» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."

Francis Bacon

počet přístupů: 2140683

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Ztracená magie (19) - Je někdo doma? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 18.03.2008, 14:42

19. kapitola - Vojtěcha/Samuela nyní necháme oddechnout a podíváme se, jak si vede naše Copatá :)


	Kapitola devatenáctá – Je někdo doma? Copatá už zase netrpělivě podupávala nohou a snažila si přivyknout stále houstnoucí tmě. Chodba, kterou se dala po vcelku svérázném přivítání se strážemi, byla bez jakéhokoliv osvětlení. Napadlo ji, že se vrátí pro některou z loučí z předchozí místnosti, ale nechtěla zbytečně ztrácet čas - vykročila tedy poslepu. "Stát!" Copatá ani na okamžik nezaváhala. Pokračovala v klidu dál. "Jseš snad hluchá, slečinko?" naštvaně křičel kdosi ve tmě a těžké kroky nabraly na rychlosti. Žena se sama pro sebe ušklíbla a hbitě zareagovala na svištění - útočníkův meč. Ještě při výpadu muže chytla za zápěstí a využila jeho setrvačnosti. Vší silou narazila kolenem zespod jeho ruky a vyčkala varovného lupnutí kostí. Následoval řev a řinčení oceli na kamenné podlaze. "Jsem Copatá," usmála se na něj a ostrým loktem jej přirazila ke zdi. Následně natáhla ruku a toužebně roztáhla prsty, jakoby se něčeho dožadovala. Meč ležící na zemi se náhle zvedl do výše a vplul Copaté do natažené ruky. "Já tě..." vrčel hromotluk a nevšiml si toho, co udělala s jeho mečem. "Miluju?" zasmála se a nově nabytou zbraň chladně přiložila muži ke krku: "Já tebe taky," a dlouhým táhlým pohybem vypustila z jeho těla duši. Bylo až s podivem, kolik živých si Em držel mezi všemi těmi nemrtvými zrůdami. "Snad někdy příště," zabodla meč do mužovi hrudi. Z nějakého důvodu odmítala nosit jinou zbraň, než svou bílou dýku. Jakoby zdejší chodby znala, pokračovala dál v naprosté tmě a na nejbližší odbočce se stočila vpravo. Následovalo dlouhé schodiště vedoucí do nižšího patra, ukončené dřevěnými dveřmi. "Oni mě tu nemají rádi!" nazlobeně dala ruce v bok, když zjistila, že jsou dveře zamčené. "Kdo je tam?" ozvalo se tlumené mručení za dveřmi. "Já! Okamžitě ty dveře otevři!" zareagovala Copatá a v pokleku prsty přejela rukojeť dýky. "Kdo je tam?" zopakoval kdosi svou otázku. "Já, ty hlupáku!" Chvilka přemýšlení a dveře se zeptaly potřetí: "Kdo je tam?" "Ty idiote nemrtvá!" vřeštěla vzteky Copatá a bušila pěstmi do dveří. "Otočil bys, prosím tě, tím klíčkem ve dveřích?" sladce prosila a doufala, že podlehne jejímu svůdnému hlasu. "Kdo je tam?" zopakovala naprosto stejně monotónním hlasem bytost, stojící za dveřmi. "Tvá smrt!" odpověděla dveřím a naposledy si do nich bouchla pěstí. Bylo jí jasné, že tudy cesta nevede. Copatá se otočila na vysokém podpatku a navztekaně pohodila hlavou. Vracela se zpět, odkud přišla a doufala, že ji cestou napadne něco moudřejšího, než se vlastním tělem pokoušet prolomit masivní dřevo a kování dveří. * Zombie, pochodující v určeném kruhu u dubových dveří, neustále cosi mumlala, ale nebylo rozumět ani slova. Čas od času se její nepřítomný pohled svezl ze stěny na dveře a krok se zastavil. Když se nic nedělo, pokračovala dál. Dlouhou chvíli si krátila zašlapováním malých brouků. Když měla štěstí, připletla se jí pod nohy malá myš nebo větší krysa. To ale bylo tak dvakrát za službu, takže toho zpestření své povinnosti neměla mnoho. Náhle její seschlé oko zpozorovalo jakýsi pohyb. V tmavém rohu, kam se už nedostávalo slabého světla ze vzdálené louče, krčil se malý chlupatý tvor. Osm nohou drželo nad zemí zavalité tělo a osm očí ustrašeně hledělo na zombie. "Vouk!" zamumlala chodící mrtvola a pravou nohu předsunula natolik, že se palcem dotkla chlupatého těla. Tvor na nic nečekal a pokusil se o útěk. Zombie však jeho chování odtušila a nohu naplno přitiskla ke zdi a podlaze. "Můj vouk!" zaradovala se a sehnula své prohnilé tělo k zasloužené odměně. V ten samý okamžik se ozvalo vzdálené volání. Možná to byl křik, možná smích, to nemrtvý nepoznal. Nechtěl se vzdálit od lehce nabyté hostiny, a tak ve stálém úklonu jen zvolal směrem ku dveřím: "Kdo je tam?" Odpovědí mu byl již výraznější křik, který se rychle blížil. Zombie znejistěla, ale nutkání nasycení stále převažovalo. Oči přilepené na dveře, pravá ruka na mrtvolce vouka a levá jistící kliku dveří. "Kdo je tam?" zopakovalo stvoření a s chutí olízlo chlupatou nožku vouka. "Tvá smrt!" zařval kdosi v těsné blízkosti dveří. Nemrtvý stihl ještě polknout nožku, než jej zavalily dřevěné dveře a jakýsi neznámý tvor, nacházející se nyní nad ním i dveřmi. * Copatá vešla ostražitě do nově dobité chodby. Pohlédla na mrtvolu hromotluka s probodnutou hrudí, která posloužila jako výborné beranidlo, a lehce přejela dvěma prsty jílec meče. "Kdo je tam?" ozvalo se z pod dveří. "Bože, dej mu věčný spánek," zakoulela očima Copatá a znuděně vytáhla meč z mužova těla. Sehnula se k zemi a přesně mířeným bodnutím proklála zombie lebku skrz naskrz. "A ať tě svou tupostí neunavuje tak, jako mě," ukončila modlitbu, přičemž nevědomky udělala znamení dvouramenného kříže na zemi. Když se zvedla a zaostřila na vzdálenou louč, pocítila náhlou změnu proudění vzduchu. Trvalo to ale jen okamžik - jako by někdo otevřel a zase zavřel dveře. "Nemrtví," zavrtěla hlavou nad stále se pohybujícím tělem pode dveřmi. Neměla však čas se s ním zdržovat, takže vykročila vcelku rychle vpřed. Chodba mírně klesala. Hustou tmu vystřídalo šero a čím blíže byla Copatá jediné louče v dohledu, tím více si uvědomovala, že je snadným terčem pro kohokoliv. To ji však nezneklidňovalo. Bylo tu totiž cosi, co vzbuzovalo alespoň drobné náznaky nejistoty v její mysli. Ač se rychle pohybovala, přesto se zdálo, že louč je stále stejně vzdálená. Otočila se tedy přes rameno, ale dveře už vidět nebylo. "Zvláštní," prohodila suše a pokračovala dál. Stejné tempo a stále stejná chodba, jakoby natahována do nekonečna. Když už se chtěla rozeběhnout, jediný zdroj světla v dohledu pohasl. Bez varování, že by olej dohoříval. Prostě ráz naráz. "Už toho mám dost!" křikla naštvaně Copatá a prudkým pohybem tasila svou milovanou zbraň. Přiložila si její hrot k ústům a cosi slabě zašeptala. Pak se zhluboka nadýchla a foukala směrem k dýce. Ta zareagovala jasnou září a každým fouknutím se její hrot žhavil víc a víc. Nakonec měla Copatá v ruce zářící pochodeň, nyní osvětlující chodbu až k jejímu konci. "Já to tušila!" prskla, když spatřila v dáli shrbenou postavu v černém plášti, opírající se o dřevěnou hůl. "Ihned to světlo uhas!" varovala postava a namířila koncem hole vpřed. "Abys mě dál mohl šálit těmi tvými chabými triky?" zasmála se zhluboka a hodila dýkou bez jediného mrknutí oka. Letící pochodeň hladce prošla magickou bariérou a s chutí se zakousla černokněžníkovi do těla. "Já tě..." chroptěl hrbáč, kterého pohlcoval bílý oheň vzešlý z dýky. "Já vím," ušklíbla se Copatá a toužebně natáhla ruku, "to mi říká každý." Zbraň se jí v mžiku vrátila vzduchem do ruky, stále zářící jako hvězda na noční obloze. Ještě chvíli počkala, než plameny stráví černokněžníkovo tělo. Když nezpozorovala na protějším konci chodby žádný pohyb, vykročila vpřed. Žádné kouzlo už chodbu neprodlužovalo, ani nebránilo Copaté k dosažení druhých dveří, tentokráte již odemčených. "Je někdo doma?" pomalu stiskla kliku a nakoukla dovnitř. "Je!" vyhrkla a jen tak tak se stihla vyhnout letící kouli tvořené jen čistým ohněm a praskající energií - zřejmě živelnou magií. "Copatá..." ozvalo se odevšad a dveře se s prásknutím rozletěly.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

estel	01.08.2008, 15:52:15

Pěkný díl. Takový svěží :-) Jenom zase: - Napadlo jí… - že jí cestou napadne něco moudřejšího - To jí však nezneklidňovalo. Všude patří krátké ji. - Z nějakého důvodu odmítala s sebou nosit jinou zbraň. Ono“ s sebou“ je tam zbytečné, ale když už, tak mnohem přirozeněji by vypadalo o jedno slůvko doleva (s sebou odmítala). - Pohlédla na mrtvolu hromotluka s probodnutou hrudí, která posloužila jako výborné beranidlo a lehce přejela dvěma prsty jílec meče. Protože si nemyslím, že by mrtvola hromotluka ještě přejížděla prsty po jílci meče, tak tam před „a lehce“ přijde čárka. - To ji však nezneklidňovalo. Bylo tu totiž cosi, co alespoň drobné náznaky nejistoty v její mysli vzbuzovalo. Tohle vůbec nezní česky. „Vzbuzovalo“ bych mrskla hned před „alespoň“. Ale nemůžu než nesouhlasit s tím, že zombie s voukem byla roztomilá :-)


ze dne 01.08.2008, 16:40:02
Gandalf: Ještě řekni, že bys toho zombíka brala domů... i s tím voukem :D

Fuxik(5)	19.07.2008, 0:35:44

Mi se strašně líbí to "Vouk." od zombíka, takové je to roztomilé :)

Alan Dark	03.05.2008, 12:53:12

Copatou každý miluje...i když je pravda, že má trochu masochistické sklony...

Planek	18.03.2008, 16:21:57

Jasně, Copatá je nádhera sama (až na ten koňský ocas) a kdo by si ji neoblíbil, že? Jinak je pravda, že mi trochu chyběl Samuel, čekám na popis jeho nového tělíčka...-:)

janaj	18.03.2008, 15:12:13

Som radá,že na dalšie vydanie som nemusela čakat dlho. Tušila som,že Copatá tu bude hrat určitu významnu rolu.Predstavujem si ju peknú-vzhladom na pomery príbehuAj ked je viac-menej agresívna,skor viac ako menej. tu je to viac akčnejšie,čo mám rada a strieda sa tu aj ta fikcia s hororom..Je to stále viac a viac zaujímavý príbeh. Neviem si predstavit ako sa taký príbeh može skončit-tak najskor sa to skonči s velkým otáznikom-aj ked nebredbiehajme:-)


ze dne 18.03.2008, 15:31:19
Gandalf: Tak konec příběhu je ještě hodně vzdálen... viděl bych to tak, že s příští kapitolou budeme zhruba v 1/4 příběhu :)

Šíma	18.03.2008, 14:56:52

:-DDD Copatá, má oblíbená! Ne, že by se mi tento díl nelíbil, já ji prostě žeru, jen mi připadá zvláštní, co tam ta naše hrdinka vlastně dělala! Procházela se potemnělými chodbami a mordovala každého, na koho přišla! Možná měla jen špatný den, kdo ví? Možná jí tak trochu přeskočilo, ale může přeskočit nemrtvé? ;-) "Kdo je tam?" :-DDD Tuhle větu jsem "slyšel" na každém kroku... Tato část se snaží o docela zajímavý černý humor. Copatá je prostě třída, nechtěl bych jí vlézt do cesty. Co do kvality, tato část té předešle nesahá moc vysoko... Když už ne ani po paty, pak po krk určitě ano! ;-) "Kdo je tam?" "Šíma!" "Šíma? Neznám!" "Zatraceně..." Jednička (nebo tak nějak)! P.S. Že je tento komentář tak trochu nesrozumitelný? Možná ano, ale dneska jsem si také připadal trochu ztracený s jedním individuem, které je horší než samotná smrt! Nedalo mi to, abych si tuto část nepřečetl ještě jednou! Jak hledat smysl v nesmyslu? Tedy v něčem, kde je smysl skryt, alespoň na první pohled? Copatá musela mít svůj důvod k tomuto podivnému pobíhání... "Copatá! Copak máš za lubem?" ;-)


ze dne 18.03.2008, 15:27:19
Gandalf: Chceš Copatou na týden půjčit domu? :D Jinak k té "agresivitě" - ona přeci chtěla jen vidět Ema, ale jelikož mu v tom stráž bránila, musela se holt k němu probít ;) Je to rázná žena..