obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 12. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 09.03.2008, 21:22  
Část XII. Spojenectví

Vyjednávání s Osadou nezačalo zrovna povzbudivě. Vzbouženci zaútočili zrovna při příchodu a pro Osadníky bude těžké rozpoznat přítele od nepřítele. Navíc se do všeho připletl muž, který už jednou hrdinovi zkřížil cestu při odchodu z Osady (závěr 4. kapitoly), kdy do příběhu zasáhla Trix. Kdo ví, co má ten tajemný cizinec v úmyslu?
 

Část XII. Spojenectví

Mladíka nenapadala žádná rozumná odpověď. Nechápavě hleděl na netrpělivého dobrodruha s pistolí. Po bradě mu stékal tenký pramínek krve. Kousnul se do rtu, když s ním ten muž udeřil o palisádu. Uvědomoval si, jak teď sám vypadá. Bledý, zmatený a poražený. Takhle tedy skončí. Absolutní fiasko.
„Ne, nesmíte ho zastřelit! Stále panuje příměří!“ ozval se hluboký hlas. Mladík poznal svého důstojníka Theodora.
Dobrodruh se toporně otočil. Tvářil se netrpělivě a krvelačně. Zahleděl se do tváře vousatého Zjizvence. V očích mu zajiskřilo.
„Tomuhle říkáte mír? Přišli jste se obtěžkáni zbraněmi a nachystali jste odpornou léčku! Jeden z představených Osady zahynul před branou, stejně jako dva z našich lidí! Jestli tomuhle říkáte…“
„Chtěli zabít nás,“ zašeptal mladík. Jeho hlas byl tak klidný a zároveň naléhavý, že dokonce na chvíli umlčel hovořícího Osadníka. Prázdnýma očima hleděl před sebe a pokračoval:
„Jsou to rebelové, zrádci. Já jsem přišel ukončit tuhle nedůvěru, ale oni to nehodlají dopustit. Jestli nás teď zabijete, dosáhnou svého a bude se dál zbytečně umírat. Jestli mne vyslechnete…“
Dobrodruh si přitiskl pěsti ke spánkům a zavřel oči.
„Dost! Dost těchle výmyslů! Mezi námi nemůže být žádné spojenectví! Jste jen skupinka špinavých banditů, kteří si zaslouží akorát chcípnout!“
„A vy jste jen odporní otrokáři!“ ozval se tenký hlásek.
Mladík spatřil, jak se Felis snaží vytrhnout Mendaxovi, ale žoldák ji pevně držel. Dívka se musela ovládat ze všech sil. Byla rudá ve tváří a křičela:
„U nás jsou aspoň všichni svobodní, ale vy se tady k lidem jako já chováte jako k dobytku!“
Mladík sledoval tváře v davu kolem a zřetelně mezi Stádem rozpoznal Narozené. Ve tvářích jim v tu chvíli přelétl jakýsi záblesk poznání. Začali nespokojeně reptat. Dobrodruh si uvědomil, co se děje a rozkázal:
„Umlčte tu holku! Hned!“
Jeden z ozbrojenců vykročil kupředu. Bledý žoldák o krok ustoupil a v rukou se mu objevila dýka. Osadník zaváhal. Ačkoliv měl v ruce dlouhý meč, bál se k Mendaxovi přiblížit. To dobrodruha ještě více popudilo.
„Zatracení zbabělci! Udělám to já!“
Prudce se otočil a chystal se Felis zastřelit. Mladík zmobilizoval všechny síly a vrhl se po něm. Tvrdě narazil do protivníka a kulka se neškodně zaryla do dřevěné stěny nedalekého domu. Mladík se ještě pokusil vytrhnout dobrodruhovi zbraň, jenže byl příliš slabý. Tvrdá rána ho opět poslala k zemi.
„To byla tvá poslední…“
Věta byla v půli přerušena hlasitou explozí. Zvedla se mračna prachu a brána se zřítila k zemi. Povstalci museli mít k dispozici nějaké výbušniny. Za palisádou se opět začala ozývat hlasitá střelba.
„Howarde! Sakra! Musíme se nejdříve zbavit těch útočníků! Tyhle trosky můžou počkat!“
zakřičela jakási žena s krátkými, světlými vlasy a v zašpiněné tunice.
Poprvé do situace zasáhl Mendax. Naléhavě se obořil na dobrodruha:
„Má pravdu! Jestli se budeme zbytečně hádat, rozstřílejí nás ti spratci na kusy! Přestaň nás už podezírat, přišli jsme skutečně v míru! Nebo si snad myslíš, že jsme se nastrčili jako návnada jen kvůli toho, abychom odstřelili toho tlustého idiota?“
Howard se podíval na Mendaxe. Bylo na něm vidět, že jeho slova zvažuje. Vnitřní boj ukončila další mohutná exploze.
„K čertu s vámi! Nevím proč, ale protentokrát ti věřím, Mendaxi! Nevím jakou hrůzu zase plánuješ, ale tohle by nebyl tvůj styl!“
Mladík si oddechnul, avšak zapeklitá situace ještě nebyla za nimi. Teď se budou muset postarat o vzbouřence a šance vyjednat spojenectví se za těchto okolností blíží nule. Navíc Patrik zůstal uvězněný za palisádou. Přistoupil k němu Theodor a mladík spatřil, jak se starému muži třesou ruce.
„Můj pane? Jste v pořádku?“
Mladík jen pokýval hlavou a důstojník mu pomohl na nohy. Pro dnešek se na zemi válel dost dlouho.

Následoval Mendaxe. Oba se pomalu plížili vpřed podél jižní palisády. Noc obestírala osadu svým temným závojem. Byla tichá a bezměsíčná. Mladík ani nedohlédl na les nedaleko od Osady. To ho však neznepokojovalo. Horší byl ten klid. Klid před bouří. Nemělo by žádný smysl vytáhnout proti silně ozbrojeným povstalcům. Skončili by v kalužích vlastní krve. Museli se spolehnout na méně hlučné metody. To úskočnému žoldákovi vyhovovalo a Howard, kapitán stráží v Osadě, taky nebyl proti. Naopak uvítal, že svůj krk budou nastavovat nenávidění Zjizvení.
Nakonec relativní bezpečí Osady opustili jen oni dva. Theodor se mezitím pokusí vyprosit spolupráci Stáda a Felis zůstala u Howarda jako rukojmí. Mladík za to byl zpola vděčný. Aspoň nemuseli horkokrevné děvče odrazovat. Počkali na tmu a odešli skrze jižní bránu. Střelba už dávno utichla. Útočníci museli většinu času pálit jen naslepo. Hrbolatý terén a vysoká tráva jim znemožňovala míření.
Mendax se otočil na svého společníka a zastavil ho. Obezřetně se rozhlédl a zašeptal:
„Musíme je obejít z levé strany.“
Mladík přikývl. Chápal. Tam se mohli krýt za hustým křovím a nepozorovaně se tak přiblížit až k rokli. Nejdřív však musí projít kolem zhroucené brány. Snad nepřítel nerozestavil hlídky.
Tiskli se k zemi a pomalu se posunovali podél východní palisády. Z tmy se vynořily dřevěné trosky. Mladík jim nevěnoval pozornost, rozhrnul trávu před sebou a strnul hrůzou. Před ním leželo mrtvé tělo jeho strážce. Kulka se zaryla do temene hlavy a vylétla čelem. Neprovedla zrovna čistou práci. Rána byla odporně rozšklebená a trčely z ní úlomky kostí. Celý obličej byl od krve a s ní se mísilo něco jiného…
Mladíkovi se udělalo špatně od žaludku a odtáhl se. Vyhnul se mrtvole a zahlédnul přitom žoldákův pobavený pohled. Zvykej si, chlapče.
Posunuli se o pár metrů a najednou zaslechli jakýsi podivný zvuk. Mendaxovi se v ruce okamžitě objevil nůž a mladík sáhl po pistoli. Nebyli si jistí, o co se jedná. Znělo to jako nějaké velké zvíře. Žoldák opatrně vyhlédl z úkrytu a pokynul svému společníkovi. Bezpečno. Pojď sem.
Mladí se začal plazit k žoldákovi. Dotkl se trsu trávy, který byl podivně lepkavý. Krev, pochopil. Teprve teď si skutečně uvědomil, že se plazí skrze místo, kde povstalci chladnokrevně postříleli tolik lidí.
Znovu uslyšel ten zvuk. Tentokrát ho dokázal zařadit. Bylo to bolestné zasténání. Zrychlil a konečně spatřil Patrika. Ležel na zádech v jakési prohlubni. Hruď se mu trhaně zvedala a tváře měl nepřirozeně bledé. Propocené vlasy mu trčely na všechny strany. Sípavě oddechoval.
Nejdříve mladík ve tmě neviděl žádné zranění, ale pak si uvědomil, že spodní půlka Patrikovy rudé košile je tmavší než zbytek. Zadíval se důstojníkovi do vyděšených očí. Patrik byl ještě stále při smyslech.
Sípavě vydechnul a pokusil se promluvit:
„Nepřítel… bomby… tam…“
S námahou se otočil k severu. Mladík se podíval na Mendaxe. Žoldák vypadal nejistě. Nejraději by z Patrika dostal více, jenže důstojník na tom byl špatně a ztrácel vědomí.
„Ti zrádci určitě něco plánují. Nemůžeme si dovolit riskovat. Jeden z nás to musí zkontrolovat.“ rozhodl tiše žoldák.
Mladíkovi se nelíbilo, že se budou muset rozdělit, ale uznal, že žoldák má pravdu. Pro Patrika teď nemohli udělat nic a zraněný důstojník si to také uvědomoval. Takhle na očích nepříteli by se jakýkoliv pokus o záchranu nebo ošetření rovnal sebevraždě. Vrátí se pro něj, slíbil si mladík. Odpověděl Mendaxovi:
„Já se půjdu podívat po těch bombách, ty vyřiď ty chlapy v rokli.“
Mendax jen přikývl. Bylo mu jedno, co bude jeho příštím cílem. Mladík se chystal odepnout pouzdro pistole, ale žoldák odmítavě zavrtěl hlavou.
„Nesmíš je vyplašit. Nech si nůž.“
Mladík otráveně zabručel. Žoldákův úsudek byl zase správný. Naposledy se podíval na Patrika a s nepříjemným pocitem se začal plížit podél palisády.

Mendax na nic nečekal a začal přibližovat k rokli. Schovával se ve křoví a vyhlížel povstalce. Na nikoho nenarazil a zbývalo mu už jen pár metrů k rokli. Vytáhl dlouhou dýku a nahlédl přes okraj.
Byl to spíše jen velký příkop. Dole spatřil několik nehybných objektů. Povstalci leželi v trávě, zachumlání ve svých pláštích. Na žoldákově tváři se objevil temný úsměv. Ti hlupáci spali. Jen jeden z nich seděl u kamene, na kterém byl postavený kulomet. Kápi měl stáhnutou do obličeje a hlavu skloněnou.
Mendax se opatrně spustil na zem a zezadu se k dřímajícímu strážci přiblížil. Připravil si dýku a cíp pláště. Zhluboka se nadechl a provedl pohyb, který měl bezchybně nacvičený. Přehodil kousek pláště oběti přes hlavu a přitáhl si ji k tělu. Zároveň zabořil dýku strážci do krku a zkušeně vedl ostří. Ucítil nepatrný odpor a za chvíli se už povstalec nehýbal. Žoldák ho pomalu uložil na zem jako spící dítě. Byl smáčený od krve, ale to mu nevadilo. Užíval si to.
S hrůzným svitem v očích se otočil a obhlédl spáče. Byli tu ještě tři a Mendax mezi nimi neviděl Rustyho ani Jerira. Pokrčil rameny a ústa se mu proti vlastní vůli stáhla do úsměvu. Neobtěžoval se s čištěním dýky, vždyť mu ještě zbývala spousta krvavé práce.
Systematicky usmrtil prvního spáče a pomalu přešel k druhému. Zrovna když se k němu přiblížil, tichou nocí otřásla neočekávána exploze. Mohutnější a hlasitější než kdykoliv předtím. Oba spáči se probudili. Žoldák prostřednímu z nich vrazil dýku bez okolků do krku. Nestihl ani otevřít oči. Poslední přežívající povstalec je vytřeštil na neznámého cizince. Vyděsil ho ten temný, šklebící se démon pokrytý prolitou krví a povýšeným úšklebkem. Mendax mu dupnul na krk. Tlumeně to křuplo. Vždycky byl čistě praktickým člověkem.
Vrhl se k okraji rokle a hleděl k Osadě. Tvář mu osvětlovaly šlehající plameny. Oheň zachvátil část severní palisády a rozšířil se i na několik přilehlých domů. Zbývající nepřátelé si vytvořili novu cestičku dovnitř. Žoldák neváhal, pružně se vyhoupl nahoru a rozběhl se vstříc nepřátelům. Zároveň v hlavě počítal: vyřídil čtyři z osmi Narozených, kteří opustili Osadu a taky zastřelil z dálky jednoho z nich, když obsluhoval kulomet. Zbývali ještě tři další plus Rusty a Jeriro. Pět protivníků zvládne jako nic.

Mladík se rychle schoulil na zemi a přikryl si hlavu. Najednou se před nim zvedla vysoká ohnivá stěna a mohutné kusy klád, tvořících palisádu, se rozlétly do okolí. Tváře mu ovanula vlna horkého vzduchu. Teprve po chvíli se odvážil zvednout hlavu. V září plamenů zahlédl několik temných siluet, jak vbíhají do Osady. Následovala střelba a křik mnoha hrdel. Bezbranní osadníci nebyli připraveni na tento neočekávaný útok. Mladík zatnul pěsti. Za tohle ti hajzlové draze zaplatí.
Teď už bez obav tasil pistoli a rozběhl se hledat cestičku skrze ohnivé peklo. Vpadne těm bestiím do zad. Štiplavý kouř, který stoupal z hořících trosek, ho pálil v očích a dusil. Zakryl si ústa a nos rukávem, ale díky slzám téměř nic neviděl. Motal se skrze žár a snažil se co nejrychleji najít cestu ven. Spatřil před sebou jakousi temnou skvrnu, jenž nebyla obklopena plameny. Dům. Rychle se rozběhl dovnitř.
Prošel otevřenými dveřmi a stanul v prostorné světnici. Chvíli trvalo než si podrážděné oči přivykly na tmu. Hrubě vytesaný nábytek, tvrdá postel. Zaslechl jakýsi šramot a zrychlený dech z pravého rohu. Přikrčil se a pohlédl tím směrem. Na zemi ležela jakási osoba, krk vytočený v nepřirozeném úhlu. Nad ní se skláněl někdo v černé kožené bundě a prohledával ji. Vedle něj ležela brokovnice. Mladík poznal Rustyho.
V náhlém návalu vzteku prudce pozvedl zbraň a vypálil. Kulka zasáhla překvapeného Rustyho do ramena a prudce jim trhla dopředu. Přepadl přes svou oběť a se zaúpěním se obrátil na záda. Supí obličej byl stažený bolestí a hněvem.
„Ty?!“
Mladík beze slova přešel přes místnost a odkopl ležící brokovnici co nejdál od protivníka. Přitom na něj pořád mířil. Byl naprosto klidný. Rusty trpěl. Rána krvácela a náboj zůstal vězet v kosti. Dostal strach.
„Tak co? Myslíš si, že jsi mě teď překonal, zelenáči? Ne! Jsi budižkničemu! Nejsi právoplatný vůdce Zjizvených!“
Mladík nedával najevo žádné emoce. Přistoupil k ležícímu protivníkovi a přiložil mu pistoli k hlavě. Rusty se roztřásl.
„Tak takhle! Ty nejsi žádný velký válečník! Zabíjíš jen ze zálohy a s pomocí hnusných zrádců jako je Mendax! Troufneš si jen na protivníky, kteří se už nemůžou bránit! Jako tvůj strýc…“
Mladík pevně stiskl rty. Ta slova ho hluboko ranila. Ne! NE! Tohle neudělá! Takový není! V mysli se mu vybavila Mendaxovi škodolibá tvář.
To on je ten chladnokrevný zabiják, ne já! Nesnáším zbraně! Nechci vraždit! To… to není správné! Nedokážu to! Nemůžu zastřelit člověka, který se už nemá jak bránit! Zničil bych tím sám sebe. Všechno, čemu jsem kdy věřil!
„Ne,“ zašeptal.
Rusty polekaně vzhlédl.
„Ne,“ opakoval rozhodně mladík. „Nezabiju tě.“
Viděl jak zadní stěna místnosti začíná doutnat. Brzy bude chatrč v plamenech. Sklopil zbraň a pomalu odcházel. Viděl ještě, jak se Rusty zoufalé snaží přemoci bolest a postavit se na nohy. Byl si vědom hrozícího nebezpečí.
„Vrať se! Nemůžeš mě tady tak nechat!“
Mladík se nezastavil.
„K čertu s tebou!“ zařval za ním Rusty a znovu se zhroutil k zemi. Ještě bude bojovat. Dokud žije.
Mladík kráčel směrem na hlavní náměstí Osady. Jak mu říkali? Zlatá kostka? Nebyl si jistý. Jen jednou se otočil a to už byl dům v plamenech.

Pro jistotu ze sebe shodil zaprášený plášť, neboť útočníci na sobě měli podobné. Nechtěl zemřít rukou nějakého zmateného obyvatele Osady. Hrůzostrašné plameny už nechal za sebou. Neposedný oheň se však šířil dál.
Setkal se s několika lidmi, kteří utrápeně běhali sem a tam. Někteří se marně snažili zachránit svůj majetek, jiní pátrali po útočnících. Klidného mladíka v zašpiněné, šedivé košili si nevšímali. Noc byla chladná, ale on to nevnímal. Sledoval jen stopy svých nepřátel. Mrtvá těla zavražděných osadníků neomylně vedla na náměstí.
Brzy se již plížil podél stěny kamenné stavby. Radnice. Povstalci určitě zamířili sem. Před budovou leželo jakési tělo. Mladík ho bezpečně poznal. Další z jeho tří osobních strážců. S hrůzným očekáváním vstoupil do chladné budovy.
Kráčel úzkými chodbami a obezřetně zkoumal každý stín. Prostorem se rozléhal nesrozumitelný hovor, jenže mladík v něm vycítil napětí. Přidal do kroku a náhle stanul ve veliké místnosti, osvětlené loučemi u zdí.
První, koho spatřil, byl Howard. Stál beze zbraně a poražený pohled upíral kamsi do rohu místnosti. Odtamtud na něj mířil jeden ze vzbouřenců. Puška v ruce se mu ani nezachvěla a chystal se svou oběť zastřelit. Mladík neviděl žádnou možnost jak Howarda zachránit. Zatnul zuby. Do háje!
V tom se otevřely dveře naproti mladíka a vběhla dovnitř Felis. Dívka nevěděla, co vše se kolem právě děje a zarazila se. Její modré oči těkaly z místa na místo a snažili se pochopit situaci.
Sotva se objevila, povstalec okamžitě zamířil na ni. Dívka ztuhla hrůzou… a poznáním. Koneckonců povstalec byl jedním z Narozených. Také on vypadal překvapeně. Na okamžik sklonil zbraň a tiše se zeptal:
„Felis?“
Zab ho! Ozval se v mladíkově mysli Mendaxův hlas. Teď, když byla jeho sestřenice v nebezpečí, nezaváhal. Teď musel zasáhnout. Vykročil ze stínu, zamířil a stisknul spoušť. V uzavřeném prostoru se výstřel rozlehnul. Zasáhl protivníka mezi lopatky. Ten ztuhl a prohnul se v zádech. Chvíli se ještě držel na nohách a pak se zhroutil na podlahu. Utvořila se pod ním kaluž krve.
Felisiny oči se rozšířili hrůzou.
„Ne…“ zašeptala a dřepla si na zem. Po tvářích ji začaly stékat slzy.
Howard se zkoumavě díval z mladíka na dívku. Zprvu vypadal šlachovitý dobrodruh zmateně, jenže pak se usmál. Teď už si byl jistý.
„Výborně, chlapče. Teď už věřím, že jsi na naší straně.“
Měl bych být šťastný, uvědomil si mladík. Ale nebyl.

Jeriro řval bolestí. Ošklivé, rozšklebené rány pulzovaly a pomalu ho opouštěl život. Už téměř neměl ani sílu pozdvihnout meč. Kdysi věřil, že je nepřekonatelným šermířem. V dobách, než ho zničilo Kla-stigma, byl dokonce vojevůdcem. Jenže teď narazil na někoho nepřekonatelného.
Ten zlomyslný žoldák povraždil jeho poslední dva komplice s takovou rychlostí, že i Jeriro se musel sklonit před jeho uměním. Teď už byl sám a spolu s Mendaxem bojovali mezi mrtvolami.
Žoldák ukořistil krátký mečík a už si jen pohrával s poslední žijící krysou. Zasazoval úmyslně rány, které nevedly k okamžité smrti. Přesto se zrádný důstojník držel na nohách. Snažil se ze všech sil usmrtit svého soka. Žoldák sebejistě vykryl jeho výpad a obratem ho seknul do ramene. Čepel se zakousla hluboko a zpřetrhala šlachy. Meč vypadl Jerirovi z ruky a on sám se zhroutil na kolena.
Díval se žoldákovi přímo do očí a viděl v nich nekonečnou nenávist.
„Proč?“ vypravil ze sebe tlumeně.
„Proč to děláš? Copak jsi ještě člověk? Máš v sobě ještě vůbec špeku lidství?“
Žoldák se vesele zasmál.
„Tu špetku mi sebrali sami lidé ještě předtím, než jsem zde přišel. A tady ji hledat nehodlám. Umím rozsévat smrt a obchodovat s ní…“
„Pro koho pracuješ, zrádče? Je to někdo, kdo stojí v pozadí všeho, že? Někdo, kdo má skutečnou moc a drží nad tebou ochrannou ruku? Někdo kdo sídlí na…“
Zkrvavená čepel proťala vzduch a Jerirova hlava se odkutálela pryč. Mendax vypadal vyrovnaně. Usmíval se. Usmíval se na ten masakr, který předvedl, a v jeho temných očích se odrážely plameny. Děsivý požár stravoval Osadu kousek po kousku.

Trix odpočívala. Ležela na měkkých polštářích a zrak upírala na bohatě zdobený strop svého dopravního prostředku. Nemyslící a neúnavní otroci nesli těžká, zakrytá nosítka už deset hodin bez přestávky. Rusovlasá dívka byla v pokušení přizvat některého z ostatních vůdců Boží armády, ať se k ní připojí. Připadala si osaměle a někteří z nich byli docela atraktivní.
Povzdechla si. Obzvláště ráda by si zavolala jednoho z nich, jenže ten byl právě pryč. Co se dá dělat. Nadcházející velkolepá bitva vyžaduje hodně příprav, průzkumu, zásobování a diverzních akcí. Na ni, spolu s několika dalšíma, zbylo vedení armády. Ještě den nebo dva…


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tuax 11.10.2008, 19:06:03 Odpovědět 
   Chvílemi mi přijde, že věty příliš zjednodušuješ a nasekáš jich několik za sebe, místo, aby jsi udělal jedno malé spouvětí, které by bylo přehlednější. Například ve chvíli kdy je Mendax s mladíkem na plíživé akci, kdy se snažíš popisovat vše značně úsečně.

Pak je dobré uvědomit si znalosti jednotlivých postav apodle toho jim dodávat slovní zásobu. Celkem dost poychubuju o zanlostech Trix ohledně výrazu diverzní akce a to je jen střípek.

Mendaxovi to příliš ujednodušuješ. Opravdu jsem se zasmál kdy vybuchne brána, mladík s Mendaxem se plíží k útočníkům a uběhne sotva pár minut po střelbě, výbuchu atd a oni si tam spokojeně pochrupkávají. To byla fakt síla, ve špatném duchu...

Další scéna kdy se mladík vyrovnává s Rustym, to byl fakt taky vtip k popukání, on u tam vyčítá a sám ho postřelí zezadu, nepřipraveného bez varování, nechá ho uhořet a i to vzplanutí domu bylo nějaké moc rychlé, filmové a ne knižní.

Hm, no jdu o kus dál...
 MC_Kejml 09.10.2008, 19:59:27 Odpovědět 
   No, řekl bych, že je jasné, co Mendax plánuje. Rozvrácení komunity, protože jistě dělá pro "boha".

Uvidíme, jestli mám pravdu. Co se týče struktury textu, nevšiml jsem si žádných chyb.
 Imperial Angel 11.03.2008, 19:06:38 Odpovědět 
   Tak to vypadá, že Mendax přece jen pro někoho pracuje :)
Nakonec výprava do Osady dopadla snad nejhůře, jak mohla - Osada skončila v plamenech a spousta lidí zapalatila svým druhým životem...
No jen zmínka o Trix možná mohla být trochu delší ;)
 ze dne 12.03.2008, 15:26:30  
   Leontius: Možná ta zmínkamohla být delší, ale brzy se Trix znovu vrátí na scénu, takže netřeba spěchat. A Mendax.. no já sám pořád nevím, jak to s ním vlastně dopadne... Děkuji za přečtení.
 Šíma 09.03.2008, 21:37:14 Odpovědět 
   Dobré to bylo, jeden nevěděl, komu věřit a komu ne! Temnotou noci prosvítal oheň v Osadě a mezi stíny noci se proháněla těla útočníků hledající svou kořist! Jen jsem mnohdy netušil, kdo koho honí, ale akce to byla dobrá! ;-)

Těším se na další díl. Pokud opravdu lehne Osada popelem, budou se všichni muset vrátit do tábora Zjizvených, jen ta Trix mě pořád mate! No, nemá cenu kalkulovat, budu si muset počkat, co dalšího příběh přinese! :-D
 ze dne 12.03.2008, 15:24:45  
   Leontius: Byla to taková chaotická noc, no :-D
Klidně kalkuluj, nemyslím si, že budeš kdo ví jak překvapen...
 Pavel D. F. 09.03.2008, 21:22:01 Odpovědět 
   Bitva o Osadu sice skončila porážkou vzbouřenců, ale moc dobře to s Osadou nevypadá. Pokud vyhoří celá, všichni budou Zjizvenými… Navíc se nejspíš blíží Trix a její podivná armáda. Nebude to mít mladík lehké.
 ze dne 12.03.2008, 15:23:46  
   Leontius: Děkuji za publikaci a komentář.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr