obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Colombo v Česku aneb břídilova smrt. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pelion a Šíma, narovinu, zpříma!
 autor Pelion publikováno: 23.03.2008, 12:52  
 

( PONDĚLÍ )

Dva muži seděli na verandě výstavní vily a živě diskutovali. Na modrém stolečku, pod žlutým slunečníkem, stály dvě kávy a dva větrníky. Vítr rozcuchával bujné hřívy obou chlapíků a od západu se blížil temný bouřkový mrak. Jeho tvar, připomínající rozzuřeného démona, jakoby předznamenával události příštích hodin.

„Zatracenej větr, měl bych zajít k holiči,“ lakonicky pronesl starší z nich, Pelion a podesáté si hřebenem upravoval vlasy.

„Jen to nezamlouvej. Víš dobře, jak mně na tom záleží,“ řekl o něco mladší, rozcuchaný, Šíma a přisunul červené desky blíže ke svému společníkovi.

„Brzy bude pršet,“ ignoroval ho Pelion a pohlédl na oblohu.

„Vyser se na déšť a mrkni na to!“ naléhal Šíma a nervózně ťukal do desek ukazováčkem pravé ruky.

„To je zbytečné, točit se nebude,“ oznámil v klidu Pelion a napil se kávy. „To je dobré kafe.“

„Jak nebude? Co nebude? Potřebuji prachy, vole!“ rozčílil se Šíma a bouchnul pěstí do stolu.

„Prostě nebude, Šímo, nebude,“ řekl klidně Pelion a pobaveně, s mírným úšklebkem, sledoval reakce svého hostitele.

„To si děláš prdel, ne?“ rudl hostitel, připraven chrstnout kávu svému hostu do obličeje.

„Ne. Nedělám. Zítra jedu na Barrandov a podepíši smlouvu na zfilmování svých povídek.“

„Cože? Ty sračky budou točit? Co můj Rabbitdogs? Máme dohodu, ne!“ rozčiloval se Šíma.

„Myslíš tenhle kus bezcenného hovna?“ zeptal se Pelion, vytáhl z kapsy list papíru, pomačkal a odhodil za sebe. Vítr zmuchlaný papír popohnal o několik metrů dál.

„Co to má znamenat? Já tu ze sebe dělám vola, co druhý den tě zvu na kafe a na zákusky, v neděli na obědy a ty? Ty mě podrazíš? Hajzle! Vyžírko jeden!“ řval Šíma jako pominutý.

„Uklidni se, příteli,“ pobaveně se usmíval Pelion, „chceš půjčit hřeben?“

„S hřebenem jdi do řiti! Jsem klidnej!“ burácel Šíma a vyhodil Pelionův větrník z verandy do záhonu růží.

„Tak podívej, Šímo,“ poléval Pelion, svou kávou, Šímův zákusek, „hajzl jsi ty, mluvil jsem s Douglasem.“

„S Douglasem?“ zkrotl hostitel jako beránek a uhýbal očima někam bokem. Všechna zlost zmizela jako mávnutím kouzelného proutku.

„Je konec. Konec. Žádný prachy neuvidíš.“

„Chápu,“ sklopil Šíma zrak.

„To rád slyším, Šímo,“ usmíval se spokojeně Pelion.

„Vyprovoď hosta, dřív než přijde bouřka,“ poznamenal spisovatel Šíma při pohledu na oblohu a vstal.

„Německé přísloví, nemýlím-li se,“ překvapil svého hostitele svou znalostí Pelion.

„Nemýlíš, jak by jsi taky mohl. Vezmi si to na památku, jako dárek,“ řekl a podal Pelionovi červené desky.

„Šímo, pustíme to k vodě, co bylo to bylo, já teď jdu na ryby, tak se měj,“ řekl Pelion, přijal dárek a zvedl se k odchodu.

„Pelione? Kde teď nejlépe berou?“ zeptal se Šíma a nepřítomně hleděl kamsi do dálky.

„V prdeli, příteli, v prdeli.“

Šímův zahradník zrovna dojídal nalezený větrník, když se na obzoru objevily první blesky a ozvalo se mohutné hřmění. Bouřka byla blízko. Pelion spokojeně odcházel, zatímco nespokojený Šíma v mysli spřádal ďábelský plán.

První kolo letní bouře právě skončilo, ale blížila se bouřka druhá. Poblíž lískového keře, na břehu zakalené vody, seděl na stoličce rybář. Dva pětimetrové teleskopické pruty se hrdě tyčily k potemnělému nebi, pod přibližně stejným úhlem, jako minomety. Na kolenou měl rybář položené rudé desky. Bral papír za papírem a dovedně skládal lodičky, které jednu za druhou pouštěl po proudu dolů. Z ptačí perspektivy to vypadalo, že na kalné řece plave šňůrka bílých perel. Natolik byl ponořen do této činnosti, že si nevšiml postavy v černém pršiplášti.

„Bavíš se dobře, parchante?“ zeptal se příchozí a namířil na rybáře zbraň. Pelion se lekl a spadl ze stoličky do mokré trávy. Právě složená lodička sklouzla po rozbahněném břehu do řeky a vydala se na svou pouť za ostatními.

„Co blbneš, Šímo, málem jsem se posral,“ řekl Pelion, chytil se na prsou a ucítil krutou svíravou bolest v oblasti hrudní kosti. Začal se potit a pokoušel se vstát.

„Zůstaň kde jsi!“ přikázal mu Šíma a přiložil ústí hlavně na zpocené čelo své oběti. Z povalujících se desek vzal list a skrčil ho do tvaru nevzhledné koule.

„Snad mě nechceš…“

„Drž hubu! Drž hubu a žer!“ přikázal Šíma a cpal zmuchlaný papír Pelionovi do pusy.

Ten chtě nechtě musel poslechnout. Snažil se papír rozkousat, ale marně. Už mu Šíma cpal další. Pelion se začal dusit. Mocně kuckal, nemoha vrátit dýchání do původního stavu. Zesinal, z očnic mu vystoupily bulvy, v křečích padl na záda a ztratil vědomí. Šíma vše pozoroval s netečným výrazem. Schoval zbraň, vzal jeden z teleskopů a pomoci navijáku vytáhl udici z vody. Na háček nastražil malou žížalku, kterou sebral z rozbahněného břehu a nahodil. Splávek se za okamžik potopil a Šíma zasekl. Vytáhl asi dvaceticentimetrovou rybu, odhákl ji a prut položil zpět do vidličky.

„Žer, Pelione, žer! Udav se, lakomče!“ zasunul umírajícímu rybáři rybu do pusy. Ze země sebral červené desky, které vlivem vlhkosti začaly pouštět barvu. Vzal poslední list, složil lodičku a pustil po proudu se slovy: „Konec je nejlepší, Pelione!“

Blesk ozářil oblohu, ozvalo se silné hřmění a začalo opět pršet. Za půl hodiny bylo po všem. Bouřka definitivně skončila, hromy vystřídaly zvuky letní přírody a sluníčko vykouklo za vypršeným mrakem. Ptáci štěbetali ve větvích stromů, motýli poletovali nad pokropenou loukou a mrtvola pana Peliona zvolna osychala.

U řeky se to hemžilo policejními auty, policisty v uniformách i v civilu. Pečlivě prohledávali místo činu a fotograf dělal snímek za snímkem. Náhle si holohlavý civil v hnědé košili, který tomu všemu patrně velel, všiml pohybu za lískovým keřem.

„Strážmistře co je to, za tím lískovým keřem, za pobudu?“ křikl na svého podřízeného poručík Kulička.

Strážmistr Hrouda upřeně pozoroval keř. „Nikoho nevidím, poručíku.“

„Hroudo, vy joudo! To je šípek, já myslel támhle tu lísku!“ ukázal prstem Kulička. V kapse mu začal vyzvánět mobil melodii Beethovenovy Osudové. Přijal příchozí hovor.

Zpoza keře vyšel starší chlap ve starém, světlém, ošuntělém baloňáku. V ruce, v kapesníku, držel červené desky.

„Ano pane, jistě pane. Rozumím pane, provedu pane,“ kýval hlavou Kulička jako nemocný osel. „Osle!“ okřikl strážmistra, který mu vedl muže s doutníkem v ústech a očima se ptal, zda-li vetřelci nasadit pouta. „Víte vy vůbec, kdo to je?“

„Promiňte, pane, trochu jsem se tu porozhlédl,“ řekl muž v baloňáku.

„V pořádku, poručíku, už mi volali. Přebíráte to, chápu,“ netvářil se příliš nadšeně Kulička.

„Poručík Colombo,“ představil se muž a podával poručíkovi pravici. V té levé stále držel nalezené desky.

„Poručík Kulička, těší mě poručíku,“ potřepal Colombovi rukou.

„Promiňte, poručíku, netušil jsem,“ omlouval se strážmistr Hrouda.

„V pořádku, seržante,“ přijal omluvu Colombo.

„Jsem strážmistr, poručíku,“ opravil ho Hrouda.

„Jistě, seržante, to chápu. Přidejte to, prosím, k ostatním důkazům,“ řekl Colombo a předal Hroudovi rudé desky. „Tak začneme s vyšetřováním, ne?“

„No, poručíku, vy už si tu poradíte,“ řekl Kulička, „strážmistr Hrouda vám bude k ruce, mne volá jiný případ, tak naschle.“

„Co tu máme, seržante?“ zeptal se Colombo Hroudy, když přišli k mrtvému tělu.

„Jsem strážmistr Hrouda, poručíku,“ podruhé ho opravil mladý policista.

„Bude z vás jednou skvělý policista, Boudo,“ řekl Colombo, poplácal Hroudu po rameni, „teď mi řekněte svůj názor, seržante.“

„No, myslím, poručíku, že ho zabil blesk. Nehoda, to se rybářům stává,“ stanovil diagnózu strážmistr Hrouda a vysloužil si od kolemstojících kolegů potlesk.

„Blesk říkáte? Myslím, že ne, seržante. Popáleniny žádné a co ta ryba v ústech mrtvého?“

„No,“ zaváhal Hrouda, „každý máme nějakou tu úchylku,“ a dloubal se v nose.

„Čím čistší oběť, tím špinavější ruce vrahů,“ zafilosofoval Colombo a poškrábal se na hlavě.

„Jak to myslíte?“ ptal se Hrouda, přestal s dloubáním a prohlížel si dlaně.

„Myslím, že se udusil. A někdo mu v tom pomohl, máme tu vraždu, seržante. Počkáme si na výsledek pitvy. Kdo byl ten mrtvý?“ zajímal se Colombo.

„Pelion, pane. Prý psal básně a taky nějaké povídky. Ale nikdo ho pořádně nezná. Asi nějaký břídil.“

„Říkáte povídky? Musím se zeptat ženy, seržante, ta přečte kdejakou hloupost. Třeba o něm slyšela. Tak jaképak máme důkazy?“

„Nic moc, poručíku. Pouze ty desky, co jste našel, pak tu rybu a nakonec tohle,“ řekl strážmistr a ukázal na hromadu promočeného papíru.

„Tohle? Co to je, seržante?“ ptal se Colombo s nepředstíraným zájmem.

„To jsou loďky, poručíku, papírové skládačky. Našli jsme je o pár metrů níž, proud se tam divně točí. Mohly by patřit k těm deskám,“ vysvětloval Hrouda.

„Zajímavé. Vezměte to do laboratoře, ať se na to hned mrknou,“ řekl Colombo a rozhlédl se kolem. „Seržante, čípak je tamhleta vila?“

„To je vila pana spisovatele Šímy, poručíku,“ odpověděl Hrouda a zase si dloubl.

„Šíma, Šíma. Počkejte, seržante! Ten Šíma?“ zvolal Colombo, jakoby objevil Ameriku.

„Ano, poručíku, ten.“

Colombo pokýval hlavou, přimhouřil oko, zabafal z doutníku a zamyslel se.

„Seržante! Poslechněte si doktora, pak toho rybáře, co objevil tělo a tak dál. Sejdeme se na oddělení. Já musím ještě za svou ženou. Slíbil jsem jí, že zajdeme do Kauflandu. Tolik se těšila…“

( ÚTERÝ )

Na verandě své vily seděl spisovatel Šíma a v ruce držel noviny. Když přečetl článek o mrtvém muži na břehu řeky tak vstal, došel k modrému zábradlí s erotickými motivy a pohlédl dolů. Uviděl, jak se jeho zahradník baví s nějakým neupraveným chlapíkem ve světlém baloňáku.

„Klausi! Nemáte co na práci?“ křikl na zahradníka.

„Ale, pane Šímo, já...“

„Co dělá ten chlap na mém pozemku?“ nenechal ho domluvit Šíma.

„Promiňte, pane. Jste pan Šíma? Ten spisovatel?“ omlouval se Colombo.

„To jsem a kdo jste vy? Novinář?“ zněl z výšky povýšený hlas pana spisovatele.

„Ne, nejsem novinář, pane. Tiskařská barva mi nedělá dobře. Jsem tu na dovolené, pane. Se svou ženou. Víte, ona chtěla vidět Prahu a...“ vysvětloval poručík.

„Prosím? Na dovolené? Vypadněte z mého pozemku!“ rozčiloval se Šíma.

„Promiňte, pane, nepředstavil jsem se. Colombo. Poručík Colombo od Los Angeleské policie. Oddělení vražd, pane. Úřady vaší země mne požádaly o pomoc, tak jsem tady. Mohl bych s vámi mluvit, pane?“ řekl poručík a ukazoval policejní odznak.

„Pojďte nahoru, poručíku.“

„Přejdu rovnou k věci, pane Šímo,“ řekl Colombo, když se posadili, „nedaleko odsud byl včera zavražděn jistý pan Pelion. Znal jste ho?“

„Pelion…Pelion, vzpomínám si, tak matně,“ lhal spisovatel a nabídl poručíkovi koňak.

„Ne, děkuji, pane. Moje žena říká, že mi alkohol nedělá dobře. Říkáte matně? Lžete, pane! Váš zahradník mi sdělil, že k vám pan Pelion chodil dosti často,“ bodoval Colombo.

„Dobře, poručíku, občas jsme se setkali, ale to neznamená, že mám s jeho smrtí něco společného.“

„Mám-li být upřímný, pane, myslím si, že jste ho zavraždil,“ tvrdě zaútočil Colombo.

„Vy jste se zbláznil, poručíku, máte důkazy?“ ohradil se Šíma.

„Zatím ne, pane, ale najdu je. Včera jste se tady pohádali, pane. Věděl jste, kde bude Pelion chytat, pane!“ pokračoval Colombo.

„Nepohádali! Nevěděl jsem, kde bude!“ nenechal se zlomit Šíma a lhal bez uzardění.

„Promiňte, ale zase lžete, pane. Klaus vás slyšel, hádali jste se a pak jste se ho zeptal, kde půjde na ryby, pane!“

„Nesmysl! Ano, ptal jsem se, Peliona, kde berou a on mně odpověděl, že v prdeli. Rozumíte, Colombo? Poslal mě někam!“ bránil se zuby nehty Šíma.

„No, právě, podívejte se na tohle, pane,“ řekl už klidnějším hlasem poručík a rozložil před překvapeného spisovatele mapu. „To je mapa této oblasti. Vidíte, pane? Tady někde stojí vaše vila a tady, vidíte to? Tady má řeka tvar dvou, na sebe navazujících, oblouků. Klaus mně řekl, že se tomuto místu odjakživa říká prdel, pane. A právě tady byl zavražděn pan Pelion!“

„Tak mě zatkněte, Colombo, na co čekáte?“ usmíval se sebejistě Šíma a vypil skleničku koňaku.

„To nemůžu, pane, nemám důkazy,“ řekl smutně poručík.

„Ne? Tak mě omluvte, poručíku, mám plno práce,“ řekl Šíma a ukázal na dveře.

Colombo odešel, ale za pár vteřin byl zpátky.

„Málem bych zapomněl, pane. Mluvil jsem s panem Douglasem, chtěl jste Peliona vyšplouchnout. Podepsat smlouvu s Hollywoodem. Na vaše dílo, počkejte…někde to tady mám napsané,“ vylovil ušmudlaný notýsek Colombo, „Rabbitdogs, tak se to jmenuje, pane! Bohužel Douglas trval na změně jména hlavního hrdiny, což vy jste ovšem nechtěl akceptovat. Proto se smlouva nepodepsala, pane! Pelion na to přišel a zrušil s vámi dohodu na natáčení v Barrandově, pane! Proto jste ho zabil! Klaus našel v záhonku tohle,“ skončil Colombo a ukázal Šímovi pomačkaný list.

„Poručíku,“ řekl Šíma chladně a podal mu červené desky, „to je pro vaši ženu, prý ráda čte. Rabbitdogs, dárek od pana Šímy. A teď vypadněte!“

( STŘEDA )

U Šímovy vily zastavil vůz taxislužby. Vystoupil z něj sám pan spisovatel a mířil ke dveřím. Na malé zídce tu na něho čekal poručík Colombo.

„Prodal jsem auto, poručíku, jsem na mizině. Teď je na řadě i tato vila. Pořád si myslíte, že jsem Peliona zavraždil já? Co bych z toho měl? Dědit po něm nebudu. Za ten včerejšek se omlouvám, poručíku, ujely mi nervy,“ řekl Šíma, odemkl a pozval Colomba dál.

„No, pane, svůj názor jsem vám řekl včera. Zavraždil jste ho a basta! Jen ty důkazy jsou slabé, pane. Tak třeba ta plotice,“ rozpovídal se Colombo, když se posadili.

„Plotice?“

„Ano, pane, plotice. Totiž ta ryba, kterou měl Pelion v krku, víte? Plotice obecná, latinský název Rutilus rutilus, pane.“ zlehka odkrýval své trumfy Colombo.

„Co je s ploticí? Asi měl hlad, tak si ulovil rybu, to je přece jasné, poručíku.“

„Ne tak docela, pane! On ji totiž neulovil. Chytil jste ji vy a nacpal Pelionovi do pusy! Věděl jste pane, že se Pelion štítil žížal? Ano, pane, je to tak. Plotice chytal výhradně na kukuřici, pane a ta se také našla v jeho batohu. Ryba, kterou měl v krku, byla ulovena na žížalu, pane! Laboratoř to prokázala, o tom není pochyb.“

„S tím u soudu neoslníte, Colombo,“ posměvačně utrousil Šíma, „nemáte nic. Jen dohady.“

„Máte pravdu, pane. Jen dohady…a desky,“ pokračoval poručík.

„Desky? Jaké zase desky?“

„Rabbitdogs, pane. Nečetl jsem vaše dílo, má žena ano. Já mám rád spíš detektivky, pane. Spočítal jsem stránky, je jich přesně devadesát devět, pane. Takže jedna chybí. A já se ptám, kde je?“ řekl poručík a poškrábal se na hlavě.

„Vůbec vám nerozumím, poručíku.“

„Také tomu nerozumím, pane. Jestli dovolíte, něco vám ukáži,“ řekl Colombo, vstal, šel ke dveřím a otevřel je. Stál tam strážmistr Hrouda a v ruce držel velkou krabici. Zase se dloubal
v nose.

„Pojďte dál, seržante. Položte tu krabici na zem. Ano tady, děkuji, Boudo,“ dirigoval Hroudu Colombo. Pak začal, s pomocí strážmistra, vytahovat z krabice jednu lodičku za sebou a stavět na koberec.

„Vysvětlíte mně, Colombo, co tu nacvičujete?“ zajímal se Šíma.

„Hotovo. Podívejte se, pane. Počítal jsem je třikrát. Devadesát šest lodiček, pane. Všechny papíry jsou z vašeho díla, jak jen se to… Rabbitdogs, pane! Jsou sice rozmočené, ale i tak si s tím laboratoř poradila. Dvě další stránky byly v těle oběti, pane. Mimochodem byly příčinou udušení pana Peliona. Vdechl papír poté, co dostal slabý infarkt, pane! Když jste mu tu rybu dával do pusy, pane, ještě žil! Nedýchal, ale srdce mu ještě pár minut tlouklo, pane, tak je to! Nalezená složka byla prázdná, pane! Zbývá tedy jedna stránka. Jedna lodička, nebo něco jiného?“ zakončil dlouhý monolog, poručík Colombo, otázkou.

„Ale poručíku,“ vzal Šíma čistý papír a složil lodičku, „takových vám složím tisíc. Nechte si ji. Vezměte ji třeba své ženě. A teď už jděte, prosím vás.“

„Ó, díky, pane! Ta bude mít radost. Nepodepsal by jste se mi na ni?“

( ČTVRTEK )

Na břehu řeky na vysokém břehu, kousek od místa kde byla nalezena mrtvola pana Peliona, stál rybář a na dlouhý bič chytal nástražní rybky. Pod sebou slyšel podivný lomoz. Věděl, že tu má noru ondatra, ale tyhle zvuky byly jiné. Jakoby od většího zvířete.
Naklonil se, aby zjistil o co jde, a vzápětí zařval leknutím. Proti jeho nosu se vztyčila pravice, držící papírovou lodičku. Poručík Colombo našel, co hledal.

„Mám ho! Já ho mám, pane!“ volal radostně poručík a drápal se s klíčovým důkazem na břeh.

„Já taky. Už od narození a nechlubím se tím,“ utrousil již zklidněný rybář.


U dveří Šímovy vily stáli dva muži. Poručík Colombo a strážmistr Hrouda. Hrouda měl jednu ruku pod krabicí, druhou v nose. Colombo zazvonil.

„Pojďte dál, poručíku, mám dobrou zprávu. Ozvali se mi z Barrandova.“

„Ó, díky pane. Ale obávám se, že já mám pro vás špatnou zprávu. Zatýkám vás za vraždu pana Peliona, pane,“ řekl Colombo, spráskl ruce a pokýval hlavou.

„Přece nemáte důkaz, Colombo,“ zbledl Šíma.

„Našel jsem ho, pane. Já ho našel! Seržante, pojďte dál, nestůjte u dveří a postavte to támhle na ten stůl,“ řekl Colombo a ukázal Hroudovi místo, kde má položit velikou krabici. Poté poručík vytahoval jednu papírovou loďku za druhou a stavěl na stůl. Hrouda mu nadšeně pomáhal.

„To už tu bylo, poručíku, nebo ne? Devadesát šest lodiček, pokud si vzpomínám,“ chytal se stébla tonoucí Šíma. Papírové skládačky byly seřazeny jako flotila na otevřeném moři.

„Ne tak docela, pane,“ řekl Colombo a ukázal na jednu z lodí, „tahle tu včera nebyla. Devadesátá sedmá. Tu jste složil vy, pane. To je důkaz, že jste zavraždil pana Peliona.“

„To nechápu, Colombo.“

„Vysvětlím vám to, pane. Tahle lodička je složena jiným způsobem, než-li ty ostatní. Přesně takovým, jako jste mi předvedl včera, pane! Že je to náhoda? Kdepak, pane! Je na ní jasný červený otisk vašeho prstu, pane! Mokré desky pouštěly barvu, když jste vraždil, pane!“

„Hloupost,“ snažil se vybruslit Šíma, „byla bouřka, ostatní jsou rozmočené.“

„To ano, pane, ale tuhle jsem našel pod břehem u ondatří nory! Patrně ji tam zavál vítr. Dokonale chráněná před deštěm, pane!“

Šíma zalapal po dechu: „Zasloužil si to, břídil! Psát neumí, ale peněz má jako šlupek.“

„Seržante, přečtěte mu jeho práva,“ řekl Colombo a spokojeně několikrát za sebou zabafal ze svého doutníku.

„Jsem strážmistr,“ ohradil se Hrouda, ale nikdo ho neposlouchal.

„Skvělá práce, poručíku,“ sklopil Šíma hlavu, „jednou o tom nějaký blbec napíše povídku.“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 dascha 17.07.2009, 20:06:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: dascha ze dne 16.07.2009, 18:22:53

   Pro nick: Pelion
určitě nic nemaž a zůstaň s nápady, na realizaci dojde; vše má svůj čas, takže vydrž a piš, piš, piš
:-)
já také děkuji
 dascha 16.07.2009, 18:22:53 Odpovědět 
   Pelionku, tož v Přerově větr věje, nápady máš věru skvělé. Se mi fakt dobře čteš. Díky za zásobárnu zábavy.
 ze dne 17.07.2009, 19:39:32  
   Pelion: A já zrovna uvažuji své texty nechat vymazat.
Nápadů mám habaděj, ovšem s realizací je to horší :-))
Děkuji za poděkování a navrch přidám jedno velké poděkování.
Děkuji. :-)
 Black Cherie 26.07.2008, 9:31:15 Odpovědět 
   Musím říct, že jsem nedokázala dočíst až do konce. Tohle téma mě nijak nenadchlo. Ale zase na druhou stranu - je to u tebe poprvé a že už mám přečtena skoro všechna tvá dílka
 ze dne 26.07.2008, 18:33:02  
   Pelion: Díky za komentář. Ono je to úplně v pořádku, v pohodě. Žánr je žánr a vše se nám líbit také nemůže, jak by to na tom světě vypadalo? :-) Díky za upřímnost a návštěvu :-)
 čertíček244 14.04.2008, 10:47:20 Odpovědět 
   já vím, proč tě mámv oblíbených ..
 ze dne 14.04.2008, 18:14:55  
   Pelion: :-)) pssst! Šíma má uši všude... :-)))
 lucinda 25.03.2008, 18:03:22 Odpovědět 
   Povedené ;)
 ze dne 25.03.2008, 19:32:06  
   Pelion: Moc děkuji :-)
 paryba 23.03.2008, 14:50:58 Odpovědět 
   Tak takhle jsem se nezasmála už moc dlouho!!! :-)
Povídka je naprosto bezvadná, hlavně jsem ráda, že ten vrahoun Šíma půjde sedět!! (Šímo, nic ve zlém, to jen ta povídka...;-))
Očividně Pelion dokáže psát i ze záhrobí - tak jen piš dál :-D
 ze dne 23.03.2008, 20:10:30  
   Pelion: Díky :-) :-) :-)
Šíma je Šíma, s tím nic nenaděláme... :-)
No, abych se přiznal - Pelion má ještě několik nápadů... :-)
 Šíma 23.03.2008, 13:43:57 Odpovědět 
   Abych uvedl na pravou míru (některé možné nepřesnosti), vím o Tobě, že rád chodíš na ryby, píšeš dobré povídky a básně... Ale nechat se zabít šímou, to musí mít na to jeden žaludek... Drž se!

:-DDD
 ze dne 23.03.2008, 20:08:08  
   Pelion: ... a to nevíš, co mne čeká v další povídce :-(
To pak takové zabití od Šímy je pouhým polechtáním :-)
 Šíma 23.03.2008, 13:41:10 Odpovědět 
   :-DDDDD (skoro jsem brečel smíchy)

Mé osobité dojmy? Takže o šímovi se píší už i povídky, jak tohle v budoucnu dopadne? Ještě teď se chlamu a ani pořádně nevím, co bych měl napsat! ;-)

"Mluvil jsem s Douglasem!" :-DDD

šíma jak vyšitý, pelion (snad) také! Columbo (či jak se vlastně píše) prostě neměl chybu! Připadalo mi, jako by šíma hrál v onom hollywoodském seriálu! ;-)

Chybek jsem si nevšiml a to z docela prostého důvodu: začetl jsem se. Snad jen ten "větr" mi na okamžik zůstal v mysli, ale možná jde o nářečí, kdo ví?

Jednička jako vyšitá!

P.S. Rabbitdogs měli v originále (na průklepovém papíře) asi 168 stran... :-DDD A také chudák Pelion, takhle skončit? šímo, styď se! Pro pár chechtáků, když jsi tak nechutně bohatý! Kdo chce kam, pomozme mu tam! ;-)
 ze dne 23.03.2008, 20:06:00  
   Pelion: Já umřu a Ty si brečíš smíchy? :-)
Columbo se píše. Ale tak jako naši vietnamští spoluobčané z Adidas
vykouzlí Adibas, Abidas či co, tak já vykouzlil Colombo. Nechci se plésti autorům do řemesla :-)
"Větr" - toť asi opravdu nářečí. Jsem z Přerova. Vítr či větr, na jedno kopyto :-) Díky za komentář i hodnocení.
 m2m 23.03.2008, 12:52:44 Odpovědět 
   Zdravím :-)

Předtím, než se rozepíšu, zamumlám pár nesmyslů.
Jo, objevilo se pár chybek, z nichž asi nejvýraznější je toto:

"Když přečetl článek o mrtvém muži na břehu řeky tak vstal, došel k modrému zábradlí s erotickými motivy a pohlédl dolů."

- tady je chybně užitá čárka + navíc "když...tak" - to je stylem otřes :-)
=> Když přečet článek o mrtvém muži na břehu, vstal a došel k modrému...

Asi tak.
Občas se objevil nějaký drobek (by jste = byste), ale nic závažného.

Všechno totiž drtí čtivost, vtip, nápad a spád.
Ach, jak já se smál. Šíma možná není správný záporák plný slizu, jak to bývá v onom seriálu (mimochodem, poručík se prý jmenuje Columbo), ale je to prostě Šíma :-D

Co bych tu plácal.
Prostě jedna a basta.

P.S. Ten konec je naprosto suprový!!!
 ze dne 23.03.2008, 19:58:01  
   Pelion: Díky za pozdravení, publikaci, hodnocení, komentář, výtky atd... :-)
Chybky se v tak dlouhém textu objeví, i když si dávám pozor :-(
Co se týče Šímy - byl na to upozorněn a zaslouží si to :-) :-)
Záporák plný slizu není. Je to Pan Šíma :-) Sranda musí být. To byl můj cíl - pobavit případného čtenáře a vykouzliti mu úsměv na rtech. V dnešní době je to třeba jako sůl... :-)
Co se týká Columbo - Colombo:
Nechtěl jsem se dostati do křížku s právníky. Autorské právo apod. Proto jsem zvolil tak, jak jsem zvolil. :-)
Děkuji za publikaci a přeji hezké dny jarní :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
A leni terte
asi
Osmadvacátý kvě...
Louise Courbet
Vzpomínky poušt...
Naovy
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr