacího křesla už dávno kroužila v zelených korunách hustých švédských stromů.


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Hogvana	29.10.2006, 14:16:56

Hezky napsaný, moc se mi to líbilo.

Ketrin	14.10.2006, 22:43:44

Ach, to bylo hezké... Takové nostalgické... Je úžasné, kolik se toho dá napsat o jednom předmětu, jakoby opravdu to křeslo mělo svoji duši... Vážně moc hezká povídka ;-)

Evinka	16.01.2006, 19:36:04

....něco upřímného k zasnění.........dýchla na mě smutná atmosféra, kdy se musím loučit s něčím, co bych si nejradši nechala....

Gandalf	07.09.2005, 13:09:24

Zvláštní... v jednu chvíli jsem se přistihl, že soucítím s oním křeslem. Milá povídečka, jež pohladí po duši :o)