» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2140576

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303418 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Proud prázdné vody ::

synthetic darkness	publikováno: 08.03.2008, 15:18

Tak jo. Řekla jsem si, že bych mohla splácat něco, co by se alespoň délce trochu podobalo "povídce". Vznikl z toho blábol. Ale taková už jsem já.

Snad umělci prominou.


	Zapomněla. Rozhodla se pro to, když utíkala na výroční ples Zahrádkářů propagujících ekologické hnojení. Na sobě jen noční košili s růžovými třásněmi, které svým třásotem přizvukovaly jejímu hlasitému dupání. Možná kdyby si oblékla ponožky, zpěv jejích chodidel by na dlažbě nezanechával takovou stopu. Možná kdyby jí to neřekl, nadnášela by se teď a tady v rudé róbě a s oholenýma nohama. A s ním. ,,Jsi divná. Nerozumím ti. Vůbec.“ Tak odpověděl na otázku: ,,Proč?“ A potom jí To skočilo za krk. Seznámili se na plovárně. Její požadavek na partnera byl jediný. Musel mít čistý pupík. A kde jinde se lidé promenádují s odhalenými břichy a ona tak může nepozorovaně zjistit, kdo se o svůj pupík stará a kdo si ho nevymýval od dob odstřižení od matky. Nespočetkrát mívala na ulici nutkání zdvihat kolemjdoucím trička, aby věděla, zda má vůbec cenu je dál pronásledovat. Dokázala se však ovládat díky pravidelným návštěvám koupaliště. Bílé vlasy ji plavaly po zádech. Košile prořezávala studenou noc. Špína na nohou jí ladila s očima. Mezi spánky neustále pendlovala jeho věta. Drze zabraňovala čemukoli ostatnímu se probojovat na její místo. Svou trasu odmítala opustit do konce věků. Napadlo ji, že po tolika opakováních zcela ztratila svůj význam. Už jí nerozuměla. Nerozuměla okolnímu světu a aktech, které probíhaly v celém jeho prostoru. Jen věděla, že teď musí běžet bavit se. Tančit až do zalknutí, culivě koketovat s dočasnými kravaťáky, aby ji potom hlavu uspali alkoholem a ráno přivítali plesovým způsobem. Splnit očekávání. S Tím se utíkalo mnohem lehčeji. Jako by se pověsila na hodinovou ručičku a nechala se splývat časem. Jen mechanicky konat, co ostatní vyžadují. Na seznamu, který se každé ráno objeví na nočním stolku, postupně odškrtne všechny položky a ty po jejich splnění ihned zapomene. Protože tak to je nejjednodušší. Měl čistý pupík. Všimla si ho, když vylézal z bazénu. Kdyby na ni nedopadly studené kapky z jeho plovacích trenek, nejspíš by se to nikdy nestalo. Už totiž neměla sílu se na kohokoli dívat. Oči se jí otrávily z celé té špíny kolem. Ale díky ledové sprše, o které se později začala domnívat, že byla záměrná, znovu ožila a mohla tak pohlédnout do vzorově vydrhnutého důlku uprostřed břicha. Nevěřila, že se někdy stane něco podobného. A tak zaryla nehty do neopakovatelné příležitosti. ,,Ahoj! Ehm… Nechceš si sednout ke mně na deku?“ ,,Asi jo. Lepší jak na zemi. Představ si, že moji osušku mi někdo ukradl.“ ,,Asi si to neumím představit.“ ,,No... Hele, víš, že máš strašně krásný pupík. Pozoruju ho už dlouho z vody. Málem jsem se kvůli němu utopil.“ Zamilovala se. Byli oba úplně stejní. Vyměňovali si zážitky s různými odmašťovacími a odšpiňovacími přípravky, společně je zkoušeli a společně se jim dělalo nevolno z ostatních lidí. Pokud by měli zemřít na vrcholu štěstí, stalo by se to tehdy. Hlasitě se nadechla. Ze tmy na ni vykoukly velké dveře Kulturního domu. Uvnitř všechno a všichni řvali překypující zábavou. Ulevilo se jí, že jí za krkem sedí To, jinak by se teď nejspíš chvěla směsicí nervozity a nadšení. Nejspíš by se ještě naposled přepudrovala a mu upravila kravatu. Naštěstí s Tím na tohle zapomněla. Naštěstí. Tenká látka na jejím těle trochu nasákla potem. Nevěnovala tomu pozornost. S rybím pohledem vstoupila do sálu. Mezi světlem z barevných lamp se protáčely tančící páry, smály se a pusa se jim plnila vzduchem, který nasákl parfémy a alkoholem. Celý obraz kolem ní klouzal, uzavřen za jakousi mlhavou blánou cizoty, pod kterou se přála dostat a konečně klouzat nerušeně s nimi. A smát se. Když se smála, nebylo jí vidět do očí. Proto se smála pořád. Stála uprostřed křepčícího davu a zajíkala se chechotem. Třeba si jí tak dřív někdo všimne, vyzve ji k tanci a potom konečně přijde na řadu první bod seznamu, který vymyslela po cestě sem a který bude plnit každý den. Kvůli němu. To. Přinášelo úlevu. Nestarala se. Jen byla. Ráno začala ničím a večer uťalo nic. Sfouklo plamen, který ohříval ve zlaté misce štěstí. Vždyť štěstí je jako tančit na špičce jehly. A svět je přece kulatý. Vyhlazovalo vrásky. Dávilo totiž emoce. Všechny. Poslední rýha na čele vyrostla po tom, co na ní vylil ranní kávu. Pak už jen poslouchala tichý šepot přicházející zezadu hlavy. Připomínalo jí to dětství. ,,Skončili jsme.“ Zařval na ni, když ve svou obvyklou hodinu otevřela dveře jejich bytu. Nepřekvapil ji. Kdesi hluboko to čekala. Dlouho. Obvyklou otázku důvodu pronesla vlastně jen kvůli jakési povinnosti. Polítá tekutým kofeinem mlčky sledovala, jak si cpe igelitku mýdly a ponožkami. Jak mu měla vysvětlovat, že ta čistota, kterou kdysi tolik obdivovala, se jí už zajedla. Že nemohla používat stejnou vodu jako on. Že se potřebovala domů vracet ve čtyři a po cestě pozorovat měsíc, kolem kterého se v tu dobu často objevovala duha. Znamení. Dveře bouchnutím zasténaly. Mlčela. Přišlo To. Celý den se ho snažila smýt, odřezat, setřást. To ji prorostlo. Večer se rozhodla běžet na ples. Vzala bílý papír A1 a černou lihovou fixu. Nekontrolovatelně začala trhanými tahy čmárat po listu. Horkost jí obmotala ruce. Písmenka byla poslepovaná z čárek různých délek a tlouštěk. Nelámala si však prsty s nějakým estetickým dojmem. Účel světí prostředky. A teď šlo jenom o účel. Jenom. Přilepila plakát na skříň naproti postele. Po probuzení spatří první právě ho a poslední pohled před usnutím bude patřit mu. „Ne! Nic!“ ,,Půjdeme?“ ,,Jo.“ ,,Ale neslibuju. Jen nic.“ ,,Fajn.“ (políbí ji) ,,Dýcháš ještě?“ ,,Nevím. Zapomněla jsem, jaké to je.“ Nohy měla samý puchýř. Táhl ji z parketu. Kolem ulepeného obličeje se jí obtočily dlouhé vlasy. Na sobě pohledy, které jí provrtávaly skrz noční košili až pod kosti a dloubaly po smyslu jejího chování. Jemu to nevadilo. Jí taky ne. Oba chtěli jen splnit svůj plán. Oba se znovu a znovu nadechovali jen kvůli Tomu. Takhle je totiž nemohlo nic překvapit. Jeli v nakreslených kolejích a jejich jediná snaha byla neodchýlit se. Nepřemýšleli o svých činech. Nevymysleli si je. To svět. Jinakost tlačila v žaludku. Teď už budou jen splývat v hodinách. Žádné konce a žádné začátky. Zaseknuti v ničem. A na konci o nich řeknou: ,,Žili jako všichni.“ Doběhla domů. Lehla na postel. A zapomněla.


celkové hodnocení autora: 99.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 19		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 37		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 78		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Arvinej	16.07.2008, 23:20:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: Arvinej* ze dne 16.07.2008, 23:02:19* když člověk saspi půl roku zanedbává a zajede si i na sraz tak ono se těch restíku nashromáždí... :-)

Arvinej	16.07.2008, 23:02:19

pěkné dílko, zajímavý styl. asi si od tebe přečtu víc :-) tak by mě zajímalo, co to vlastně bylo to To... i když třeba radši lepší nevědět PS: malý detail - než jsem dočetl na konec lehce mi nedávalo smysl tohle: Nejspíš by se ještě naposled přepudrovala a mu upravila kravatu a to kvůli tomu mu :-P


ze dne 16.07.2008, 23:12:08
synthetic darkness: Tak... Klidně čti, jen bych Tě měla zřejmě varovat, že něčeho podobného se u mě nedočkáš :-) Ale pokud si dostatečně statečný, tak se vzhůru do boje :-D A moc děkuji za objevení a zastavení, potěší, když si někdo vzpomene na starší věci :-)

Weichtier	07.07.2008, 18:22:27

Líbí, Sabino. Vlastně, jelikož upřímnost především:-), tak mi přijde, že tvoje imaginace daleko víc sedí do prozaické tvorby, než do básniček. Dokážu to zde líp uchopit a dokážu proniknout do hloubky, zjistit o čem píšeš, aniž bych si na to musel kvůli pochopení projektovat svoje pocity a empirii, jako v tvé poezii. Tohle ti jde výborně, lehká absurdita tomu dává spíše další kvalitu, než, že by škodila. Je to opravdu dobré a jestli odpovíš svým obvyklým stylem, jakože jsem se spletl v díle, nebo se pomátl během čtení, tak tě kousnu :-) "Nerozuměla okolnímu světu a aktech..." no... aktům, asi, ne? Co se obsahu týče, nálady, vyznění a tak dále, tak...no, počkáme si na ten vlak, jo? ;-) Takže jedna, jdu do koupelny, podívat se, jak je to s tím mým pupíkem. I když vlastně teď nevím, v jakém stavu by měl být =-o W.


ze dne 11.07.2008, 12:52:25
synthetic darkness: Snad ses v koupelně nepomátl =-o No a jinak moc díky za komentář :-) To já bych psala povídky furt, jen mít ty na ně ty náměty a schopnosti... :-) Už jsem děkovala? =-o

endless	27.05.2008, 6:19:51

Umělci neprominou. Umělci žasnou a tleskají. I když....mluvím jen za sebe ...1 *-)


ze dne 28.05.2008, 12:02:47
synthetic darkness: Já žasnu s Tebou... :-) Díky moc!!

Axis	30.04.2008, 22:48:38

Na začátku jsem to málem zabalil, pak jsem narazil na pupík a řekl si, že ještě chvilku počkám :-) Jsem rád, že jsem počkal. Má to svůj vlastní styl, což už říkali mí předchůdci. To je dobře!


ze dne 30.04.2008, 22:58:13
synthetic darkness: Tak dobře. Přiznám se, že jsem také ráda, že jsi počkal :-) Děkuji za návštěvu i za trpělivost ;)

Šíma	09.03.2008, 20:54:05

Dílko se mi líbilo a neprominu ti nic, bo za prvé nejsu umělcem a za druhé je mi to jedno! :-DDD Hezké to bylo! Dílko je to zvláštní a líbí se mi a už první řádky mě dostaly: viz výroční ples Zahrádkářů podporující ekologické hnojení! ;-) Takže dávám za Jedna + tleskající smajl :-D


ze dne 09.03.2008, 22:18:58
synthetic darkness: Šímo, Šímo, ještě se začnu červenat :-) Díky moc za návštěvu a milý komentář.

OH	09.03.2008, 14:52:11

Ahojky, S. Jen tak: Páč pracuji v polovičním blázinci, lidi s obendantními poruchami mám denně, no na talíři zrovna ne. Takové intenzivní psaní plné fantazií a vhledů, trochu mi z toho šilhaj oči. Super...


ze dne 09.03.2008, 15:15:47
synthetic darkness: Ahoj, OH. Tak už jsem odhalena. Fajn. (kdy si pro mě přijedou?) :)) Pokud alespoň trochu zaujalo, nemohu být šťastnější. Díky moc za zastávku.

animovaný medvídekPú	09.03.2008, 13:53:46

Splácanina nemusí bejt vždycky špatná. Tady je od každého něco,je to takovej barevnej kolotoč,když to člověk čte,tak místama moc neví do detailu,o co vlastně jde - zanechává si to takovou tu svou tajemnost. Je v tom jasně vidět,že to bylo psané navíckrát,takový ty změny nálad atd. Místama to působí i jako "vypsání se",ale když je to právě takové,tak proč se nevypsat :-) Myslim si,že tahle próza je uplně někde jinde než ostatní tvý věci - já osobně mám rád spíš nahuštěný povídky,než klasický příběh,drama má šťávu,tohle šťávu nemá,ale je to taková barevná pizza.


ze dne 09.03.2008, 15:13:59
synthetic darkness: Díky za přečtení a názor. Jen si dovolím kvoknout, že to nebylo psáno navícekrát, ale splácnutý v jednom večeru :)

Nameless	09.03.2008, 13:42:35

Hodně povedené ... :)


ze dne 09.03.2008, 15:09:34
synthetic darkness: Díky moc... :)

Danuše	09.03.2008, 13:14:11

Tvůj příběh přímo žene oči čtenáře dál a dál. To obdivuji. Velmi poutavě napsáno, s krásnými obraty...ten čistý pupík je super, připomněl mi dětství. Byla jsem na operaci kýly asi jako desetiletá a při příjmu nám nově příchozím čistotu pupíků kontrolovali. 1. A máš můj obdiv.


ze dne 09.03.2008, 13:19:51
synthetic darkness: Jsem poctěna. Taková slova si ani nezasloužím. Moc děkuji za návštěvu a krásný komentář.

duddits	08.03.2008, 23:39:43

Čtu a chválím až teď (stydím:)) a nevycházím z údivu, jak to někdo umí ;)


ze dne 09.03.2008, 1:01:58
synthetic darkness: Taky nevycházím z údivu, jak to umím zmastit :-) Máš můj velký obdiv, že si to dokázal přečíst. Děkuju moc. :)

Hanulka222	08.03.2008, 22:04:46

Mám jen jediný problém- nedovedu si představit rybí pohled v realitě :-) Jinak super!!!


ze dne 08.03.2008, 22:37:00
synthetic darkness: No zkus někde ulovit rybu a uvidíš :-) Díky moc za zastávku, Hani.

BaD	08.03.2008, 19:18:15

Můj názor znáš a ty pupíky jsou fakt dokonalý


ze dne 08.03.2008, 20:19:45
synthetic darkness: :-) A ten Tvůj nepochopitelnej názor mě těší. Díky.

estel	08.03.2008, 18:38:01

Takže ti tedy znovu gratuluji k Tvému prvnímu vymyšlenému příběhu :) A můj názor už znáš, takže sem nebudu psát prázdné řeči a prostě ti tu jedničku dám :)


ze dne 08.03.2008, 20:17:44
synthetic darkness: Takže můžu Ti zas poděkovat? :-)

Kaunaz Isa	08.03.2008, 17:53:29

Chválil jsem již po prvním přečtení, chválím znova.


ze dne 08.03.2008, 20:15:45
synthetic darkness: Musíš být s chválou střídmý, všeho moc škodí. A... Děkuji moc :-)

paryba	08.03.2008, 17:01:21

Smekám. 1.


ze dne 08.03.2008, 20:12:13
synthetic darkness: Ale to né. Ještě bych se styděla :-) Díky moc.

literatius maximus	08.03.2008, 15:42:48

zjistil jsem, že pupek mám čistý 1


ze dne 08.03.2008, 20:04:52
synthetic darkness: Tak to tě šlechtí. Stejně jako tvůj velkolepý dar. Děkuji :-)

Te Bi	08.03.2008, 15:35:58

Pupíkovej motiv mě nadchl. :) Je to zvláštně zvláštní, a snad proto tak zvláštně krásný...


ze dne 08.03.2008, 20:03:56
synthetic darkness: Takovej krásně krásný komentář. Díky :-)

Adrastea	08.03.2008, 15:18:48

Nepochybně to má příchuť absurdity, ale to z toho blábol nedělá. Naopak, je to očipoutající, svižné, plné neposedné fantasie a člověk si u toho i zapřemýšlí. :)


ze dne 08.03.2008, 20:03:04
synthetic darkness: Jej. Tak mě napadlo, jestli sis náhodou nespletla text, kterému měl být Tvůj komentář určen :-) Děkuji moc.