obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Žít jen pro zítřek ::

Příspěvek je součásti workshopu: Zítřek
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky na smutnou ( i veselou) notu
 autor čertíček244 publikováno: 16.03.2008, 12:06  
Žít jen pro zítřek,
to není smysl bytí,
však co jiného zbývá,
když dnešek není k žití?

Každý si musí z povídky vybrat to své, udělat si vlastní názor. Nevím co k ní napsat jiného.. Ps: Omlouvám se, že není kurzíva tam, kde by měla být, ale blbne mi počítač. :o(
 

Ležel jsem v neútulném nemocničním pokoji a po očku pozoroval drobounkou černovlásku, která si právě přinášela židli k mé posteli. Byla tu každý den od chvíle, co jsem se probral, ale ač jsem se snažil sebevíc, nemohl jsem si vzpomenout, kdo to vlastně je. Žádné jméno, nic. A přesto mi byla hodně blízká.

„Ahoj Kevine, lásko, jsem tady. Omlouvám se za zpoždění, ale zdržela jsem se v práci.“ Zdělila mi má známá neznámá.

„Proč mi jenom říká lásko, když já ani neznám její jméno?“ Ptal jsem se v duchu sám sebe.

„Jak jsi se měl? Vzpomněl jsi si už na něco?“ Její hlas zněl ochraptěle od potlačovaného pláče. Vlastně plakala skoro pokaždé, když za mnou přišla.

„A co ti mám jako odpovědět? Hm. Můžeš mi to jako říct? Když si pamatuji jen těch šest minut, a pak tmu.“
„Můžeš se jí třeba zeptat na to, jestli to byla ona s kým jsi mluvil před tím, než se to stalo,“ ozvalo se mé skeptické druhé já, o kterém jsem se dozvěděl až v nemocnici. Popravdě, kdybych ho neměl, bylo by mi líp. Mnohem líp.
„Jo klidně ji můžu říct: „Hele, takhle náhodou, nevolal jsem ti těsně před tím, než mě sejmul ten náklaďák? A nedomlouval jsem si s tebou na druhý den schůzku?“ Nejsem blázen,“ bafnul jsem na toho třeštěnce ve mně.
„Klidně, alespoň se dozvíš pravdu,“ prskl mi odpověď, „nebo se bojíš?“
„Bojím,“ přiznal jsem upřímě.
„Čeho prosím tě? Co se ti může stát?“
„Nic, ale nechci ublížit jí.“
„A co si myslíš, že děláš teď? Taky ji ubližuješ. A možná ještě víc!“ Vyslovilo mé já krutou pravdu.
Bezděky jsem se na ní podíval. Seděla blízko, velmi blízko, v hnědých očích se měla odleskly potlačovaných slz a já najednou pocítil touhu se jí dotknout. Utěšit ji. Natáhl jsem ruku, a pak … Jsem ji zbaběle pustil zpátky na bílou peřinu.
„Srabe!“ Komentoval to můj (ne)přítel. „Proč nic neříkáš?“ Optal se mně po chvíli.
„Přemýšlím.“
„O čem?“
„Jak málo stačí k tomu, aby se zítřek změnil na někdy, nebo dokonce na nikdy? Minutu, dvě, tři?“ Překvapivě bylo ticho.
„Nevíš viď, já taky ne.“ V hlavě jsem měl prázdno a jen matně jsem si uvědomoval, že na mě ta žena mluví.

„Budu ti vyprávět o naší svatbě Kevine, chceš? Byla nádherná.“ Dál už jsem ji nevnímal.

„Svatba, řekla svatba? Já přece nejsem ženatej. To bych si přece musel pamatovat!“ Děsil jsem se.
„A víš to tak jistě? Vždyť si ani nevzpomínáš, kdy jsi se narodil, kde jsi žil.“ Přisadil si ten hajzlík v mé hlavě. Bohužel měl pravdu.
Nechal jsem to bez poznámky a znovu se zaposlouchal do sladké melodie jejího hlasu. Doufal jsem, že se dozvím něco, co mi pomůže se rozpomenout na uplynulých …. Kolik vlastně let?
Vyprávěla dlouho. Za oknem se pomalu snášel soumrak a pokoj se halil do šedivých stínů, když se zvedla k odchodu.

„Dobrou noc, miláčku. Přijdu zase zítra,“ řekla a políbila mne na tvář.

„Opravdu přijdeš?“ Ptal jsem se v duchu, ale nahlas neřekl nic. Ani pitomé ahoj.
„Mohl jsi být taky trochu milejší,“ odfrklo si „já“.
„Máš pravdu, mohl.“ Přitakal jsem mu. Chtělo se mi křičet na celý svět, když zavírala dveře. Byl bych brečel sám nad sebou. Ta neskutečná beznaděj.
„Kdo vlastně jsem, co?“ Běželo mi hlavou. „Chlap bez minulosti, bez života, jen s prchavou nadějí na budoucnost, která se mu teď zcvrkla do jednoho dne, kterým byl zítřek. Do těch nekonečných minut čekání na její navštěvu.“ Po tváři se mi koulely slzy, které jsem už ani nezadržoval.
„Sáro!“ Vydechl jsem mezi vzlyky.
„Počkat, řekl jsem, Sáro?“ Prolétlo mi hlavou a bylo po pláči.
„Jo, a co má být?“ Ozvalo se mi v hlavě.
„Nechápeš, řekl jsem jméno, poprvé od té nehody.“
„Nešil! Vždyť ani nevíš, jestli se tak opravdu jmenuje.“ Pokoušelo se mi „já“ zkazit radost.
„Až zítra přijde tak se ji zeptám!“ Pronesl jsem pevně.
„Pche, zítra? Stejně to zapomeneš!“ Vysmálo se mi „já“, ale to už jsem neslyšel, protože jsme usnul s nadějí na lepší zítřky.


 celkové hodnocení autora: 96.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 15.04.2008, 14:49:01 Odpovědět 
   Tak - samotný příběh se četl úplně sám. Je to jako tunel se světlem na konci - perfektně to sedí k tématu... Jen bych chtěla upozornit na časté chybky ji/jí a občas chybí čárka...
 ze dne 15.04.2008, 17:40:33  
   čertíček244: Díky Nancy, já vím, korekci dílka dělám, ale občas něco přehlídnu :o( nebo mi chybu udělá počítač při vkládání. :o( PS: Ještě jsem ti chtěla poděkovat za tu čest, být ve tvých oblíbených, zlobý mně vzkazy, takže díky.
 Svetla 22.03.2008, 9:19:33 Odpovědět 
   K smíchu mně to nepřišlo. Souhlasím spíš s Te Bi. 1 /Jsem druhý Santa hned po Šímovi/.
 ze dne 23.03.2008, 14:27:08  
   čertíček244: Díky Svetlo za komentář i za jedničku.
 Te Bi 17.03.2008, 17:07:45 Odpovědět 
   Popravdě, mně to přijde spíš moc smutný, ale ten konec je taková ta žárovka ve tmě. :) Působí to celkem emotivně, prostě se mi to líbilo.
 ze dne 17.03.2008, 17:37:23  
   čertíček244: Te Bi díky za tvůj komentář, každý tu povídku vidí jinak ... Viv třeba přišla k smíchu ...
 Jackie Decker 17.03.2008, 15:13:50 Odpovědět 
   Tak na to že povídky běžně nepíšeš je tohel moc povedené. Opravdu. Líbí se mi vnitří dohady... Mám ráda psycvhologicky založené nebo zvlští hlavní postavy. Má tu velkou hlubokou myšlenku netradičně zpracovanou. Moc se mi to líbí... :-)
 ze dne 17.03.2008, 17:36:22  
   čertíček244: Díky Jackie :o)
 Cyrano 17.03.2008, 12:27:12 Odpovědět 
   Jitunko, Ty mne stále překvapuješ! Úplně jsem se do toho vžil a jako bych to byl já sám tam na tom lůžku, když jsem žádnou černovlásku s biblickým jménem nepoznal. /I když je fakt, že mi napadlo, že ta dívka jsi Ty...Nevím proč, snad si tak představuji čertíčky.../Dávám taky jedničku a nejen proto, že i mně občas říkali vč. mé bývalé, Šímo! Je to takové opravdové a dojemné. I mně se tak nějak potí oči...;o)
 ze dne 17.03.2008, 12:29:50  
   čertíček244: Děkuji ti Cyrano, tvůj komentář vždy potěší a vrátí mi úsměv na tváře. :o) Ps: pro autora nemůže být lepší pochvala, než když čtenář s hrdinou jeho příběh žije... díky Mirku. Moc. :o)
 kulkul 17.03.2008, 7:49:43 Odpovědět 
   Mě vždycky napadá že ta nemocnice přece není nutná, netřeba nasazovat tak atraktivní a silné prostředky k vyjádření odcizení a potěšení z naděje na návrat. V přirozeném "oděvu" by to nepůsobilo tak vymyšleně. Místo "kdy jsi se" dávat radši "kdy ses". Jinak pozitivní, dobré, nevinné, místy je dialog i přirozený.
 ze dne 17.03.2008, 7:54:45  
   čertíček244: Díky kulkule za tvůj komentář, nemocnice ... důsledek :o)
 Viviana-Mori 16.03.2008, 17:32:28 Odpovědět 
   Je to pěkné, a přiznám se, že mě k dílku přitáhl právě ten název, protože stejný motiv mám i ve své básni, kterou se v blízké době chystám publiknout. :-) Jinak, dílko mě kdovíproč rozesmálo. Možná díky asociaci.
 ze dne 16.03.2008, 19:07:54  
   čertíček244: Vivi, dílko mělo jak rozesmát, tak i poskytnout pár momentů k zamyšlení. díky za komentář a těším se na tvou báseň. :o)
 ZITULE 16.03.2008, 14:29:16 Odpovědět 
   I ja s radosti dam za jedna vsechno uz krasne popsal kamarad Šima, take se me pribeh moc libi, jak pise ,urcite si kazdy nalezne ten svuj kousek, ktery se mu zalibi, pis jak vse sama citis, nedej se ovlivnovat, jsi autorka a tak trochu formujes svuj styl a to je krasne. Dekuji moc pekne jsem si pocetla. Zitule
 ze dne 16.03.2008, 16:18:07  
   čertíček244: Díky Zitulko za tvůj milý komentář.
 OH 16.03.2008, 13:52:58 Odpovědět 
   Ahojky, Čertíčku. To samé napsal G. Green v Ministerstvo strachu, ale tam to měl ještě ten zapom. horší, páč se mu moc nechtělo rozpomínat, páč měl na krčku vraždu. Samože jako ty to napsat nedokázal.
Je trochu těžké rozeznat, co je přímá řeč a co jsou myšlenky.
Líbilo!
 ze dne 16.03.2008, 16:17:16  
   čertíček244: já vím, v originále ve Wordu je kurzíva, bohužel m blbne počítač a dělá si co chce. :o(
 Šíma 16.03.2008, 13:49:57 Odpovědět 
   Začínám si připadat jako Santa Claus, nebo Ježíšek, pořád rozdávám jen jedničky a moje kritické Já stále mlčí! :-DDD

Zajímavé dílko, snad bych jen podotknul, že pokud někdo něco říká v duchu, měl by to říkat bez uvozovek, ale možná si mluví dotyčný "polohlasně" sám se sebou! Pokud se tak děje následkem těžké autonehody, když jej sejmul ten náklaďák, pak se není co divit...

Přečetl jsem si Tvé dílko ještě jednou, za docela banální záležitostí a všední momentkou z nemocničního pokoje se čtenáří naskýtá pohled na vnitřní svět Tvého hrdiny, kde se v něm hádá jeho Já a druhé Já (možná vědomí s podvědomím), kdo ví? Za Jedničkou si stojím, přestože se může někomu zdát, že to na jedničku není... ;-)
 ze dne 16.03.2008, 16:16:16  
   čertíček244: Díky moc za komentář Šímo. Ano, hrdina si mluví polohlasně.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Štěstí (má podo...
Vermillion
Mlíko
Deniblue
Tydlibrky čuli ...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr