» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."

Miguel de Cervantes y Saavedra

počet přístupů: 2140570

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303418 komentářů :: on-line: 14 ::

:: We are the greatest II., kap. 13 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: We are the greatest

Nancy Lottinger	publikováno: 04.03.2008, 9:16

We are the greatest II., Kapitola 13. Před soumrakem

Zpytuji své svědomí a omlouvám se za odmlku, ale marodím a to se píše špatně... Tak snad vám to vynahradím :o)

Člověk si řekne, že poslední kapitola s tímhle nemá nic společného, ale to je omyl... Jen malé upozornění pro ty, co se ztrácí v časech - uvedla jsem datum, aby vše bylo jasné. Pokud stále tápete, mrkněte na poslední řádky 6. kapitoly a snad vše bude jasné...

Enjoy my story :o)


	We are the greatest II., Kapitola 13. Před soumrakem 19.října 2007, pátek, I. „Skloň tu hlavu, skloň ji!“ zařval Retger a sám použil tlakovou vlnu. Odrazil silný paprsek a kryl se štítem, aby se mohl dostat k malé holčičce skrčené za stolem. Nemohlo jí být víc než pět let a po tváři se jí kutálely slzy. Oddychl si, že je energie oba minula. Sám by to ustál, ale pro holčičku by to byla jistá smrt. Jemně ji přitlačil k zemi. „Neboj se,“ zašeptal. Divoce mu tepalo srdce a ruce měl zpocené. Snažil se přehlušit šepotání ve své hlavě. Zatím nebyl schopný se soustředit na přesný význam, ale mohl předpokládat, že to byl někdo ze členů. Vypadalo to, že muži v černém obleku nedělalo problém ublížit malému dítěti. Další paprsek nasměroval Retger do lustru visícím nad útočníkem. Zajiskřil a spadl mu na hlavu. Zasyčel bolestí, jak zavrávoral. Když se vzpamatoval, obývací pokoj byl už prázdný. Retger odpoutal jeho pozornost a s holčičkou se přenesl pryč. Jakmile se zhmotnil v dětském barevném pokoji, popadl plyšovou hračku a bez zaváhání se přenesl k základně. Holčičku stále svíral v náručí a medvídka jí strčil do rukou. „Pavlínko, teď musíš být statečná holčička,“ mluvil k ní přívětivým hlasem, ačkoliv se sám obával nejhoršího. Strach mu do krve vyplavoval adrenalin, který zvyšoval jeho výkonnost. Rychlým krokem se přibližoval k nenápadné budově. „Chvilku teď budeš s jednou moc hodnou paní, je to moje kamarádka, ano?“ vysvětloval jí. „A proč nemůžu za babičkou?“ plakala. „Já se pro tebe hned vrátím, slibuju ti to. Nemusíš se bát, ten zlý pán už tu není… Už ti neublíží… Dej mi pusu,“ přitiskl své rty k její tváři a z čela mu stekla krůpěj potu. Dýchal mělce a přesto ho píchalo v bocích. U vchodu prokázal svou identitu. Systém ho vpustil dovnitř. Proběhl prosvětlenou chodbou a zamířil přímo do centrály. „Bára, kde je Bára?“ zakřičel, jakmile vlítl dovnitř. Jeden z pracovníků naznačil směr a Retger doklusal k sympatické brýlaté ženě. „Báro, prosím tě, postarej se mi o ni,“ dával jí dítě s těžkým srdcem do rukou. Bára se okamžitě usmála a infantilně se Pavlínky zeptala: „Já jsem Bára, a ty? Povíš mi svoje jméno?“ Pohladila ji po blonďatých vláskách. „Musíš členům říct, že po mně někdo jde. Báro, slyšíš?“ zatřásl s ní, protože měla oči jen pro jeho roztomilou holčičku. „Ta je tvoje?“ zeptala se nenuceně. „Sakra! Báro, posloucháš mě?“ vyjel zostra. Hlava mu ztěžkla a hlasy nabývaly na intenzitě. Už se to nedalo snášet, proto bouchl pěstí do stolu. Zvážněla. „Řeknu, neboj se.“ Retger, stále nervózní, přikývl a vzápětí zalitoval, že byl před dcerou tak hrubý. Bohužel teď neměl čas, aby se nad tím pozastavil. Místo toho políbil dceru na čelo vyběhl ze základny, aby se mohl přenést. Zhmotnil se v rozlehlé zahradě nevelikého rodinného domku. Pospíšil si k hlavním dveřím a začal zběsile zvonit, dokud neuslyšel hlasité nadávky. „Už jdu, už jdu!“ volal mužský hlas z předsíně. Když majitel domu otevřel dveře, mohl si Retger prohlédnout vysokého mladíka v černém triku a kalhotách. Tmavé vlasy měl svázané do culíku a výraz v jeho obličeji naznačoval, že právě vstal. Tvářil se dost nepřívětivě. „Nazdar brácho, co zas chceš?“ uvítal ho s ironickým pošklebkem, ale okamžitě uhnul z cesty a vpustil ho dovnitř. Zívnul. Marně se pokoušel schovat svou únavu. „Mám pro tebe práci,“ vybafl na něj, aniž by jakkoliv reagoval na pozdrav. „Něco od tebe potřebuju!“ „Sice je konec tejdne, ale poslouchám,“ kývl a uvedl ho do jídelny, ze které bylo vidět do prostorné kuchyně. Posadili se ke kulatému skleněnému stolu. „Chceš kafe?“ zeptal se bez náznaku opravdového zájmu a znovu zívnul. „Podívej, budu stručný. Potřebuju, aby ses mi o někoho postaral. Mám na spěch… Musím na čas zmizet,“ vysvětlil krátce tak, aby to bratr pochopil. „Mám tu fotku a adresu jedný holky. Zatím po tobě nechci, abys udělal něco konkrétního. To až potom. Jen mi ji ohlídáš – zkoukneš, jak chodí do školy, co dělá po večerech... Nenápadně!“ vyštěkl nervózně a zavrtěl se na židli. „Sakra, Tome, nebuď nervní,“ snažil se ho zklidnit, ale jeho slova Retgera ještě víc rozčílila. Klid a rozvážnost, se kterou vždy jednal, se náhle vytratila. Tomáš, jak ho bratr oslovil, vytáhl z kapsy pomačkaný papír s barevným obrázkem Jany. Na druhé straně byla v rychlosti načmáraná adresa. Ještě chvíli váhal, než mu papír podal. „Dane, tahle holka je hodně paranoidní. V několika posledních měsících si toho hodně zažila a já nechci, abys ji vylekal. Rozuměls?“ „Jo,“ odvětil Daniel téměř otráveně a čekal, co dalšího mu bratr prozradí. „Ale bacha na ni, co se týče obrany, tak je dost schopná. Trénoval jsem ji,“ zalhal. „Nikdo se nesmí dozvědět, že to děláš pro mě. Nikdo! Dokud se s tebou nespojím, tak o tobě nesmí vědět ani ona. V žádným případě!“ Měl strach. Po dlouhé době se obával toho, co přijde. Nevěděl, kdo po něm jde. Mít víc času, spojil by se s ostatními členy a vymysleli by nějakou strategii, plán. Jenže momentálně na to byl sám a jediné, s čím mohl počítat, bylo, že jdou po jeho stopě. Proto se nemohl zdržovat na jednom místě příliš dlouho. A to byl také důvod, proč se nepřenesl přímo na základnu, ale kus od ní. Nebyla tak prolomena její ochrana a útočník se k ní mohl dostat pouze v případě, že by znal její přesnou polohu. Takhle protivníkům vnuknul myšlenku, že se snaží získat čas. Při té úvaze se Retger podíval na nástěnné hodiny a odhadl, že už tu bude přes čtyři minuty. Musí si pospíšit. „Budu tě dál informovat. Pokud se neozvu do tří dnů, zavoláš na tohle číslo,“ podával mu malou kartičku s telefonním číslem, „a řekneš jim o týhle návštěvě. Včetně toho, o co jsem tě požádal. V opačným případě ani necekneš… Ale já se ozvu,“ uklidňoval sám sebe. „Kde je Pája?“ „O tu se neboj, je u známý.“ „Proč není u mámy?“ Tomáš si ho změřil studeným pohledem. Fakt, že se o jeho dceru starala jejich nenáviděná matka, ho sžíral každý den. Bral si Pavlínku jak nejčastěji to šlo, přesto cítil větší zodpovědnost k řádu. Těžko se to ospravedlňovalo před prosťáčky, jakým byl sám Daniel, ale Tomáš věděl, že je to pro vyšší cíle. Opustil by i svou přítelkyni, kdyby předtím nezemřela. A to jen kvůli jejich bezpečí. Nedokázal by žít s myšlenkou, že je den co den ohrožuje. „Musím už jít,“ zabručel a vstal ze židle. „Rozuměl jsi všemu?“ „A dostanu?“ zajímal se Daniel ještě dřív, než stačil Tomáš odejít. „Padesátku, jako obvykle.“ Jakmile za sebou Daniel zabouchl dveře, Tomáš se přikrčil za zídkou, ale přenést už se nestihl. Někdo ho chytl za bundu, přitáhl si ho k sobě a silou s ním praštil o cihly. Její prsty se jemně chvěly. Rozpuštěné vlasy se neposlušně kroutily a ona si je neustále dávala za ucho. Měla v něm tři stříbrné náušnice. Hnědýma očima probodávala muže ležícího na velké posteli. Sama seděla na zemi, nohy měla skrčené a objaté rukama. Na sobě měla přitažlivé triko s hlubokým výstřihem, který odhaloval její plná ňadra vmáčknutá do těsné podprsenky. Pokoj byl chladný a ponurý. Už dávno se chtěla zvednout, aby neseděla na studené zemi, mozek ale tuhle možnost zamítl. Mělce dýchala. Snad se bála, že muže probudí. Snažila se ten moment co nejvíc oddálit, ačkoliv byl její úkol jasný a nevyhnutelný. Muž se pohnul. Napětí vzrůstalo. Zavrtěla se, jako by se ze sebe snažila setřást stud, který ji náhle pohltil. Připadala si bezbranná, ačkoliv její moc za poslední dobu mnohonásobně vzrostla. Tomáš otevřel oči a zamžoural do šera. Chvíli mu trvalo, než si jeho oči přivykly na šero. Chtěl se zapřít o své lokty a nevelkou místnost si prohlédnout pozorněji, ale čísi ruce ho jemně zatlačily zpátky. Nebránil se – neměl na to dostatek energie. Silně ho bolela hlava a svaly měl uvolněné – nebyly schopné pohybu. Nepříjemné tušení, že byl na drogách, se rázem stalo holým faktem. Pohlédl na sličnou dívku klečící u postele. Okamžitě se mu zhoupl žaludek. Nohy, které doteď necítil, o sobě daly vědět. Cítil jemné pohlazení, až se mu zježily chloupky. Zachvěl se šokem i vzrušením. Její prsty už se netřásly, ale byly příjemně uvolněné. Věděla, že si ho nesmí pustit do hlavy. Nechtěla mu dát jedinou záminku, aby o ní byť jen na okamžik zapochyboval. Byl sice nadrogovaný a tudíž nemohl využít své schopnosti, pokud ale výslech toho druhého potrvá příliš dlouho, mohl by zaútočit svou fyzickou silou. Za tu dobu, co spal, měla možnost si ho pořádně prohlédnout. Vycítila z něj jakési napětí, což nebylo u lidí patřících do jakékoliv magické společnosti normální. Většina se nejdřív učila eliminovat negativní pocity, aby mohli dát průchod vnitřní síle. Jenže za situacích, jako byla tahle, se nebylo čemu divit. Neznámé prostředí, cizí člověk rovná se nervozita, nejistota a u některých i strach. Prstem zajela až k jeho rozkroku, obkroužila ho a vrátila se zpátky k lýtku. Tohle zopakovala několikrát, dokud neusoudila, že se bude věnovat jeho horní části těla. Vzala lem jeho trika a trhla. Látka zakřupala a poslušně se rozdělila na dvě části. Odhalily jeho hruď. Jakmile se dívka studeným prstem dotknula jeho břicha, naběhla mu husí kůže a ztvrdly bradavky. Unikl mu tichý sten. Naběhlou bradavku stisknula mezi dvěma prsty a začala ji jemně masírovat. Pohled upírala do jeho zelených očí. Byly jí povědomé, ale nemohla si vzpomenout, odkud je znala. Dívala se do jeho očí. Okamžitě se pokusil prolomit její zabezpečení, ale vzápětí pochopil, že to nemá cenu. Její obrana byla silnější, než jakou kdy viděl. Možná by se přes ni i dostal, kdyby měl víc času a hlavně potřebnou energii. Snažil se potlačit příjemné pocity, které mu prostupovaly celým tělem. Její zkušené ruce ho dráždily a zanedlouho dostal chuť na víc než jen škádlení. Dlaně měl nepřítomně rozevřené, jak se utápěl v blaženosti. Zavřel oči. Jeho tělo se třáslo. Pohlcoval ho chlad; droga stále působila. Bojoval s vlastními myšlenkami. Na okamžik obrnil svou vůli a jeho ruka vystřelila do vzduchu. Zamotala se kolem dívčina krku a pevně stiskla. „Proč tohle děláš, Evo?“ zeptal se potichu, než mu ruku srazila a bolestivě ohnula.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 21		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 37		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MC_Kejml	29.05.2009, 18:44:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: MC_Kejml* ze dne 27.05.2009, 13:25:05* Ti nekdy prozradim "na vzkazniku" :D Jinak Zoufale manzelky? Zdroj inspirace! :)

MC_Kejml	29.05.2009, 17:44:09

Odpověď na příspěvek od uživatele: MC_Kejml* ze dne 27.05.2009, 13:25:05* Jj, Retger, kolega... :D Se divím, žes ses ani neptala na Jau Jau :D No, možná dobře :D

MC_Kejml	27.05.2009, 13:25:05

JAU JAU! :X Konečně je tedy jasné, jakou roli v tom všem hrál Daniel, ale to, že by to byl dokonce bratr Retgera jsem netušil. Prve jsem myslel, že Tomáše chtěl unést řád, aby ho nějak potrestali ( jak uvedl Nick v jedné z nedávných kapitol ), ale zřejmě půjde o pokus přetáhnout Retgera na stranu Elity? Také mě napadá, jestli se Eva nepokouší zlomit sváděním Retgerovu psychiku, aby se sklopil jeho firewall - a ona se dozvěděla něco, co by jí jen tak neřekl? Hm... Ke gramatice nic. 1


ze dne 29.05.2009, 18:32:23
Nancy Lottinger: Jau jau, dobře, ptám se teď:-D Než zas půjdu kouknout na další díl Zoufalejch manželek po pěti letech :-D


ze dne 29.05.2009, 16:50:27
Nancy Lottinger: Retger, oh, my sweet Retger....... Až moc teček, nějak jsem se zasnila. Tož Daniel a Tomáš (Retger) jsou bráchové, ale potrestat, to snad ne, to jsou jen pověry :-) Elita je uzavřený okruh lidí, kteří své nové členy převychovávají, proto Eva, ale... zádrhel. No, což, už víš, jak to je, tak nebudu nic říkat, snad jen dík za přečtení;-)

Petr.6.Suchy	10.03.2008, 20:17:04

Oh, to vypadá jako svádění, hmmm, to já mám rád, doufám ale, že se tomu nevyhneš jako minule... Moc pěkné a zajímavé, takže tu máme dcerku a ještě k tomu zase Evku. 1


ze dne 10.03.2008, 20:21:56
Nancy Lottinger: Tentokrát ne, přísahám O:-)

BaD	07.03.2008, 10:14:53

Flashback... Moc zajímavý. Všechno se to pomalu vyjasňuje. Moc pěkný, konečně začínám věřit, že se dozvím všechno co nevim.


ze dne 07.03.2008, 11:16:21
Nancy Lottinger: A tys tomu předtím nevěřil? No Bade, já tě si začnu psát s malým d! Mně musíš věřit každé slovo :-D Díky za návštěvu a hodnocení :-*

amazonit	06.03.2008, 12:05:28

myslím, že tady se trochu vyjasnilo, kdo je kdo - třeba Dan...


ze dne 06.03.2008, 13:17:19
Nancy Lottinger: Kdo by u toho pak vydržel, kdyby nevěděl nic? Děkuji ti, amazonit, za tvou návštěvu, ta je vždycky vítaná :-)

Charlotte Cole	05.03.2008, 22:49:24

Zase vzpomínky - řekla bych... Asi to je - podle toho datumu - ještě předtím, než se Tomáš "náhodou" setká s Janou v tom autobuse... což přidává jen další otázky... Hm.... tak mě polil studenej pot =D protože jsem zjistila, že si na další díl budu muset počkat víc než... 2 minuty... =D Takže sem co nejdřív přihoď další díl. ;-)


ze dne 06.03.2008, 11:19:01
Nancy Lottinger: Tak jo, přísahám ;-) Už je skoro dopsanej, tak až mi to systém dovolí a až to sirraell odpublikuje, budeš to tu mít. Moc a moc si tě jako čtenáře vážím O:-) A s tím datem máš pravdu, je to ještě předtím, než se "náhodně" setkají. Uvidíme se - brzy!

Imperial Angel	04.03.2008, 17:38:52

Její prsty už se netřásly, ale byly příjemně uvolněné. - Její prsty se už netřásly,... - zase máš přehozená slova ;)... Tenhle díl se hodně dobře četl, člověk jim krásně proletí - tím nechci říct, že bych to chtěla mít rychle za sebou :) Líbí se mi jak pořád opakuješ - ...je to pro vyšší dobro! - Hmm tak nevím, no... Každopádně už se zase chytám :)...1


ze dne 04.03.2008, 18:25:20
Nancy Lottinger: To je jedině a jedině dobře, že se chytáš :-) Ach jo, já už ani nevím, co k těm komentům psát, vždycky tak mile potěší... A navíc člověk vždyckynajde ty nedostatky, které přehlídl :-))) Děkuju!

Svetla	04.03.2008, 15:00:04

Tak tě čtu místo "ULCE" :). A musím říct, že je to vážně povedenější než mnohé díly nekonečného seriálu. 1


ze dne 04.03.2008, 15:09:48
Nancy Lottinger: Tak to poětší :-D :-D Díky, Světlo, mj věrný čtenáři :-)

Šíma	04.03.2008, 11:13:41

Líbilo! Je tam vše: akce, trochu tajemna, vzrušení a překvapení... ;-) Těším se na další díl. Hm, dneska jsem to vzal nějak "krátce". :-D Drž se!


ze dne 04.03.2008, 12:36:17
Nancy Lottinger: To koukám, co se stalo, nejsi nemocen, šímo? :-) Děkuju za tvou návštěvu!

sirraell	04.03.2008, 9:16:19

Zasyčel bolestí, jak zavrávoral - 'jak' tu zni divne,zkus to nahradit... za poslední dobu - v posledni dobe Hmm, zajimavejsi a zapletenejsi nez kdy predtim. Hlavne, kdyz autorka vi, kam miri. :o)


ze dne 04.03.2008, 10:29:42
Nancy Lottinger: Díky, sirraell, za upozornění na malé nedostatky. Autorka ví. Ono to vypadá, že už je toho hrozně moc, ale když se na to člověk podívá - každá kapitola má v průměru 3 strany A4, a to zas moc není, když se to vynásobí 13ti... Potom jsou tu ty moje flashbacky. Nemůžu si pomoct, ale to je smyslem celého dílka... Rozvést několik dějových liníí, které by se mohly popřípadě někde střetnout a odvíjet se dál, dokud se na konci zase neuskupí do jediné linie. Já chápu, že se v tom člověk může ztrácet, ale v poslední době se vážně snažím to čtenáři co nejvíc zjednodušit (římské číslice I. a II. pro reality, obšasná data apod...) To jsem se zas rozkecala, no nic, ještě jednou dík a kdyby cokoliv bylo nesrozumitelné, stačí houknout :-)