» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

počet přístupů: 2140684

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Červená knihovna s Červenou Karkulkou ::

Racek	publikováno: 07.09.2005, 13:16

Povídka


	Červená knihovna s Červenou Karkulkou Zeleným lesem šla dívka v červených šatech. V košíčku na předloktí nesla bábovku a láhev vína. Nespěchala, dalo by se říct, že se lesem spíš loudala. V trávě u cesty hledala jahody, semtam kopla do prašivky, košík si přehazovala z ruky do ruky. Na rozcestí usedla na pařez a dloubala se v bábovce. Pak smetla z červené sukýnky drobky, lehce si opřela bradu o ruku a modrýma očima zasněně pozorovala šumící větve stromů. Z druhé strany se přiblížil vlk. Zůstal stát v uctivé vzdálenosti a zdvořile pozdravil: - Ahoj, Karkulko, co ty tady? Karkulka pomalu otočila hlavu: - Ahoj, vlku, hádej…zase mě poslala do lesa… - Proč to děláš?, řekl soucitně vlk. - V lese mám aspoň klid. Nač jí mám pořád opakovat, že babička dávno umřela, když to nepochopí. Tak jdu do lesa a je pokoj. - A co kdybys poslala matku k doktorovi, Karkulko?, navrhl zase vlk. Pohodila hlavou, až jí zpod čepečku vylétl pramen vlasů: - To nemá cenu, tam už byla. Zase ji pustili,že není nebezpečná, no tak ona není, až na to, že musím být pořád v lese…, jinak s ní není k vydržení… Vlk si packou podrbal rozpačitě čumák: - Vždyť víš, že stačí jedno slovo… Dívka se na zvíře mile usmála: - Já vím…nepřítomně vlka podrbala za krkem, ale já nechci být paní Vlková. Já čekám na prince, řekla zasněně. - Na prince, nejmíň, dodala rozhodně jako na potvrzení svých slov. Vstala a uhladila si šaty.Vlk ožil: - Jdeš domů, já tě doprovodím… Karkule zavrtěla hlavou: - Ne domů, je moc brzo, to by měla zase řeči. Musím odnést tu bábovku, aby to nebylo nápadný, víš…Ale…, a skoro mazlivě podrbala vlka na hřbetě, - se mnou radši nechoď… Nechala vlka stát a zmizela mezi stromy. Ještě chvíli čenichal kolem pařezu a pak se vydal za Karkulkou. Přidal na rychlosti a za chvíli ji znovu uviděl: vcházela právě do hájovny…Připlazil se pod nízké okno sednice, co viděl, mu vyrazilo dech - kdyby nebyl šelma, asi by se styděl: už mu bylo jasné, proč Karkulka tak ochotně hraje komedii s bábovkou a vínem. Příští den přišel na rozcestí o něco dřív. Sotva se červená sukně mihla dole na cestě, pohodlně se rozvalil, aby se mohl později v hovoru jakoby nic zeptat: Jaký to bylo s myslivcem?. Karkulka se zarazila a zrudla: tys nás viděl?, zeptala se. - No, princ to nééééééééníííííí, protáhl vlk, jak naoko zíval, a protáhl si tlapy. -Dívka připustila: no není, ale aspoň něco…Kdyby byl princ, beru prince. - Pozoruhodně pragmatická na svůj věk, ucedil vlk skrz tesáky a pozoroval Karkulku, jak mizí s košíčkem k hájovně. Tak to šlo den za dnem. Vlk se rozcestí vyhýbal, dny trávil vymýšlením toho, jak by se myslivci pomstil. Přemýšlel, hlavu si lámal – až na to přišel! Vzrušením vyskočil na všechny čtyři. Věděl přece, že se chystá velký hon. A když nemůže mít Karkuli on, nebude ji mít ani myslivec. Když se dva perou…a tím třetím bude princ. Karkulku získal pro svůj plán snadno.V den honu čekala Karkulka u cesty, kudy měl princ projíždět. Červenou sukni vyhrnutou nad kolena, naopak bílý živůtek rozepnutý až k pasu, dlouhé vlasy rozpuštěné…Vlk vzrušeně pobíhal kolem a radil: Karku, Karku, vyhrň si víc tu sukni, a tlamou netrpělivě strkal dívce do stehna… -Fuj, odháněla ho, musí myslet přece, že jsem jen poctivé děvče na malinách, a ne nějaká… Vlk vyběhl na rozcestí a pozoroval terén… Konečně zaslechl kopyta koní, průvod v čele s princem se blížil. Vlk se ukryl a pozoroval, co se bude dít. Všechno šlo podle plánu. Princ uviděl Karkulku v pravý čas, pomohl ji k sobě do sedla a pro tu chvíli ztratil o hon zájem. Obrátil koně a vyjížděl z lesa. Náhle se ozvaly dva výstřely – a potom nářek a křik. Vlk zapomněl na opatrnost a vyběhl z úkrytu…Karkulka ležela v tratolišti krve, nad ní se skláněl bledý princ a dva princovi pobočníci spoutávali hajného. - PRÁSK ! - Normální drama žárlivosti, pronesl směrem k hroznému výjevu jeden z královských vojáků a zastrčil bambitku znovu za opasek. Ale z něj, kývl hlavou k mrtvému vlkovi, bude dobrá kožešina… /27.3.2004,15:09 hodin, II.verze/ -


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.6		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Íksvonaked	13.03.2006, 3:28:48

Zajímavé. Škoda jen, že to vlk nezvládl, oblíbil jsem si ho.

Gandalf	07.09.2005, 13:19:42

Opravdu netradiční pojetí klasické pohádky :O) Myslím, že se dětem bude líbit, neboť splňuje to, co mládež a doba žádá - sex a násilí :oD Nebylo by na škodu takto přepsat i jiné příběhy ;o)