|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303421 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Ztracená magie (18) - Mordoch pro krále ::
 Gandalf |
publikováno: 13.03.2008, 18:43
|
| Kapitola 18. - tentokráte trošku delší, ale snad o to napínavější ;) |
| |
|
|
Kapitola osmnáctá – Mordoch pro krále
Zlatý sál, jak byl nazván sál určený k jednání rady, byl již zcela naplněn a čekalo se jen na oficiální zahájení předsedajícím Leopoldem Potmělým.
Mojmír zaujal čestné místo pro hosta po Leopoldově levici a na okamžik se vrátil časem zpět do svých vzpomínek.
"Zvládneme to, uvidíš," vytrhl jej ze snění Baltazar, podávající čaroději obsáhlý spis. "Tady máš stručný souhrn toho, co jsme už ohledně ztracené magie projednali."
"Ah," zorientoval se Mojmír a nepřítomně spis položil na leštěný dřevěný stůl před sebou.
"A tohle je dnešní program," poklepal ukazováčkem na tenké desky převázané zlatou stuhou. "Leopold si potrpí na detaily," usmál se ještě, když viděl Mojmíra, jak zápasí se stuhou.
Víc už si ti dva neřekli. Baltazar odkráčel na své místo, které bylo o dva stupně níže. Čárymar se ještě více zabalil do pláště a aniž by se seznámil s programem dnešního jednání, odhodil desky stejným směrem, jako dříve spis.
Čaroděj věděl, že v sále jistě bude neznámý cizinec, se kterým měl tu čest mluvit U Zlatého slunce. Dost možná, že má cosi společného s tím, kdo mu promluvil do mysli a odhalil tak jeho úzkostlivě střežené tajemství. A není vyloučeno, že se může jednat o jednu a tu samou osobu.
Svým zrakem se zaměřil na každého, kdo byl otočen čelem k němu. Rychle projížděl tváře. Ale nikdo podezřelý, nebo alespoň nezapadající mezi obyvatele Panteloru.
"Vážení pánové, vážené dámy, vážená rado," započal Leopold teatrální vystoupení, jak už bylo jeho zvykem, "dovolte mi, abych tímto zahájil dnešní jednání čarozemské rady ve věci ztracené magie."
Mojmír jen znuděně mrknul doprava, kde dále hlásal Leopold. Věděl, že než přijde řada na něj, bude to nějaký čas trvat, takže se může buď v klidu vyspat anebo pokračovat nadále ve svém pátrání.
"Ale než přejdeme k prvnímu hlasování o jednotlivých bodech dnešní rozpravy," pokračoval Leopold a pozvedl levou ruku, "dovolte mi přivítat mezi námi Mojmíra Čárymara, bývalého předsedajícího a nynějšího rektora Čárymarovy akademie."
"Prosím?" vyjeveně zazářil čaroděj, nevnímající vůbec nic z Leopoldovy řeči.
"Děkuji," ukončil okamžik slávy předsedající a vrátil se zpět k monotónnímu řečnění.
Není zač, pomyslel si Mojmír. Tím se veškerá pozornost od jeho postavy stáhla. Mohl opět v klidu zkoumat jak radní, tak občany, kteří se přišli na veřejné zasedání jen podívat.
"Nyní žádám váženou radu, aby se připravila na první hlasování. Připomínám, že zelené šátky v natažené pravé ruce znamenají souhlas, kdežto červené v levé naopak nesouhlas. Děkuji."
Tuto zvláštní metodu hlasování zavedl prvně Mojmír a vydržela až do dnes. Chtěl tím předejít věčným sporům, kdy se ještě postaru hlasovalo jen zdvižením pravice pro souhlas či nesouhlas v daný okamžik. Snadno se pak manipulovalo s potřebnými hlasy, když se radní vymlouvali, že zvedali ruku proti a ne pro, což si v onen okamžik neuvědomovali a prý byli zmateni svým okolím.
"Vážený pane předsedající," vznesl hned na začátku námitku radní Půlpán, "dovolte mi, abych před prvním hlasováním požádal o čtvrtinovou přestávku."
"Jaký důvod vás k tomu nutí, pane kolego?" Půlpán zrudl jak rajské a naznačoval cosi překříženýma nohama.
"Je třeba nutné a neodkladné rady, vážený pane předsedo."
Sálem to jen zamručelo.
"Budiž, ale z vámi navrhované čtvrtiny udělám osminu, takže si pospěšte," praštil Leopold otráveně kladívkem do stolu, až vyrušil Mojmíra při hledání podezřelé osoby.
"Děkuji."
Radní Půlpán vystřelil z lavice jak namydlený blesk a v mžiku zmizel za dveřmi. Radní se dali do vášnivých debat a Leopold jen netrpělivě sledoval přesýpací hodiny.
Čárymar se na okamžik pousmál, když si představoval to, co by se stalo, kdyby radnímu nebylo vyhověno. Pak ale jeho úsměv zmizel. V prostorách pro návštěvníky jednání spatřil postavu v cestovním plášti s kapucí nasazenou tak, aby bylo vidět jen málo z tváře.
"Je tu," hlesl tiše a přitáhl si stejnokroj více ke krku. Pohledem probodával tajemnou postavu a snažil se o telepatické spojení.
To už se ale vracel Půlpán klidným krokem a s blaženým výrazem na tváři. V ruce žmoulal zelený šátek a rozdával úsměvy na všechny strany.
"Tímto končím přestávku a obnovuji přerušené jednání," praštil kladívkem Leopold a vrhnul na radního Půlpána vražedný pohled. "Ujměte se, prosím, svých hlasovacích šátků."
Cizinec zbystřil a zvedl hlavu tak, aby měl dobrý výhled na hlasující radní.
"Kdo je pro, aby jako první bod programu dnešního jednání byl Mojmír Čárymar a jeho možný podíl na zmizení magie z Čarozemě?"
Čárymar ukončil pokusy s telepatií, jelikož se zdály být neúspěšné. Namísto toho pohlédl do sálu, kde se již připravovalo k hlasování. Převládaly zelené šátky.
"Děkuji," usmál se pro sebe Leopold, neboť výsledek byl jednoznačný. "A kdo je proti?" Našlo se pár červených šátků, ale spíše jen symbolických. Bylo rozhodnuto.
"Tak to bude rychlé," zašeptal Mojmír a obrátil oči k cizinci.
"Nyní vyhlašuji čtvrtinovou přestávku, abychom mohli sečíst korektně všechny hlasy. Děkuji," ukončil Leopold.
Kromě několika radních a návštěvníků sedících v posledních řadách, zvedl se k odchodu i muž v cestovním plášti. A měl na spěch.
Mojmír nečekal a vyrazil za ním.
"Tak to máme potvrzené," zarazil jej na půli cesty Baltazar, "ale s tím jsme počítali. Záležet bude až na hlasování o tvé vině," mluvil k Mojmírovi, ale ten svého přítele nevnímal.
"Promiň, ale musím si něco..." nedořekl a nadlétl nechápajícího Baltazara.
"Zařídit?" odtušil. Ne vždy čarodějovo chování Baltazar chápal, ale téměř pokaždé si byl jistý tím, že pro to měl dobré důvody. A on Mojmírovi věřil - jako jeden z mála.
Když čaroděj vyplul ze dveří na chladnou chodbu, bylo už pozdě. Po záhadném muži ani stopy. Jen hrstka radních se procházela sem a tam, zapáleně debatujíc o dnešním jednání.
"To nemohl stihnout!" zaklel Mojmír. Pomalu procházel kolem mohutných sloupů a zkoumal každý temný kout.
Jeho pozornost zaujal zlatý svícen, stojící až nebezpečně blízko nachových závěsů. Takových závěsů, které jsou lehké jako hedvábí a jakýkoliv zdroj přímého ohně v jejich blízkosti hraničil s pošetilostí.
Navíc svíce byly netknuté, knoty ještě zatavené v bílém vosku. Že by jen nepozornost služek při čištění ramen svícnu či výměně svící? Možná, ale nemělo by se to stávat. Zvláště zde.
Už se chtěl Mojmír nahnout ke svícnu, aby jej odtáhl dál od závěsu, když v tom jej někdo chytil za ruku.
"Ať mě sama Matylda políbí!" výskla mladá žena kyprých tvarů, "Mojmír Čárymar!"
"Berto?" polkl ztěžka a jen nerad odvrátil zrak od svícnu.
"Můj nejmilovanější profesór, má nejoblíbenější postava na akademii," sepnula ruce a div už neklečela, jak se jí podlamovala kolena, "a on je na návštěvě u nás!"
Čárymar věděl, že Berty se už jen tak nezbaví. Nedokázal to ani po dobu, kdy studovala na akademii, kde se také, jak on se domníval, do něj bezmezně zamilovala. Domníval, jelikož ona nikdy tímto směrem nic neřekla. Avšak její gesta mluvila za ni.
"Kde ty se tu bereš?" napadla ho vcelku hloupá otázka, ale nic lepšího v tom šoku nevymyslel.
"Já?" zasmála se pobaveně. "Já tu přeci bydlím!" Udělala krok vpřed. Její oči se střetly s Mojmírovými. "Ale co vy, pane profesóre," zarděla se a točila špičkou pravé nohy na podlaze.
"Mám tu nějaké jednání. To víš, rada pořád něco řeší," snažil se jí vykroutit a pokukoval po někom z radních, že by se k němu připojil.
"Vy? A tady?" koulela očima. "Snad to nebude nic vážnýho, pane profesóre," uculovala se stále.
"Nemusíš mít strach, Berto. Nic, co bych nezvládl."
"Vy jste prostě úžas!" zalichotila dívčina.
"Úžas?" svraštil Mojmír obočí. "Á, už mě volají," zaradoval se čaroděj a mávnul na netrpělivého Baltazara u dveří do sálu.
"Tak to já vás nebudu zdržovat. Ale určitě si pak musíme spolu někam zajít sednout a popovídat si. Viďte," vysoukala ze sebe snad první pokus o pozvání na schůzku.
"To určitě," kývnul Mojmír, "určitě musíme. Tak se měj."
"Ale ne, to vy se mějte, pane profesóre," mávla rukou a dlouze se zahleděla do těch světélkujících očí.
Jak to Mojmír nesnášel - profesóre - jako by jej natahovala na skřipec, když vyslovovala dlouhé o.
"S kým jsi to tam mluvil? Málem jsme začali bez tebe!" strachoval se Baltazar a zároveň byl mírně zvědavý.
"Jen stará známá," zabručel Mojmír a nedalo mu to - ještě jednou se otočil, aby pohlédl na ten nešikovně umístěný svícen.
"Moc stará mi nepřijde," usmál se a chtěl Čárymara pobídnout ať jde první.
"Stráže!" křičel naplno Mojmír a rychle se vznesl do vzduchu.
"Co blázníš?" volal za ním Baltazar a ihned zabouchl dveře, aby to nebylo slyšet dovnitř.
"Stráž! Rychle sem!" trval na svém čaroděj.
"Mojmíre! Pojď dolů a neblázni. Chceš, aby tě zavřeli hned teď?!" Baltazar ale nemohl vidět to, co jeho přítel vytušil a nyní si i potvrdil.
"Stráž!!" řval už téměř hystericky a vznášel se u stropu.
"Mojmíre!"
"Je tu měňavec!" V okamžiku, kdy to dořekl, dal se svícen do pohybu.
"Co to..." zarazil se Baltazar a ani si nevšiml, jak začínají radní vybíhat za jeho zády ze sálu.
"Nikdo se ho nedotýkejte! Nikdo!" varoval čaroděj.
Svícen roztáhl svá zlatá ramena a začal nabývat na objemu. Zlatý kov se přeléval sem a tam. Vosk svící roztál jako led vhozený do ohně. Výškou už mohl konkurovat dospělému muži. Každým okamžikem nabíral více lidské rysy, až se celá metamorfóza zastavila. Na místě, kde ještě před chvílí stál chladný svícen, nyní sípalo prapodivné stvoření podobné nahému člověku, ale s očima prázdnýma až z toho šel mráz po zádech.
"Zabte tu zrůdu!" křičel v pochodu Leopold a očima hledal stráže v davu lidí.
"Ne!" okřikl ho Mojmír. "Musíme vědět, proč tu je."
"Tady rozhoduji já!" dupl si předsedající rady a chytl za límec ztrácejícího se strážného: "Ty jsi neslyšel?! Zabij to! A hned!"
Vystrašený muž se narovnal a navzdory hrůze, jež se ho zmocňovala při pohledu na stvoření, vykročil s mečem pevně sevřeným v obou rukách.
"Moj..." zachraptěl měňavec a prázdnýma očima si prohlížel každého v davu.
"Pojďte dolů, Mojmíre. Nemusíte se ho bát, moji muži to vyřídí," halekal do výše Leopold. Jedním okem sledoval čaroděje a druhým ostřil na strážce, blížícího se ke stvoření.
"Já se nebojím jeho!" Okřikl jej Čárymar a cosi si brumlal pro sebe.
"Mojmír..." sípala zrůda a zvedla hlavu ke stropu. "Mojmír..."
"Tak bude to!" popoháněl Leopold strážného, ale sám raději o kousek couvl.
"Zemři!" dodal si odvahy voják a s křikem se vrhnul vstříc měňavci.
"Mojmír to ví!" dokončil větu netvor v okamžiku, kdy jeho slizkou hrudí, pokrytou jen tenkou kůží, projela ostrá čepel ocelového meče.
Chodba potemněla. Strážný znechuceně vytáhl meč z břicha té stvůry a nejistým pohledem dal svému pánovi najevo, že svůj úkol splnil.
Leopold kývl. Byl spokojen. Šero houstlo a sotva bylo vidět na ostatní kolem.
"Je - je mrtvý?" zeptal se kdosi v davu radních.
"Je, můj pane," uklonil se muž s mečem a pohlédl krátce na Mojmíra.
"Dobrá práce," pousmál se Leopold. Dále však byl znepokojen všudypřítomným šerem. "Můžeš jít," poplácal vojáka po zádech.
Strážný se zazubil, čímž odhalil odporné tesáky, ostré jako jehly. Rychlým pohybem probodl Leopoldovi srdce a ještě meč prudkým pohybem otočil uvnitř.
Mrtvola měňavce na zemi se náhle smrskla a zase natáhla. Na zemi ležel strážný s probodnutým břichem. A Leopoldovi se přímo před očima proměnil strážný v měňavce. Více už neviděl.
"Dobrá práce," řekl tajemný hlas, vycházející zhruba z toho místa, kde předtím stál svícen. Nyní to byl nejtemnější kout chodby. "Můžeš jít."
Po těchto slovech se měňavec smrštil tak rychle, až to zapraskalo, jak se kosti nestihly přizpůsobit náhlé změně. Jakýsi hlodavec jen zapískal a zmizel v dlouhé chodbě.
Všichni stáli jako opaření, zraky uvržené na právě zavražděného Leopolda. Jediný Mojmír se nenechal vyvést z míry, jakoby celou situaci předvídal.
"Nesestoupíš níž, Mojmíre?" ozvalo se znova z kouta a skrytá postava nyní vystoupila ven.
"Ty kryso!" křikl čaroděj a sjel k zemi jako blesk.
"Jedna krysa ti právě pláchla, čaroději," usmál se stín a udělal ve vzduchu půlkruh, čímž místnost získala zpět přirozené světlo.
"Šerlen! Měl jsem to tušit," zářil Mojmír, jako by chtěl tím světlem spálit samu podstatu stínu.
"Měl, hlupáku. Jenže už je pozdě, dozvěděl ses až příliš, aniž by ses musel na cokoliv zeptat rady. Všichni toho už víte příliš. A to není dobré," usmál se tím nejodpornějším způsobem, jak to jen stíny dokážou.
"Jsi v Panteloru, stíne! Tvé jednání bude mít fatální následky. Tady se o nic nepokusíš," byl si jistý Mojmír a snažil se držet odstup.
"A kdo," ztišil hlas Šerlen, "můj drahý příteli, řekl, že to budu já?" usmál se znova. V tom úsměvu bylo opovržení, neskutečná zloba a zášť zároveň.
"Snad ta tvá krysa, co raději pláchla?"
"Proč volat krysy po jedné, když tu mám krysaře." Tahle věta čaroděje zasáhla, aniž by věděl proč.
"Zmiz odtud!" trval na svém Mojmír.
"Mojmíre, příteli," nahnul se k němu stín a náhle zvýšil hlas natolik, aby si byl jistý, že dolehne i k těm nejvzdálenějším uším: "Copak dělá tvá zesnulá žena, hm?"
Baltazar už chtěl zasáhnout, ale prudký pohyb Mojmírovy paže mu v tom zabránil. V tom neskonalém klidu, co po stínově poslední větě nastalo, by bylo slyšet i spadnutí jehly na zem, kdyby to někdo udělal.
"Nech mou ženu na pokoji!" dusil se hněvem Čárymar a rychle nabíral záři do svého pulzujícího těla.
"To ti nemohu slíbit," zachechtal se pobaveně, "ale něco ti povím. Nikdy bych nevěřil, že ta mrcha dokáže tolik vřískat, když jí škrtíš a kousek po kousku z ní vyprchává život. To ti asi neřekla, co?"
Mojmír zazářil a na okamžik se vrátil do vzpomínek na svou ženu. Viděl její úsměv, cítil její vůni. Vzpomínal, jak se spolu smáli všemu a jak jej zasáhlo, když tragicky zahynula při pádu z koně. Jako by to bylo dnes.
Ostré světlo pohaslo a namísto bílého čarodějova těla tu byla černá skvrna. Jakoby v něm vyhasl veškerý život i naděje.
V okamžiku se černá opět změnila v bílou a jako ohromný gejzír energie, vytrysklo na všechny strany oslepující světlo.
"Znič mě a hned," řval Mojmír, "nebo zničím já tebe ať už jsi kdekoliv!" Stín neměl odpovědi. Světlo jej však nijak nezasáhlo. "Vysaji z tebe duši, jako se vysává z rány jed!"
Po těchto slovech Čárymar natáhl ruce směrem ke stínu a pronesl cosi, čemu nikdo nerozuměl. Černá energie z Šerlenova těla jakoby s nechutí opouštěla jeho tělo a přecházela k čaroději.
"Mordoch!" vykřikl náhle někdo z davu.
"Je to Mordoch!" přidali se ostatní.
Mordoch, mordoch, mordoch, znělo Mojmírovi hlavou.
"Mordoch!" vykřikl polekaně čaroděj a v okamžení přestal nasávat Šerlenovu temnou duši.
"Z příkazu krále!" zvolala postava v cestovním plášti na Mojmíra a strhla si kápi.
"Co?" Čárymar byl totálně zmaten. Dokonale tím tak nahrál svému soupeři.
"Z příkazu krále jste zatčen, Mojmíre Čárymare! Za přítomnosti svědků jste byl seznán mordochem a budete odveden a souzen královským tribunálem," dokončila postava a zaměřila na čarodějovo tělo hrubě opracovaný kámen.
"Tak zase někdy na viděnou," zachechtal se Šerlen a ztratil se v nastalém zmatku.
"Jsi můj!" křikl za ním Mojmír, ale cosi mu nedovolovalo udělat jakýkoliv pohyb.
"Půjdeš s námi!" rozkázala postava v plášti a až nyní si mohl Mojmír povšimnout, že má na hlavě stříbrnou čelenku s rudým havranem uprostřed - symbolem královské inkvizice.
"Baltazare!" volal Čárymar na přítele, ale ten jen mlčky sklopil hlavu a udělal cestu dalším dvěma mužům, zřejmě ochrance inkvizitora.
"Mordoch pro krále!" volali ostatní a plivali na Mojmíra, který byl tažen nevídanou silou pocházející z kamene.
Mojmír pohlédl na tělo Leopolda, jak stále leží v kaluži krve, stejně jako strážce s probodnutým břichem. Pohlédl na přítele, ale ten už pohled neopětoval. Nakonec pohlédl sám na sebe ve velikém zrcadle zavěšeném na stěně a bylo mu do pláče. Bez přátel a rodiny, připraven vyslechnout si konečný rozsudek.
Kdesi venku za okny skřehotavě zakrákal černý havran a dveře radního sálu se za Mojmírem Čárymarem zavřely nadobro.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
