obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 13. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 19.03.2008, 22:21  
Část XIII. Návrat

Vyjednávaní v Osadě ani nestačilo začít. Nejprve byl potřeba odstranit dobře ozbrojenou skupinku vzbouřenců. To se však neobešlo bez děsivého masakru, který málem skončil úplným zničením Osady...
 

Část XIII. Návrat

Přes noc se Osada zčásti proměnila v téměř dokonalou kopii Spálených zemí. Z některých domků nezůstaly ani ohořelé zbytky. Ohněm strávené ostatky nebožtíků skýtaly děsivý pohled a vzduchem se nesl odporný zápach. Panorama zkázy dokreslovaly už jen osamělé postavičky bloudící mezi troskami. Ztracené duše, odvrhnuté osudem, které ne poprvé přišli o vše, co jim v polovičatém životě zbývalo. Mnohé z nich dosud držel naživu jen pud sebezáchovy, ale teď rezignovaly i ti poslední zoufalci. Nejasná budoucnost zanikla v plamenech.
Jen jedna skupinka tiše kráčela popelem a přemýšlela nad způsobem, jak zachovat tuhle provizorní atrapu civilizace. Formálně Osadu vedli řemeslníci, avšak ti si v nastalé situaci nevěděli rady. Iniciativy se chopil Howard. Ostřílený dobrodruh chápal, že skutečnou příčinu tomuhle masakru zavdali právě Zjizvení, ale v hloubi duše cítil, že nastal čas hodit veškeré nepřátelství za hlavu. Ten zelenáč, který se představil jako nový vůdce těch násilnických nomádů, vypadal jako poměrně důvěryhodný člověk. Vždyť mu věřila i Trix.
Howard se zamračil. Nebyl tím typem člověka, jenž staví na obdiv své pocity. Ano, cosi k té mladé ženě cítil, jenže to už byla minulost. Trix byla velmi inteligentní a dokázala v lidech rozpoznat jejich pravý potenciál a Howard její úsudek uznával. Ovšem Trix byla taky jen člověk a mohla se zmýlit. Koneckonců teď byla již mrtvá a nebylo to právě kvůli toho zakřiknutého prosťáčka, kterého se zastala? Který doposud cestoval ve společnosti Mendaxe, úskočného a chladnokrevného vraha?
Dobrodruh si všiml, že ho mladík pozoruje a pokusil se nasadit o něco vyrovnanější výraz. Příliš se mu to nedařilo, proto zabrblal:
„Vypadá to, že spolupráce by teď byla ku prospěchu nám oběma.“
Vůdce Zjizvených jen přikývl. Neobjevil se mu na tváři ten škodolibý, vítězoslavný výraz, kterého se Howard trochu obával. Mladík sice dosáhl svého, ale ne tak, jak doufal. Howard byl pro změnu ke spolupráci donucen okolnostmi. Osada bude potřebovat nové lidi, pracovní sílu a obtížně dostupné nástroje. To vše mohli Zjizvení nabídnout. Ti nomádi zajisté nebudou protestovat, když se jim dostane možnosti opustit tu prašnou pustinu ve které žijí. Třeba budou někteří reptat, ale nakonec ustoupí. Ukončí se tak zbytečné války a Osada bude vzkvétat daleko více než dříve. Už nebude existovat žádný vnější nepřítel.
Mladíka napadaly podobné myšlenky, avšak necítil se zrovna jako vítěz. Chápal, že právě on sám přitáhl tohle neštěstí. Navíc si začínal uvědomovat, jak snadno by Stádo dokázalo pohltit jeho vlastní lid. Bylo logické, že právě Zjizvení se přesunou do těchto míst a ne naopak. Howard se už s ním o svou vlastní vizi podělil. Shromáždí veškeré (tedy možná veškeré) lidi v tomhle zatraceném Pekle do jednoho velkého, nového sídla. Všichni jsou už unavení a znechucení tím hloupým nepřátelstvím a s radostí zapomenou na minulost. Potřebovali jen nějaký katalyzátor, který by to vše rozběhl. A tím se stal právě mladík.
Nejvážněji ze všech se kupodivu tvářila Felis. Ona byla v této skupince něčím výjimečným. V Táboře to ani tak necítila, ale tady to bylo zřejmé. Narození byli ve Stádu něčím podřadným. Nebyli přímo otroky, ale neměli zdaleka dobré postavení. Byla bystrá a brzy si uvědomila, že to bude Osada, kdo ovládne její lid a ne naopak. Toho se bála ze všeho nejvíce. Bude si o tom muset se svým vůdcem promluvit, jenže ne teď. Dění kolem ji příliš vystrašilo a znechutilo. Poprvé za svůj život zažila takový masakr, jaký si dosud nedovedla ani představit a navíc její idol ze zálohy zastřelil někoho, koho znala. Ten Narozený, jehož mladík zabil, byl Felisin dobrý přítel.
Mendaxova reakce se opět vymykala myšlení normálních lidí. Rozhlížel se a vychutnával si pohled na zohavené mrtvoly a zničené domovy. Každý se od něj okamžitě odvracel a to byl žoldákův záměr. Aspoň nikdo nezahledl ten znepokojený výraz, který mu občas problesknul tváří. Vyjednávání! Jak patetické! Takže dva nesmiřitelní nepřátelé si teď podají ruce! Kde bude v tom systému místo pro lidi, kteří žijí výlučně z konfliktů? Později bude muset něco udělat, avšak zatím si vystačí se současnou zakázkou…

Čtveřice se po zběžné prohlídce vrátila zpátky na náměstí. Mlčeli, každý (vyjma žoldáka) se potřeboval vyrovnat s tím co právě viděl, neboť smrt v tomhle světe byla něčím mnohem děsivějším a zasáhla je mnohem hlouběji. Nikdo to nemohl tvrdit s jistotou, ale všichni tak nějak tušili, že tohle peklo je poslední zastávkou na cestě k věčnému zatracení. Teď mladík v plně míře pochopil pravdivost Stalinova výroku: „Smrt jednotlivce je tragédie, smrt miliónu je statistika.“ Každý zde, bez ohledu na to, ke které skupině se řadil, byl nedílnou součástí tohoto světa. S každým odcházela jedinečná osobnost a jeho jedinečné schopnosti byly navždy ztraceny. Mladík již pochyboval, že tomu tak bylo také v jeho minulém životě. V tom fádním světě, kde se význam člověka poměřoval pomocí jakýchsi idealizovaných vzorů. Avšak v Pekle je celebrita každý sám o sobě.
Ticho nakonec přerušil Howard:
„Nikdy jsem nevěřil, že to řeknu, ale souhlasím s tím, že bychom mohli spolupracovat.“
Mladík se nadechl, aby odpověděl, jenže Howard ještě bleskurychle dodal jedno jediné slovo:
„Prozatím.“
„Jsem rád, že jste se tak rozhodl a omlouvám ze za všechno, co se stalo.“
Howard odmítavě vztyčil dlaň.
„Omluva už nic nezmění. Nemůžeme vrátit čas a jakákoliv hloupá pomstychtivost by byla v těchle těžkých časech jen zbytečným gestem. Věřím, že si můžeme navzájem pomoci. Aspoň tedy teď, když už tábor není v rukou žádného militaristického šílence. Jsem ochotný vše zapomenout.“
Mladík nasucho polknul a jen přikývl. Militaristický šílenec. Jeho vlastní příbuzný kterého sám zabil. Doposud neplánoval tak daleko dopředu. Nejdříve se bude muset poradit s ostatníma, než se rozhodne, jak pokračovat. Howard si jeho nervozitu vyložil správně.
„Nechám vás nyní o samotě. Půjdu se podívat na zraněné.“
Sotva se dobrodruh vzdálil, mladík se otočil na své dva druhy. Felis okamžitě uhnula pohledem. Nechtěla mít s touhle politikou nic společného. Nikdo ze Stáda ji nebyl sympatický a dávala to jasně najevo. Mendax se na mladíka opět povýšenecky zašklebil.
„Ó, dosáhl jste vítězství, můj pane?“ zeptal se.
Mladík přikývl. Nevycítil žoldákův sarkasmus. Toho to velmi rozčílilo:
„Jsi naivní idiot! Copak nevidíš, v co ten lišák doufá? Nezáleží mu na žádné spolupráci! Využije nás všechny jako otroky pro Stádo! Jsme pro něj jen bezcenné loutky!“
Felis ožila a zahleděla se na žoldáka. Mendax přesně vyjádřil její názor.
„Má pravdu! Howard je zlý! Nebudu mu sloužit! Nebudu!“
Mladík ovšem vztekající dívku ignoroval. Sledoval šklebícího se žoldáka. Ano, mluvil naléhavě, jenže kdesi v jeho hlase byla faleš. Nebyl si jistý, co přesně žoldák zastíral, ale bylo to důležité. Nakonec odpověděl otázkou:
„Jak by mohl využít tebe? Jsi nájemný vrah, pracuješ pro toho, kdo ti nabídne více. Nemusíš u mě zůstávat.“
Mendaxovi uvadl úsměv na rtech. Ten zelenáč zasáhl do černého. Žoldák ztrácel kontrolu nad svou loutkou. Jeho temná mysl horečně pracovala a snažila se najít jakoukoliv odpověď. Nakonec se rozhodl využít toho, že mladík byl na tomto světě teprve krátce:
„Většina žoldáků se ztotožňuje spíš se Zjizvenci než se Stádem. Pokud pohltí Tábor, pohltí i nás.“
„Ale ty si vždy najdeš zaměstnavatele, nemám pravdu? Sám jsi mi to řekl.“
„Možná…“ vyhnul se odpovědi žoldák.
„Už jsem se rozhodnul. Chci ukončit tuhle válku a ty jsi mě v tom dosud podporoval. Jak mám tedy pokračovat?“
Felis nahlas vzlykla a utekla pryč. Šedivý plášť za ní povlával. Mladík ji nezkoušel zastavit. Promluví si s ní později, teď čekal na Mendaxovu odpověď.
„Stádo půjde za svým vůdcem, ale ty bys měl nejdříve seznámit své lidi s podrobnostmi. Doporučuji ti, aby ses vrátil do Tábora a vzal sebou nějakého zástupce z Osady. Nejlépe s plnou mocí. Pak dojednáš zbytek. Ovšem stále tvrdím, že tím zničíš Tábor.“
Pokud měl Mendax něco v plánu, mladík to nevycítil. Naopak: věřil, že žoldák mu radí dobře. Musí nejdříve zjistit názory svých lidí a pak jednat o podmínkách. Ideálně na své vlastní půdě.
„Jak myslíš Mendaxi. Beru tě za slovo.“

Howard se cestě do Tábora nijak nebránil. Jak poznamenal Mendax:
„Určitě využije nabídky k návštěvě. Špionáž pod záštitou vyjednávání je podstatně elegantnější.“
Mladík hleděl kupředu o něco optimističtěji. Zprvu ani nedoufal, že Osada bude ochotna vyjednávat a teď jde vše jako po másle, i když za tak strašlivou cenu. V Osadě prozatím zůstane Theodor a Patrik. Hrdinný důstojník byl na pokraji smrti a nepřežil by dlouhou cestu do Tábora. Navíc se ukázalo, že Theodor kdysi studoval medicínu a může pomoci zraněným. Jeho vedlejším posláním bylo posílení sympatií ke Zjizvenými.
Zpátky do Tábora tedy vyrazila již známá čtyřčlenná skupinka. Nemělo cenu setrvávat příliš dlouho v Osadě a tak hned druhého dne vyrazili. Howard ještě rozdal rozkazy svým podřízeným. Celé Stádo pilně pracovalo na obnově Osady.
Mladík v noci před odchodem navštívil Felis. Dívka se mu celý den úmyslně vyhýbala a těžce nesla jeho rozhodnutí. Teď ji našel, jak trucuje na posteli. Dlouhé tmavé vlasy ji spadaly do obličeje a modré oči byly plné slz. Sotva otevřel dveře, odvrátila se.
„Nech mě být!“ vyštěkla. Chtěla říci ještě něco, jenže hlas ji selhal.
„Sestřenko…“ začal potichu mladík. „Vím, čeho se bojíš, ale…“
„Ne! Nevíš nic! Pořád tvrdíš, jak je Mendax zlý a krutý! Ovšem ty nevidíš to skutečné zlo! Nevidíš, jak jsou vůdci Stáda zkažení do morku kostí! Myslí jen na sebe a Narození jsou pro ně pouhý dobytek.“
Mladíka rozčilovalo, jak Felis neustále obdivovala žoldáka. Už nedoufal, že ji toho zlozvyku zbaví. Špatně se mu hledala odpověď, neboť v hloubi srdce cítil to samé, co dívka. Vedení Osady bylo nenasytné a otrokářské. On sám na to už jednou doplatil.
Opatrně se dotkl Felisiných vlasů. Horkokrevná dívka sebou trhla a ohnala se po něm. Její ostré nehty ho zranily na obličeji. Neucuknul a Felis se zarazila. Napůl se soucitem, napůl se strachem hleděla na mladíka.
„Felis, já nikdy nedovolím, aby někdo někoho využíval. Nebudou existovat žádné rozdíly mezi Narozenými a zbytkem. Tenhle svět bude jednou patřit jen vám, to je jasné.“
„Ty! Ty to nedovolíš. Jenže jsou tu ostatní a Howard je nebezpečný člověk! On se jen tak nevzdá svého cíle!“
„Jak můžeš vědět, co má v plánu?“
„Pamatuji si, jak se na mne podíval tam u brány. Když mě chtěl zabít…“ zašeptala dívka a mladík viděl v jejích očích nezměrný strach.
Zamyslel se nad Howardem. Určitě měl za sebou dlouhý život, jak tady, tak ten první. Každý jeho pohyb, každé jeho slovo vyzařovalo rozvahu a zkušenosti. Určitě se ve světě vyznal a věděl jak dosáhnout svého. Kdo ví kam teď míří a proč podporuje mladíkovi snahy o spojenectví?
„Pokud se o něco pokusí, zastavím ho. Avšak věřím mu. Podle mne to není špatný člověk.“
Felis odpověděla smutným úsměvem.
„Podle mě nikdy nebudeš mít odhad na lidi.“
Mladíkem její sebejistota otřásla. Tak tahle malá žába ho bude učit o lidských povahách? Ovládl se. Nechtěl Felis ztratit.
„Možná ne, sestřenko. Zkus mi ovšem věřit, jako dříve. Nezklamu tě…“
Políbil ji na tvář a dívka se nijak nebránila. Chvíli počkal, zda mu nebude chtít ještě něco říci. Felis však už nepromluvila. Zabořila obličej do špinavého polštáře a tiše vzlykala. Po chvíli odešel a zavřel za sebou tiše dveře.

Důvěrně známá cesta do Tábora probíhala nerušeně. Družina však byla zřetelně rozdělena. V čele kráčel mladík s Howardem. Dva samozvaní vůdci a vizionáři. Oba chtěli mír a prosperitu, jenže co když se jejich sny někde liší? Nepovedou jejich pokusy o mír k další, mnohem brutálnější válce? To bylo zatím jen ve hvězdách. Výsledek byl nejistý a dokonce i Mendax měl o čem přemýšlet.
Sebejistý žoldák šel vzadu, bok po boku s Felis. Mladík byl nesmírně překvapen, když zaslechl, jak se tito dva potichu vybavují. Felisin hlas však nezněl tak vesele, jak očekával. Zřejmě se bavili o vážných věcech. Mendax odpovídal vlažně, skoro až nevrle. Přesto se jednalo o nevídaný pokrok.
Obsah hovorů však mladíkovi unikal. Dvojička se bavila potichu a neustále pokukovala po mužích, kteří kráčeli před ní. Snažili se, aby je neslyšel Howard? Nebo cosi skrývali i před mladíkem?
Dobrodruh nebyl žádný hlupák a rychle si dal dohromady, o co se jedná. Zřetelně vycítil ze strany Felis a Mendaxe nepřátelskou atmosféru. U žoldáka ho to ani nepřekvapovalo, avšak dívčin přístup ho mátl. Vzbudilo to v něm ostražitost a oživilo to onu nedůvěru, kterou ke Zjizveným choval.
Mladík změnu nezpozoroval a dál s Howardem otevřeně konzultoval možnou budoucnost civilizace na tomto světě. V mysli se mu promítali grandiózní plány, zčásti ovlivněné filmy a literaturou z předchozího života. Ve skutečném světě je možná utopie jen sen, ale tady může každý člověk svůj život přehodnotit od základu a zcela změnit podstatu lidského charakteru… snad. Mladík v to tedy doufal.
Celá dvoudenní pouť tedy probíhala v podobně nejistém duchu, plném podezírání a nedůvěry. Nikdo z nich si to nehodlal připustit, ale bylo tomu tak. Nálada se ještě zhoršila ve chvíli, kdy opustili les a vstoupili do Spálených zemí. Ze zelených polí na pole šedivé a plné popela. Kdyby mladík věděl, co ho ještě čeká, určitě by ocenil tu symboliku.

Poslední den tohoto pochodu je zastihnul v napjatém mlčení. Obloha byla stejně zamračená a šedivá jako jejich tváře. Mladík byl téměř na pokraji sil, nejen fyzických, ale i psychických. V posledních několika dnech jím zmítaly emoce a on si teprve teď začínal uvědomovat, že to bude on sám, kdo ponese následky svých rozhodnutí. Doposud je vnímal jako přirozený běh událostí a zanedbával svou hlavní roli v nich. Jenže pohled na Felisinu tvář a vzpomínka na nedávnou noc mu hořce připomenula pravdu.
Dívka měla tmavé kruhy pod očima. Zřejmě mnoho nenaspala a mladík ji občas slyšel naříkat. Její obličej jako by uvadnul a ztratil předchozí dětskou živost a naivitu. Mohlo za to jen mladíkovo rozhodnutí a Felisin strach před podřízeným postavením, které na ni čekalo v případě, že Stádo převezme kontrolu na Zjizvenými? Určitě, jenže mladík vycítil i něco jiného. Ty její dlouhé a utajované rozmluvy s žoldákem…
„Už vidím ten váš úžasný Tábor,“ poznamenal Howard sarkasticky a vytrhl mladíka z myšlenek.
Ten nejprve obhlédnul očima obzor. Něco ho znepokojilo, ale nedokázal rozpoznat co přesně. Otočil se na Howarda, avšak v jeho kamenném obličeji nedokázal nic vyčíst. Také on byl poslední dobou uzavřenější než obvykle.
Mladík ještě zkontroloval Mendaxe. Temné oči hleděly na objekty dálce. Vypadal překvapeně, ale byl v tom něco zvláštního. V tom překvapení se mísil nelibý šok a jakési zvrhlé nadšení.
Teprve teď si mladík uvědomil, co se mu nezdálo. Kolem západního perimetru nekorzovaly stráže. Celá část Tábora vypadala vylidněně. To mladík nepovažoval vůbec za možné. Nasucho polknul. Co se tu sakra děje?
Nejasný pocit nebezpečí padl na celou družinu. Jejich krok zvolnil a tiché zamyšlení vystřídala napjatá ostražitost. Mladík automatický sáhnul po vzoru Mendaxe po zbrani. Felis se za nimi jen netečně plížila a Howard se nechápavě mračil.
Pomalu se blížili k té hrozivě vyceněné čelisti z hrubě otesaných kůlů. Naostřené klády mířily výhružně přímo na ně. Mladíkovi stékal pot po čele. To ticho, to ticho! Nikde ani živáčka. Tábor byl sice rozsáhlý a výhled jim kryl nízký násep posetý stany, do kterých se líně opíral vánek, ale ta prázdnota nebyla zkrátka normální. Představa všech Zjizvenců, jen tak pro nic za nic shromážděných v jedné části Tábora, byla absurdní.
Kam se tedy poděli? Na západ určitě nevyrazili a cesta na východ by byla hotovým pochodem smrti. Že by nějaký zrada? Mohl se někdo chopit moci a připravil teď zákeřnou past?
S těmihle myšlenkami se mladík škrábal do kopce. S očekáváním stanul na nejvyšším bodě Tábora a rozhlédnul se. V prvním okamžiku se mu na ulevilo, avšak vynořili se nové obavy.
Zjizvenci pobíhali sem a v blízkém okolí východní hranice. Všichni bez výjimky měli v rukou zbraně a obličeje měli strhané stresem. Dvě malé ušpiněné děti se přehrabovaly v bednách s municí. Holčička s náručí plnou těžkých zásobníků a rozházených nábojů se houpavě kolébala ke statnému pupkáči s plnovousem a se samopalem v medvědích rukou. Ten od ní náklad převzal a pohladil ji po vlasech. Mladíkovi se do mysli vryl ten zoufalý a srdcervoucí výraz v té navenek tvrdé tváři. Viděl v ní skutečnou starost a strach.
O kousek dál viděl muže jak nese v náručí ženu a důvěrně ji objímá. Idylická scéna, kdyby mu pod rukama neprosakovala krev. Nakonec dvojice zmizela ve velkém stanu, který dříve patřil Generálovi.
Mladík zíral s otevřenými ústy na tu děsivou scenérii. Tohle se už ani nepodobalo tomu, co spatřil po oné zkázonosné noci v Osadě. Tohle vypadalo jako krátká přestávka uprostřed války, plná horečných příprav.
„Neřekl jsi mi, že máte nějakého dalšího nepřítele,“ ozval se chladně Howard.
„Já… nevím. Nevím co se tu děje!“ zakřičel mladík. Byl naprosto zmatený.
„V tom případě bychom to měli hned zjistit,“ zašeptal Mendax. V jeho hlase zněla skutečná naléhavost.
Skupinka se rozběhla ke stanu. Felis se vzápětí oddělila. Zamířila ke skupince u skladiště a začala pomáhat. Vrátila se ji ta nepatrná naivní obětavost a mladík za to byl rád. Možná na chvíli zapomene na starosti, které měla poslední dobou.

Před velkým stanem mladíka zarazil odporný kyselý zápach a hlasité sténání. Dříve udusaná hlína a popel před vchodem byla nějaká rozbředlá. Krev. Někdo tady zřídil vojenský lazaret. Mladík se odvrátil a neodvážil se dovnitř nakouknout. Žaludek se mu v těle převracel i tak. Jediný, kdo rozhrnul stanové plátno, byl Howard. Hned vzápětí byl zpátky a celý bledý.
„Bože! Takové utrpení si snad nezaslouží nikdo,“ prohlásil.
Mladík mu nevěnoval pozornost a zastoupil cestu jednomu z kolemjdoucích Zjizvenců. Unavený muž ve střeních letech se na něj zahleděl prázdnýma očima. Nepoznával ho. Pak zamrkal a procitl.
„Pane? Jste to vy?“
„Ano, co se tu stalo?“
Muž se zarazil a bylo vidět, že vybírá vhodná slova.
„Oběti, pane. Hordy těch bestií se vrhli na Tábor. Odrazili jsme je, ale máme spoustu raněných a tři mrtvé. Už nemáme sílu a oni se vrátí…“
Poslední větu už mladík nevnímal. Hleděl kamsi dozadu, za mužovo rameno. Tam v dáli, za naostřenými kůly se v prachu povalovaly kusy těl. Některé části se ještě pohybovali a to vše působilo nesmírně morbidně. Oběti byli koneckonců v podstatě nesmrtelné. Přišli o duši, ale nějaká jiná, výše postavená, jim stále vládla.

Výsledek byl uspokojivý. Nejvyšší vůdkyně těchto nemyslících vojsk věděla, že se jí nepovede Tábora zmocnit hned prvním útokem. Byla realistkou. Ještě pár dnů a strach spolu s nikdy nekončícími útoky rozloží Tábor. Trix osobně vyhledá nejvýše postavené Zjizvence a ukončí jejich bídné životy za to, co ji provedli. Pak potáhne na Osadu a nic ji nezastaví.
Ve svých černých šatech pomalu kráčela podél vyrovnané řady svých bojovníků. Pohled na ně jí nikdy neomrzel. Každý byl originál a jedinečný. Tomu chyběla noha, tomu zas ruka. Tady ten se zas podobal spíše jen rosolovité červené kaši a tenhle zase vypadal relativně v pořádku, kdyby nebyl od hlavy k patě pokrytý černými spáleninami.
Ale to není vše, o co se musí postarat. Trix vědoucně potřásla hlavou a rusé vlasy zavlály jako ve větru. Teď je čas kontaktovat několik významných osob a ona to musí provést osobně.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tuax 11.10.2008, 19:38:44 Odpovědět 
   Zvláštní jak zrovna aktuální vůdci odcházejí ze svých vůdčích míst, bez toho, že by za sebe dosadili někoho, kohokoliv, aby je dočasně zastupoval.

Mě, tady teď spíše tíží otázka onoho narozeného, který byl přítelem Felis, o tom bych chtěl vědět více, ale to asi dále nebude :)

Trix a její hrůzovláda. Vypadá to, že si ani sama neuvědomuje jakou e nyní loutkou, ale snad jí to ještě dojde. Tedy pokud to co vládne obětem a vede je do bitvcy je Trix žívá bytost a ne Trix mrtvola.
 MC_Kejml 09.10.2008, 20:51:25 Odpovědět 
   Nějaká "zrada" byla jasná, ať už prve v Osadě nebo tady v Táboře. No, dočkal jsem se a jsem zvědav, jak to bude dál.
 Imperial Angel 21.03.2008, 12:15:52 Odpovědět 
   Vypadá to, že Tábor čekají hodně zlé časy...no i když ono jim toho času asi už moc nezbývá...
Chybek jsem si nějak nevšimla, protože jsem se začetla...takže přihodím známku a přidám se k Šímovi s čekáním na další část ;)
 ze dne 26.03.2008, 18:39:00  
   Leontius: Děkuji za přečtení a známku. Čas se krátí, to ano, ale ještě mám možná připravená i nějaká překvapení.
 Šíma 19.03.2008, 22:55:01 Odpovědět 
   Dneska krátce, líbilo a dal jsem za Jedna! Čekám s napětím na další pokračování! ;-)
 ze dne 26.03.2008, 18:36:26  
   Leontius: Krátce od Šímy? Jak si to mám vyložit? :-D V pohodě, v tomto díle se nic zvláštního nestalo.
 Pavel D. F. 19.03.2008, 22:20:31 Odpovědět 
   Jak se dalo předpokládat, nikdo není nijak nadšený, ani Osada ani Zjizvení, na které ještě navíc zaútočila Trix se svými Oběťmi. Takže žádná utopie se asi konat nebude. Uhájit holý život bude dostatečné. Jedině, že by Trix měla návrhy, které se nedají odmítnout.
Po technické stránce se mi zdálo, že se občas objevuje chyba shody podmětu a přísudku. Třeba Oběti jsou ženského rodu, takže v přísudku v minulém čase má být na konci tvrdé y (např. „Oběti bylY koneckonců v podstatě nesmrtelné“).
 ze dne 26.03.2008, 18:35:31  
   Leontius: Děkuji za vydání. Pokusím se onu chybičku příště pohlídat.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr