» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2140595

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303423 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Mašličky, fotky a... ::

OH	publikováno: 19.03.2008, 11:12

.
Děkuji za upozornění na chybný pravopis.


	Ó, Pane! Probuď toho Eskymáka, co nepije Coca-colu, nežije nahoru dolu a nebojí se, když se večer stmívá. "No, a co jako mam dělat? Se z toho mam po?" Položila zpátky roztrhlou krabici s mlékem, ze které mu mléko vyteklo na kalhoty. Něměl chuť se s ní hádat, a tak si vzal jinou a přešel k pultu se sýry. Mam z toho po? Tohle mi řekne prodavačka. By ji měli vyrazit... Byl unavený z práce, a tak si koupil dvě piva nadomu. Je pátek, tak se rozšoupnu... Vyšel z obchodu do zimního odpoledne, které ho přivítalo třpytem slunce na ojíněných stromech. Po jeho straně silnice šly od vlaku děvčata ze střední návrhářské a halasně na sebe pokřikovaly. Po očku si prohlížel jejich pestrobarevné zimní bundy a dlouhé vlasy, které kolem nich poletovaly, jak se spolu hašteřily. To snad není možný, jak voni ty holky můžou v týhle zimě chodit s nahejma stehnama? Všecky sou stejný, kvůli parádě by klidně zmrzly... Jako Hana, ta když šla někam beze mě, tak se parádila snad dvě hodi... "SEŠ KRÁVA, to já sem ho..." Zaslechl z jejich hloučku a vzpomněl si na řeči, které o dnešní mládeži slyšel v práci. Pocítil sžíravou bolest v hrudi, jakou zažíval celé měsíce po rozvodu se ženou. Raději přešel na druhý chodník a obličej zaryl do límce bundy. Já jsem nikdy mladej, zdá se mi, ani nebyl... Rozhodně ne způsobem, kterým žijou dnešní mladý. A šéfka mi řekne: Musíte se trochu oklepat a být trochu svižnej, trochu energie! "Energie, leda tak v zásuvce." Zamumlal si malomyslně sám pro sebe, když procházel mezi paneláky. Jako pokaždé, když vyjížděl výtahem do čtvrtého patra, připadal si trapně. Do těch výtahů by měli dát nějaký čtení, nebo nějaký obrázky, stát tu a koukat do blba... Letmo si vzpomněl na pornočasopis, který žertem dostal od své sestry. Jo, Anežka, ta je za vodou... Ta se vo sebe umí postarat! Po druhý vdaná a nedivil bych se, kdyby i tomuhle... Dusivý pocit v hrudi mu ohlásil, že se dostal na tenký led, pod nímž jsou roky, které se vyrovnával s nevěrou své ženy a jejich následným rozvodem. Násilím převedl myšlenky na problémy v práci. Pořád a pořád ty stejný a stejný mašličky. A celej tejden! No, po neděli to už vodvezou a bude pokoj... Odemkl dveře svého bytu, který ho přivítal pachem včerejší večeře. Jéžiš, jsem to nějak s tím smažením včera přehnal, je to tu, jak v těch... Ještě, že dostávám vobědy v práci. Na stůl v kuchyni vyložil nákup, piva dal na balkon za zábradlí. "Moje přírodní lednička." Řekl a zasmál se tomu. Pustil radio, protože věděl, že v televizi tak brzy nic nebude. Převlékl se a lehl si na gauč. Ta Vajglová zas vyvádí, to je taky... I když vona je to kus, ale asi ji tu měl každej... Až na mě teda. Pomyslel si, když z bytu nad ním uslyšel hlasitý křik a cinkání lahví. "Vážení posluchači, dovolte mi, abych vás upozornil na změnu výše rozhlasových poplatků..." Tak tohle slyšim stokrát denně, všechno se jen zdražuje a zdražu... V úvahách ho přerušila rána do dveří a potom rychlé klepání. "No, co je ? To se někdo zbláznil, nebo co?" Klidně vstal a šel otevřít. V těchhle vytahanejch teplákách... Když dveře odemkl a odstranil bezpečnostní řetízek, do bytu mu vpadla žena v tričku a spodním prádle. "PROSÍMVÁSPROSIMVÁS, já, můžu se tu na chvíli schovat? Ten blázen by mě jinak byl SCHOPNEJ ZABÍT!" Ucukl před jejím tělem a s rukou na klice dveří na ni překvapeně zíral. "No..." Vytrhla mu dveře z rukou a zabouchla je místo něho. "Děkuju, děkujůů, já tu nebudu dlouho, jen..." "Tak pojďte dál..." Řekl jí, když na schodech uslyšel dupání a nadávky. S rukama zkříženýma přes prsa vešla a skácela se na jediné křeslo, které v obýváku měl. Jéžišmarja, jestli sem přiletí ten její... "VON snad zešílel, já sedim u televize a von se přiřítí a prej co tu dělá tenhle! Von by mě byl schopnej i zabít, blázen žárlivá! A to jsem jen seděla u televize! Vy tu máte zimu,BRRR!" Stál uprostřed pokoje a nevěděl, co má dělat. Díval se, jak se zatřásla zimou. "Já bych vám mohl půjčit svetr, nebo košili, kdybyste..." Teprve teď si všiml, že se sousedka v křesle trochu kymácí. Bude asi opilá a... Podal jí svůj starý vytahaný rolák a ona si ho v natažených rukách prohlížela. Hlavně k němu nečuchej... Ale paní Vajglová si ho přetáhla přes hlavu a než jí hlava ze svetru vykoukla, už jí zase bylo slyšet. Všiml si, že nemá podprsenku. "Vávra si k nám přišel jen pro, von, ten muj cvok tam přilítne a začne vyvádět, že prej sem děvka, co dá každýmu, že prej tohle je už moc! Prej tohohle chcípáka, to jako myslel pana Vávru. A sám furt leze za tou čubkou z přízemí, tou mladou Máslovou, vy tu žijete sám?" Pořád stál před ní uprostřed pokoje a civěl na ni. Byl z ní cítit nějaký parfém a víno. Pro boha, kdy tady byla naposled nějaká žena? Já ten svůj byt vůbec... Mám to tu strašný, co si vo mně... "Nedáte si kafe, nebo čaj, mam tu i pivo, kdybyste..." Chvilinku trvalo, než na něho zaostřila očima. Všimla si, že se jí dívá mezi nohy. "Néé, já hned zase jdu. Prosim vás, von toho Vávru chytnul za, von si zrovna akorát natahoval kalhoty a ten muj ho za ně chytnul a jo, kafe bych si dala! Praštil se hlavou vo futra, jak nemoch..." Odešel za roh do kuchyně a zapnul rychlovarnou konvici. "TO JÁ BYCH SE zbláznila, bejt tu takhle sama! Vy ste rozvedenej?" Když jí přinesl kávu, prohlížela si hromádku fotek na stolku u televize. "No jo, ona si našla jinýho..." "To je tahleta? Ta ani nevypadá, že by..." Ukázala mu jednu z fotek, na níž byl s Hanou na výletě. Ani za ty dva roky nebyl schopen fotky uklidit i když se na ně nikdy nedíval. Když na stolku otíral prach, fotky jen nadzvedl, otřel pod nimi prach a pak je zase položil na své místo. "Díky, to sem potřebovala, von je na mě jinak hodnej, ale je to blázen žárlivá." Řekla, když se srkavě napila kávy. Prohlížela si ho a ani se nedivila, že si jeho bývalá žena našla jiného. Jak uschlej strom, co se naklání, a to je ještě mladej. Dvaačtyřicet, tipla bych ho. Ucukl pohledem od jejích stehen, když se od dveří ozvala ten den již druhá velká rána. "NO JO, TO JE VON. TEN MUJ CVOK! JESTLI vám rozmlátí dveře!" Za dveřmi byl slyšet vzteklý křik pana Vajgla. On se vylekaně zvedl a šel ke dveřím. Otevřel je právě když se do nich pan Vajgl chystal potřetí uhodit pěstí. Stáli před sebou. "Je tam má žena, u vás se taky kurví? Pusťtě mě!" On celý zdřevěnělý strachem tiše odpověděl: "Vaše žena je u mě, sedí u stolu a pije kafe, co sem jí uvařil. Jakmile ho dopije, přijde zpátky k vám. Nekřičte." Pan Vajgl, který stále ještě držel napřaženou pěst přichystanou k úderu do dveří, na něho nevěřícně pohlédl. Okamžik se na něho bez hlesu díval, pak něco zamumlal a obrátil se ke schodům. Když odešla, hleděl na křeslo, ze kterého vstala jako na květ, ze kterého odlétla včela. Dala i Vávroj... Prej, když si natahoval kalhoty... Vobyčejná děvka! Ale před chvílí jsem jí chtěl líbat nohy... Rázně přešel k oknu a vyhrnul záclonu. Potom ho jeho ráznost samotného překvapila a zamyslel se. Jak jsem se před něj klidně postavil, a jak... Celej barák se před ním třese, to by Hana koukala. Hana... Do ruky uchopil hromádku fotek ze stolku a hodil ji do koše. Potom se na koš zadíval a bojoval s nutkáním fotky zase vytáhnout. Ty její stehna a jak tu seděla bez podprsenky a ty... Já vlastně ty mašličky dělat nemusel, vždyť mi to šéfová říkala... Zaklapl víko koše a přešel do kuchyně.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 32		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 40		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Vopice	26.01.2010, 22:08:10

Ahoj. Tohle je styl, kterej můžu... nasladko, nakyselo, prostě na každej pád. Takhle psát o samotě může snad jenom ten, kdo ji skutečně zažil nebo výbornej psycholog. Ty vnitřní rozhovory jsou napsaný zcela přesvědčivě, skvěle. Tenhle večer toho ale tolik zažil... člověk mu to přeje. Je to výborný, Ohu, beze srandy. ps. ad perex: ta devčata nešly, ta děvčata šla:)


ze dne 27.01.2010, 13:08:38
OH: Jé to je chvály Teri, nebejt té kosy tak se červenám, takhle jen blednu.To mě teda zaujalo, že jsi zrovna tenhle text vylovila, pravěkej... čekal bych nějakej spíš "jako fast dost hustej..." ap. Takže ještě jednou děnka

First Girl	21.03.2008, 0:23:22

Takovy docela smutny, zoufaly pribeh, ktery se dobre cetl. To je tak moc z Tveho zivota? :( To je smutne :(


ze dne 21.03.2008, 14:01:29
OH: HOUBY z mého života, údajně nedám žádné pokoj-ale jsou to samozřejmě jen pomluvy. Ale věřím, že takových mužů je mraky, ostatně žen také. Děkuji za zastaveníčko a pěkný komentík!

Eva Glgan	21.03.2008, 0:15:17

Chytlo mě to a už nepustilo... Je mi líto, že nic nedostal. ;-) Ale, kdyby dostal, tak už by to třeba nebylo ono. Sakra, já bych ho aspoň pohladila po tváři... :-D


ze dne 21.03.2008, 13:58:48
OH: Děkuji, Evičko. Snad dostal, snad si už odteď troufne na to co chce, nevím... Díky za zastavení komentík.

lucinda	20.03.2008, 19:10:03

Nejspíš jsem se špatně vyjádřila ;) Ne trochu, ale mooc! ;)


ze dne 20.03.2008, 19:21:31
OH: To je přece fuk, mně už ta povídka tak leze na nervy, jak o ní furt něco vymejšlim...

lucinda	20.03.2008, 15:09:16

Ahojky. Dnes podruhé ;) Přijde mi zklamaný a tak trochu zoufalý, nesmířený se zradou, a ta jeho sousedka je taky prima (myslím tím popis postav a myšlenek), alespoň ho trochu nadzvedla ;) Povedené ;)


ze dne 20.03.2008, 15:13:00
OH: Díky, jsem moc rád, že se trochu líbilo.

paryba	20.03.2008, 14:18:36

Odpověď na příspěvek od uživatele: paryba* ze dne 20.03.2008, 13:39:36* Parybka si dneska zaplavala v divoké vodě, trochu s ní život zahoupal... taková soukromá bouřka... tak proto asi těma ploutvičkama máchá jaksi pomateně... ještě že nepíšu povídky, dneska by to byla fakt divočina :-) Měj se a užívej jara! :-)


ze dne 20.03.2008, 14:28:05
OH: Tak to ti přeji samé klidné vody pro tvé ploutvičky!

paryba	20.03.2008, 13:39:36

Ahoj Ondro. Konečně jsem si našla čas přečíst tohle dílko. A musím přiznat, že mě zaujalo, to zní blbě, viď, ale jak to jinak říct... po jeho přečtení jsem si začala srovnávat v hlavě svůj vlastní život a - nechám zbytečných slov. Prostě Ti dám tady tu saspáckou jedničku a je to. Ještě v anotaci žádáš o upozornění na chybný pravopis, tak akorát myslím, že děvčata šla a pokřikovala, nikoli šly a pokřikovaly. Kdyby to byla přímá řeč, tak to je OK, ale možná i takhle, já nevím, je mě to uhodilo do očí. Ale je to naprosto nepodstatný, protože ta povídka je hodně dobrá, jedinečná. Ještě si tak přemýšlím, kolik se tam toho odráží z Tvého života... a už mizím.


ze dne 20.03.2008, 14:11:22
OH: Ahojky, Jani. Že tě mé dílko zaujalo, je pro mě pocta. Že tě přivedlo k přehodnocování svého života, tak z toho mí jde mráz po zádech, skoro za těch pár keců-řádků cítím jakousi zodpovědnost. A pojmy jako hodně dobrá, jedinečná- ona ta parybička je nějaká zdivočelá při tom čtvrtku, jestli se trochu nelízla, říkám si, no nic. Děkuji moc za zastaveníčko a komentík!

čertíček244	19.03.2008, 21:59:28

Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244* ze dne 19.03.2008, 18:25:01* vždyť já vím :o)

Te Bi	19.03.2008, 21:57:34

Z nějakýho nesmyslnýho důvodu mám pocit, že hlavní hrdina nosí košili zapnutou až u krku na poslední knoflíček. :) Je pro mě příslušníkem druhu těch slušnejch, 'normálních', posmutnělejch mužů, kteří by byli neradi, aby sousedky viděli jejich knihovnu, šatní skříň a lednici. Je to moc sympatický čtení, jako dělaný k hlubokýmu povzdechnutí si. :) Pěkný.


ze dne 20.03.2008, 11:59:26
OH: Ahojky, Te Bi. Myslím, že jsi to odhadla přesně. Máma mi říká: Už si konečně najdi nějakou, která-a udělěj nám vnuka a jelikož se ženit vůbec nehodlám, tak jsem si tu sondoval, jak skončím.../následuje přiblblé uchechtnutí/ Děkuji za koment a zastaveníčko!

Hanulka222	19.03.2008, 18:47:44

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 19.03.2008, 18:33:22* V uvozovkách... Já to beru jako fakt, jak se moji spolužáci radovali, když se jim něco takovýho povedlo nakreslit do sešitu a učitelka si toho nevšimla... školách? to zní, jako bys byl každý rok někde jinde...

Hanulka222	19.03.2008, 18:33:22

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 19.03.2008, 18:22:15* Takže takový to tajný siláctví, jo??? :-)


ze dne 19.03.2008, 18:39:18
OH: HOUBY SILÁCtví, na kosočtverce myslím stále i teď a hrůz, jako těch fašist., mám na talíři taky nonstop hafo. Já po těch mejch školách silák rozhodně nebyl, naopak down deep.

čertíček244	19.03.2008, 18:25:01

Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244* ze dne 19.03.2008, 14:05:43* že se to bohužel stává a někdy to dopadá mnohem hůř, než v tvém příběhu


ze dne 19.03.2008, 18:29:14
OH: No jo, já jen chtěl vysvobodit toho fráju z toho jeho zakletí a aby to bylo reálné. Žádná divočina...

Hanulka222	19.03.2008, 18:22:15

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 19.03.2008, 16:09:57* No... Od té doby, co jsem začala psát, mám na ty svoje kecy zvláštní deníček, kterej tahám všude sebou... Ale občas čmárám i do sešitů, to je fakt :D No, doufám, že teda rozťaflo... Měj se fajn!!!


ze dne 19.03.2008, 18:26:40
OH: Já je měl z popsaný z druhý strany, občas tam toho bylo víc, než ze předu. A protože jsem měl ilustrace ala hákový kříže a kosočtverce, vždycky jsem se klepal, aby to prof. neotočily a...

Hanulka222	19.03.2008, 16:09:57

Ahoooj, tak jsem tu zas :D Sedím, čtu a říkám si, proč jsou některý lidi tak krutý, proč si přichází a odchází, otvíraj si naše dveře, kdy se jim zachce, aniž by se pak zeptali, jestli jsme to takhle chtěli... proč za sebou zanechávaj stopy ukrytý pod napadaným sněhem, kterej vítr stejně rozfouká a ony tam zas budou... víš co, nečti to... zas moc přemejšlím.. Za 1 :-)


ze dne 19.03.2008, 18:16:32
OH: Sedím, čtu tvůj koment, Hanulko, a pomalu se začínám usmívat, až se chechtám. Jak se ti ta tvá poezie do všeho naveze, ať chceš, nebo nechceš. Bych chtěl vidět tvé školní sešity, to musí bejt nářez. Ale v tomhle případě mělo to násilné otevření dveří rozťafnout ty jeho bludné kruhy, taky pěkně kecám... Tak achój!

čertíček244	19.03.2008, 14:05:43

Povedená povídka, ze života ... bohužel, ale líbí se mi. :o)


ze dne 19.03.2008, 18:10:12
OH: Ahojky, Čertíčku. Díky za zastavení a komentík. Nojo, není to moc veselé, ale na rozdíl od většiny mého psaní to končí dobře. To je zvláštní:"ze života...bohužel" To moc nechápu... Pro mě je to ta největší pochvala, uznání...

Šíma	19.03.2008, 11:25:03

Patrně nestačí napsat jen: Líbilo! ;-) Trochu jsem čekal, že se na tu ženu náš hrdina vrhne, nebo se alespoň o něco pokusí, ale je patrně "slušňákem", nebo naopak ženy svým způsobem zavrhl, či si snad netroufá na žádnou ani pomyslet... Popis situaci (i s některými "detaily") se mi líbí. Ze všecho vyzařuje ona "zvířecí sexualita". Zvířata, narozdíl od lidí jsou vázána jen svými pudy, u nás lidí je to mnohem těžší! Ale zase jsem odběhl od tématu! ;-) Děj je docela povedený, dialogy i myšlenkové pochody Tvých hrdinů také... ;-) Snad neurazím, když dám za Jedna a ostatní, ať si říkají, co chtějí! :-DDD


ze dne 19.03.2008, 11:57:35
OH: Zdar a díky, Šímo! Teda-ta zvířecí sexualita, která z toho vyzařuje, to mě docela zaskočilo. Ona je éro a on je tisicekrát zabloklej starej mládenec... Ale občas jsem slyšel, že takové ženy pro takové muže jsou ta nejlepší terapie... Víbůch... Zdar a ať ti to píše!

čuk	19.03.2008, 11:12:17

Text se mi líbí, výstižný pocitově i použitými detaily. Řekl bych, že i přesné. Dobrá kombinace popisu a přímé řeči v myšlenkách a řeči vyřčené. Dělat mašličky? Tomu rozumím jako určité zaseknutí se. Člověku samotnému se někdy hrnou vnitřní pocity. Dobře, že jsi nepodlehl sentimentu a napsal text střízlivě. Co se týče pravopisu: nějaké čárky v souvětích tam chybí. Celkově se mi líbilo, převtělení do hrdiny bylo snadné.


ze dne 19.03.2008, 11:49:04
OH: Zdar a děkuji za publ a komentář, Čuku. Vyděl jsem zasmušilého pána, který v zahradnictví vázal mašličky na věnce, z toho vše pošlo. Nepodlehnout sentimentu-dělalo mi problémy nenapsat, aby se na tu Vajglovou nevrhl a pořádně ji netento... Přál bych mu to hrozně moc! Ještě jednou děkuji.