obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915140 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39107 příspěvků, 5703 autorů a 388177 komentářů :: on-line: 6 ::
obr

:: Prašivá posádka - 9. díl ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prašivá posádka
 autor Kyako publikováno: 21.03.2008, 11:10  
Ještě to jde. Ještě to pořád jde. Že já mám ale štěstí!
 

Dost ošemetná situace. Neměl jsem zrovna chuť něco jim vykládat o svým bráchovi. Měl jsem si dávat brácha – teda bacha. Víte, děsně dlouho jsme se neviděli. A když to bylo naposled, nedá se říct, že zrovna za příznivých podmínek. On hodně chlastal, většinu času trávil v tavernách… a navíc to byla jeho vina, že jsem tehdy skočil do moře. Já bych vám to vyprávěl celý, mít na to čas. Jenže ono to bylo pěkně zamotaný. Předpokládám, že jsem ještě o Cecílii nemluvil, co? No, začínat to nebudu.
„Vyklop to! Ty máš bráchu?“
„Ne. Nemám na to zrovna chuť.“
„Nemáš zrovna chuť na bráchu?“
„Na toho bych neměl chuť nikdy.“
„Tak nám to řekni!“
„Nejsem cvok, Tuty.“
„To ale od tebe není hezký.“
„To mi vyhovuje.“
„Hele, kluci, to nemá cenu, von se bloknul.“
„Co když do něj šťouchnu?“
„Nezkoušej to, Idiote!“
„Udělá to něco?“
„Radši to nedělej, Idiote, třeba by to bouchlo.“
Haha…ha. Miku, perlíš.
„Ze mě nic nedostanete. Můžete to rovnou vzdát.“
„Tak hele!“
Působivej projev, Tutloune. „Ne.“
„Byl bys férovej.“
„Byl jsem už někdy férovej?“
„Párkrát jo. Už se na to skoro nepamatuju.“
„Hm..“ Já teprv ne.
„Pohádali jste se?“
„…možná.“
„Kvůli lodi?“ Haha... ha. Tuty, perlíš.
„Ts!“
„Kvůli rodinnýmu zázemí?“
Jedna nula, Idiote. „Ne.“
„Kvůli ženský, panebože!“
Káps‘ na to, Miku. Dva body. Ale nepočítej s tím, že ti je někdy přiznám.
„Omlouvám se, jestli jsem o vás někdy řek, že jste nesnesitelný.“
Koukli se po sobě. Vypadalo to dost komicky. Asi si nebyli jistý, jestli mluvim s nima.
„Jste horší.“
Předchozí akci zopakovali a přidali ksicht.
„Hele, nechte už toho. Místo abyste vymejšleli plán, plácáte o blbostech. Idiot může bejt jednou aspoň rád, že se to netýká jenom jeho...“
„My abysme vymejšleli plán? Dyť jsi říkal, že víš, co chceš udělat!“
„Jo, to jsem říkal, neříkám, že ne. Ale to je rozdíl.“ Kouknul jsem před sebe. „Kromě toho už je pozdě, budem muset improvizovat.“
Tomu říkám třetí kosmická. Měl jsem dát větší pozor a rozhlídnout se dřív. Byli jsme v La Trop.
„Koukej, kámo - “
Moment! Něco jsem zaslech. Zved jsem ruku, jakože ticho, a poslouchal.
„Pšt!“
„Cože?“
„Ticho, Idiote!“
„Musíš víc nahlas, když chceš, abych věděl, co říkáš.“
„Zmlkni!“
„Jo tak. Stačilo říct.“
Šláp jsem mu na nohu a on to poslal dál. Někdy mám pocit, že to dělá schválně.
„Co to je?“ zašeptal Mike zatímco pohlavkoval Idiota.
„Někdo si s někým povídá, zdá se.“
„Co budem dělat? Nečekal jsem lidi tak brzo.“
Zavařoval jsem mozkový kolečka, co se dalo. Dost dlouho. A nic.
„Fajn,“ řek jsem nakonec, „když improvizace, tak originální. Nejdřív se schováme… a pak… se uvidí.“
Ulice byly dost opuštěný. Ne že by mi to vadilo. Za těchhle okolností určitě ne. Proběhli jsme kolem několika domů ve snaze dostat se blíž, ale zároveň dostatečně daleko. Vylezli jsme na střechu jedný hodně příruční taverny.
„Tak dělej, sedíš mi na -“
„Jejda, promiň!“
„- hlavě!“
„Buďte už ticho, vy dva! Snažíme se bejt nenápadný, pamatujete?“
„Jo, promiň, kapčo! Au! Kámo!“
Dá to práci, přimět je se soustředit na práci. Ale povedlo se. Zaposlouchali jsme se.
„Cože?! Ronald Black že odplul? Takhle najednou?“
„Jo. Divný, žejo?“
„Co ho to popadlo? Dyť povidal, že se tu zdrží, než přijede Titak Řeželišta.“
„Prej mu někdo ukrad loď.“
„Co? Ksichtivýmu Ronovi někdo ukrad loď? Tý, tak to musel bejt namakanej borec!“
Idiot se zakřenil jak opice s hlavou ve zmrzlině.
„Kerou mu čajzli?“
„Kapitánskou. Prej, sem slyšel.“
„Nekecej! Tak to jí asi dá hledat, ne?“
„Můžeš se vsadit, že tohle si vyřídí s tim zlodějem sám.“
Chvíli bylo ticho. Idiotovi ten křen na obličeji zamrz.
„Myslíš, že tim Ron ztratí autoritu?“
„Moh by. Začíná to bejt starej moula.“
„Viděl někdo toho, co to ukrad?“
„Vo tom nevim. Já rozhodně ne.“
Pche, namakanej borec! Kdybych jim představil Idiota jako „namakanýho borce, co ukrad Horizont“…
Počkali jsme, dokud neodezněli v dáli, a slezli jsme. Idiot pořád nevěděl, jak se má tvářit. Mike vypadal sarkasticky pobaveně a Tutloun se nervózně ošíval. Já se snažil vypadat suverénně jako obvykle, ale nejsem si jistej, jestli mi to šlo.
Titak Řeželišta je drsnej týpek, co spolupracuje s každým, kdo má něco proti královně. Jednou, to už je ale hodně dávno, ho pekelně namíchla, když mu odmítla věnovat Platinový prkno. Co se týče Platinovýho prkna, vím jenom to, co většina lidí: je to jediná část lodi praotce královský rodiny Bombardiniho Bufa, která z tý lodi zbyla, a říká se, že kdo ho má na lodi, neztratí se na moři a má štěstí na vítr a podobný ptákoviny, včetně toho, že má chvilkový stavy neviditelnosti. Dokonce jsem slyšel, že některý piráti takovouhle neviditelnou lodí přímo propluli, aniž by to zaregistrovali, a bez jakýkoliv újmy.
Jestli je to pravda, nevím. A upřímně řečeno je mi ňáký Prkno putna. Zajímavější je sám Titak. Proslýchá se, že je příbuzným královský rodiny, dokonce ani ne moc vzdáleným, ale královna se ho zřekla po tom, co se jednou vloupal do královský loděnice a zkusil si to Prkno „jenom vyzkoušet“, jak sám s oblibou tvrdí. Od tý doby dělá spoustu různejch problémů, většinou je z toho děsná aféra, protože přece jenom krev je krev, a to mu nikdo nevezme. Měl něco asi s milionem mladejch pirátek, lidi mu říkaj Don Titak. Což o to, je to mladej hezkej kluk (to Prkno se pokusil ukrást ve dvanácti, jenom tak pro přesnost), má slušnou loď, u posádky respekt, a to asi proto, že je fér a fajn. Jednou jsem ho u sebe schoval, když se mu začala situace, částečně si za to moh sám, lehce vymykat z rukou. Pomoh jsem mu dostat se z toho a jsou z nás kámoši. Řek mi, že když budu něco potřebovat, mám přijít – když ho najdu.
Což se mi teď náramně hodilo.
„Změna plánu. Počkáme na Titaka.“
Idiot s Tutlounem si zase vyměnili kuk.
„Fajn, nic proti,“ utrousil Mike. „Co budem dělat, než přijede?“
„No... budem nenápadný a pudem zapít úspěch.“
„Kterej úspěch?“ Idiot.
„Riskantní, ne?“ Tuty.
„Ne. Asi vám přece jenom něco o bráchovi řeknu.“


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 57 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Adrastea 21.03.2008, 11:10:22 Odpovědět 
   Tak konečně další díl. Za tu dobu jsem už zapomněla, o co se naposledy jednalo, ale díky tomu osobitému humoru a charakteru postav stačila chvilka a byla jsem zpět v obraze. Občas jsem sice byla lehce zmatená z toho, že nevím, kdo kterou konrétní větu říká, ale ti piráti jsou stejně jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, takže tím příběh nijak zvlášť netrpí. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Cindy Michelle
(15.4.2019, 13:19)
Banhoff
(13.4.2019, 11:10)
Luigi 69
(9.4.2019, 14:33)
anal
(6.4.2019, 14:58)
obr
obr obr obr
obr
TAJEMSTVÍ, KTER...
KlaraViznerova
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Lidé
dida
obr
obr obr obr
obr

Na dno (2/2)
Ashlley
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr