obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zítra se polepším, drahoušku... ::

Příspěvek je součásti workshopu: Zítřek
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 11.03.2008, 9:46  
Zdá se, že není co dodat, snad se můj příběh neutopí v onom "klišé"... ;-)

P.S. Vlastně ano, děkuji tímto jednomu autoru, který ví, o koho se jedná, že mi vnukl tento nápad, samotného by mě to totiž (kupodivu) nenapadlo... :-D
 

Už více jak půl hodiny visím na laně nad propastí a čekám, kdy mi povolí další skoba. Sice podvědomě tuším, že pod ní je po několika metrech ještě jedna a pak další, ale tolik jich ve stěně zase není, aby mě všechny udržely. A také jsem neměl chuť tu poletovat jako ta můra v lahvi. Uznejte, že pořád štěstí mít nemůžu! Co že tu, sakra, dělám? Původně jsem chtěl zdolat jen jeden větší skalnatý kopeček v Alpách a patrně budu jen dalším turistou, který zahyne při pádu ze srázu jedné z mnoha hor, nebo spíše vrcholků v Tyrolských Alpách. Ano, je to směšné, člověk sem jezdí za turistikou a lyžováním, užít si dovolenou a ne si tu zlomit vaz...

Počasí se prudce zhoršilo a studený vítr mi začínal pomalu profukovat bundu. Zamračilo se a začalo sněžit. V tomhle počasí vrtulník nepoletí! Také se na mě začal lepit mokrý sníh a já netušil, jak dobře byla do skály vložena skoba s karabinou, na které jsem stále visel a komíhal se jako postřelený pták ve střemhlavém letu, který však nebyl nikdy dokončen. Díval jsem se na nejasné obrysy okolních štítů a naslouchal posměšnému vytí vichru. Zablesklo se a zahřmělo! Kdyby alespoň do mě uhodilo, abych měl konečně pokoj! Říkal jsem si. Ale něco ve mně stále toužilo žít, přestože rozum to už dávno pomalu vzdával... A to se říká, že moudřejší ustoupí! Ruce i nohy mi těžkly a lano, na kterém jsem visel, se zvolna prověšovalo. Cítil jsem jeho vibrace a říkal si, že ten kus železa ve skále nemůže vydržet věčně.

Slyšel jsem sice hlasy mých přátel a kamarádů, také toho přiblblého horského vůdce, ale nikoho jsem neviděl. Nikdo mě také neviděl padat a já ani nevykřikl, když jsem uklouzl na mokré skále a ledu. Pád se podobal skoku z letounu a na chvíli jsem se také tak cítil, jenomže na zádech jsem v tu chvíli neměl žádný padák a tvrdý náraz do skály mě docela hezky vyvedl z omylu. Cítil jsem, že se mé tělo znovu propadlo o několik centimetrů. Kdo ví, zda-li lano někde nedrhne o skálu a nepřetrhne se? Snažil jsem se zahlédnout dno strže, ale to bylo v nedohlednu. Tento pád určitě nepřežiju! Pořád jsem myslel na to, kdo že je na druhém konci lana! Možná ďábel, možná nějaký anděl, možná všichni svatí... Možná jen nějaký pitomý uzel!

Hlasy přátel utichly docela. Namísto nich se mi přiblble chechtal do uší zdejší vítr, který snad uměl jen Německy a kdo ví, zda-li vůbec dovedl mluvit. Nadával jsem si v duchu do kreténů a také jsem dával za vinu svým kamarádům. Copak je nenapadne hledat lano? Ano, byl jsem poslední, ale kdo mě jistil? Nebyl to Karel? Pepa? Vojta? Zdeněk? Nebo snad Jirka? Kdo ví, na co ti kreténi vlastně mysleli, beztak na šoustání a chlast. Možná si už nevrznu, možná se už nenapiju... Smrt se mi smála do tváře... Ano, zítra už možná nebude!

„Kamile!“ slyšel jsem. „Kamileee!“

Někdo křičel na celé kolo a snažil se přehlušit hukot větru. Lano sebou opět trhlo a já cítil, jak kdesi cosi povolilo. Zhoupl jsem se o dalších deset, možná dvacet metrů, a vzdálil jsem se od přátel do až příliš přátelsky se tvářící mlhy. Další skoba byla v háji? Kde jsou propočty tahu a nosnosti? Kde je povolené zatížení a provozní hodnoty, při kterých je toto vybavení bezpečné? Dělali je ve fabrice snad pro děti do pískoviště? Tohle byla už třetí skoba. Karabinou jsem opět dostal po hlavě. Sjela po laně a připomněla mi, že nejsem pták a neumím létat. Co teď? Pořád jsem si říkal, který kretén zatloukal ty skoby do skály.

Vítr zesílil a sněžení se proměnilo v jedno veliké a hluboké nic. Zdálo se mi, že bych se mohl tu a tam něčeho přichytit ve stěně a přečkat tuto bouři. Znovu se zablesklo a kolem mne spadlo několik kamenů. Cítil jsem vůni ozónu a celým tělem mi projelo ono známé brnění. Sbohem dětičky, kulky již patrně nebudu potřebovat. Lano se znovu rozkmitalo. Byl jsem bílý jako sněhulák, ale dokázal jsem se zkřehlými prsty a takřka mrtvými pažemi přitisknout ke stěně. Nohy jsem už necítil, ale z posledních sil jsem se pokusil rozhoupat, abych byl blíže tomu kolmému nadělení, u kterého jsem visel, jako nějaký opilý pavouk. Pomalu jsem těžkl a lano také může měnit svou pevnost díky zatížení a povětrnostním podmínkám. A ono poskakování, jako na gumě, mu také moc nepřidalo a bylo jen otázkou času, kdy něco opravdu povolí a já se sejdu se svým stvořitelem.

„Jsi děsný hajzl!“ uslyšel jsem náhle hlas své ženy, až jsem překvapením zamrkal.

„Cože?“ nechápal jsem. „Ty jsi tady? Kde?“

„Myslíš jen na to, jak se mnou vyjebat... A vlastně promiň... Také myslíš na hory a na ty své kamarádíčky... Ti jsou přednější, než já a tvé dvě děti... Hlavně, že si zašukáš a jdeš na měsíc někam do prdele a já tu musím zůstat sama z dětmi! Kéž by ti ten pták někde umrzl...“

Uchechtl jsem se. Možná dneska! Možná zítra, pokud nějaké zítra vůbec bude! Zdálo se mi, že se začíná pomalu rozednívat a bílá temnota se mění v rozředěné mléko. Další skoba povolila... Kdybych neměl přilbu, patrně bych již zemřel. Hlavou jsem se udeřil o skálu. Měl jsem štěstí, zbyla mi ještě jedna a také jsem se ocitl u jakési malé římsy, která by mi možná mohla zachránit život. Stále foukalo a já si připadal jako ten sněhulák! Má sněhulák koule? Zeptal jsem se v duchu! Má, tři, tak je na tom vlastně lépe, než my lidé... Vlastně chlapi, ale nyní bych bral i to, kdybych byl stonožkou!

V hlavě mi začali pracovat permoníci. Nohy a ruce jsem necítil. Nechápal jsem, jak se může krásný letní den proměnit v tuhle mrazivou ledničku. Čas zde přestal existovat a já jsem si připadal jako mrtvý! Byl to konec? Stále jsem si opakoval, zda-li bude nějaké zítra, nebo nebude? Viděl jsem před očima svou krásnou ženu a dvě zdravé děti! Stojí mi to vůbec za to? Nejsem Pepa, nebo Karel, nebo kdokoliv jiný! Nechodím si sem vytřepat pytel... Chodím sem skrze lásku k horám! Proč se to tedy nestalo někomu jinému? Proč právě mně?

„Kamile!“ slyšel jsem, ale směr se nedal určit. Hlas se ztratil v ozvěně. „Kurva, kde jsi!“

„Kde jsem?“ zasípal jsem s úsměvem. Vousy jsem měl jako ten Santa Claus. Co dělat?

Napadlo mě, že mám v jedné z kapes své červené bundy světlici. Takovou tu signální světlici, která hoří dlouze... Ne, je to dýmovnice? Co je to? Nedokázal jsem se soustředit! Ruce... Kde mám ruce? Možná tu zmrznu! Je tu zima... Hele sluníčko? Ty vole, ty jsi ale žluté! Sluníčko, sluníčko, kam půjdeš? Do nebe, nebo do pekla? Kam půjdeš ty, vole? Zeptal jsem se v duchu! Zřejmě do prdele! Počasí se začalo umoudřovat, ale vzduch byl stále studený a byl cítit sněhem. Nebe se pročistilo, ale já byl jako opravdový sněhulák a nikdo by v té hromadě sněhu nemohl vidět mé tělo. Byl jsem jako housenka v kokonu a žádnou sílu ze sebe ten protivně studený sníh shodit do propasti, kam jsem takřka před chvíli spadl také. Takže? Zeptal jsem se Boha, ale ten neodpovídal.

„Kamile, kde jsi!“ zvolal někdo. Že by to byl Pepa? Ale kde jsou? Není je vidět. Dá se v těhle horách ztratit? Je již docela hezky. Čas utíká a brzy bude večer. Možná vzlétne vrtulník a pokusí se mě najít. Možná! Možná poletí Kačer Donald také do Vesmíru a potká se tam s Gagarinem! Nebo začne téct voda do kopce! Kurva život, co teď? Ruce! Kde mám ruce... Chci vidět ještě ženu a děti, tu mou milou krávu s dvěma telátkama! Slibuju, že už budu hodný a na hory se ani nepodívám!

Nastalo opět ticho vyplněné větrem. Kdesi spadlo několik kamení. Pak na mě spadl i zbytek lana s poslední karabinou. Byla prasklá, možná že do ní uhodilo. Ale stát by se to nemělo. Neměla by se rozbít, závisí na ní lidské životy. Co se stalo se skobou, nebo s pružinou, která se vkládá do spár ve stěně a drží takřka stejně dobře, jako skoba zatlučená do skály horolezeckým cepínem? Pánbůh ví... A také jsem si nemohl vzpomenout, jak se tomu nesmyslu vlastně říká... Kdyby tu alespoň nebyla taková zima, vždyť svítí slunce. Ležel jsem na úzké římse a její okraj byl tak blízko! Stačilo se jen trochu pootočit. Ještě chvíli a bude mi všechno jedno...

Hele ruka! Mám ruku! Co s ní? Chce se mi spát! Alespoň budu mít klid a zítřek mi bude ukradený! Nezáleží mi na něm a žena s dětmi jsou daleko! Jsou za tou bílou mlhou! Kdo ví, kde vlastně jsou? Ruka se pohnula! Byla to má ruka? Co když patří někomu jinému? Zděsil jsem se! Co když to není moje ruka! Kdo jsi? Ke komu patříš? Jak víš, kam šáhnout? Dýmovnice? Červená? Nemám rád červenou! Raději mám žlutou, jako slunce... Hele, ono to dělá... Obláčky... A jsou krásně červené, snad je někdo uvidí. Poslední, co si pamatuju bylo: „Kamile, ty kokote, cos tam dělal? Vždyť víš, že jsem se měli vrátit!“

„Já vím!“ řekl jsem spíše v duchu, naprosto dezorientovaný časovým úsekem, který jsem strávil ve skalách. Víc jsem neřekl, myslel jsem, že jsem mrtvý! Že jsem svobodný, jako pták a nějaké zítra mě vůbec nemůže vzrušit! Zítra, jak směšně to zní... Bude nějaké zítra? A čas plynul mimo mne. Byl jsem v černé temnotě, procházel se na konci všeho a hleděl na tajemství Vesmíru, abych vše zapomněl. Světlo na konci tunelu se otevřelo a já viděl svou uslzenou ženu a naše dvě děti!

„Vítej doma!“ řekla mi. „Jsi v Praze, skoro jsi tam umřel...“

„Já vím...“ řekl jsem. „Jsem rád, že...“

„Nemluv!“ řekla mi a pohladila mě po tváři. „Zítra ti bude lépe! Uvidíš a brzo odtud vypadneš!“

„A ostatní?“

„Jsou v pořádku, jen Pepa si zlomil nohu, když tě hledal ve skalách a také on viděl tu dýmovnici, či co to bylo! Odvezli tě vrtulníkem! Mohl jsi se zabít, ty kreténe, víš to?“ řekla mi se slzami v očích. „Miluju tě!“

„Já tebe taky, horám jsem dal vale!“ řekl jsem a čas pro mne zase na chvíli přestal znovu existovat, jen jako by z dáli jsem slyšel hlas své ženy: „To říkáš dneska, ale kdo ví, co uděláš zítra? Hory jsou pro tebe něčím, jako ženské prdelky a ty jsi jen jeden veliký ocas, který si nedá říct...“

Zítra! Říkal jsem si v duchu a seděl jsem vedle Pánaboha. Vypadal jako děda, kouřil dýmku a vozil se na obláčku. Nic neříkal, jen se smál a já jsem se smál také. No a co? Když nejde o život, jde přeci o hovno. Mám rád svou ženu, své děti i hory! A jednou... Jednou si budu muset vybrat! Proč ne hned zítra? A stařík na obláčku se znovu pousmál a poplácal mě po rameni. Pak zmizel a potom, že bůh není, nebo se mi to jen všechno zdálo? Možná jsem mrtvý a mé tělo ještě teď leží pod srázem kdesi mezi sutí a zbytky sněhu. Vítr se nad ním prohání a slunce zamyšleně pokukuje po tom, co zbylo z dalšího blázna, který se vydal na hory za dobrodružstvím... Kdo ví? A zítra? Copak na tom záleží? Na světě jsou přece důležitější věci, třeba láska, přátelství a tak podobně. Ale toho idiota, který dělal pro nás jištění, toho bych nejraději zabil!

„Myslíte, doktore, že se z toho dostane?“ zeptala se jej má žena. Viděl jsem ji, jako teď vidím vás.

„Vidíte, jak mu stojí?“ rozesmál se a má drahá polovička přikývla. „S tím si ještě užijete, to mi můžete věřit!“

„A vy?“ zamyslela se. „Vy jste také lezl na hory?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou lékař. „Já miluju jachting, ale ten námořní a moje stará o tom nechce nic slyšet! Kdyby věděla, že jedu za dva měsíce do Španělska, patrně by mě zabila...“

„To se jí nedivím!“ zavrčela. „Myslíte, že bude již zítra k užitku?“

„Kdo? Váš muž, nebo jeho chlouba? Nechcete ještě chvíli počkat? Nebo mu ty hory hodláte vyšukat z hlavy?“ rozesmál se doktor. „Doufám, že moje stará nebude mít stejný nápad!“

Pousmál jsem se. Znovu jsem se probudil z bílé nicoty. Vítr si se mnou pohrával. Bylo zamračeno a padal drobný sníh. Slunce zatím nevyšlo a já stále visel na poslední skobě, která mi zbyla. Jen tu římsu jsem marně hledal očima. Ruce i nohy jsem měl zmrzlé a bez citu. Kdybych mohl, odřízl bych se od lana, ale nešlo to. Všude okolo mně byla jen bílá kaše, nejasné obrysy hor a vlezlý sníh se studeným větrem, který ani nerozuměl česky. A čas se vlekl s neúprosnou pomalostí a já jsem čekal, kdy povolí i ta poslední. Náhle jsem někoho spatřil. Někdo na mě mával, usmíval se a kouřil jako elektrárenský komín. Kdo to byl? Bylo mi to jedno. Rozuměl mi a něco mi říkal. Všechno prý bude zase dobré, zítra si už prý na nic ani nevzpomenu!

Nedokázal jsem jej k nikomu přirovnat, byl však docela milý a usmíval se. A mi se zdálo, že jej odněkud znám. Nakonec mi to bylo jedno. Vítr dál hučel mezi skalami a sníh stále padal z bílého nebe. Jen to lano se divoce komíhalo sem a tam, dokud se také nezřítilo kamsi do hlubin. Pak ještě několikrát zahřmělo a život běžel dál...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 35 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 61 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 252 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:17:07 Odpovědět 
   29. 06. 2014

Nerozumím čtenářům, kteří se pod tvé dílko vyjádřili.
Jo, Šímo! Bylo to věrohodný. Jsi mistr. Bezchybný. Atd. atd.
Copak tu nikdo nezná psychologii postav?!
Život hl. hrdinovi visí na vlásku a on zachovává klid, myslí, že už si nikdy nezašuká a zašklebí se. Chce umřít a přitom má doma milující ženu a dvě děti.
 ze dne 01.08.2014, 14:39:47  
   Šíma: Nebo je mu už všechno jedno? Viz stav mysli, ne tak však co se psychologie postav týče, ale stavu těla (mozek je jen stroj). Ale tady jde určitě o věc názoru. Jak se lidé zachovají v situaci, kdy jim jde o život? Když nemají úniku? Smíří se? Budou šílet? Člověk od člověka je jiný a jinak reaguje. Tady nejspíš nejde škatulkovat. Děkuji však za zajímavý a podnětný komentář.
 Arda 02.05.2014, 21:29:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Arda ze dne 02.05.2014, 21:06:34

   Jen mi tam trošku vadila ta sprostá slova, ale to je můj problém...
To, že je to starý textík, to mu neubírá na dokonalosti...
 ze dne 02.05.2014, 21:46:57  
   Šíma: Za jadrná slůvka se omlouvám, ale pocházím z dělnické rodiny, otec mluví občas jako havíř, matce to sice vadí, ale co naděláme! ;-) I tak se to trochu promítlo i v mé tvorbě, občas mí hrdinové také mluví sprostě...

Ještě jednou díky a pěkný večer přeji.
 Arda 02.05.2014, 21:06:34 Odpovědět 
   Skvělá atmosféra :D
Opravdu jsem se do hrdiny vžila. Fakt moc hezky napsané. Jste mistr písmenek a slov.
 ze dne 02.05.2014, 21:20:32  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík! ;-)

P.S. Jo, pěkně starý textík, ale jsem rád, že se líbil. Má poklona...
 sperglovka 03.01.2012, 23:48:21 Odpovědět 
   Super, má to šťávu! :-)
 ze dne 04.01.2012, 13:09:11  
   Šíma: Díky. ;-)
 cojsemtochtělříct 14.02.2011, 7:27:48 Odpovědět 
   Před pár dny jsem tuhle krásnou povídku četl a dnes zjišťuji, že jsem zapoměl na komentík. Tedy - napsal jsi to tak věrohodně, že mi v obýváku omrzla ruka. Dík za hezké čtení a ... hory nebrat! :))
1*
 ze dne 14.02.2011, 11:50:15  
   Šíma: Nemusíš se bát, nejsem horolezec, trpím závratí! ;-) Dík za zastavení a komentík!
 Bodlinka 15.05.2010, 12:57:03 Odpovědět 
   Super počteníčko - volám "Šíma, umí!" (za jedna)
 ze dne 15.05.2010, 13:15:22  
   Šíma: šíma odpovídá: Děkujíííí, potěšení na mé straně! ;-)
 Aini 24.04.2010, 17:38:17 Odpovědět 
   Ši: no tak co jsem to zase našla?
:-)))
1
 ze dne 24.04.2010, 18:20:23  
   Šíma: No... Já... Nevím! Povídku? ;-)))

Doufám, že se alespoň trochu líbila a děkuji za zastavení a komentík!

P.S. Pokud ses pobavila, je potěšení na mé straně! (mrk)
 Apolenka 13.03.2009, 14:20:36 Odpovědět 
   To je perla, já se klaním a dávám jedna.
 ze dne 13.03.2009, 16:53:22  
   Šíma: No, páni... Já se klaním také a děkuji! ;-)
 Luciášek 15.08.2008, 23:59:19 Odpovědět 
   Tak tohle je opravdu skvělé! Všechno ostatní už tu řekli ostatní:o) za 1
 ze dne 16.08.2008, 11:40:04  
   Šíma: Hm... Tedy... Slečno! ;-) Hezký den přeji a příjemné prožití víkendu! ;-)
 ze dne 16.08.2008, 11:38:50  
   Šíma: Děkuji, pane! ;-)
 Lollo 19.07.2008, 16:41:38 Odpovědět 
   No tak se také usmívám jak měsíček na hnoji. Možná místama až moc drsný výrazy, ale až budu někde viset na skobě, tak taky budu asi sprostá jak dlaždič:-)
 ze dne 19.07.2008, 17:17:48  
   Šíma: Dík za návštěvu a komentík! ;-)
 Arvinej 19.07.2008, 15:58:20 Odpovědět 
   šímo, dovolím si v tom nejlépe myšleném smyslu trochu zapochybovat - psal's to vůbec ty? přijde mi to strašně nešímovské, úplně se z toho vytratil tvůj přirozený styl, třeba je to tou (mimochodem výbornou) atmosférou, třeba mnou... nevím.
asi jediná chybička: když mluví manželka, radši bych jí nechal promlouvat nespisovněji. tady mě to přímo zarazilo: jako ženské prdelky a ty jsi jen jeden veliký ocas, který si nedá říct...
 ze dne 19.07.2008, 16:07:48  
   Šíma: :-DDD Ahoj, psal jsem to... ;-)

Díky za zastavení a komentík... Do jaké míry je toto dílko "nešímovské" to skutečně netuším! ;-)
 Kondrakar 09.05.2008, 17:03:05 Odpovědět 
   Paráda. Betálnej příběh. Zasmál jsem se a znovu si připomněl jak hory dokáží být zrádné a nebezpečné. Souhlasim s Tomášem, že doktor by asi takhle nemluvil, ale to je jedno
 ze dne 10.05.2008, 16:50:56  
   Šíma: Ahoj, díky za zastavení a komentík! ;-)

P.S. Máš pravdu, ale jak už jsem někde uvedl, ten doktor byl možná jen výplodem hrdinovy choré myslí! :-DDD
 Tomáš P. 05.05.2008, 17:06:36 Odpovědět 
   Šímo, ty bláho! Ty mi dáváš! Prostě bezchybný! : )
Skoro.
Zkus se pořádně zamyslet nad těma přímejma řečma. Jednotlivý "hlášky" jsou dobrý, ale někdy neseděj jako bezprostřední reakce na předchozí přímou řeč... Jinak se obávám že doktor by takhle s pacientovou manželkou nemluvil tak jako celkově... :D
Nevadí. Jednoznačně jedna ; )
 ze dne 06.05.2008, 8:54:03  
   Šíma: Ahoj Tomáši, možná se to našemu hrdinovi všechno zdálo a v Praze nikdy nebyl, třeba měl halucinace, kdo ví? :-DDD

Díky za zastavení a komentík! ;-)
 Vanessa Kuzníková 03.04.2008, 0:06:10 Odpovědět 
   Tak jsem se vesele zasmála. Měla jsme pocit, že se tu nesmí psát tak pregnantně, ale jak vidím pocity mě zklamali. Jednou napíšu o tom jak jsem stěhovala po schodech nábytek a ta krásná židle tak pěkně padala a padala...z jedenáctého patra...
 ze dne 03.04.2008, 11:35:34  
   Šíma: Padající židle z 11. patra? To by mohlo být zajímavé, i kdyby se jen kutálela ze schodů! :-DDD Díky za návštěvu a komentík! ;-)
 Jacqueline 30.03.2008, 18:32:56 Odpovědět 
   Téma neklišovité, leč ani neoriginální. Takové to visení na vlásku je pro mě už poněkud nudné. Vypravěč, slohař jsi ale vsktuku dobrý, ikdyž někde už jsem usínala při řekněme zdlouhavém a znovuopakujícím se kontextu. Toho často omílaného kreténa bych občas i obměnila...
Ale co na tom záleží... ty jsi ty a má kritika jen má kritika...
Takže díky za milé počtení, ikdyž bez té třešně originality ;o)
 ze dne 30.03.2008, 18:53:40  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! ;-)
 Imperial Angel 21.03.2008, 11:08:36 Odpovědět 
   Tak tohle mě dostalo :)...Tleskám, opravdu povedené...a jsem ráda, že jsem při čtení nespadla ze židle ;)
Tohle by chtělo 1*...ale budeš se muset spokojit jen s 1, a tu hvězdičku si domysli ;)
 ze dne 21.03.2008, 12:09:53  
   Šíma: :-DDD Provedu! Díky za návštěvu a komentík! ;-)
 Amanda Teil 16.03.2008, 21:40:20 Odpovědět 
   Ahoj Š., napsal jsi t moc hezky!
 ze dne 16.03.2008, 21:41:16  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! ;-) Chtěl jsem napsat jen: Díky, ale kdo ví, zda-li byto stačilo? Hezký večer! :-D
 Povídkář 14.03.2008, 20:21:03 Odpovědět 
   Byl jsem tu a líbilo se mi to. Máš jednu jedničku a samosebou nominaci:-)
 ze dne 14.03.2008, 21:50:13  
   Šíma: :-DDD Díííky, Povídkáři (za návštěvu, komentík, známku a to ostatní také)! ;-)
 JenniferBlack 14.03.2008, 17:51:39 Odpovědět 
   Takže... Typický šímovský humor, typicky šímovsky dlouhé, typicky skvěle napsané. Dobře popsané okolí a situace, takže jsem si to opravdu dokázala představit. Jako příběh to je parádní a vtáhne to do děje, ale vnímala jsem to spíš hlavou, né pocity. Já bych více vykreslila jak se cítil když tam visel. Ale jinak pěkné, čtivé... Co si budeme povídat, ty prostě umíš napsat příběh, tak já už nevím jak to mám pořád komentovat:D
 ze dne 14.03.2008, 18:40:43  
   Šíma: Díky za návštěvu a komentík! ;-)
 lucinda 13.03.2008, 10:14:15 Odpovědět 
   Ahojky Šímo ;)
Četla jsem už včera, nějak nestíhlala napsat ;)
Musím se přiznat, že se mi to líbilo. Celkově, od začátku až do konce ;)

P.S.: Tak si říkám, taky čeká, co mu zítřek přinese ;)))
 ze dne 13.03.2008, 10:15:36  
   Šíma: Díky za zastavení a milý komentík, jsem rád že se Ti dílko líbí! ;-)
 Hanulka222 12.03.2008, 10:55:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222 ze dne 12.03.2008, 8:24:11

   Všechno sveď na chudáka skřítka...

Mimochodem, takovej Zašupšák, to je teprve potvora, co můžeš, schová nebo začantročí :D
No nic, měj se krásně, mizím :-)
 ze dne 12.03.2008, 10:56:07  
   Šíma: Ty také, Hanulko... ;-)

Zašupšák, hezké jméno pro pěkného lotříka! :-D
 Hanulka222 12.03.2008, 8:24:11 Odpovědět 
   Páni, tady se zase něco povedlo... :-)
Akorát by mě zajímalo, proč máš německy s velkým N...
Jinak celkově jsem tam objevila pár přirovnání, ze kterých jsem byla hodně nadšená, vulgarismy se v tom taky vcelku dobře ztratily, a až na opakovaní některých motivů, které trošku brzdily čtení... No prostě 1 :-)
 ze dne 12.03.2008, 10:35:07  
   Šíma: Všechny překlepy a nedoklepy budu směřovat na svého skřítka Překlepníčka! :-DDD

Díky za zastavení a komentář! Jsem rád, že se Ti dílko líbí! ;-)

P.S. Aspoň, že se má šíma na koho (a na co) vymluvit! :-D
 endless 11.03.2008, 21:13:53 Odpovědět 
   Super čtení. Jen bych trochu zkrátila pár před předposledních odstavců....ale ty poslední dva to zachránily. (Promiň. si vždycky musím rejpnout.) nicméně líbilo. 1
 ze dne 11.03.2008, 21:22:47  
   Šíma: Díky! Mám se přiznat? Konec se mi zdál přinejmenším trochu "podivný", ale nechal jsem ho tak, ať se čtenáří trápí a hádají, jak to vlastně dopadlo! ;-)

Ještě jednou díky za zastavení a komentík! :-DDD
 janaj 11.03.2008, 20:14:10 Odpovědět 
   Tak taký zaujímavý príbeh som ešte(nikdy?) nečítala.Príjemné čítanie...a vedel si,či to bola svetlica alebo dymovnica alebo čo?:-)
 ze dne 11.03.2008, 20:33:53  
   Šíma: Asi dýmovnice, hodí se lépe v případě, že je zraněný ve stěně a jde jej tak lépe lokalizovat! Na moři by se patrně hodila spíše ta světlice! ;-) Ale kdo ví?

Díky za zastavení a komentík! Přeji hezký večer! ;-)
 Dědek 11.03.2008, 18:48:54 Odpovědět 
   Milý Šimíku, jsi prostě Mistr.
 ze dne 11.03.2008, 18:57:16  
   Šíma: Ehm... No... Díky za zastavení a komentík, jsem rád, že se Ti dílko líbilo! ;-)
 First Girl 11.03.2008, 15:42:26 Odpovědět 
   Mily Simo, umis ctenare krasne uvest do deje a popsat mu to cele. Opravdu dobre dilko!
 ze dne 11.03.2008, 15:51:40  
   Šíma: Díky! ;-)
 OH 11.03.2008, 13:45:14 Odpovědět 
   Zdar, Šímo. Otec lezl na každou krtičinu od Los ang. po Kátmandů a ještě to často chtěl i po mně, kterej si není jistej životem ani na zemi. Z horolezců je mi na... Ale odlehčil jsi to ... Prima čtení
 ze dne 11.03.2008, 14:25:10  
   Šíma: Dík za komentík a návštěvu! ;-)
 čertíček244 11.03.2008, 11:20:50 Odpovědět 
   Prostě umíš Šímo, pro mně, jako pro milovnici hor ... super. Za jedna. :o)
 ze dne 11.03.2008, 12:13:40  
   Šíma: Jsem rád, že se dílko líbilo! ;-)
 čuk 11.03.2008, 10:46:39 Odpovědět 
   Udrželo mě to v napětí až do konce. Líbí se mi trochu humorné líčení situace, občas tvrdší humor a prostřihy na zmatené sny( ono to však může být časový posun a popisovat i zachránění). I stavbou je to zajímavé. Výborná povídka, s přiměřenou dávkou psychologie. Namíchal jsi to dobře a autenticky.
 ze dne 11.03.2008, 12:13:25  
   Šíma: Díky, čuku! ;-)
 Pelion 11.03.2008, 10:04:46 Odpovědět 
   Výborné! Četl jsem jedním dechem, představoval si na tom laně Tebe a přál jsem si, aby... (to neprozradím) :-)
Tvůj hrdina neztrácí humor ani v tak vyhrocené situaci.
Vysoká čtivost a super téma = jednička!
 ze dne 11.03.2008, 10:11:34  
   Šíma: Díky! ;-)

*trochu se červenající smajl*
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr