obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915234 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39287 příspěvků, 5723 autorů a 389292 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Yár Fenumë - 19 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 07.03.2008, 8:07  
Tak a máme tu poslední díl tohoto příběhu, ale ujišťuji vás, že o našich hrdinech něco málo uslyšíte i v dalších příbězích, jenž budou časem následovat.

Jak pak to vypadá s Dorien a s jeho rodinou?
Podaří se jim zastavit epidmii Černé horečky?
Uzdraví se královny Isabela a Iris?
Jaký bude Dorienův návrat do Laderionu?
Co na něho doma čeká?
Že by špatná zpráva či snad nějaké milé překvapení?
Čtěte a dovíte se to.
 

XIX. - Domov, sladký domov.


Elfský léčitel Feren společně s doktorem Gilbertem pracovali dnem i nocí na léku proti černé horečce. Mezitím podávali nemocným studené obklady, dostatek tekutin, aby choří nebyli dehydrovaní a dávali jim pít odvary z léčivých bylin, jež měly zmírňovat horkost a posilovat oslabenou imunitu. Dalo jim to zatraceně hodně práce a složitého bádání, než na něco přišli. Pak konečně mohli vyrobit protilék na černou horečku a první várku medikamentů hned naordinovali oběma královnám.
Po pěti neuvěřitelně dlouhých týdnech se začal stav královny Isabely i mladé královny Iris zlepšovat a pomalu se zotavovaly z dlouhé vysilující nemoci. Jenže jako zákonem schválnosti, v ten samí čas, kdy obě ženy nabíraly na síle, onemocněl Černou horečku i král Calen, neboť byl velmi oslabený a jeho život balancoval na rozhraní života a smrti. Dorien musel po dobu jeho nemoci převzít veškeré jeho povinnosti a vládu nad Vysočinou na svá bedra.
Jakmile se královna Isabela i královna Iris započaly zotavovat, léčiteli Ferenovi a doktoru Gilbertovi se podařilo společnými silami nalezený lék, který Černou horečku ničil, vyrobit v dostatečném množství, aby se medikament mohl podávat všem nakaženým, takže se nemocní lidé postupně uzdravovali.
Trvalo to pár měsíců, než se obě královny a i mladý král Calen dostatečně zotavil a nabral nové síly na to, aby opět převzal vládu nad svou zemí. Pohroma byla s pomocí léčitele a doktora, a samozřejmě též s boží vůlí, zažehnána. A Dorien se mohl konečně i se svou družinou vydat na zpáteční cestu do Ladérionu za Anneris. Už se velice těšil, až ji opět sevře v náruči a doufal, že je v pořádku, protože jí během svého zdejšího pobytu poslal několik dalších dopisů ptačí poštou, ale žádnou odpověď na ně, od své milované, nedostal. Což mu bylo divné.
Shromáždil svou družinu a dal vše připravit k odjezdu. Pak se rozloučil s matkou, s Calenem i s Iris a pozval je na návštěvu do Annerisina výstavního města. Oni s tím souhlasili a slíbili, že jakmile se vše vrátí do zaběhlých kolejí a bude to jen trochu možné, přicestují se na ně podívat a prohlédnout si jeho nový domov, o kterém jim toho tolik vyprávěl.
„Sbohem, má krásná švagrová a dávej mi na bratra pozor, ano?“
Dorien se naklonil a dal pusu Iris na již znovu růžové líčko.
„Sbohem, Doriene. Neměj strach, nespustím Calena z očí. Šťastnou cestu.“ Popřála mu mladá královna Iris.
Poté Dorien přistoupil k mladému muži, který již opět vypadal tak jako dřív a překypoval zdravím. Sevřel bratra do medvědího obejetí.
„Sbohem, Calene.“
„Sbohem, bratře a nech se zas někdy vidět. Ať je tvůj návrat domů šťastný.“
Dorien se pousmál a přešel k poslednímu a nejváženějšímu členu rodiny. Ke královně Isabele. Pokleknul před ní na jedno koleno a ona mu mateřsky požehnala, pak vstal a s láskou a něhou ji obejmul a ona jeho.
„Sbohem, maminko, a ať ti bohové dopřejí ještě mnoho zdraví do dalších let.“ Odtáhl se a královna ho pohladila po tváři.
„Sbohem, můj milovaný synu. Opatruj se na zpáteční cestě a napiš, ať vím, že si dorazil v pořádku, jinak se budu strachovat o tvůj život. Přece jen doba není zas tak dobrá a všude se toulá spousta lapků, banditů a někdy se objeví i skřeti. Ať tě na tvé pouti ochraňují bohové.“
„Slibuji, že ti napíši, maminko, abys neměla zbytečný strach.“ A políbil matku na hladkou líc.
„Sbohem vám všem. Mějte se tu dobře.“
Došel ke svému hnědému oři, pevně se chytnul krásného, ornamenty zdobeného sedla, dal nohu do třmenu a elegantně se vyhoupnul nahoru. Nasednul na koně, pobídl ho patami do slabin a společně se svou elfskou družinou vyrazil směrem k domovu v Elvedérii.

* * * * * *

Po necelých čtrnácti dnech ostré jízdy dorazili konečně ke Smaragdovému jezeru ležícímu v klínu Klenutých hor. Dál pokračovali kolem jeho břehu, pak lesními i polními cestami, až dojeli k šumící řece Reně, za kterou už bylo možno spatřit město. Dorien dal rukou znamení a celá družina přitáhnula koním opratě. Zastavili se na chvíli na levém břehu křišťálově čistého říčního toku a nechali unavené koně, aby se napojili.
"Domove, sladký, domove," pronesl Dorien, když se zahleděl před sebe do dálky na rýsující se obrysy budov.
„Cože jsi to říkal, můj pane?“ otázal se udiveně jeden z elfů stojící vedle něj.
„Domove, sladký domove. Je to jen taková lidská slovní hříčka, která se říká, když se člověk po delší době vrací domů ke své rodině.“ Odvětil elfsky Dorien na elfovu otázku.
„Ach tak. No my zas říkáme. Domov přebývá tam, kde dlí naše srdce.“
„Tak jest. Naše srdce nás vítá a my za ním musíme spěchat. Tak do sedel, přátelé, ať jsme v Ladérionu dřív, než se slunce začne blížit k západu.“

Elfové i Dorien nasedli na své bujné oře, aby pokračovali v započaté cestě. Pobídli patami koně do slabin, rozjeli se po prašné cestě a překročili kamenný most se dvěmi oblouky klenoucí se přes hučící řeku Renu. Jezdci s koňmi klusali po prašné cestě, která se po chvíli přeměnila v dlážděnou silnici a za okamžik se před nimi začaly objevovat první nízké i vyšší domky. Konečně po necelých sedmi měsících byli zpátky v Ladérionu. Všechno vypadalo v pořádku. Obyvatelé města chodili sem a tam ulicemi, na trhu bylo rušno jako každý den v tuto dobu a jen to tam hučelo od toho, jak se prodavači snažili jeden přes druhého vychválit své výrobky a zboží. Kolem výstavní budovy Mirimonovy královské akademie se hemžily houfy mladých chlapců, ale i dívek dychtících po vzdělání, kteří zde studovali.
Ano, bylo tu velmi živo a odevšad dýchalo hřejivé teplo domova. Když lidé zjistili, že projíždějící skupinu mužů na koních vede Dorien, propukl v ulicích jásot a veselé zdravení.
"Pán Dorien se vrátil! Lidičky, pán se vrátil." Hulákal kdosi od jednoho pouličního krámku s koženými výrobky.
"Vítej nám. Vítej, pane." Křičel někdo z davu přihlížejících.
"Vítej, princi Doriene." Ozval se ženský hlas.
"Buď pozdraven, vznešený."
"Vítej!"
Pozdravy zněly ze všech koutů městských ulic i náměstí. Družina procházela hlavní třídou, až dojeli na velké tržiště, které navazovalo na náměstí Sérë Mirima. Zastavili, mnozí z družiny sesedli z koní, a Dorien dal svým mužům rozchod, aby se po dlouhé době mohli pozdravit se svými rodinami a přáteli. Sám seskočil z koně a zastavil se u stánku s čerstvým ovocem. Vzal do ruky červenožluté šťavnaté jablko. Přičichl si. Vonělo báječně, až se mu zbíhaly sliny. Zakručelo mu v břiše a on si uvědomil, že od snídaně vůbec nic nejedl a teď byly asi čtyři hodiny po poledni.
"Buď pozdravena, Ester." Usmál se na menší ženu s oválným obličejem a s bílým čepcem na hlavě, která stála za pultíkem.
"I ty, můj pane." Odvětila s laskavým úsměvem.
"Kolik stojí to jablko?"
"Pro vás je zdarma, pane, na přivítanou."
"Děkuji ti." A s chutí se zakousnul do sladkého plodu.
"Není zač. Hlavně, že jste zpět. Lidé se o vás hodně báli, když o vás a vašich mužích nepřicházeli žádné zprávy."
"Vážně?" podivil se a znovu si ukousnul kousek jablka.
"Ano, i paní Anneris to snášela velmi špatně."
"Jak to myslíš?" otázal se udiveně.
Žena obešla stánek a postavila se blíž k Dorienovi, aby nemusela tolik překřikovat okolní kupce a lehce se k němu naklonila.
"Nu, z počátku to šlo, vídali jsme ji na jejích obvyklých projížďkách a zdála se, být docela veselá. Ale asi tak po měsíci a půl, si vyjížděla na koni už jen jednou za tři dny a to velmi pomalu, což u paní bylo velmi zvláštní. Vždyť sám moc dobře víte, jaká je. Ona, která miluje rychlou jízdu, kdy jí vlasy zběsile vlají ve větru, se ploužila ulicemi, jako když jde na pohřeb."
"A co dál?" zeptal se zvědavě Dorien a přežvykoval další kousek jablka.
"Pak přestala na vyjížďky jezdit úplně. Veškeré spory, audience a ty ostatní věci začala řešit pouze přes dračí slečnu Sefiru. Poslední dobou k sobě, krom své důvěrnice nikoho nepustila a prý chodila na procházky pouze do terasových zahrad. Lidé o ni začali mít starost. Dokonce sem povolala nějakého léčitelského učence z Údolí pramenů."
Dorien se zarazil, protože ho to, co Ester říkala, znepokojilo.
"A víš, jak je jí teď? Už se jí daří líp?"
"Ne, pane. V posledních několika dnech ji nikdo z města neviděl vyjít z paláce ani do zahrad. Šeptá se, že prý je to s ní čím dál horší. Nevím, co je na tom pravdy, ale zaslechla jsem skličující zvěst, že velmi těžce ochořela a že prý možná dokonce umírá."
Dorienovi při slově ‚umírá‘ zaskočilo sousto v krku a zbytek jablka mu vypadl z ruky. Rychle si odkašlal.
"Cože? Umírá?" vyhrkl ze sebe vyděšeně. 'To snad ne. To nemůže být pravda,' pomyslel si v duchu. ‚Sotva se mi s boží vůlí podaří své nejbližší vyrvat ze spárů smrti, tak bych měl přijít o svou milovanou? Och to ne.‘ Jeho myšlenky zběsile kroužily v jeho hlavě.
„Pane!“ oslovila jej žena.
Dorien se vzpamatoval z přemítání.
"Promiň, Ester, ale musím už jet."
Než se žena nadála, Dorien se hbitě vyšvihnul do sedla, pobídnul koně a ten jako vítr vyrazil z tržiště. Projížděl mezi lidmi a kličkoval ulicemi táhnoucími se do kopce a vedoucími k šedavému paláci. Měl pocit, že mu cesta trvá věčně. Hnán strachem pobízel hnědáka k rychlému běhu. Za necelých deset minut dorazil na nádvoří paláce. Prudce zatáhnul za otěže, kůň zastavil tak náhle, až mu podkovy podklouzly na dláždění a on se málem posadil na zadek, ale naštěstí to ustál. Dorien seskočil dolů z hnědákova hřbetu a nechal ho tam stát, řítil se po schodech k velkým, intarzií vykládaným, dvoukřídlým dveřím. Nenamáhal se klepat. Vrazil do nich se silou hurikánu, až se rozlétly do stran a s ohlušující ránou praštily do bočních stěn. Stál v prostorné hale, v níž se vyjímaly krásné sochy a mramorové schodiště. Zaposlouchal se do zvuků uvnitř paláce svým, po elfech zděděným, bystrým sluchem, ale všude bylo nepřirozené ticho a nebylo vidět ani živáčka. Popošel dovnitř a nahlédl do přilehlého přijímacího sálu, ale nikdo v něm nebyl. Vrátil se do vstupní haly. Nepříjemný pocit mu stáhl žaludek a podivný chlad mu přeběhl po zádech. Něco se stalo. Cítil to, ale neměl tušení, co to bylo.
"Sefiró!!" zavolal do hrobového ticha jméno Annerisiny pobočnice.
Ozvěna jeho hlasu proletěla chodbami. Nikdo neodpověděl. Ticho. Nic než ubíjející ticho, které bylo přerušováno pouze tikáním mohutných, nástěnných hodin, které byly umístěny ve výklenku pod schodištěm. Vypadalo to, jako by byl palác prázdný.
"Haló! Kde jste kdo?! Oldrine! Ilderin! Mabelo! Gilraen! Tino!" halekal jména sloužících, ale nikdo se neobjevil a neozval.
"Krucinál fagot. Do skřetího lejna," zaklel od plic. "Tak je tu někdo? Héj! Sefiró!!
Zase ticho. Vnitřní hlas mu napovídal, že tu něco nehraje. Už chtěl vyjít po schodišti do patra, když zaslechl tiché kroky jdoucí dolů po schodech. V mezerách mezi ozdobnými, kamennými sloupky zábradlí zahlédl mihnout se čísi šaty. Nadějí, že to je Anneris, se mu zatajil dech. Pak se zjevila žena s hnědými vlasy oděná v temně zelené róbě. Ladně scházela ze schodů a přitom láteřila.
"Kdo má tu drzost, halekat tu jako na lesy? Kdo se opovažuje, rušit klid tohoto paláce?" zahřímal sytý ženský hlas. "Bude tu ticho!!" přikázala. "Jaký opovážlivec tu dělá rámus?" durdila se žena.
Pak zahlédla na úpatí schodiště stát muže v cestovním oděvu a zelené oči se svisle zúženými zorničkami se jí rozšířily překvapením.
"Sefiro!" oslovil ji Dorien.
"Můj pane?" podivila se. "Velice se omlouvám za své chování, nevěděla jsem, že jste to vy," provinile sklopila hlavu a sestoupila až dolů.
Dorien jí položil ruce na ramena.
"To nic. Teď mi řekni, Sefiro, kde je Anneris? Co s ní je?" zněl dost vyděšeně. "Bylo mi řečeno, že umírá."
Dračí dívka pozvedla hlavu a zahleděla se udiveně do jeho ustaraného obličeje.
"Nemusíte mít strach, pane. Paní Anneris neumírá a ještě nehodlá odejít za věčným světlem. Určitě ne v dohledné době, možná až za pár tisíců let. Nemějte obavy, je celkem v pořádku, jen je velmi vyčerpaná a unavená. Odpočívá ve svém pokoji." Ujistila ho Sefira.
"Díky, bohům," oddechl si ulehčeně Dorien a bylo znát, že mu po Sefiřiných slovech spadl těžký kámen ze srdce. "Musím ji hned vidět."
"To není dobrý nápad, pane. Teď spí."
"Sefiro, já tě nežádám o svolení, ale oznamuji ti, že za ní jdu. Prostě se musím přesvědčit na vlastní oči, že je v pořádku."
"Dobře, pane, ale buďte tiše, potřebuje klid."
"Budu."
Přikývl, obešel ji a tiše rychlými kroky vyběhnul po mramorových schodech do patra, kde měla Anneris pokoj.

*

Prošel chodbou až k bílým, zlatými reliéfy zdobeným dveřím a vzal za kliku ve tvaru podlouhlého listu. Neslyšně otevřel dveře a proklouzl do její prostorné prosvětlené ložnice. Stěny pokoje byly vytapetovány květinovým vzorem a tenké, světle oranžové baldachýnové závěsy se nepatrně vlnily v mírném vánku, jenž vnikal do ložnice pootevřeným oknem. Dorien se rozhlédnul po známé místnosti a pak pohled přesunul k loži. Tam ji spatřil ležet ve velké zdobně vyřezávané posteli v bílém povlečení. Paprsky odpoledního slunce na ni dopadaly skrz vysoké okno. Ruce měla položené na peřině a lehce zpocené vlasy měla rozhozené na polštáři. Byla bledá jako sníh a vypadala tak křehce a zranitelně, skoro stejně jako když ji spatřil poprvé v lese na jeho panství. Sevřelo se mu srdce nad tím pohledem. Přistoupil blíž, posadil se opatrně na kraj postele, natáhnul ruku a pohladil ji po vlhkých vlasech. Neprobudila se. Nahnul se a políbil ji na čelo a pak vzal do své ruky její dlaň. Měla ji studenou jako led.
"Anneris, lásko, jsem u tebe," zašeptal elfsky a znovu ji políbil na chladné čelo.
Náhle se zhluboka nadechnula a zachvěla se jí víčka, potom unaveně pootevřela oči a zahleděla se na něho svým zlatým zrakem.
"Doriene?" špitla zastřeným hlasem.
"Ano, miláčku?"
"Jsi sen,anebo skutečnost?"
"Jsem živý a zdravý tady u tebe."
Odpověděl jí též šeptem.
"To jsem ráda," zavřela oči a vypadalo to, že se propadla zpátky do snů, ale ona je znovu otevřela. "Bála jsem se o tebe, když nepřicházely skoro žádné zprávy."
"Ale já ti poslal čtyři dopisy."
"Opravdu? Došel mi jen ten první. Psal si v něm, že tvá matka a Iris jsou těžce nemocné a že nevíš, jak dlouho se zdržíš."
"Jiné si nedostala?"
"Ne. Psala jsem ti, ale ty jsi mi neodpovídal."
Odmlčela se a polkla. "Na první dopis jsi mi neodepsal, druhý se vrátil neotevřený, po třetí se ptačí posel vrátil bez odpovědi a po čtvrté se už nevrátil ani posel."
"Já od tebe též dostal jen jedinou zprávu, nic víc. To je podivné. Jaký skřet v tom měl asi prsty,“
zamumlal a zamračil se, hned se však jeho tvář rozjasnila, „ale teď už na tom nezáleží. Jsem tady a budu o tebe pečovat, má drahá. Velmi jsem se o tebe strachoval, když jsem zaslechl ty povídačky o tvém podlomeném zdravotním stavu.“
„Teší mě tvá starost. Však nyní už mi je docela dobře, hvězdooký.“
Ujistila jej.
„Tolik si mi chyběla, Anneris."
"Ty jsi nám taky moc chyběl. Stýskalo se nám."
Pronesla zastřeným tichým hlasem.
"Po dobu, co jsem byl pryč, jsem hodně přemýšlel a už to nechci déle odkládat."
"Co?"
"Chtěla by sis mě vzít za muže?"
Otázal se náhle.
Pokusila se na tváři vykouzlit šťastný úsměv, ale přes veškerou snahu byl spíš unavený.
"Ano, ráda. Jenže nevím, zda si ty budeš chtít vzít nás."
Nějak nevěděl, co tím myslela, nedávalo mu to smysl.
"Proč mluvíš v množném čísle? Jak tomu mám rozumět, vás?"
"Mě a naše dítě."
"Ty jsi těhotná?"
Podivil se a v hlavě mu běželo tolik otázek.
"Byla jsem." Odvětila.
"Počkej, teď to trochu nechápu."
Na sucho polkla."Dej mi prosím napít a já ti to pak hned vysvětlím."
Vzal sklenici, pomohl Anneris nadzvednout se a přiložil jí sklenici k popraskaným rtům. Napila se a on ji zas uložil zpět do postele. Nepatrně se zavrtěla pod dekou a promluvila.
"Včera v noci, po zdlouhavém a velmi náročném porodu jsem přivedla na svět holčičku."
"Takže když jsem odjížděl, byla jsi…?“
nedořekl, protože se mu zadrhnul hlas.
"Ano, ale zjistila jsem to až několik týdny po tvém odjezdu a poté, co jsem odeslala první psaní. Takže jsem ti o pár dní později napsala znovu.Všechno o mém stavu bylo řečeno v tom druhém dopise."
"Jenže, jak už jsem řekl, já žádný druhý dopis nedostal a kvůli tomu jsem přetrvával v nevědomosti. Ďas, aby spral toho, kdo si s námi, tak ošklivě pohrál."
Zaklel tiše, aby si ulevil, pak sklonil hlavu a políbil její drobnou ruku. "Bože, tak já jsem otec. My máme dceru." Pronesl vesele.
Když zvedl hlavu Anneris spatřila, že se mu v očích zaleskly slzy štěstí.
"Miluji tě, Anneris," řekl a políbil ji na rty. "Kde vlastně je? Má už jméno?" ptal se rozrušeně.
"Ještě jsem ji nestačila ani pojmenovat. No, já ji vlastně zatím pořádně neviděla. Její příchod mi dal hodně zabrat. Byla jsem potom příšerně unavená, usnula jsem a dlouho jsem spala. Stará se o ni Sefira."
Anneris na okamžik unaveně zavřela oči.
'Sefiro, prosím, přines mi mou dceru. Chci ji vidět,' požádala telepaticky svou dračí pobočnici.
Otevřela oči a zahleděla se na Doriena.
"Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.
"Ano, drahý. Jen jsem telepaticky volala na svou pobočnici. Za chvíli nám Sefira malou přinese."
Pohladil ji po pobledlé tváři. "Mrzí mě, že jsem tu nebyl, když si mě potřebovala, že jsem neviděl, jak v tobě rostla a jak moc ti to v těhotenství slušelo."
"Příště si to vynahradíš."
"Ty bys chtěla další děti?"
"Ano, když už vím, že je mohu mít, tak přece naše dcera nebude jedináček. Chtěla bych nejméně ještě jedno."
"Ty jsi ta nejstatečnější žena, jakou znám."
"Proto mě přece miluješ."
"Nejen proto."

Ozvalo se zaťukání.
"Dále." Pronesla Anneris.
Dveře se otevřely a dovnitř vplula Sefira a před sebou tlačila překrásnou vyřezávanou kolíbku.
"Má paní, tady je tvá dcera."
Sáhla do kolébky a vyndala z ní hýbající se balíček bílého krajkoví a položila ho Anneris do náruče. Líbezně se na svou paní a jejího potomka usmála.
"Nebudu vás rušit, má paní. Omluvte mě," a zase odešla z pokoje pryč.
Anneris opatrné rozhrnula záhyby zavinovačky a objevila se malá růžovoučká tvářička s černými vlásky jemnými jako chmýří a se špičatými oušky. Rozkošné miminko mělo zavřená očíčka a v drobounké pusince si cumlalo paleček.
"Doriene, ta je tak nádherná, tak dokonalá," rozplývala se nad dítkem jeho matka.
Dorienovi se dojetím stáhlo hrdlo a chvíli trvalo, než ze sebe něco vypravil.
"Ano, to tedy je. Stejně krásná jako její maminka."
Miminko se neklidně zavrtělo a rozespale zamžouralo očíčky a zahledělo se na ně zatím ještě nevidoucím pohledem.
"Vlásky má po tatínkovi, černé jako havraní křídla."
"A oči má po tobě jako dva jantary. Ne, celá je po tobě, protože je to následnice Yár Fenumë."
"Jak jí budeme říkat? Vyber jí jméno."
Požádala svého budoucího manžela Anneris.
"Myslím, že už vím, jak se bude jmenovat."
"Jak?"
"Fëa. Je to přece naše dušička, náš malý andílek. Hmm? Souhlasíš?"
"Ano, Fëa je krásné jméno. Bylo mi ctí ho nějaký čas používat a budu ráda, když ho bude nosit i naše dcera."
Odpověděla mu na jeho návrh.
Oba se přešťastně usmívali, a protože postel, na které Anneris ležela, byla dost široká, Dorien se natáhnul vedle ní a mezi sebou měli v zavinovačce zabalenou svou dceru. Hleděli si do očí, drželi se za ruce a byli tak šťastní jako nikdy dřív. Tady v Ladérionu byli doma, začali zde svůj společný život a stvořili to nejkrásnější pod sluncem, nový život v podobě malé dívenky. Díky ní Yár Fenumë bude dál žít i v dalších pokoleních.


* * * * * *


Překlad a vysvětlivky:

Yár Fenumë – dračí kev
Fëa - duše
Fenumë felya - Dračí jeskyně


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 -evka- 14.09.2009, 21:32:49 Odpovědět 
   Veľmi pekný príbeh. Čítala som ho celý asi dvakrát a veľmi sa mi páči i napriek tomu, že to nie je celkom môj štýl:)
 ze dne 15.09.2009, 19:18:00  
   Annún: Děkuji Evka,
jsem ráda, že tě zaujal i přestože to není tvůj obvyklí šálek kávy. Díky :-))
 ZITULE 11.03.2008, 4:35:28 Odpovědět 
   Krasny pribeh proste jsi me rozbrecela. Zitule
 ze dne 11.03.2008, 8:49:54  
   Annún: Děkuji Zitule.
Nechtěla jsem tě rozbrečet, ale těšímě, že tě příběh natolik dojal až po tvé tváři skanula slza. :-))
 Imperial Angel 10.03.2008, 18:51:59 Odpovědět 
   Tak to byl opravdu krásný konec...sakra, dneska už nic takového číst nechci, nebo se ještě nakonec rozbrečím :)
Jen škoda, že už to skončilo, myslím, že na tohle by se určitě dalo navazovat :)
Jediné, co mě ještě dál mrzí je, že jsem se nedověděla, proč ty dopisy nenašly svoje příjemce, i když to je takový nepodstatný detail. To bych asi nebyla já, abych si něco nenašla ;)...Ale jinak si nemohu stěžovat ;)
 ze dne 10.03.2008, 21:45:31  
   Annún: Děkuji ti Imperial Angel.
Jsem ráda, že se celý příběh líbil.

S těmi dopisy jsme to nechala otevřený, neb jsem nevěděla jak to tak pořádně zamotat, takže vysvětlení, buď to byl zásah Osudu (tedy vyšší moci) anebo čáry temného veleknížete.

Ano a tento příběh by se dalo určitě navázat. A jak už jsem naznačila Šímovi tak na dalších příbězích se už velmi pilně pracuje (každou volnou chvíli).
Jak se říká : "Tohle nebyl konec, ale začátek."
O Anneris a Dorienovi určitě ještě uslyšíš, i když budou vystupovat spíš ve vedlejších rolích, přesto důležitých.
 Šíma 07.03.2008, 10:55:27 Odpovědět 
   Docela hezký závěr! ;-) Abych nemlžil, jsem rád, že elfští lékaři dokázali vyhrát nad zákeřnou nemoci a naši dva hrdinové se nakonec přeci jen v dobrém setkali, i když byli již tři! :-DDD

Na happyend skuhrat nebudu, protože kdo ví, co se stane v dalších příbězích našich hrdinů a nějaké ten dobrý konec se také cení! Život nezná jen krásné a dobré okamžiky, o to více je potěšující, že se alespoň někomu (třebaže jen fiktivní postavě) daří! ;-)

Takže je to zatím opravdu konec? Ještě se "zamiluju" do fantasy, jako zastánce fikce, sci-fi a hororu... :-DDD Ale za všechno může "Pán prstenů" (ten filmový), ten to všechno začal a já se také začal zajímat o elfy a skřety! No toto? ;-)
 ze dne 07.03.2008, 17:01:01  
   Annún: Děkuji Šímo. :-) Jsem ráda, že se ti Yár Fenumë líbila a že jsi vydržel s přízní až do zdárného konce této dlouhé povídky. Však jak jsem již naznačila, jeden příběh zkončil, ale další začínají a už se na nich pilně pracuje. Mohu jen říci, že budou vyprávět o životních strastech a samaozřejmě láskách elfích princů Annerisiných bratrů, ale na konkrétnější věci si ještě budete muset nějakou tu chvíli počkat. :-))

Jo filmový Pán prstenů a seriálový Zaklínač mě též přivedli do světa elfů a dalších roztodivných bytostí a mě se v něm zalíblo a jsem potěšena tím, že nejsem jediná.
 amazonit 07.03.2008, 8:07:46 Odpovědět 
   podle očekávání nakonec události kolem nemoci dobře dopadly a další část, je opravdu překvapením, řekla bych, že přímo nečekaným, ale o to možná příjemnějším, zvlášť pro hlavního hrdinu:o)
 ze dne 07.03.2008, 16:53:55  
   Annún: Děkuji Amazonit. Jsem ráda, že se mi překvapucí konec pěkně vyvedl.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Intelektuálové
triste.franceska
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Dvě vodrhovačky (v parku)
Křik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr