|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Zítra ::
Příspěvek je součásti workshopu: Zítřek
 Kaileen |
publikováno: 25.03.2008, 19:00
|
|
| |
|
|
Zítra
Už zítra. Musím se dobře vyspat, abych si mohl svůj úspěch vychutnat. Ulehl jsem brzy, chtěl jsem, aby zítřek přišel co nejdříve. Byl jsem šťastný, polštář byl tak příjemně měkký a povlečení vonělo čistotou. Jen usínat s ní, s tou pravou, jíž jsem před půl rokem potkal, bylo krásnější než tohle. Věřím, že od zítřka nám už nic nebude stát v cestě. Nestihl jsem dokončit myšlenku a usnul jsem.
Ráno mě vzbudil zvuk budíku. Obvykle jsem ho neslyšel rád, ale dnes mělo být všechno jinak. I když to nebylo mým zvykem, vyskočil jsem z postele hned. Po ranní hygieně jsem se převlékl a dopřál si bohatou snídani. Dnes mi rozhodně nesmí kručet v žaludku, to bych se dost ztrapnil. Pak jsem si ještě rychle vyčistil zuby a vyrazil na autobus. Místenku jsem si koupil předem, posadil jsem se na své sedadlo a čekal až se rozjedeme do nové budoucnosti. Včera byl poslední den starého života, s nímž jsem sice byl spokojen, ale moje partnerka ode mne čekala víc a já jsem ji nechtěl zklamat. Dnes se mi to všechno zúročí. Neřekl jsem jí nic, chtěl jsem ji překvapit. Jakmile autobus konečně vyrazil, spustil se ve mně proud myšlenek a vzpomínek na minulost.
Před půl rokem jsem přestoupil na nové místo, kde pracovala také Teri. Aniž bych ji dříve znal, byl jsem na ni zvědav. Když jsem ji poprvé spatřil, nebyl jsem z ní právě nadšený, ale ona ze mne také ne. To jsem poznal. Od první chvíle mě však na ní něco přitahovalo. Rád jsem s ní trávil čas, i když jsem zpočátku byl nesmělý. Byla starší nežli já, vyjadřoval jsem jí tedy úctu, ke které jsem byl vychován. Připadalo mi nepřirozené tykat naprosto cizí ženě, která byla navíc mojí nadřízenou. Jakmile jsem si na to zvykl, zlomil se ten umělý odstup mezi námi a začali jsme se sbližovat. Měli jsme mnoho společného a v mnohém jsme si naopak nerozuměli, neustále jsme však o něčem debatovali. Těšilo mne, že ji umím rozesmát, v tu chvíli jsem byl vždycky šťastný. Zamiloval jsem se do ní, ale věděl jsem, že někoho má, a tak jsem jí nechtěl komplikovat život. Nakonec se mi čekání vyplatilo a ona sama přišla s tím, že ke mně chová city a chtěla by se mnou být. Srdce mi poskočilo. Sešli jsme se a bylo nám krásně. Pak se to dost zkomplikovalo a ona stojí před volbou, zda já nebo on.
Ve vší té nejistotě mě přivedla na myšlenku, abych začal psát. Inspirovala mě a já vymýšlel jeden příběh za druhým. Mé snažení se vyplatilo, byl jsem ve správnou dobu na správném místě a měl jsem spoustu věcí, které jsem mohl nabídnout. Když si vydavatel přečetl má díla, byl nadšen a nabídl mi smlouvu. Až ji podepíšu, nebudu už muset jezdit autobusem. Koupím si auto. Ale až poté, co o tom řeknu Teri. Jistě bude nadšená a vybere si budoucnost se mnou, ne s tím otrapou, který si říká muž, přestože je jen nepodařenou karikaturou.
Dojeli jsme na místo. Vypnutí motoru autobusu mě vytrhlo z myšlenek. Teď jen ať se mi cestou nic nestane, abych se třeba neušpinil a neutrhl si ostudu. Dorazil jsem v pořádku, pan Wintr mě přivítal a přátelsky mi potřásl rukou. Šly jsme nejdříve do jeho kanceláře, kde už na stole ležela smlouva. Vysvětlil mi její obsah a pak na chvíli odešel, abych si ji mohl v klidu přečíst. Když se vrátil, vzal jsem do ruky přichystanou propisku a podepsal vstupenku k novému životu. Blížilo se poledne, proto jsme šli na oběd. Pan Wintr se mě vyptával na všelijaké věci, připadal jsem si, jako bych našel nového přítele. Na druhou hodinu měl sjednanou další schůzku, proto jsme se v restauraci nemohli déle zdržet, ale oba nás mrzelo, že už se musíme rozejít, protože jsme si opravdu dobře rozuměli. Popřál mi štěstí, a to nejen ve psaní, zavezl mne na autobus a odjel.
Jakmile jsem dorazil zpět do místa mého bydliště, rozběhl jsem se rychle do práce, abych tu šťastnou novinu oznámil Teri. A kdyby mi nevěřila, mám v kufříku kopii smlouvy, kterou jí mohu ukázat. Pak ji vezmu na večeři, tu si po celodenní dřině zaslouží, doprovodím ji domů, rozloučím se, ona mě však pozve dál a na zprávy se rozhodně dívat nebudeme. Třeba až zítra, dnes jistě ne. Dorazil jsem do kanceláře, právě se oblékala a chystala k odchodu. Vypadala dnes jinak než obvykle, ale nad tím jsem si hlavu nelámal. Vychrlil jsem ze sebe, co úžasného se mi přihodilo a čekal, že mi padne kolem krku. Místo toho mi sdělila, že se rozhodla náš vztah ukončit. Prý se jí zdál sen, prý už na to nemá sílu, prý by ten chudáček skončil pod mostem nebo by se zabil a co já vím co ještě. Takže včera jsem chtěl, aby už bylo zítra, ale dnes mám pocit, že jsem ani neměl chodit spát, protože pak by zítra nepřišlo tak brzy a já jsem mohl být o pár hodin déle šťastný.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 51 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
