|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39221 příspěvků, 5717 autorů a 388914 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Chyťte si skřítka ::
Příspěvek je součásti workshopu: Zítřek
 endless |
publikováno: 10.03.2008, 7:10
|
| (Adrianovi) |
| |
|
|
- …..a že za okny chodil déšť a že jim hrál jak na píšťaly, a že byli moc ospalí, sotva si….
- A mami? Kdy pudeme pro ty brusle?
- Zítra.
- Určitě?
- To víš že jo. Hned zítra. A spi už….
Každej den se ptám, kdy už bude Zítra. Teta říká, že hned jak vstanu, jen co se jednou vyspím. Říká to teta Markéta, i Ivana a dokonce i teta Dobrovská, co nechce, abychom jí řikali jménem – teda křestním. Říkaj to všechny a neděje se nic. Velký kluci se mi smějou, že jsem pako.
Tvářim se, že mě to nebere, ale jakmile se probudím, zjišťuju, jestli se něco nezměnilo…..ale zejtra bude zas až zejtra – někam to pokaždý uklouzne. Každý ráno je znova dnes a máma nikde.
Doufám, že už vstala. Když jsem ji naposled viděl, ležela pořád ještě v posteli. Ale musí mi přece koupit ty brusle, slíbila to. Vždycky udělala to, co slíbila. I když pak táta křičel a bouchal dveřma a věcma a tak. A i když si pak našel jinou paní, a každej den si s ní smskoval a občas, když si myslel, že spíme, tak s ní volal a řikal věci, který dřív řikal mámě. Ale máma spala a já jsem nespal a slyšel všechno.
Aspoň teda myslím, že volal tý paní, protože strejdovi Jurkovi ani Mírovi by asi broučku a miláčku neřikal. S těma se zdravil Čau vole a Nazdar kámo. A Jak ti dupou králici, to se mi moc líbilo.
Tu noc předtím, než maminka upadla, šel tatínek taky ven. Maminka řekla, že tatínek už nás asi nemá rád, ale že to nevadí, že my se máme rádi. Ale když mi četla pohádku, tak každý druhý slovo nemohla dál. Já už jsem to nechtěl vidět, tak jsem zavřel oči a dělal, že spím. Ale nespal jsem, až potom.
Vzbudilo mě bouchání a kopání do dveří na chodbě. Dveře byly pootevřený, ale nešly otevřít úplně, jen na mezeru. V tý mezeře jsem na chodbě viděl tatínka. Myslím, že se moc zlobil, ale nekřičel už, mluvil potichu a pomalu. Řekl mi, ať si přinesu židli, zavřu dveře a pomalu vytáhnu řetěz z očka. Když jsem to udělal, dveře se rozlítly. Skoro jsem upad na zem, tatínek běžel do ložnice a něco křičel. Nejdřív jsem myslel, že se něco ptá, ale on křičel na maminku. Chvíli bylo ticho, ale pak maminka začala křičet taky. Slyšel jsem bouchání, oba křičeli moc. Vrátil jsem židli do kuchyně a lehl si do postele. Vzal jsem si Spidermana a dal si deku na obličej. Někdy to pomáhá. Oni ale křičeli dál.
Pak jsem se probudil a všude bylo ticho. Maminka spala, z postele jí koukala jen ruka. Chvíli jsem ji držel a pak jsem jí dal ruku pod deku, aby jí nebyla taková zima. Myslel jsem, že tatínek bude taky spát, když přišel až ráno a já si pustím televizi, kde bude Kouzelná školka a Pat a Mat nebo aspoň starý Králíci z klobouku. Ale tatínek seděl v obýváku, kouřil a koukal na vypnutou televizi. Musel jsem přijít až k němu, aby si mě všimnul, měl oči úplně stejný jako ta zhasnutá obrazovka.
Myslím, že velký kluci se pletou, když řikaj, že zítra nikdy nebude zítra. Normálně ne, jasně. Ale jednou se to stane. Maminka už nebude nemocná a přijede za mnou a půjdem vybrat ty brusle. Nesmím zapomenout jí říct, že i když jsem na pokoji nejmenší, ani jednou jsem se nepočural. (Vlastně jsem si jeden večer trošku cvrknul, ale to nikdo nezjistil a do rána to uschlo, tak se to snad nepočítá….). A že kdyby už byla úplně zdravá, chtěl bych zas domů. Že by mi dočetla tu knížku Chyťte si skřítka. Zapomněl jsem konec a tady to nikdo nezná. Ale ty brusle, to už jsem se rozhod. Musejí být stříbrný a modrý. To vím jistě.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 81 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 116 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 1065 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
