» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo žije z naděje, zemře hlady."

Walter Benjamin

počet přístupů: 2140593

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303423 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Černé magnólie ::

Syky	publikováno: 18.03.2008, 11:39

...


	Jabloně, hrušně, meruňky, broskve, oskeruše, třešně, višně, moruše, růže, rybíz, maliny, převislé vrby, vinná réva, borůvky, ostružiny, jeřáb, sakury, břízy, zlatý déšť, magnólie. Růžové, zlaté, žluté, fialové, černé, modré, rudé. Krev, housle, gramofon, stolek, na něm čaj. V čaji med. Ve vzduchu umělec. V zahradách duchové. Ta hudba je nahlas. Z gramofonu se ve vlnách řinuly tóny. Viola, klavír, harfa. Harfa?? Byla to harfa? Kdo na tu otázku odpoví? A kdo odpoví na tuto? Ta hudba je nahlas. Ale nikomu nevadí. Není už, kdo by ji mohl slyšet. Růžové, zlaté, žluté, fialové, černé, modré, rudé magnólie. Nanesené na plátno malířem. Ty lhostejně nanesené černé magnólie. Vysmívají se akademikům. To plátno, jako magická čočka, odhaluje. Odhaluje duchy v zahradách. Krev. Ona stéká. Tvoří na zemi rudé zrcátko. Odráží plátno. I zahradu. Ano i zahradu. Všechny břízy, moruše, třešně, růže, zlatý déšť, borůvky. Nedopil čaj. Kdyby teď žil, mrzelo by ho to. Nedopil čaj. A ten med. Ach jak miloval med. Mrzelo by ho, že se zabil. Ale nebyl šťastný. A ta krev stékala. Celá zahrada byla lhostejná. Stále stejně krásná, tak necitlivá. A on tam patřil. On s plátnem, i s krví, i s čajem. Ty housle. To umělec, je tady. Stojí dokonale oděn, ale zut. Bosý cítí trávu mezi prsty na nohách. Kapky rosy. Je ráno? Asi je ráno. Ne moc vhodný čas na život. Ano, na smrt ano. A umělec hraje na housle. A hraje tak dokonale. Všichni by plakali. I on by plakal. Mrzelo by ho, že nepláče. Pak se umělec schoval zpět do gramofonu, i s houslemi. A ta krev stéká. Sedí na židli (může mrtvý sedět?). Hlavu zakloněnou jako kdyby si to nežití vychutnával. Jednu ruku drží na hrudi. Na té tyrkysovo-fialové vestě. Nohu nataženou, druhou skrčenou pod stolkem. A je tak krásný nebo nádherný. Není smutný. Už není smutný a proto je tak krásný nebo nádherný. Zabil se protože nebyl šťastný. Nemohl být, a věděl proč. A je to ta nejvyšší povinnost člověka. Být šťastný. A proto namaloval ty černé magnólie. I modré a zlaté.


celkové hodnocení autora: 95.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Najla	15.12.2008, 20:32:08

Tohle mě dostalo..je to takové zvláštní,tajemné,jiné?..Každopádně dávám 1 :-)

NoorVijayKhan	19.03.2008, 21:34:30

Báječné! Opravdu... Přesně podle mého gusta, připomněla mi to Galsworthyho... stejného požitkáře jako jsi ty... Spojení Tvých slov... Jedinečné... smrt - Tokajské víno - zlovolná grimasa - růžový grep - skřek - ticho...

Šíma	18.03.2008, 11:55:12

Musel jsem si toto dílko přečíst alespoň 2x a také musím uvést, že se mi toto dílko líbilo! Je docela povedené, plné obrazů a nevyslovených odpovědí na mnohé otázky... Jedna! ;-)

čuk	18.03.2008, 11:38:11

Zajímävý, trochu tajemný a extatický způsob líčení. ZVláštní způsob psaní-kontrast života a smrti, ticha a zvuku. Poetický způsob líčení přechází v prozaické konstatování, takže vzniká plastický obraz situce, který působí. Snad trochu podivně, jako sám vypravěč: zapojený a přesto s odstupem( někdy jakoby jemně ironickým).. Zdá se mi, jako by těch pár okamžiku žilo. Líbilo se mi