obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Witch and vampire I. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Witch and vampire
 autor Mon publikováno: 19.03.2008, 22:27  
Poďte si vypočuť príbeh z dávnych čias, keď ešte existovala mágia a ľudia sa báli všetkého neznámeho. Príbeh o krehkej čarodejnici s tajomnou minulosťou a jej spoločníkovi upírovi.
 

Slnko pomaly mizlo za horizontom a ulice nemalého mestečka sa začali vyprázdňovať. Stíchol aj ruch na hlavnej ulici, kde obchodníci vyprevádzali posledných zákazníkov, aby sa aj oni mohli vrátiť k svojej rodine. Každý sa ponáhľal, len jediná postava z toho davu kráčala pokojne. Ľudia ju ignorovali alebo sa o to snažili a obchádzali ju, lebo im naháňala strach. Boli to iba vidiečania odtrhnutí od ostatného sveta a to iba zvyšovalo ich poverčivosť. Žene nevadili ich kradmé pohľady, ani to, keď v ich očiach zazrela číry strach. Napriek chladu bola oblečená do ľahkých čiernych šiat a korzetu, ktorý zvýražňoval jej štíhly pás. Hnedé mierne zvlnené vlasy voľne povievali v chladnom večernom vánku, na plných perách sa jej objavil pobavený úsmev a v tmavých hnedých očiach horeli plamienky života. Celý jej zvláštny výzor dopĺňal náhrdelník s prísveskom, ktorý zobrazoval podivný ornament. Bolo zaujímavé, že táto žena s tvárou anjela, naháňala dedinčanom väčší strach ako vlci, ktorých občas hlad donútil vojsť do dediny.
Žena zastala presne v strede námestia, ktoré sa medzitým vyprázdnilo. Poslední obchodníci sa rýchlo ponáhľali preč a ona ich vyprevádzala pohľadom. Za chrbtom začula podozrivý zvuk a tak sa otočila a zažmúrila do tmavej uličky, kde zbadala plamene faklí. Nahnevane zasyčala, keď uvidela asi desiatich statných mužov s vidlami a povrazom. Nemusela ani hádať na čo sa prichystali.
„Blázni,“ šepla a s pohľadom upreným na mužov o krok cúvla. Nechcela s nimi bojovať, no nevidela žiadne iné východisko. Mohla by ujsť, ale čo by tým dosiahla? Iba to, že by si mysleli, že sa ich bojí a jedného pekného dňa by ju navštívili nepripravenú, čo by pre ňu neskončilo dobre.
„Už pridlho sužuješ našu dedinu, pod rúškom noci zabíjaš naše deti, manželky, dcéry či synov,“ prehovoril muž stojaci najbližšie k nej, podľa čoho usúdila, že on je vodca tohto hlúpeho útoku, „myslela si si, že nás zastrašíš, ale my sa tvojich vyhrážok nezľakneme, tvoj osud je spečatený, Elizabeth.“
„Myslíš, že ostanem pri vyhrážkach, keď ste sa ma rozhodli zabiť?“ Nadvihla obočie a mierne naklonila hlavu nabok, čo spôsobilo, že pár mužov ustúpilo do tieňa. Jediný, čo na sebe nedal poznať, že ho zaskočila jej trúfalosť, bol ich vodca. Rýchlo prebehla pohľadom skupinku mužov a zhodnotila svoje možnosti, ktoré neboli práve ideálne. Desať na jednu. Náhle jej oči spočinuli na ohni, ktorým horela fakľa, a v jej hlave sa zrodil plán. Jednoduchý, krutý, ale presne taký, ktorý by ju zachránil. Usmiala sa, no jej úsmev nebol prívetivý, ani pobavený, vyžarovala z neho zákernosť, čo v mužoch vyvolalo vlnu podozrenia. Nevedeli, čoho všetkého je schopná, a to, čo vedeli boli iba dohady zmiešané s poverami, v ktorých možno nebolo ani štipky pravdy. Nebolo pochýb, že na žene pred nimi niečo nie je v poriadku, ale ich jediným cieľom bolo ukončiť ten strach, ktorý ich ovládol vždy, keď sa objavila v dedine.
„Neľutujem, čo teraz urobím,“ uklonila sa im, náhle sa vystrela tak rýchlo, že vodca uskočil dozadu. Jej oči boli celé čierne, akoby sa zorničky rozšírili až natoľko, že pohltili dúhovku aj celé bielko. Zamračila sa a jej pekná tvár sa skryvila do strašidelnej masky. Pravú ruku vystrela smerom k fakle, ktorú držal vodca. „Brising!“ Vyslovila pevným hlasom a oheň vybuchol na všetky strany. Zasiahol všetkých mužov, nemali šancu ujsť mu. Zazneli zdesené výkriky plné bolesti, nadávky a všetko to sa miešalo s jej smiechom. Náhle sa celé námestie ponorilo do dymu a žena to využila na svoje zmiznutie. Naposledy sa pozrela na mužov snažiacich sa uhasiť oheň na svojich telách, venovala im len krátky pohľad, lebo ju nezaujímalo, ako sa to s nimi celé skončí, a zmizla v najbližšej tmavej uličke.

Slnečné lúče sa odrážali od snehu a oslepovali ľudí brodiacich sa cestičkami. Nahnevane kráčala k malému obchodíku, ktorý by mnohí možno aj prehliadli. Išla tak rýchlo, že tenký plášť, čo mala prehodený cez plecia, vial ako nejaké motýlie krídla. Ignorovala všetko a všetkých naokolo, jej pozornosť si ukradol ten zabudnutý obchodík. Dvere rozrazila a bol to zázrak, že nevypadli z pántov. Majiteľka obchodíku, milo vyzerajúca starenka so sivými vlasmi, sa zamračila na zákazníčku, ktorú poznala až priveľmi dobre.
„Ten idiot,“ zašomrala Elizabeth a podišla k starenke, „neviem, čo robil, ale potrebuje krv.“
Starenka pokrútila hlavou. „Minule si kúpila moje posledné zásoby, musíš prejsť na iný spôsob.“
„Nebudem tomu lenivcovi vláčiť nejakého človeka, aby sa nasýtil,“ namietla nahnevane, podišla k poličke s bylinkami a so záujmom si prezerala fľaštičku za fľaštičkou. „Najradšej by som mu zabodla kôl do toho jeho mŕtveho srdca.“
„Nemyslím si, že by si niečo také urobila,“ pochybovačne povedala starena, „Beth, prejdi sa po meste a určite nájdeš niekoho, kto nebude nikomu chýbať, stratené a vyhladované dieťa, pre ktoré bude smrť vykúpením, omám ho, aby necítilo nič a nemáš sa prečo trápiť...“
Elizabeth iba nesúhlasne zavrčala. „Dieťa...nikdy by som mu nedala dieťa.“ Z poličky vybrala fľaštičku s bielým práškom a hodila ju do vaku, ktorý mala prehodený cez plece.
„Tak nech ho premení...“
„Už je na pokraji síl, zabilo by ho to...“
„Beth, nemáš na výber,“ povedala starena a pozorovala čarodejnicu. Elizabeth de Chermad bola opradená tajomstvom, práve preto sa jej ľudia tak báli. Stavala okolo seba nepreniknuteľný múr, cez ktorý neprešiel ani ten, čo jej bol najbližší. Zdala sa byť chladná, neprístupná a imúnna voči všetkému naokolo, no pravda bola iná. A Elizabeth tú pravdu ukrývala hlboko vo svojom vnútri. Táto starenka však vedela viac ako ostatní, Elizabeth brala skoro ako svoju dcéru a preto jej vždy pomáhala. Ich priateľstvo začalo pred piatimi rokmi, vtedy v meste známa bylinkárka zachránila mladé dievča pred ukameňovaním. Odvtedy sa časy zmenili, zmenili sa aj ľudia. Z bylinkárky bola starena a jej predtým obľúbený obchod upadal do zabudnutia, z dievčiny sa stala obávaná čarodejnica, ktorá si za priateľov vyberala naozaj zvláštnych ľudí. Vlastne priateľov mala iba dvoch, starenu a toho lenivca.
„Musím niečo vymyslieť,“ prehodila zamyslene Elizabeth a do ruky zobrala ďaľšiu fľaštičku, pozrela na starenu: „Prášok z krvi?“
Starena prikývla, ale potom sa jej oči zúžili podozrením: „Chceš vytvoriť umelú krv? Vieš, že to nejde. Nikto to nedokázal. Beth, si mocná, ale nie až tak.“
„Neblázni,“ bestarostne sa pousmiala Elizabeth, „len si dopĺňam zásoby...“ Ešte chvíľu mlčky prezerala fľaštičky, potom sa otočila a zoširoka sa usmiala na starenku. „Zabijem ho...a budem mať pokoj.“
„Beth!“ Prísne ju okríkla žena. „Nezabúdaj, že máš iba jeho. Ja sa o chvíľu pominiem, čo je môj život oproti tým vašim? S kým budeš potom? Kto ti bude pomáhať? Budeš sama a to sa ti páčiť nebude...“
Elizabeth niečo zamrmlala, ale starenka vedela, že protestovať nebude. Nech na neho Elizabeth hocijako nadávala, sťažovala sa, v skutočnosti si na neho zvykla. Starenka bola dokonca presvedčená, že k nemu Elizabeth prechovávala priateľské city, ktoré by časom mohli prerásť do lásky. Ak bol na svete niekto, koho by Elizabeth dokázala milovať, bol to on.
„Nech je ti to akokoľvek odporné, je to potrebné,“ opatrne začala, „nájdi mu čerstvú krv, ľudskú, inak ho stratíš.“
Čarodejnica nepovedala nič, položila na stolík zlatú mincu a odišla. Starenka sa za ňou ustarostene pozrela a smutne sa usmiala.

Na malú chvíľu ju oslepilo ostré slnko a to ju podráždilo ešte viac. Mala chuť niečo zničiť a skoro sa neovládla pred tým, aby si nevybúrila zlosť na okoloidúcom kočišovi, ktorý na ňu vyplašene hľadel.
„Ničomník. Idiot. Lenivec. Somár. Naničhodník.“ Zašepkala a potom neochotne zamierila do tmavej uličky. Nemala na výber a iná možnosť jej nenapadla. Nemusí toho smrteľníka zabiť. Zajtra sa zobudí a nebude si na nič pamätať a krv sa mu obnoví.
V rohu slepej uličky zbadala chúliť sa dieťa. Špinavé a vyhladované na ňu vyplašene pozeralo. Prívetivo sa usmiala, podišla k nemu a kľukla si. Bolo to možno šesťročné dievčatko.
„Ahoj,“ pohladila ho po vlasoch, pocítila ako sa zachvelo. Naklonila sa k nemu a do ucha mu zamatovým hlasom zašepkala:
„Nemaj strach, dieťa moje,
ťažké sú viečka tvoje,
únava na teba začína padať
šťastie smieš v ríši snov hľadať.“

Musela sa pousmiať nad jednoduchosťou zaklínadla, ktoré pred pár minútami vymyslela. Ale jeho účinok bol okamžitý a dievčatko zaspalo. Keď sa zahľadela do špinavej tváre toho malého anjelika, prepadol ju pocit viny. Prečo je tá malá na ulici? Kde sú jej rodičia? Je to len dieťa...
Zobrala ho do náruče a prekryla svojim plášťom, aby ho aspoň trošku ochránila pred chladom. Pozrela smerok k námestiu, ale potom sa rozhodla pre cestu, kde by nikoho nemala stretnúť a zamierila preč z dediny...


 celkové hodnocení autora: 94.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 19.08.2008, 0:16:14 Odpovědět 
   No ani já nejsem dostatečně zběhlý ve slovenštině, abych si dovolil hodnotit gramatickou stránku, přesto jsem si všiml některých chybějících čárek.

Ale abych navázal na Ekyelku, je to skutečně velice pěkný rozjezd a hned se pustím do druhého dílu - protože jsem se uvolil v Ekyelčině nepřítomnosti hájit Tvůj hrad, tedy publikovat prozatím poslední díl.

Zpočátku, souhlasím s níže řečeným, je téměř tuctová scéna, v níž je ovšem jeden důležitý detail - "Nechci s vámi bojovat..."

Druhá část pak staví Elizabeth do situace poměrně nové, zajímavé a sám jsem zvědav, jak se s ní vypořádá. Každopádně, tím, že nejspíš utekl tag a mou zálibou v přeházené chronologii, jsem viděl obě části jako prohozené a moc se mi pak líbilo právě naznačení vůdce bandy.


Mno. Tak nebudu zabírat místo, přesouvám se dál a těším se, jestli se opravdu zjeví pěkné fantasy, které se vymkne klasickému rozhraní...
 Imperial Angel 23.03.2008, 18:09:01 Odpovědět 
   Na rozjezd je to více než povedené ;)...Text se hodně dobře čte a děj se nikde nezadrhává. Nějaký ten úsměvný moment střídá zase o něco vážnější chvilky. Já jen doufám, že se ti povede příběh takhle psát i dále...1 ;)
 čuk 20.03.2008, 9:25:46 Odpovědět 
   Zajímavý příběh, doufám, že to dítě nakonec nezemře. Zpočátku se mi Elisabeth nezdá být divná, chybí mi tam detail, kterým by se odlišovala od ostatních ( nemyslím ošklivostí), ale jakýmsi kouzel osobnosti, zvýrazněným detailem obličeje nebo oblečení. Bude mi sympatická, když nebude lidem škodit, i když s nimi třeba bude manipulovat.
 Ekyelka 19.03.2008, 22:26:25 Odpovědět 
   Zdravím :)

Předem se omlouvám, slovenštinu sice ovládám dostatečně plynule, abych v ní mohla číst, nicméně nejspíš mi uniknou hrubky a gramatické/stylistické nepřesnosti. Proto se budu věnovat spíš samotnému příběhu.
Text je to zajímavý. Úvodní scéna s tlupou vesničanů, které Elizabeth nakonec sežehne, je - dalo by se říci - dokonale klasickým obrazem "zlé" čarodějky. To by tolik nevadilo, spíš přemýšlím, jak souvistí s následujícím textem - a říkám si, že asi budu muset počkat na pokračování. :)
Druhá část textu je mnohem zajímavější. Tatáž Elizabeth, jiné prostředí, jiný postoj. Najednou je mnohem živější, uvěřitelnější jako živá bytost (dobře, o slovíčku "živá" by se dalo polemizovat u tvora, schopného žít několik století). Chová se emotivně, má své tajemství (onen naničhodník ;)) a sleduje vlastní pohnutky. Přiznávám, tahle část mne upoutala mnohem víc.
Do čeho bych si rýpla:
- hned v první větě zmiňuješ "nemalé mestečko" - proč tak složitě? Lépe zní "větší městečko". Navíc asi bych v celém textu opatrněji volila synonyma, protože chvílemi text sklouzával k dojmu, že se jedná o velkou vesnici, což je něco trochu jiného.
Víc si pohrej s odstavci. Hned ten první bych rozdělila minimálně v místech, kde začíná věta "Žene nevadili..." - nejen, že to je logické (následuje její popis), ale navíc se text zpřehlední.
Vím, hodně často se v tomhle bodě (hrátky s odstavci) opakuji, ovšem všímám si, že mnoho autorů jako by se bálo strukturovanějšího textu. Přitom je to zbytečné. Odstavce jsou od toho, aby vedly text, členily ho, činily přehlednějším - a zároveň jsou vděčným nástrojem, jak v příběhu manipulovat s atmosférou. :)

Závěrem: je to celkem zajímavý začátek příběhu, píšeš čtivě a cítím snahu nepsat "jenom další fantasy". Budu se rozhodně těšit na další díl!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BĚŽEC
Tilda
Kde slunce nesv...
Gabriel Kataur
BARIKA
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr