» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2140582

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303418 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Plevelná hudba nikomu nevadí? ::

weitinger	publikováno: 10.03.2008, 15:40

***


	Když na portálu seznam.cz zadáte do vyhledávače výraz plevelná hudba, první odkaz je od mé ze všech nejdražší /tohle úsloví s oblibou používal Ephraim Kishom, vypůjčil jsem si ho, mockrát děkuji/. Reagovala na hudbu, která je vtíravá, vlezlá, všudypřítomná…a nazvala ji Plevelná hudba. Vzhledem k tomu, že jsou mezi námi tací, co netuší v čem je problém, dovolil jsem si malé zamyšlení nad tímto negativním jevem současnosti. Nešvary kolem hudby jsou poprvé nastíněny nejmladším posluchačům v učebnici hudební výchovy pro sedmé třídy základních škol. Autorskému kolektivu pod vedením Alexandrose Charalambidise bylo jasné, že tohle téma do osnov nepochybně patří /jsme kulturní národ, nebo si na něj jen hrajeme?/. Je třeba děti obeznámit s hudbou nižší kategorie a upozornit, jak působí na jedince. Výuka ve škole se samozřejmě nezabývá pouze touto tematikou, ale seznamuje děti i s ostatními negativními jevy, jako např. drogami mezi muzikanty /V tomto ohledu vyzněly nejhůře šedesátá a sedmdesátá léta 20. století, žánr populární hudby zvaný rock´n´roll, někdy zkratkovitě pouze rock. Autor, který nebral halucinogeny, jakoby nebyl, démon v něm skládal ty správné písně./, alkoholem, cigaretami, ale i přemírou finančních prostředků poskytující hudebníkům téměř neomezené možnosti. Následovaly excesy typu: předávkování drogami /Jim Morrison, Jimi Hendrix, Kurt Cobain…/ nebo smrt po požití nadměrných dávek alkoholu /Elvis A. Presley, Jiří Schelinger…/. Ale zpátky k tzv. Plevelné hudbě. Co si pod tímto pojmem představit? Těch ukazatelů je víc, pojďme se na ně podívat. Nejprve si dovolím krátký exkurs do období ranného baroka, ke dvoru francouzského krále Ludvíka XIV. Zde působil famózní hráč na violu da gamba Marin Marais /1656–1728/, žák J.-B. Lullyho. Měl neobyčejný věhlas, jeho hudba zářila, přivedl k vrcholu hru na tento nástroj. Dnešním sloganem - mohl si klást podmínky, mecenáši a posluchačstvo mu leželo u nohou. Co to má společného s naším tématem? Marin Marais a plevelná hudba? Taková nevšední nádhera! Ovšem. Jeden z jeho učitelů de Sainte Colombe s tímto postupem nesouhlasil. Sláva a peníze, to není pro skladatele ta správná inspirace, tvrdil. To byl první náznak kritiky komerce v hudbě. Pokora, trpělivost a studium nás přenesou na pomyslnou hranici, kde se rozhoduje, co je hudba konzumní a podbízivá, co je umění. Cesta k tomuto poznání trvá celý život, jeho žák ji opustil příliš brzy, odtud pramenila ona kritika. Názor starého pána budí úsměv na tváři. Dnes není restaurace, baru, supermarketu, kde by něco neznělo /nejhorší je to v období adventu/. To něco nesmí rušit, musí to pouze vytvářet zvukovou kulisu neboť, jak se zdá, člověk deformovaný civilizací si už asi nedokáže představit ticho, a dokáže-li, bojí se ho. Hudba jako kulisa či zvuk otupuje citový život lidí, tito ztrácejí orientaci v kategorii vkusu, ochuzují si tak svůj citový život a vnímání. Cílem je zřejmě ohlušit a vymazat z mozku jakoukoli myšlenku. Stejné je to s rádii kolem nás. Všudypřítomný hluk je velký problém. Když pominu nadměrnou hlasitost, kterou se nehodlám v tomhle textu zabývat /ušní, nosní, krční oddělení našich klinik by jistě řeklo svůj odborný názor zasvěceněji/, tak repertoár, valící se na nás po vzoru známé britské kapely kamenných staříků, svou agresivitou zdárně naplňuje heslo kýč-nostalgie-malost celého světa, spojte se. Dramaturgie se omezuje na dobu, kdy ten či onen redaktor dospíval a co v té době poslouchal. Jiné období je mu cizí, buďto z neznalosti nebo prostě nechce riskovat něco pro něj nové. Interpret zde má svých několik skladeb, které se vysílají kolovrátkovým způsobem pořád dokola. Jsou vyjímky. Většinou žánrová rádia, kde stanice dbá na výběr repertoáru, dnes běžně dostupné na internetu /možnost výběru skladeb dle vlastních požadavků je čím dál častější/. V éteru převládá rádio jako kulisa. Kulisa k čemukoliv. Nedávno jsem dostal na diskusním fóru otázku, zda bych nemohl poradit pěknou jazzovou hudbu k romantické večeři ve dvou /chtěl jsem mu říct, že se k takovým účelům skládala divertimenta – hudba k jídlu a pití, něco jako křupky a oříšky, chce se dodat/. Posluchači asi víc nepotřebují. Já dodávám, braňme se, vypnout knoflík nestačí, za rohem číhá další… Dám příklad z rodného města, ze Znojma. V ulici pod gymnáziem je pěkná, útulná restaurace, komponovaná ve stylu a lá Čína /však je to také její přízvisko/. Personál je příjemný, jídla exotická a velmi chutná, prostředí vkusné, ale… Na barovém pultu stojí hi.fi. věž, ze které se neline ani Yungchem Lhamo, Lama Gyurme, Nusrat Fateh Ali Khan a podobní čínští nebo asijští umělci. Buší zde klasika českých a moravských restaurací: radio Evropa, Blaník, Radiožurnál, Kiss a podobné hrůzy /všichni víme z čeho se skládájí playlisty těchto stanic – převládá Farna, Ledecký, Olympic…/. A nám nezbývá než tiše trpět nebo tam nechodit. Nebo ty telefony. Někomu volám a během čekání mi otravuje život pěkná milá písnička, na kterou ale nejsem naprosto zvědavý. Mám svoji náladu, svoje rozpoložení - a do toho Natalia Oreiro!!! Dalším, neméně závažným příkladem hudby otravné, až vlezlé, je televize. Asi nejhorší je to u reklam. Když se objeví náznak pěkné melodie, je vzápětí utnut, čas 20 sekund na jeden reklamní šot je limitující. To v tom lepším případě. Tvůrci těchto klipů se drží zásady starých stalinistů, totiž: čím hůře, tím lépe. Na vrzání, kvílení a řvaní nejspíš nachytají nejvíc potenciálních zákazníků. Nevím!? Podobné je to i u filmů, kde s naprosto chladným kalkulem neustále vykrádají klasická díla světových autorů. Kdyby jim alespoň dali nový, modernější kabát nebo aspoň zvuk. To nepřichází v úvahu. Autorská hudba je vzácností, převládá various artists, tzv. směsky nostalgických hitů z nedávných let. Těch příkladů plevelné hudby má každý kolem nespočet. Stačí se rozhlédnout a zamyslet. A jako plevel na zahradě je třeba zlikvidovat, tak i plevel v hudbě kolem je nutné ničit všemi prostředky. Zatím ještě přesně nevíme jak, ale paprsky naděje se rýsují. Např. Svaz pracovníků v obchodním řetězci Hanna zakázal pouštět koledy na svých pracovištích. Se nedivím, slyšet Ježišku, miláčku od rána do večera, ještě k tomu v pracovní době, to by rozhodilo i otrlé. Nakonec ještě zmíním, že zvuková kulisa se dá zkomponovat kvalitně. Jeden příklad za všechny: Brian Eno. Tenhle britský novátor už v sedmdesátých letech pochopil, že na terminálech letišť bude znít něco. Tak nelenil a v roce 1978 složil opus Music for Airports, hudbu pro letiště. Je to navození atmosféry před odletem, během čekání, odbavování, po příletu. Hudba je to minimalistická, nenásilná, plynoucí v čase a prostoru. Někdy si ani nevšimnete, že něco hraje. Přeji hezký zvuk a dobrou náladu při poslechu neplevelné hudby. Prameny: A. Charalambidis a kol.: Hudební výchova pro 7. ročník ZŠ Vladimír Franz - konference USITT v Denveru, USA; text v časopise Theatre Design & Technology, léto 2000 Návštěva Čínské restaurace, ul. Studentská, Znojmo 1990-2008 Sci-fi vize, rok 2032 EU http://www.allmusic.com/cg/amg.dll?p=amg&sql=10:anfixqq5ldte


celkové hodnocení autora: 88.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaunaz Isa	10.03.2008, 18:06:16

Rozhodně zajímavé čtení. Nutí k zamyšlení a k debatě. Jsem zvědavý, co z toho se tady nakonec stane.

m2m	10.03.2008, 15:40:45

Předem řeknu, že moje známka bude čistě orientační. Tato úvaha je totiž dost kontroverzní, někteří lidé budou s Vámi souhlasit, někteří nikoliv - a ti, co nebudou, Vás nejspíše pěkně pomluví za cosi, co si nemyslím, že jste :-) Možná mám jen jednu dvě otázky... První: Jimi Hendrix se nepředávkoval, ne? V době jeho smrti byl již čistý a zemřel snad na neúmyslné předávkování prášků, které měl předepsané...nebo snad ne? Druhá: Nebylo by lepší použít kulatých závorek, než svislých / ? Kombinace .../ vypadá poněkud...prazvláštně :-) - v literárním útvaru. Sloh Vám nemůžu snad ani hodnotit, Vy jste určitě profesor či učitel, tohle je prostě maximálně profesní styl :-) Můžu se jen pozastavit nad samotnou úvahou. Jak jsem řekl, někteří Vás pošlou kamsi, jiní s Vámi budou souhlasit. Já s Vámi souhlasím. Osobně jako plevelnou hudbu vnímám právě všechno popovější, prvoplánovější, kýčovité a bez nadsázky vtíravé, co slýchám denně, když nakupuji, když někdo poslouchá rádio. Nejsem žádný velký konzument muziky, mám svých pět šest oblíbenců, všechno jsou to poměrně - dle mě - technicky skvěle provedé věci tvrdšího rázu, experimentální metalové bandy... Ale když si uvědomím, co při práci poslouchám já a co jiní, nezbývá mi, než souhlasit. Možná se pletu, možná nakonec můj výběr je plevelná muzika, ale pro mě nikoliv. Hudba je až příliš subjektivní záležitost, někdo Vás za tuto úvahu odsoudí, jiní nikoliv. Já můžu jen, jak jsem řekl hned na začátku, hodit svou objektivně orientační známku a ať se vyjádří čtenáři. (Možná by nakonec bylo lepší i tuto úvahu celkově nehodnotit - řemeslně je téměř dokonalá (kromě závorek), což je všechno, co se hodnotit může...v tomto případě.


ze dne 11.03.2008, 16:01:08
m2m: Teď záleží, jak to myslíš...a jak to koneckonců chápu já :-) Otázka závislosti (ať už vyléčené nebo ne) hudebníků se totiž opravdu nemusí jevit tak přímočaře. Ať už jde o vnitřní zápas muzikanta se závislostí nebo ne, je pravda, že ať už Jimi nebo Kurt, oba dva pánové byli víceméně skvělými (a neváhal bych se použít slůvko) geniálními hudebníky, při čemž otázkou zůstává, jestli právě závislost jejich génia nezvyšovala. Ale tahle otázka je trochu od boku, tady jde spíše jen o tu hudbu :-) Jestli je plevelná či nikoliv... A co jako plevelnou hudbu vnímáš :-)


ze dne 11.03.2008, 14:28:24
duddits: Jistě, taky se nechci pitvat v historii (i když myslím, že autor by si měl být informacemi, které hází na plac, jistý) - spíš bych uvažoval nad tím, jestli se na tenhle problém (tedy různé závislosti muzikantů) nedá pohlížet i jinak, méně přímočaře... Vím, že tu už odbíhám od tebou nastoleného tématu, jen mi ta otázka přišla zajímavá (jak KI napsal - nutí k přemýšlení a diskuzi;)).


ze dne 11.03.2008, 8:13:09
weitinger: Nešlo mi o to úplně přesně popisovat příčiny úmrtí těch hvězd (to je otázka pro kriminálku Londýn, resp. Seattle), jen naznačit možné důsledky jejich počínání. Ovšem v žádném případě to nesnižuje jejich vklad do populární hudby 20. století.


ze dne 10.03.2008, 19:08:18
m2m: No jo, Kurt se měl odprásknout brokovnicí, to mi úplně vypadlo z hlavy. :-) Taky si vzpomínám na cosi o otravě náplní z pera nebo co :-)


ze dne 10.03.2008, 18:18:49
duddits: A pokud se nemýlím, ani u Kurta Cobaina to nebylo tak jednoznačné... Celkově mám z textu pocit jakési unáhlené paušalizace. To ovšem neznamená, že s ním jako celkem nesouhlasím - právě naopak.


ze dne 10.03.2008, 15:48:11
m2m: :-) Tak jsem sám sebe nakonec neposlechl :-)