obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915345 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39469 příspěvků, 5737 autorů a 390219 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Pohádka o střípku ::

 redaktor čuk publikováno: 23.03.2008, 19:56  
Kdysi rychlovka, teď vzpomínka na koloběh věcí.
 

Malou Janičku bolely nohy a tak se posadila na pařízek, který povyběhl z okraje lesa do louky, kde holčiččina maminka trhala kytičku domů do vázy.
Janička se nudila, z kabelky vyndala malé kulaté zrcátko a začala posílat sluneční prasátka na maminčinu tvář.
Ve větvích smrků prudce zaharašila veverka. Janička se lekla a upustila zrcátko z baculaté ručky. Když ho zvedla s kamene v kořenech pařezu a spatřila na jeho ploše křivolaké praskliny, dala se do pláče.
Maminka přiběhla, utřela dcerušce slzičky. Podívala se na zrcátko, které jako by zázrakem drželo pohromadě, a řekla:
„Podívej, pavouček si vytvořil pavučinku, vidíš. Doma zrcátko podlepíme, takové nebude mít žádné z děvčat. Budeš si jezdit po těch čarách jako po železničních tratích.“

Janička byla důvěřivá holčička a její maminka pohotová milosrdná samaritánka. Prázdné místečko zrcátka po střípku chybějícímu u okraje lesklé plochy obě přehlédly. Odštíplé sklíčko, střípek, letec katapultový tvrdým nárazem na špičku kamene, přistál na okraji poněkud odvráceného mohutného kořene pařízku. Zůstal zde nehybně ležet. Bohužel či bohudík si maminka s dcerkou střípku nevšimly. A jeho volání o pomoc nezaslechly.
Odešly ruku v ruce. Střípek zůstal sám v cizí krajině.
Hned druhý den maminka koupila Janičce na vlas stejné kulaté zrcátko. Pavučinkové zrcátko skončilo v hloubi málo otvírané zásuvky dívčina stolku.

Když maminka s dcerkou zmizely z dohledu, zůstala střípek opuštěný, se zamlženou pamětí a vzpomínkou na to, kým byl. Na kořeni pařezu ležel, netečně, nevnímaje předlouhou dobu plynutí času, bez jediného pocitu.

Tohle by se stalo, a zůstalo nezměněno téměř navěky, kdyby tady byl obyčejný les.
Jenže naše malá tragédie se stala na pokraji čarovného lesa, jehož kouzlo se přeneslo i na střípek. Nevěříte? Že jste nikdy kouzelný les neviděli? Existuje, ovšem že ano a určitě, ale velice vzácně. Když budete rozumět řeči stromů a poctivě a dlouho budete hledat, jistě jednou do jeho království vstoupíte.

Střípek se probral z bezvědomí, bolelo ho celé jeho ploché tělíčko. Díval se vzhůru a spatřil nekonečné nebesky modré moře, málem se v jeho kráse utopil. Pak uviděl sluníčko, za malý okamžik vstoupilo do jeho zorného úhlu, políbilo jeho lesklou plochu a odrazilo se jako zářící terčík na nejbližší smrček, kde polechtalo veverku na čenichu až pronesla neslušné slovo. Větvička stromku za ten letmý polibek poděkovala a střípek byl šťastný. Nezbedná veverka se střípku omlouvala a na oplátku mu předváděla kouzelné triky se svým skořicovým ocáskem.
Střípek byl po celou dobu docela spokojený a sžil se s novým prostředím.
Nezoufal si, když sluníčko bylo schováno za mraky, zvykl se na střídání ročních dob. Byl čistotný a radostně se těšil a výskal v očistném deštíku. Občas k němu zabloudil padající list, a on ho přivítal jako posla dopisu od svých přátel - vůkolních stromů - s písmem čitelným jen jemu. A když střípka zakryla bělostná peřinka sněhu, uložil se ke spánku. Ze spánku se někdy z probouzel, snažil se rozpomenout na svou minulost. Jen mlhavě věděl, že byl součástí velké lesklé plochy, že obrážel detaily růžolícího dětského obličejíčka a za ním jakýchsi tajemných předmětů. Byl trpělivý, k jaru už měl v sobě složen celý obrázek tváře malé Janičky. Snad že by byla jeho maminkou a shlížela se v něm jako ve svém děťátku? Ne, byl to jen sen, který přetrvával i chvíli po probuzení.
Tady na pokraji lesa začal jeho nový život, zde laškovával s okolními stromy, on, titěrné nepravidelné hranaté a špičaté malé zrcátko nebe, pošťáček, který posílal mladým stromům rozesetým okolo sluneční psaníčka. Věděly o jeho dobré snaze a rády a vesele si s naším střípkem povídaly. Jak běžel čas, střípek se neměnil, ale stromy okolo něho ano. Rostly, ztrácely svou hravost, dokonce mu začaly zaclánět v jeho pohledu na sluníčko. Střípkovi pak bývalo smutno a zatoužil po holčičce, jejíž obraz měl uložen ve svém podvědomí. Někdy i poplakával, když stín kolem začínal být příliš tmavý, když vyrostlé stvoly zelených trav mu bránily ve výhledu. Najednou se cítil zbytečný, samotný a opuštěný.

I zželelo se střípka lesní víle, za jeho dobrou povahu i službičky, které stromům prokázal. Uchopila střípka do své náruče a odnesla ho předaleko na hromadu střípků a převážně velkých střepů v průzračných kabátcích. Náš blýskavý letec se zprvu bál, ale pak řekl víle rozmrzele:
„Kamarádů bych tady měl kopec, ale co s nimi, když spí a nechtějí si povídat?“
„Nepocházejí z kouzelného lesa, víš, střípečku.“
„Ale co tady budu dělat? V lese to bylo přece jenom lepší.“
„Neplač, uvidíš. Teď tě uspím. Nebudeš nic cítit, jako v omámení rajským plynem, a až se probudíš, budeš překvapen.“
Střípek sice něco zabručel, ale záhy upadl do hlubokého spánku, bez vzpomínek, pocitů, bez vnímání všeho, co se s ním dál dělo.
Spolu s ostatními byl nabrán na velkou lžíci, hozen do jícnu, z kterého vycházela rudá zář. Dopadl do čehosi tekutého a brzy s tím něčím horkým a bublajícím splynul, jako splývá vlnka na moři s jinými vlnkami. Necítil, že se jeho tělo roztéká a objímá s jemu podobnými přáteli, navzájem v sobě mizejícími.

Když mu dobrá víla dala procitnout, nemohl se poznat. Propadl se do jiného světa. Stal se součástí velké lesklé zrcadlové plochy. Jako kdyby mu připomínala jeho pradávnou existenci! Nalézal se v malém růžovém kulatém pokojíčku, tu a tam, a přece všude.
Ležel na pouťovém krámku vystaven pohledům dětských očí. Pak se na něm zastavily blankytně modré oči jedné dívenky. Ta holčička se tak moc podobala té tvářičce ze snů! A také se jmenovala Janička..
Střípek, vlastně teď už všudypřítomné očko původního střípku, neměl ponětí o čase.Tolik ho uplynulo... Holčička, která ho v lese opustila, vyrostla, stala se z ní maminka Jana, a její dcerka jakoby jí z oka vypadla. Maminka Jana se na zrcátko usmála, snad si vzpomněla na ten svůj prohřešek z útlého dětství, a zrcátko dcerce Janičce koupila.
„Snad na něj budeš dávat větší pozor než já tehdy, když jsem byla ještě malým capartem.“
Děvčátko horlivě přikývlo, jemně pohladilo plochu zrcadélka a přitisklo si je ke svým šatečkům s krajkami.
Střípek, nyní rozptýlen a vyskytující se na mnoha místech zrcátka současně, byl šťasten. Konečně vídával svou holčičku ze snů v její růžolící usměvavé celistvé podobě. Vypadala sice trochu jinak, než si ji představoval, ale přece i on sám se tolik změnil. Tak zmenšený a zbavený sám sebe a přece oživší, spojený s tolika kamarády po boku. Byl schopen dívat se na svět širším pohledem, cítili se přece všichni tak podobně a krása byla v tom všeobjímajícím pohledu i spokojenosti, že už každý z nich není sám. A náš střípek našel skutečné přátele své krve a všichni dohromady patří společně holčičce Janičce, jíž mohou působit radost i utěšovat ji, když je jí někdy smutno.

.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 50 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Arvinej 10.08.2008, 19:06:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Arvinej ze dne 10.08.2008, 18:19:18

   ono občas pomůže říct si nahlas obě varianty. nebo si to napsat pod sebe na papír :-)
 Arvinej 10.08.2008, 18:19:18 Odpovědět 
   dobrá pohádka, koneckonců takové ty, čuku, umíš moc dobře.
stejně jako dinu mě zarazilo slovo holčiččina. gramaticky je sice správně ale stejně praští do očí. obešel bych to přes maminka holčičky, i když to zní zase trochu kostrbatě...
 ze dne 10.08.2008, 18:57:12  
   čuk: Díky za přečtení a známku. Jé, s tím holčiččina se mi podařilo, já jsem si myslel, že je to gramaticjy špatně.
 Hanulka222 26.03.2008, 17:37:37 Odpovědět 
   S lehkým nádechem smutku, ale přesto se šťastným koncem... Líbí :-)
 ze dne 26.03.2008, 19:09:38  
   čuk: Díky za hodnocení.Ano smutek je nějak ve mně, a tady byla i určitá podvědomá víra,
 Te Bi 26.03.2008, 16:30:19 Odpovědět 
   Nebo třeba "podobenství o střípku". Kdo ví... :)
Je to pohádkově přepozitivní a to je člověku často přepotřeba. :)
 ze dne 26.03.2008, 19:08:10  
   čuk: Díky za hodnocení, drsňák jsem byl v jiných příspěvcích. Je to podobenství nejen o střípku
 endless 24.03.2008, 10:17:59 Odpovědět 
   Trochu mnoho zdrobnělin na můj vkus; ale to se snese. dávám 1.....
 ze dne 26.03.2008, 19:06:29  
   čuk: Máš úplnou pravdu s těmi zdrobnělinami, ale nějak se mi nechtělo změnit atmosféru. Díky za hodnocení.
 Dina 24.03.2008, 9:32:54 Odpovědět 
   Hned na začátku mě udivilo slovo holčiččina - nebývá holčina...??? No ale celkově to bylo OPRAVDU impozantní!
 ze dne 24.03.2008, 9:36:59  
   čuk: Dwekuji ti, Dino, za tak výrazné hodnocení. text chtěl být skromnější. A slovo holčičina mi textový editor opravil na tvar jak jsem uvedl v textu.
 OH 24.03.2008, 9:02:42 Odpovědět 
   Hezounké, Čuku. Zvláštní, že jsi si vybral střípek. V devadesát devět % povídek je střípek prostě střep, bolavá a frustrující věc. Pěkné!
 ze dne 24.03.2008, 9:34:45  
   čuk: Děkuji ti za přečtení i názor. Téma střípek byla zadáno v rychlovce. Ale pokud potěšilo, pak je mým vnitřním krédem určitého loučení se.
 čuk 23.03.2008, 21:39:03 Odpovědět 
   Milá Jano, moc ti děkuji. Ano, z každého z nás, i když se rozbijeme, zůstane nějaký střípek, který možná někdo zvedne a uloží do sebe.
 paryba 23.03.2008, 20:23:29 Odpovědět 
   Tolik krásy... Tvoje povídka mě zahřála uvnitř... koukám na monitor a mám takový přiblblý úsměv, a tak trochu smutno je mi... a nějaký vnitřní hlásek říká - ach, nebo je to střípek...? Nějaký ten střípek ze mne... leží někde zapadnutý... snad někde dýchá... a vůbec, dávám jedničku (a není to proto, že se shodou okolností taky jmenuji Jana). :-)
 Šíma 23.03.2008, 20:20:09 Odpovědět 
   Tuším, že jsem toto dílko už na "Rychlovce" četl, ale nedalo mi, abych si jej přečetl ještě jednou! A také musím řící, že se mi tato povídka líbila, je povedeně napsaná, trochu veselá, trochu smutná a také krapet začarovaná (jako ten les)! Možná, že mezi řádky je zakleto ještě něco, takové poselství onoho střípku, kdo ví? ;-) Jednička!
 ze dne 23.03.2008, 21:35:29  
   čuk: Díky, milý Šímo, za hodnocení, vystihl si, že je v textu něco skryto a zakleto. Ano!
 janaj 23.03.2008, 20:13:26 Odpovědět 
   Pripomenulo mi to detstvo,ked boli prázdniny a ja som pozerala so sestrami rozprávky...je to milé,pekné rozprávkové.Záver som očakávala,ale ten uplny koniec je pekne precítené napísaný.
Za seba dávam 1:-)
 ze dne 23.03.2008, 21:34:18  
   čuk: Díky moc za přečtení i hodnocení. jsem rád, když tě potěšila.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Čarověník III. ...
Maruška
Kelvin II
Charles
Inteligenční kv...
Apinby
obr
obr obr obr
obr

Dva blbci
Dickobraz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr