obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Witch and vampire II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Witch and vampire
 autor Mon publikováno: 23.03.2008, 10:35  
Poďte si vypočuť príbeh z dávnych čias, keď ešte existovala mágia a ľudia sa báli všetkého neznámeho. Príbeh o krehkej čarodejnici s tajomnou minulosťou a jej spoločníkovi upírovi.
 

Cesta k chatrči ukrytej medzi stromami na začiatku hustého lesa jej trvala dvakrát dlhšie ako inokedy. Musela sa brodiť snehom, čo napadol odkedy ráno odišla, lebo sem sa nikto neodvážil chodiť a v náručí niesla spiace dieťa.
„Alomora,“ šepla a dvere sa s vrzgotom otvorili. Vošla dnu a nohou ich zabuchla, tým prebudila svojho spoločníka spiaceho na lôžku, ktoré stálo mimo dosah slnečných lúčov, čo sa prebojovali cez škáry medzi doskami, ktorými boli zatlčené okná. Uprel na ňu svoje tmavo modré oči, pripomínajúce večernú oblohu a ticho ju sledoval. Nebolo pre neho ťažké odhadnúť, kedy sa jej nemá prihovoriť. A teraz bola tá chvíľa. Inak by na neho vyletela a musel by si vypočuť všetko, čo ju za posledný týždeň hnevalo. Inokedy by to riskoval, no teraz nemal dosť síl, aby sa bránil.
„Dúfam, že sa máš ešte horšie ako včera,“ zašomrala, keď ukladala dieťa na svoju posteľ. Neodpovedal, bolo by to k ničomu. V skutočnosti nepotrebovala poznať odpoveď. Nechápavo sa pozrel na dieťa, lebo nerozumel tomu, prečo ho Elizabeth doniesla. Nikdy nikoho neprichýlila- nie že by o to mal niekto záujem. Po celý čas, čo žili v tejto chatrči, nemali jediného hosťa.
Elizabeth si zrejme všimla, kam hľadí, lebo sa nepríjemne zamračila. „Si spokojný? Vidíš k čomu si ma donútil?“
„Elizabeth, ja...“
„Mlč,“ zahriakla ho. Sledoval ju, ako sa naklonila k dieťaťu, nežne ho pohladila po vlasoch a zašepkala slová, ktorým nerozumel. Bol si istý, že to bolo nejaké zaklínadlo. Náhle sa vystrela a uprela na neho svoje hnedé oči. „Pokús sa nezabiť ju.“ Povedala, zvrtla sa a vybehla z chatrče.
Díval sa za ňou a mal chuť rozbehnúť sa za ňou. S námahou vstal z postele a podišiel k dieťatu. Vedel, prečo sa Elizabeth správala takto. Pochopil už aj to, prečo sem doniesla to smrteľné mláďa. Bála sa o neho, to on ju donútil, aby urobila niečo, o čom nikdy nechcela ani počuť. Otočil sa a zamieril k dverám, no náhle sa zastavil. Bol deň, keby vyšiel von denné svetlo by ho spálilo na popol. Pozarene zvesil plecia, vrátil sa k dieťaťu a zničene sa naň zadíval.

Hneď ako slnko zapadlo za hory, vybehol z chatrče a stratil sa v lese. Nemusel sa pozrieť na Elizabeth, aby vedel, že s tým nesúhlasí. Veď len minulú noc ho lovci skoro dostali. Lovci, ktorí ho prenasledovali roky, kvôli nim sa musel často ukrývať. V minulosti bolo ťažké ujsť im, no už tri roky s ním bola jeho bosorka.
Krásna a chladná Elizabeth sa mu tisíckrát vyhrážala, že ho vymaže zo svojho života, ale nikdy to neurobila. Ak sa na neho nahnevala, jednoducho ho ignorovala, no po čase sa s ním opäť rozprávala. Nikdy jej to nepovedal, ale bol rád, že vstúpila do jeho života a tajne dúfal, že nikdy neodíde.
<i>Bežal lesom a lístie mu šušťalo pod nohami. Počul kroky svojich prenasledovateľov, no neodvážil sa obzrieť. Vedel, že v lese sa im stratí. Tesne popri jeho uchu preletel vzduchom šíp a zabodol sa do stromu. Náhle medzi stromami zbadal niečo čierne. Nemohli ho tak rýchlo dohnať, napriek tomu sa rozhodol vyhnúť aj tomuto novému nebezpečenstvu.
„Na zem!“ Začul ženský šepot a zrazu sa ocitol na zemi. Okolo neho niečo prebehlo, no jediné, čo si zbadal, bola čierna látka. Neďaleko si všimol krovie a odplazil sa k nemu. Pozorne si prezrel okolie, ale nikoho nezbadal.
Po chvíli spomedzi stromov vybehla mladá žena v čiernych dlhých šatách. Hnedé vlasy, ktoré sa jej uvoľnili z pevného vrkoča, jej padali do tváre. Vyskočil na nohy a ona prebehla okolo neho.
„Bež!“ Skríkla a schmatla ho za ruku. V behu sa otočil a všimol si jediného lovca, ktorý bežal za nimi. Lovec Vyzeral, akoby práve vyliezol z jazera. V mokrých čižmách sa mu šmýkalo, no vždy našiel stratenú rovnováhu.
„Pohni,“ upozornila ho žena, „musíme sa dostať z lesa...“
„Stoj, bosorka!“ Zakričal za nimi muž. Žena sa náhle zohla k zemi a tesne nad jej hlavou preletel šíp, ktorý muž vystrelil.
„Flaceh,“ zašepkala žena. Šíp zostal visieť vo vzduchu. Zarazene pozrel na ženu, ktorá teraz bežala k šípu. Načiahla k šípu ruku a otočila ho k lovcovi bez toho, že by sa šípu dotkla.
„Robím to nerada,“ usmiala sa na lovca a fúkla do šipu, ktorý sa zastavil až v hrudi lovca. V tej chvíli pochopil, že do jeho života vstúpila čarodejnica.</i>
Vstúpil do mestečka. Spomalil, keď vošiel do uličky, kde sa potulovali ženy ochotné vám spríjemniť dlhú noc. Chodil sem len výnimočne. Zo začiatku chodil, aby strávil noc s nejakou ženou, ale odkedy tu stretol ju, vracal sa za ňou. Tak ako vždy, keď sa mali stretnúť, stála na konci uličky. Oblečená do strohých šiat, ktoré viac odhaľovali ako ukrývali.
„Lotta?“ Oslovil ju a ona sa usmiala, chytila ho za ruku a spoločne vošli do neďalekého domu.

Stála pri kozube a do kotlíka sypala červený prášok, potom sa otočila k stolu, na ktorom boli porozkladané rôzne bylinky, fľaštičky, krabičky a hrubá kniha.
„Prášok krvi, rozdrvená kosť, sušená koža,“ kontrolovala prísady a odkladala fľaštičky, ktoré už nepotrebovala. Naklonila sa ku knihe a zamračila sa. „Čerstvá krv...krv...“ Zamyslene pozrela po stole, no pokrútila hlavou. „Čerstvá krv...“ Zobrala ostrý nôž a chystala sa porezať na dlani, no práve vtedy do chatrče vošiel jej spoločník a zhusene skríkol: „Preboha! Dúfam, že to nebudem musieť jesť...“
Elizabeth sa strhla a porezala sa hlbšie ako chcela, pocítila ostrú bolesť. „Sakra, ty si teda vieš vybrať, kedy prísť.“
„Čo to stváraš,“ zamračil sa, z police zobral čistú látku a masť. Všimol si, že dievčatko, ktoré Elizabeth priniesla minulý deň, tam už nebolo. Zamieril k nej, aby jej ošetril ruku. No ona sa otočila ku kotlíku a nechala pár kvapiek svojej krvi padnúť do tekutiny, ktorá sa sfarbila na čierno. Elizabeth si podráždene vzdychla. „Malo by to byť modré...“
„Ukáž mi tú ruku,“ chytil ju za porezanú ruku, opatrne natrel ranu masťou a dlaň jej obviazal. „O čo sa pokúšaš? Smrdí to ako zdochlina a nevyzerá to o nič lepšie.“
„Snažím sa vytvoriť krv,“ vysvetlila, sklonila sa nad knihou a ešte raz si prečítala postup.
„To predsa nesmieš! Vie o tom Morgana?“
„Prečo by o tom mala vedieť? Je to bylinkárka...“ Povedala bez toho, aby sa na neho pozrela. „Nerozumiem, prečo to nevyšlo...možno...ešte som nepoužila zaklínadlo...“
„Nech ťa to ani nenapadne,“ namietol, ale ona ho nepočúvala a vrátila sa ku kotlíku. Sklonila sa k nemu a fúkla do neho. „Avid des avid fray cor...“
Schytil ju za driek a odtiahol od kotlíka. Pevne ju objal a odmietal pustiť. Otočila sa tvárou k nemu a nahnevane na neho pozrela. „Čo to, sakra, robíš?!“
„Zachraňujem ti život,“ odvetil pokojne a zazrel na kotlík v kozube, „nie som odborník na tie tvoje čary a zaklínadlá, ale pamätám si niečo z tých historiek, ktoré mi rozprávala Morgana...a viem, že to, o čo sa pokúšaš je nad tvoje sily.“
„Pusti ma!“ Skríkla a on ju hneď poslúchol, ale postavil sa tak, aby jej zabránil podísť ku kotlíku. Neveriacky na neho pozrela: „Nedôveruješ mi? Nie je to ťažké...len stará mágia, ktorá sa už nepoužíva, lebo ju zakázali...“
„Áno, a zakázali ju z nejakého dôvodu,“ prikývol. Podráždene vydýchla, otočila sa tak rýchlo, že jej vlasy minuli len o pár milimetrov jeho tvár, rázne odkráčala k svojej posteli a sadla si. „Snáď sa na mňa nejdeš hnevať.“
„Nie, ty nechceš, aby som ti pomohla,“ pokrčila plecami, „ale ak budeš zase potrebovať krv, vynechaj ma z toho.“
„Elizabeth, nemôžem ti predsa dovoliť, aby si sa zabila,“ povedal, „vieš predsa, že o toto sa pokúšali mnohí a každý jeden z nich zomrel.“
„Neboli takí silní ako ja!“
„Nie si až taká silná,“ namietol a ona na neho zazrela, „dobre...už si na mňa tak či tak nahnevaná, takže ti môžem povedať aj niečo iné...“ Zdvihla hlavu a uprela na neho svoje oči. „Trošku som pátral...“
„Nerozumiem,“ pokrútila hlavou.
„V tvojej minulosti,“ povedal a jej oči sa nebezpečne zaleskli.
„Čože?! V mojej minulosti?! Zabudol si na našu dohodu? Minulosť je minulosť a nikdy sa k nej nebudeme vracať!“ Vstala, jej oči stmavli a jemu niečo nahováralo, aby tento rozhovor ihneď ukončil. Ale musel sa o tom s ňou porozprávať. Už tak dlho si plánoval tento rozhovor.
„Nikdy si mi nepovedala, že máš sestru...“
„Nemám!“ Pokrútila hlavou. Poznal, že o tom nechcela hovoriť.
„Naozaj?“
„Je mŕtva.“
„Elizabeth, ja som ju našiel a je...“
„Povedala som, že je mŕtva! Pre mňa zomrela pred siedmimi rokmi!“ Skríkla Elizabeth, vypochodovala z chatrče a nezabudla tresnúť dverami. Porazene zatvoril oči.


 celkové hodnocení autora: 94.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 19.08.2008, 0:39:03 Odpovědět 
   No a já dodám, že jsem si všiml, že po přímé řeči ukončené vykřičníkem začínáš uvozovací větu velkým písmenem. Uvidím, jestli ve třetím díle toto zmizí.

Scéna se šípem mě zarazila taky. Anglický název také, ale už jsem se setkal i s horšími - tady bych spíše byl proti tomu užití angličtiny (i když moje pracovní texty/názvy jsou vždy anglicky), pokud tedy text nebude anglicky psaný.

No.

Jinak se stotožňuji komplet s Ekyelkou a znovu odchvátám dál.
 Imperial Angel 23.03.2008, 18:28:58 Odpovědět 
   Jak už napsala Ekyelka - některá souvětí jsou opravdu hodně dlouhá...to pak člověk doslova jen čeká na tečku :)
Vždy se dá něco vylepšit, ale mě se tahle část líbila stejně jako předchozí...Takže za 1 ;)
 Ekyelka 23.03.2008, 10:34:57 Odpovědět 
   Zdravím :)

Pro začátek si trochu rýpnu: souvětí jsou sice fajn, ale nesmějí být moc dlouhá. Mám na mysli tohle -
"Vošla dnu a nohou ich zabuchla, tým prebudila svojho spoločníka spiaceho na lôžku, ktoré stálo mimo dosah slnečných lúčov, čo sa prebojovali cez škáry medzi doskami, ktorými boli zatlčené okná. "
Jedna dloooouhá věta, která se dá jednoduše rozdělit do dvou, tří kratších vět, které čtenář nezapomene.

Další poznámka se týká kurzívou psaného textu. Jednak mám doporučení: místní systém je trochu háklivý na tagy, proto je vkládej až před publikací, tj. až máš jistotu, že nebudeš do samotného textu už zasahovat. Vložit tagy a publikovat - nejjistější způsob, jak se vyhnout tomu, co se stalo tady. :)
Druhá poznámka se týká už samotného textu. Jde mi o jedno určité místo:
- „Flaceh,“ zašepkala žena. Šíp zostal visieť vo vzduchu. Zarazene pozrel na ženu, ktorá teraz bežala k šípu.
Ano, jde o střídání subjektů v jednotlivých větách. Nejprve se hovoří o ženě, pak o šípu - a pak se pohled přesune na vypravěče. Takhle řazené přímo za sebou to nedává gramaticky smysl (logicky si odvodíme, že se třetí věta týká vypravěče, ne šípu). Volila bych buď nový odstavec před poslední větou, nebo větu napsat jinak - buď přidat vyjádřený podmět, nebo větu rovnou smáznout.

City. Emoce, pocity, vášně - stále cítím, že si můžeš dovolit jich nacpat do textu víc. Elizabeth je naštvaná, dobře. Proč ale nemůže být třeba i frustrovaná? Stále cítím, že textu po téhle stránce něco chybí, aby byly postavy uvěřitelné. Jeví se mi trochu ploše - hlavně společník (mohu-li ho tahkle nazvat) je placatý jak deska. Ke konci tohoto textu se už drobné náznaky jeho pocitů objevily, ale stále mi přijde jako vymyšlená, ne skutečná postava. Zvaž, zda by nebylo lepší třeba i pomocí detailů a gest naznačit, co se v nich obou odehrává.

Poslední poznámka, či spíše otázka se týká názvu. Proč anglicky? Proč takhle natvrdo odhalená pravda? Celý text se mohl jmenovat třeba Elizabeth a společník (i jinak, tohle mne právě napadlo). Jistě, jméno celého příběhu se už nedá změnit (čtenáři by v tom měli guláš), ale zkus pouvažovat, jestli by pro příště nebyl lepší název, jehož smysl čtenáři dojde až třeba v průběhu (nebo ještě lépe v závěru) celého textu.

Celkově se mi pokračování jeví jako velmi zajímavé. Jistě, osobně bych se vyhnula některým otřepaným detailům: zatajená/mrtvá sestra, nekonečné pokusy Elizabeth o vytvoření umělé krve, aby pomohla svému společníkovi - zdá se to divné, ale principy těchto dvou detailů se objevují ve spoustě textů. Uvidíme, jak si s tím poradíš v dalším díle.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Prostor pro vni...
Charles
Legendy Yveninu...
El Kostlivec
V mezinoci
Malíř
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr