obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390301 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Q Delta - Začátek legendy ::

 autor Povídkář publikováno: 05.03.2008, 12:22  
V době po atomové válce, v časech, kdy vládne despotický diktátor a z lidí se stávají stroje na práci, nastal čas, aby se zrodil hrdina a zachránce.
 

Píše se rok 2050. Změny globálního klimatu dosáhly maxima. Teplota za dne je 65 stupňů Celsia a v noci padá k absolutní nule. Na světě žije pouze 3 miliardy lidí, které se stáhly po Velké Válce na kontinent Europa. Velká Válka skoro vyhladila lidstvo. Amerika, stejně jako Japonsko byla zničena a to tak, že doslova. Oba kontinenty se ponořily do moře jako bájná Atlantida. Celý novodobý svět se vrátil o sto let zpátky. Atomová, nebo chcete – li, Velká Válka byla válkou atomu. Ona osudná První raketa byla odpálena z Iráku na přímý rozkaz jejího tehdejšího prezidenta, Mušarafa. Raketa dopadla na New York City. Hodinu poté Amerika odpověděla hromadným útokem, který zdecimoval Irák a jeho sousedními státy.
Japonsko se zaleklo hrozby a vyslalo své rakety na pozice amerických radarů ve střední a východní Evropě. Rusko, které poskytlo po dohodě Američanům kus lesa na základnu, bralo japonský atak jako válečný akt a vyslalo atomové bombardéry na Japonsko. Ten den zemřely miliardy nevinných. Dooms Day Clock byly na pozici Poledne. Válka trvala dva dny. Pouhé dva dny. Dva dny, které skoro vyhladily lidstvo.
Zbytky obyvatel planety sjednotil pod svou tyranskou vládou samozvanec Macho. Ne ten Macho, ale jeho vnuk Fernando, Fernando Castro. Ovládnul Europu a nazval se Králem.
Jeho ozbrojené síly rychlostí světla sice vyčistily zbytkovou radiaci, ale také zavedly nekompromisní diktaturu.
Centrem Evropy bylo Generous City (Štědré město). Název bohužel odporoval realitě. Město bylo položeno na ruinách Prahy až Vídně. Město byla jedna velká džungle. Jeho slumy se táhly až k Baltskému moři. Technologie, vylovená z potopené Ameriky, byla za posledních deset let obnovena do své původní podoby. Generous City se stávalo metropolí techniky a jakési hlídané kultury díky manufakturám obřích rozměrů a také díky častým popravám „nepřátel státu“ a útlaku a částečnému potlačení lidských práv a lidí samotných. Jména byla nahrazena čísly a byly zavedeny bezpečností prověrky. Ty byly zavedeny, protože Macho měl paranoidní strach z toho, že by ho někdo chtěl zabít. Ale o žádném hnutí odporu se nevědělo.
Až do nedávných dnů.

Mé značení je Q Delta 53, bezpečnostní prověrka Q – účetní malé společnosti, Delta byl sektor, kde jsem žil, číslo 5 byl záznam o mém jménu, byl jsem přejmenován jako pátý, číslo 3 bylo číslo bytu v sektoru Delta. Vzpomínky na mé jméno a minulost byly pacifikovány. Stejně jako část svobodné vůle. Pracuji osmnáct hodin denně. Den mám nyní 36 hodin. Tak stanovil Macho.
Denně jsem dojížděl do práce nadzemkou. Neměl jsem to rád, ale bylo to lepší než autem přes chudinskou čtvrť, kde vás kvůli jednomu kreditu zabijí. V nadzemce vás sice okradou, ale nezabijou. Třeba jako dneska.
Jedu do práce, jako každý den. Je asi šest ráno. V tuhle dobu skoro nikdo nejezdí. A když už, tak jen chuligáni nebo jiné podivné existence. A také pracovníci z mé firmy. Ale ti se většinou navzájem neznají.
Sedím na sedačce a dívám se z okna do ulic, které ubíhají okolo, Je ticho. Jen z reproduktoru ve vlaku vyhrává vlezlá melodie a ženský hlas vyzývá k volbám do městské rady.
Asi dvě stanice od mé konečné nastoupila parta Mladých. Mladí byli lidé narození v První den Velké Války. Byli to neotesanci, ale mohli si to dovolit. Měli vysokou prověrku a svá privilegia.
Parta se začala roztahovat po vagóně. Bylo jich asi deset. Pro jistotu jsem si nachystal sto kreditů, kdyby mě chtěli okrást.
„A hele. Panáček v obleku!“zahlaholil šéf party, vyšší, s elektro tetováním na hlavě.
Díval jsem se raději z okna. Tihle neměli rádi přímé pohledy do očí.
Potetovanec vytáhl nůž a přiblížil se ke mně.
„Tak kolik máme u sebe, co, panáčku?“ptal se s výsměchem.
„Sto kreditů. Tady máte. Jen mi, prosím, neubližujte,“říkal jsem ustrašeně.
Vzal si peníze a zastrčil za opasek.
„Dneska nemáš den, panáčku,“řekl a pokynul partě.
Zmlátili mě.
Do práce jsem přišel v roztrhaném obleku a s obličejem od své vlastní krve.
Hned u vchodu se na mě strážce podíval podezíravě. Ale jak uviděl znamení, které mi nastříkali na košili, bylo mu vše jasné. Přistoupil ke mně. Lekl jsem se.
One se pouze usmál a podal mi kapesník.
„Utřete se, padesáttrojko,“řekl, když mi oscanoval sítnici.
Vstoupil jsem do haly a šel přímo k prověrkovému přístroji. Znovu scan sítnice.
„Prověřen. Q Delta 53, patro 40. Přeji příjemný den,“ozval se robotický hlas přístroje.
Odešel jsem k výtahu, který mi ujel před nosem.
„To je den,“povzdychl jsem si.
„Ahoj, Padesáttrojko,“uslyšel jsem zezadu.
Byla to R Alfa 64. R znamenalo, že je sekretářka. Pracovala na stejném patře jako já.
„Ahoj, šedesátčtyři,“snažil jsem se o úsměv s rozbitým rtem.
„Co se ti stalo, Q?“
„Dneska mě přepadli Mladí a zmátili mě.“
„To je hrozné, co si to dnes dovolí na obyčejného člověka.“
Přijel výtah.
Nastoupili jsme a povídali si o práci, počasí a běžných tématech.
Ale pak se mi málem zastavilo srdce.
„Víš, že dnes bude popraven Q Delta 62?“zeptala se.
„Šedesát dvojka? Za co?“
„Prý patřil k nějakému Hnutí,“přešla do šepotu R Alfa 64.
„Hnutí? Ale vždyť žádná Hnutí nejsou.“
„Ano, to nám říkají. Ale jak poznáme, že nelžou?“
Jeden muž před námi se začal otáčet, tak jsme hovor utnuli.
Q Delta 62. Můj soused. Znal jsem ho od té doby, kdy začaly prověrky. Strašné.
Vystoupil jsem na patře, rozloučil se s Alfou a odešel do své haly. Už dávno se upustilo od kanceláří nebo kójí. I účetní a ostatní nižší úředníci pracovali v halách.
Celý mrakodrap měl čtyřicet pět podlaží. Každé podlaží bylo rozděleno na dvě velké haly. Pracovali jsme bez kontaktu s firmami, pro které jsme dělaly účetní knihy. Vše se posílalo online při každé platbě a každém výdaji. Prý proto, aby nedošlo ke korupčnímu jednání.
Našel jsem svůj stůl a usedl. V odlesku na monitoru jsem viděl svůj obličej. Pořád jsem se neutřel. Vzpomněl jsem si na kapesník a otřel jsem si obličej. Kapesník zvláštně voněl. Když jsem se důkladně otřel, bylo mi hned fajn. Dokonce mi bylo do zpěvu.
Zapnul jsem počítač a procházel e-maily o platbách a svou osobní poštu jsem také prošel. Všechny zprávy byly od bankovního úřadu, kde mě upozorňovaly, že za týden mi přijde Log o další splátce na auto nebo na stav mého účtu. Jen jedna zpráva byla osobního rázu.
Stálo v ní:
„Pokud pročítáš tento e-mail a máš zvláštní, až euforické pocity, tak před poledním scanováním raději odejdi. Jsi pod vlivem Driveu. V přihrádce stolu máš telefon. Vezmi si ho. Je v něm uloženo číslo. V případě problému ho vytoč, telefon zahoď a uteč. Arvin.
P.S. Domů raději nechoď. Budou tam čekat. Jdi do baru v sektoru Alfa. Bar Lucky Lion.
Po dočtení zprávy zformátuj disk a pro jistotu je vezmi s sebou.“

Přečetl jsem si zprávu asi pětkrát, než jsem pochopil. Mladí, strážce, kapesník. Drive. Sakra. Drive je jediná droga našich dní. Je stokrát silnější než bylo kdysi LSD.
Co se to, sakra, děje? Co, co, co?
Otevřel jsem přihrádku. Ležel tam telefon. Panebože.
Bezmyšlenkovitě jsem vzal telefon, strčil ho do kapsy a začal jsem formátovat disk. Neměl jsem moc času. Formátování disku má totiž na starosti výhradně jeho majitel. Takže v době, kdy já formátuji disk, tak počítač odesílá zprávu a záložní kopie některých souborů na centrální disk, a také alarmuje strážce podlaží.
„Formátování ukončeno,“ohlásil počítač. Ani jsem nečekal, až se vypne. Vytrhl jsem bednu ze zásuvky a pokoušel se dostat dovnitř. Z druhé strany haly jsem slyšel rozkazy. Sakra, sakra, sakra. Konečně se mi to podařilo. Vzal jsem disk a vstal. Strážci mě asi uviděli a rozběhli se za mnou. Vzal jsem si tašku a za běhu do ní vrazil disk. Musím se dostat k výtahu.
Vyběhl jsem vchodem pro úklidovou četu a běžel chodbou, která se stáčela doprava. Slyšel jsem hlasy, které se přibližovaly. Dohání mě.
Na konci chodby byly dveře. Doběhl jsem k nim a vzal za kliku. Cvak.
„Sakra!“
Dveře byly zamčené. Jelikož jsem začínal být víc a víc pod vlivem drogy, vytáhnul jsem telefon a vytočil číslo. Po prvním zazvonění se ozvalo:
„Nálož exploduje za deset sekund. Deset, devět.“
Sakra. Osm.
Strážci doběhli na dohled. Sedm.
Sakra, sakra, sakra. Šest.
„Ani se nehýbejte, pane.“ Pět.
„Na zem, lehněte si na zem a dejte ruce za hlavu.“ Čtyři.
Cvak. Dveře se odemčely. Tři.
Hodil jsem telefon po strážcích. Dvě.
Čas se jakoby zpomalil. Strážci sledovali letící mobil. Skočil jsem ke dveřím. Jsem tam. Zavřel jsem.
Jedna.
Nula.
Exploze vyrazila dveře a mrštila mnou ze schodů.
Setmělo se.
Za dobu, která se tvářila jako věčnost, a po kterou jsem měl psychedelické sny díky Driveu, jsem se konečně probral. Všechno mě bolelo a zřejmě mám zlomenou ruku.
„Aaauu, sakra.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Ležel jsem pode dveřmi, které vyrazila exploze mobilu, a všude kolem byly sutiny.
S vypětím sil jsem ze sebe sundal dveře, abych uviděl vykousnutou díru v místě, kde ty dveře kdysi bývaly. Vstal jsem. Zatraceně pomalu jsem vstal. Co se to děje? To byla moje první myšlenka, která mě trápila.
Zkontroloval jsem pravou ruku, která vypadala, že je zlomená. Nikde boule, ani vyhřezlá kost. Asi jsem si ji vykloubil. Naštěstí jsem měl částečnou znalost první pomoci. Ale vracení rukou do kloubů k těm znalostem nepatřilo. Ale pokusil jsem se ruku vrátit zpět.
Kupodivu se to povedlo. Ruka teď bolela trochu míň.
Sebral jsem ze země tašku s diskem a vyšel jsem po schodech nahoru k chodbě. Hlava mě bolela jako střep.
Zastavil jsem se na posledním schodu. Dál jsem nešel. To, co jsem uviděl, mi obrátilo žaludek a já se pozvracel. Strážce, který stál nejblíže mobilu, to doslova rozprášilo. Ostatní strážci byli na kusy. Stěny byly vymalovány krví od všech strážců a zbytky těl se válely všude. Začala houkat siréna. Musím pryč. Pryč odsud.
Když jsem se otáčel, o něco jsem zavadil botou. Byla to policejní pistole. Nevím proč, ale sebral jsem si a dal do tašky k disku.
Sbíhal jsem po schodech, co mi síly stačily. Třicet pater ale nezvládnu. Musím najít výtah na odpadky. Našel jsem ho ve dvacátém poschodí. Přivolal jsem ho a skočil dovnitř. Výtah se pod mou vahou zatřepal, ale po chvilce se začal poslušně spouštět. Odpadky se svážely až do pátého podzemního patra, ale já potřebuju vyskočit v prvním podzemním, kde jsou garáže. Garáže mají asi deset východů, takže jsou skoro neuhlídatelné.
Počítal jsem tedy patra a rekapituloval jsem si, co se stalo. Přepadli mě, pak mi strážce dal kapesník, což bylo docela divné, podivný rozhovor s Alfou, ještě podivnější e-mail, mobil, útěk, výbuch, Drive, mrtví strážci a teď tohle. Co se to, sakra, děje?
Neměl jsem ani tušení, že se to mám velmi dovědět.
Když jsem byl v druhém podlaží, tak jsem se nachystal do pozice, abych mohl vyskočit a moc se u toho nedomlátit.
První podlaží. Přízemí.
Mínus jedna. Odrazil jsem se a skočil. Jenže se mi noha zamotala do kusu igelitu, který se sice utrhl od zbytku, ale zpomalil mě, takže jsem se stihl dostat z výtahu jen půlkou těla. Pravou ruku jsem použít nemohl, tak jsem se snažil vydrápat ven levou rukou a nohama. Nadával jsem, protože jsem dělal hluk jako stádo slonů. Už mě museli slyšet všichni strážci v budově. Sakra.
Konečně jsem našel správný výstupek a přepadl do chodby se schodištěm. Nalevo ode mě byl vchod do garáží. Až teď jsem si uvědomil svou hloupost. Kontrola zaměstnanců. Scan sítnice. Najdou mě tak za tři vteřiny. Nedá se nic dělat. Přes halu utéct nemůžu. V otrhaném a opáleném obleku jsem vypadal jako zloděj. Přistoupil jsem ke scanneru.
„Q Delta 53, neprověřen, status: nežádoucí. Zjištěna přítomnost drogy NHcX. Jděte se udat na nejbližší stanoviště policie a my vám pomůžeme.“
Pomůžete? Pošlete mě do TNT – trestně nápravných táborů na Sibiř nebo do Indočíny bojovat proti mutantům.
„Co teď? Co teď? Mysli, Q, mysli!“říkal jsem nahlas.
Pistole. No jistě.
Vytáhnul jsem pistoli. Podle červené diody, svítící pod hlavní, byla nabitá.
Namířil jsem na dveře. Pravou rukou jsem si podepřel levou ruku. Klepal jsem se.
Prásk! Prásk! Minul jsem zámek. Sakra.
Dostal jsem nápad. Prásk! Prásk! Scanner explodoval. Výbuch nebyl silný, ale naštípnul dveře. Teď už stačí se jen pořádně rozběhnout. Vrátil jsem pistoli do tašky, zkontroloval, jestli tam je i disk, zapnul tašku a vrhl jsem se proti dveřím. Napoprvé se skoro nic nestalo, ale napodruhé jsem dveře rozbil. Byl jsem v garážích.
Rozběhl jsem se do prostoru a divoce se rozhlížel. Měl jsem štěstí.
Kousek ode mě právě někdo startoval auto. Doběhl jsem k tomu autu a otevřel dveře.
„Sakra, Alfo, co tu děláš?“
Byla to R Alfa 64.
„Q, hledají tě strážci a zřejmě i policie. Proboha, co se stalo?“
„Vysvětlím ti to cestou.“
„Cestou? Já s tebou nikam nejedu.“
„Promiň, Alfo.“
„Za….“nedořekla, protože jsem ji omráčil diskem.
Posadil jsem ji na sedadlo spolujezdce a připoutal. Nastoupil jsem a nastartoval. Klíčky. Alfa měla starší auto, které jezdilo na benzín a naštěstí nemělo sítnicový startér. Motor s burácením nastartoval. Ten zvuk…
Prasklo mi v uchu a v hlavě se mi objevilo jméno Ford Mustang GT.
Vzpomínka? Chvilku jsem jen tak poslouchal motor a opakoval si název auta.
Pak jsem se rozjel směrem k Exitu 10. U brány jsem do hlasové GPS zadal jméno Lucky Lion a čip vygeneroval nejkratší trasu.
Vyjel jsem na ulici a zařadil se do pruhu. Ve zpětné zrcátku jsem uviděl policejní a požární vozy, které právě přijely. Proč ale až teď?
Přestal jsem si lámat hlavu, zařadil trojku a vjel do rychlostního pruhu a uháněl pryč i s bezvědomou Alfou.


 celkové hodnocení autora: 94.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.4 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 30 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 63 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 elefant 05.04.2008, 16:31:01 Odpovědět 
   Moc dlouhé. Nevadí, když napíšu, že jsem to nečetl? Snad mě za to neukamenuješ. Zdravím jako slon a troubím jako hrom. :)
 ze dne 05.04.2008, 20:04:02  
   Povídkář: Lidi, kteří píšou takovýhle komenty nemám moc rád.
 Martinus 10.03.2008, 12:14:36 Odpovědět 
   nevím co vy všichni rozumprdové máte. Tohle je braková literatura , sakra. Snažíme se bavit a ne poučovat!!!

Jinak, Kulhánkovina jako vyšitá, ale mě je to fuk. Stejně je mi i fuk to, že tam jsou různé odkazy na Minority report a Matrix. No a co? že tam jsou nějaké nelogičnosti, to neřeším. Já jsem spokojenej. Těším se na další díl a doufám, že tam bude spousta mrtvol :-)
Martin
 ze dne 10.03.2008, 12:31:30  
   Povídkář: Ahoj, Spousta mrtvol...Píšu si:-D A dík za zastavení:-)
 čuk 08.03.2008, 23:01:03 Odpovědět 
   Zato čuk odrazen délkou i pestrostí komentů děkuje za pochopení, že nečetl.
 ze dne 09.03.2008, 10:17:16  
   Povídkář: To není fér:D:D:D:D
 Vipero 06.03.2008, 0:27:22 Odpovědět 
   Sakra jak to děláš že tobě to tu komentuje i eky?? :(
 ze dne 06.03.2008, 13:06:40  
   Povídkář: Charisma:D šarm:D
 Šíma 05.03.2008, 18:00:45 Odpovědět 
   Když už jsme u toho, také jsem napsal krátké postapokalyptické šílenství... :-D Ale jen na "rychlovce"!
 Imperial Angel 05.03.2008, 17:36:25 Odpovědět 
   No ten začátek je, ehm, trochu více než neoriginální...
Jinak když pominu nějaké nelogické věci, zbytek příběhu se docela dobře četl a jako začátek se mi líbil, teď už záleží jen na tobě, co s tím uděláš dále ;)
 John Pyro 05.03.2008, 17:12:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: MC_Kejml ze dne 05.03.2008, 17:01:38

   Když sme u toho, já taky píšu postapokalyptický příběh, už asi tři týdny, dycky když mě chytnou deprese, totálně beznadějná povídka, doufám že z ní někdo sppáchá sebevraždu, to by mě motivovalo :D
 MC_Kejml 05.03.2008, 17:03:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: MC_Kejml ze dne 05.03.2008, 17:01:38

   Jo a. Trochu mi mrzelo, že jsme se nedozvěděli víc ze začátku, přeci jen, když dvě velké mocnosti sežerou japonsko, nemůže se toho tolik stát, ne ? :)

Ok, zandejte ty nože..
*odchází* (>'.')>
 MC_Kejml 05.03.2008, 17:01:38 Odpovědět 
   Ahoj,
je mi jedno, jestli je to klišé, ale postapokylptické příběhy mám sakra rád ( a nejlépe i se zombiemi, ale toho jsem se nedočkal :D ). Občas jsem se ztrácel v textu, ale to se stane. Jsem zvědav na další díly a doufám, že s tím nepřestaneš :)
 ze dne 05.03.2008, 17:03:04  
   Povídkář: Nepřestanu:) Dík za zastavení
 Zlatovous 05.03.2008, 16:50:12 Odpovědět 
   Well, nejsem z toho příliš nadšen. Je to na můj vkus již příliš často omílané téma, atomová válka byla zpracována již mnohokrát, stejně tak svět po ní. Tohle je bohužel jeden z méně podařených pokusů. Ale od začátku.

Je tam spousta, přinejmenším, zvláštností - předně jde o tu teplotu, 65 stupňů je příliš mnoho na to, aby člověk dokázal pracovat osmnáct hodin v obleku. Teploty blízké absolutní nule jsou zase příliš nízké na to, aby se daly vůbec přežít bez jakékoliv účinné ochrany. Aby na světě zůstaly tři miliardy lidí, které se uzavřou, sic do despotického, ale vcelku fungujícího společenství po atomové válce, to je také poněkud nereálné.

Dílo provází spousta chyb, jak v gramatice, tak v logice. Spousta věcí je, jak už jsem řekl, obehraných a neustále v tom cítím Matrix, Minority Report a taky Half-Life (1984 jsem zatím neměl možnost číst, ale věřím, že i zde by se našla spousta podobností).

Abych jen nehanil, čte se to vcelku dobře, ale bohužel jsem byl ze čtení neustále vytrháván chybami a překlepy. Chápu, že je to béčko, které si na nic nehraje, ale to přesto nic neomlouvá.

Bohužel, výsledně to bude za tři, ať koukám, jak koukám, nenacházím nic, co by mě nějak výrazněji oslovilo. A přitom by stačilo, aby sis to po sobě párkrát přečetl, nechal odležet a znova přečetl - výsledek by byl o mnoho lepší. Snad příště...
 John Pyro 05.03.2008, 16:34:10 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: John Pyro ze dne 05.03.2008, 16:23:47

   To po tobě nikdo nechce :D
 John Pyro 05.03.2008, 16:23:47 Odpovědět 
   Přinejmenším stokrát omleté klišé.
 ze dne 05.03.2008, 16:26:52  
   Povídkář: :P nemám tě rád:D
 Ekyelka 05.03.2008, 14:43:02 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ekyelka ze dne 05.03.2008, 13:43:17

   Ale no tak, mně se přeci nikdo za známku ospravedlňovat nemusí :) Dobře víš, jak se ke známkování sama stavím ;)
Prostě jenom nejsem typ čtenáře, co by si aspoň mírně nezarýpal.
 ze dne 05.03.2008, 14:54:53  
   m2m: Ale jo, jistě, já jen, že my dva co se sci-fi týče, jedeme na zvláštně společné/rozdělené vlně :-)

Já jsem prostě typ, co taky rýpe, ale když se najde čisté béčko, chrochtá blahem :-)
 Šíma 05.03.2008, 14:11:10 Odpovědět 
   Už jsem měl možnost toto dílko číst jinde, ale nevadí, líbí se mi pořád... Chybky v textu jsou, ale mě zaujal spíše příběh! ;-)

P.S. Aby sis, Pove, nemyslel, četl jsem Tvé dílko znovu a zdá se mi, jako bys do textu něco přidal! :-D Nebo jsem prvně na Tvém webu nečetl pozorně, nebo si to nepamatují a všechno se mi to jen zdá! :-D Doufám, že bude také nějaké pokračování! ;-)
 ze dne 05.03.2008, 14:16:10  
   Povídkář: Na webu byly příběhové chyby, třeba ta oslovení, ale to tu není. Dík za opětovné čtení:)
 Ekyelka 05.03.2008, 13:43:17 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ekyelka ze dne 05.03.2008, 13:32:51

   Z mého komentu ale vidíš, jak se musí ve scifi pečlivě volit slova i kulisy. Třeba napsat, že se společnost vrátila o určitou časovou jednotku zpátky, je hodně nebezpečné - prostě se čtenář chytne určité doby podle dojmu, kterou v něm příběh vyvolá, anebo vezme v potaz současnost v realitě a v tu chvíli už co? Dochází ke kolizi vize autora a čtenáře.
Proto asi scifi nepíšu - není to nic jednoduchého.
 ze dne 05.03.2008, 14:33:33  
   m2m: Ano, ono je tohle sci-fi nepropracované. To uznávám.
Že se motivy objevují i v jiných prózách, jsem taky uznal.
Totalitní společnost, ze které se zrodí hrdina, aby ji osvobodil atd., to jsme viděli taky několikrát.
Nicméně...

Čert vem logické nepřesnosti, přeci jen, společnost se mohla vrátit o sto let dozadu, ale sám autor zmiňuje, že v Generous City se kumulovala technika staré civilizace a technologie současná...

Fakt, že po Velké atomové válce vůbec mohlo něco někde žít, jsem taky přeskočil.

Tohle je prostě čistokrevné béčkové scífko, které si na nic nehraje. Nechce být áčkem, je to prostě jen béčko, sosá náměty odevšad možně, ale sakra do pytle, tohle už tady dlouuuuho nebylo.
Pořádné béčko, které slíbí akci a napětí, čert vem příběh.

Já jako - troufám si tvrdit - sci-fista, tohle kvituji s povděkem.
Proto jsem dal tu známku, kterou jsem dal.
Tohle dílko si na nic nehraje, je to prostě jen béčko.
Nemusí to bejt hned super kvalitní literatura, aby se to líbilo :-)

Ale je to jen otázkou vkusu, Tvoje scífka, Eky, jsou nadprůměrně kvalitní.
Mám přečteno pár ačkových titulů, pár béčkových, obě mám rád, ale u béček si více oddychnu :-)


Čímž jsem chtěl jen obhájit svou známku :-)))
 Ekyelka 05.03.2008, 13:32:51 Odpovědět 
   Obávám se, že mne tady někdo nebude mít rád...
Odhlédnu-li od krajně kolísavého úvodu, který je nejen plný chyb, ale také kostrbatě načrtnutý, až málem odrazuje od dalšího čtení. Budu doufat, že je to první verze.
Samotný začátek příběhu: stejný jako už některé předchozí příběhy od Matrixu a Minority report (viz skenery sítnice) přes 1984 až k méně známým literárním titulům. Popsat totalitní společnost tak, aby čtenář pocítil její váhu a bezvýchodnost "myši" lapené v pasti, tj. obyčejného člověka v totalitním soukolí, to není nic jednoduchého i přes moderní háv, do kterého si příběh zahalil.
Navíc: v úvodu píšeš, že se společnost vrátila o 100 let nazpět, přesto všude fungují skenery sítnice a ostatní vymožensti 21.století... Trochu mi to prostě nesedí.
Nechci do toho více vrtat, ať se celý příběh nesesype hned v počátku - přeci jen je tohle teprve začátek. Takže dopsat a uvidíme, co z toho vznikne.
 ze dne 05.03.2008, 13:39:31  
   Povídkář: (Ne)mám tě rád:D
1984? Myslíš, že jsem mohl něco "použít" z knihy, kterou jsem ani nečetl?
Začátek příběhu...napsal jsem to takhle, protože jsem chtěl ukázat, jak to vypadá z pohledu obyčejného člověka.
Návrat o 100 let zpět a scanery sítnice se nemusí vylučovat, protože jsem v podstatě nepopsal, jak byla civilizace před sto lety vyvinutá. Přece jen jde o scifi, ne? takže nemusím brát podklady podle toho světa, ve kterém žijeme.
Neboj, příběh se nesesype, to vůbec. Nenechám si do toho kecat:D
Dík za zastavení:)
 Vipero 05.03.2008, 13:09:44 Odpovědět 
   Kulhábnek hadra.. :D cítím s toho Kulhánkovinu... :_D jedna...
 ze dne 05.03.2008, 13:11:03  
   Povídkář: Dík:D
 m2m 05.03.2008, 12:22:06 Odpovědět 
   Ahoj Pove,
vrhnem se na to:

...na světě žijí 3 miliardy...

"Amerika, stejně jako Japonsko byla zničena a to tak, že doslova."
- Amerika, stejně jako Japonsko, byla zničena, a to tak, že doslova.
(i když přiznám se, že čárkou před "a to" si nejsem jist stoprocentně)

Tohle je taky zajímavý:
"Atomová, nebo chcete – li, Velká Válka byla válkou atomu."
Přečti si tu větu ještě jednou a řekni mi, jestli ti tam stejně jako mně něco nesedí... ;-)
+ chcete-li

je TEN Irák, takže -> jeho prezidenta

...který zdecimoval Irák a jeho sousedními státy.
- buď "s jeho sousedními státy" nebo "a jeho sousední státy"

Tohle je de facto jen první odstavec, ale přechybováno je v něm dost.

Zmínkou o Doomsday Clock jsi mě potěšil, ale jsou na pozici půlnoci a píšou se takhle :-)

Následná pasáž je ale mnohem lepší, i když se občas něco vyskytne...
...a hlavně, je sakra čtivá!

Jo, objeví se občas zbytečná čárka či často se opakující slůvko ("otřel"), ale de facto to nic neřeší, neb to, o čem chci teď napsat, to tahá zuřivě nahoru.

Totiž...je to "začátek" legendy, ale připomíná mi staré dobré klasické heroic sci-fi, kdy v totalitní budoucnosti povstane hrdina, aby všechny vymanil a navrátil jim svobodu. Jo, jasně, bylo to tu už minimálně stokrát, ale mě tyhle příběhy prostě baví.

Známka bude tedy hodně subjektivní, jedna s mínusem jako redaktor, jako Chemik bez něj.

P.S. Když..., tak... - no fuj, to je ale humus :-DDD
 ze dne 05.03.2008, 12:37:20  
   Povídkář: Dík, těch chyb tam bylo víc:-D to jsem si to po sobě opravoval, ale pár detailů jsem přehlíd:-D No nevadí, dík za vydání a koment:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
HLAD
Tilda
Posel smrti VII...
Lukaskon
Poslední naděje
Sophie Dawson
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr