Tohle je jeden z mých prvních výtvorů, které jsem se odvážila publikovat. :)
P.S. Není to pokračování Tichých výkřiků, jen jsem nevěděla jak to mám jinak nazvat. |
| |
|
|
Noc je jediné světlo v mém životě.
A bezesný spánek je jeho smyslem.
Není cesty zpět.
Nevidíš?
Chováš se jako bys měl zavázané oči.
Ale nemáš a přesto mě nevidíš.
Tehdy byla tma.
A tehdy jsi mě viděl.
Tiše křičím bolestí.
Jak řeže do mě tisíc tvých nehtů.
Neslyšíš?
Nenávidím tě.
A přitom tě nechci ztratit.
Protože...
Proč vlastně?
Nevíš?
Mám v sobě něco, co patří i tobě.
A to něco bude chtít za devět měsíců žít...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 21 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
