obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Na dohled od Stalingradu... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Shot to the darkness...
 redaktor Šíma publikováno: 27.03.2008, 9:49  
Tato "povídka" vznikla na popud Axise a jeho mínění, že žádný autor nemůže psát o něčem, pokud to sám nezažil na vlastní kůži. Nuže jsem zdvihl jeho hozenou rukavici a musím s určitým zklamáním říci, že má pravdu! Snad vás toto dílko osloví a doufám, že mě Axis ušetří svého spravedlivého hněvu! :-DDD

Otázka zněla: "Může někdo psát o válce, aniž by ji samotný zažil? Myslím, psát o ní, jako člověk, který se sám ocitl uprostřed válečného běsnění, nelidského utrpení a neustálého zvonění kosy, která si nevybírá a je všudypřítomná a na každém kroku si bere svou daň za to, že se lidé vrhli bezhlavě do tohoto šílenství...

Odpověď: No, nevím, ale pustil jsem se do toho! ;-)

P.S. Také se tímto omlouvám svému spolubojovníku s brkem (Axisovi), který stanovil konečný datum našeho "klání" na polovinu Dubna. Já se držím hesla: "Co můžeš udělat dneska, neodkládej na zítra! Zítra již může být pozdě!" Múzy mi byly nakloněny, tak proč toho nevyužít?
 

/oblast Stalingradu – Zima na přelomu let 1942 - 1943/

Paul byl obyčejným pěšákem. Jeho ideály ohledně „bleskové války“ už dávno vyprchaly. Vlastně si jako prostý voják nemohl dovolit kritizovat kohokoliv výše, ale i tak kolovaly ve zbytku jednotky, ve které sloužil, různé fámy a dohady. Obraz nepřekonatelné a vítězné německé armády se vytratil pod nánosem nepřeberného množství sněhu, nízkých teplot, nedostatku teplé stravy, zásob munice, obvazových materiálu, náhradních součástek a nových zbraní, které by nahradily ty, jež odmítly fungovat při teplotě mínus třiceti stupňů Celsia.

Zpočátku se celá kampaň vedená proti Rusku odvíjela slibně. Německé síly obsazovaly stále větší a větší části Sovětského svazu, avšak německé jednotky nepočítaly s jistou odhodlaností a poctivostí obyčejného člověka, který se rozhodl bránit matičku Rus. Viděl nesčetněkrát, jak se ruský voják vrhl jen se svazkem granátů proti německému tanku, aby mu vyřadil pásy a tak jej znehybnil. Nehybný a nepohyblivý obrněnec byl pak snadným cílem pro kteroukoliv zbraň, která by jej byla schopna zničit. Někdy stačil i pouhý Molotovův koktejl, směs benzínu a oleje v uzavřené lahvi s kusem látky namísto špuntu. Hořící tank byl takto mnohdy vyřazen z boje lépe, než-li po zásahu protipancéřovým granátem.

Paul příliš často vídával hrdinné Ruské vojáky, jak se vrhají vstříc německým kulometům a obrněným vozidlům za onoho pověstného: „Uráááá!“ Často však měl pocit, že za to může jejich vlastní propaganda a strach z toho, že budou jako dezertéři bez milosti zastřeleni. Od jisté doby se tento způsob napravování vojenské kázně uchytil také v jeho vlastní armádě, které byl také nedobrovolně členem. Sliby všech nadřízených rozfoukal studený vichr spolu s rozbahněným terénem mimo zimní období a v Zimě vystřídaly komáry a jiný otravný hmyz vysoké mrazy a hluboké sněhové závěje. Paul brzy pochopil, co znamená pravá Ruská zima. Zásobování vázlo a jakákoliv přeprava vojenského materiálu po zemi, nebo ve vzduchu, se setkala díky nepřekonatelným vzdálenostem a povětrnostním podmínkám s neúspěchem. Blesková válka skončila díky chybné logistice a nesmyslným příkazům, které si často odporovaly, rychleji, než-li mohla vůbec dojít ke zdárnému konci.

Paul se krčil v mělkém zákopu a díval se na chuchvalce rozvířeného sněhu. Bylo zamračeno a sněžilo. Snad díky tomu nebyl mráz až tak silný. Rtuť jediného použitelného teploměru se usadila na patnácti stupních pod nulou, ale on věděl, že bude nejspíš něco kolem dvaceti. Ani silné sněžení nedokázalo zmírnit takřka arktické podmínky. Vojáci se třásli zimou a trpěli omrzlinami. Nejčastěji jim namrzaly prsty u nohou a na rukou. Jakýkoliv dotyk holé kůže s kovem zbraní mohl kdykoliv skončit pro dotyčného člověka katastrofou. V takto nízkých teplotách se zasekávaly uzávěry zbraní, zamrzal olej u vojenské techniky a dokonce i ta vozidla, která měla v nádržích ještě nějakou naftu, se odmítala pohnout z místa, protože jim palivo zamrzlo spolu s chladící kapalinou v motoru. Výsledkem byly popraskané bloky motorů, neprůchodné palivové trubky a další technické problémy...

Paul se znovu otřásl pod dotěrným větrem a myslel na svou rodinu v Německu. Nedokázal si však nikoho vybavit a všechny prožité události mu zastřela ta protivná válka. Vlastně měli štěstí. Nejenže padla mlha, ale také dost hustě sněžilo a mráz byl díky tomu alespoň trochu snesitelnější. Ale i tak každého vojáka bolely nohy i ruce, měli popraskané rty a stále byli nuceni k močení, přestože již neměli co z těla vylučovat. Kdysi slavná a neporazitelná armáda trpěla mrazem a zimou. Elán vyprchal a morálka mužstva byla snad níže než-li rtuť teploměru. Zdálo se, že je jejich nepřítel lépe vybavený, než-li oni sami, alespoň co se teplého oblečení týče. Avšak Rusové, stejně jako Němci trpěli nedostatkem válečného materiálu a Rudá armáda, na rozdíl od sil Osy, netrpěla nedostatkem lidských zdrojů a za Uralem rostla pomalu města s těžkým průmyslem. Nepotrvá dlouho a Rudá armáda bude mít také dostatek tanků a letadel a to nejen díky zásobování ze strany Američanů a Britů. Paulovi to však bylo jedno a jedinou starostí mu nyní byl třeskutý mráz a hlad, který byl snad ničivější, než všechny zbraně nepřítele. Tušil, že se již se svou rodinou neshledá.

Hlad, nemoci, slabost a šílenství řádily v jejich řadách stejně účinně jako příslušníci Rudé armády. Paul se třásl zimou a hleděl na ostatní spolubojovníky kdysi hrdých německých jednotek. V co se proměnili? Těžko říci, byly z nich obyčejné trosky na pokraji vlastní záhuby. Kolem něj prošel Franz, poručík rychlokvaška, jak Paul s oblibou říkával ostatním vojákům. Vlastně si už dlouho šeptali mezi sebou, že jednotkám na východní frontě začínají chyběj kvalifikovaní velitelé a oficírem se mohl takřka stát kde kdo, tedy kdokoliv, kdo měl vyšší hodnost než-li vojín.

„Kurevská zima!“ bouchl Paula někdo do ramene. Byl to Mathaus, jeho rodák z Drážďan, před válkou tak honosného a hrdého města. Také měl strhané a vysušené tváře, propadlé oči a ulepené vlasy. Nos měl namrzlý, stejně jako prsty v děravých rukavicích. Již nějakou dobu mu vypadávaly zuby a krvácely mu dásně. Paul si připadal jako v klubu důchodců na výletě na Severní pól a ne jako příslušník pravidelné německé armády.

„Ještě chvíli a zmrzneme tu na solné sloupy!“ souhlasil. „Stejně netuším, k čemu je tahle válka!“

„Ticho! Nevíš, kdo tě může slyšet!“ zamračil se Mathaus. Spíše se o to pokusil. „Necítím prsty na nohou, vlastně necítím nohy pod koleny a prsty na rukou mám také v hajzlu! Skoro neudržím zbraň!“

„Všichni jsem na tom stejně! Jen ti, kteří lezou našim oficírům do zadku mají teplejší oblečení, pořádné boty, onuce a nějaké jídlo navíc...“ řekl mu Paul a rozkašlal se. „Tohle počasí nás zabije!“

„Pořád lepší, než kdyby to byli Rusové!“ uchechtl se Mathaus.

„Co je tady? Co vy dva? Nemáte co na práci?“ vyrušil je šikovatel jednotky. Měl o dvě šarže méně, než-li poručík, ale tvářil se jako by byl maršálem. „Za protistátní řeči a dezerci můžete jít ke zdí!“

„Tady žádné zdi nejsou!“ opáčil Mathaus a odněkud vytáhl krabičku cigaret. V této době a na tomto místě se jednalo o hotový poklad. „Dáte si, pane šikovateli? Neberte tu válku tak osobně, stejně tu všichni zmrzneme!“

„Kde jsou slibované zásoby?“ zeptal se jej Paul a také si jednu vzal. „Co slavíš, Mathausi!“

„Další den, kdy jsem naživu!“ zasmál se Mathaus a také se rozkašlal. „Zítra už můžeme být mrtví!“

„Díky!“ zazubil se šikovatel. „Tohle se cení! Nic jsem neslyšel...“

„Také jsme nic neříkali!“ pokrčil Paul rameny. „Přiletí? Shodí nám Luftwaffe nějaké zásoby, nebo se na nás zase vykašlou?“

„V tomhle počasí?“ zamračil se šikovatel. „Mezi námi, pochybuji, že vůbec přiletí... Jde to s námi od deseti k pěti! Poručík se dneska ráno z toho všeho posral. Byl tu jakýsi major s jednotky od vedle a jmenoval nové šarže a náš poručík mohl být kapitánem, ale jak říkám...“

„Dneska se do velení nikdo nežene...“ zamračil se Paul.

„Není s čím válčit!“ řekl jim Mathaus zamračeně. „Auta a tanky máme rozbité! Co neponičili komunisti, to zmrzlo! Náhradní díly nejsou, stejně jako olej a nafta!“

„Nevěříte v konečné vítězství?“ zeptal se jich šikovatel. Všichni tři muži seděli v hlubokém dolíku ve sněhu a dívali se, jak se z nebe bez přestání sype sníh. Okolní stavby i stromy byly pokryté bílou peřinou a nebýt zvuku, který k nim přicházel z fronty, připadali by si jako na Vánoce.

„Zítra se podle posledních zpráv pokusíme o ofenzívu, ale nechte si to pro sebe!“ řekl jim oběma šikovatel a schoval si nedokouřenou cigaretu na později. „Paulus byl prý jmenován maršálem, ale pochybuji, že to tu nějak zachrání...“

„Jaká je nálada, pane šikovateli?“ zeptal se jej náhle mladý poručík. Kdyby neměl poměrně zachovalou uniformu, dokonale by s ostatními živými sněhuláky splynul. „Už jste našli ty zatoulané zásoby? Měla by tu co nevidět dorazit zásobovací kolona! Mějte se a dávejte na sebe pozor...“

„Zbláznil se?“ zamyslel se Paul a všichni muži se nejprve na sebe podívali a pak jejich zrak spočinul na pomalu odcházejícím muži. Všichni vojáci, kteří se zúčastnili v tomto zimním období boje u Stalingradu tušili, že se nacházejí na pokraji katastrofy a nevyhnutelné porážky. Jakékoliv myšlenky spojené s euforii brzkého vítězství se setkaly s opovrženíhodným pohledem a nejasným ťukáním na čelo. Celý úsek fronty, který drželi Italové, Rumuni a Němci se zvolna kolébal na oné pomyslné hraně mezi bytím a nebytím.

„Měli jsme se stáhnout! Rusové město nepustí a bojujeme o každý vchod!“ řekl šikovatel smutně. „Takhle jsem si tuhle válku nepředstavoval! Jdu zase o kus dál, snad dneska v noci nezmrznu!“

„Doufám, že nám dají Rusáci alespoň v noci pokoj! Jsme jen dvacet kilometrů od Stalingradu, ale také sem občas zabloudí nějaké ty dělostřelecké granáty...“ namítl Paul a dýchl si do studených dlaní s namrzlými prsty. Ani se neobtěžoval sundávat potrhané rukavice.

„Ukazují nám, že na rozdíl od nás mají dost munice!“ uchechtl se šikovatel. „Tak se tu držte chlapi! V chajdě vedle vás jsem našel starý pícek a nějaké dřevo, jestli se to provalí, tak mě poručík zastřelí! Hledal něco na zahřátí...“

„Kdo o tom ještě ví?“ pousmál se Mathaus.

„Pár lidí od pěchoty a tankistů! Nikdo s vyšší šarží! Beztak by nám ten krám spolu s dřívím zabavili...“ zakřenil se šikovatel, ale šlo spíše o bolestivou grimasu, než-li o vyjádření jakéhokoliv veselí.

„Zmrzneme tu!“ řekl jim Paul. „Chtěl bych být doma se svou rodinou!“

„Odkud jste?“ zeptal se jej šikovatel na odchodu.

„Z Drážďan!“ řekl mu Paul zasněně.

„Já jsem z Berlína!“ uchechtl se šikovatel. „A jsem tu vlastně za trest! Kdo není podle lajny, šup s ním na východní frontu!“

„Chtělo by to nějakou propustku!“ pousmál se Mathaus.

„Odtud žádné propustky nevedou!“ mávl šikovatel rukou a rychle odkráčel, aby neviděli, jak pláče.

„Má pravdu!“ souhlasil Paul. „Odtud vede jen jedna cesta, do Pekla!“

Sníh dále padal z nebe. Bylo zamračeno a stmívalo se. Muži se snažili utéct před vlezlou zimou a nenechavým mrazem, který je spoutával, stejně tak, jak znehybnil výplody německého válečného průmyslu. Zima opět zvítězila nad lidskou vůlí, jak už to udělala za dob Napoleona a jeho pokusu o dobytí Moskvy. Jen málokdo se tehdy vrátil z tažení domů a nebylo snad člověka, kterého by tato zima nepoznamenala. Paul se zamyslel. Jaký v tom byl rozdíl? Měl zůstat jako učitel doma a ne se nechat zblbnout propagandou o brzkém vítězství a nadvládě Árijské rasy nad vším lidským pokolením v Evropě. Něco shnilého bylo v Třetí říši a ta se pomalu, ale jistě rozpadala.

„Zatracená zima!“ řekl mu Mathaus. „Uvidíme se ráno!“

„Ráno... Kdo ví, co bude ráno!“ přikývl Paul rukou a myslel na to, kolik lidí, kteří vůbec nechtěli jít do války, do rána zmrznou... „Ráno je moudřejší večera!“

Paul se nedožil konce tohoto novodobého tažení a nepocítil porážku v bitvě o Stalingrad, kde byla obklíčena část německé armády a zdolána převahou této až příliš studené Zimy a odhodláním vojáků Rudé armády, které spíše jako možnost padnout za vlast, popoháněl vpřed strach z toho, že je zastřelí vlastní lidé, kteří dostali rozkaz, že nikdo nesmí ustoupit. Čí propaganda pak byla lepší? Německá, Ruská, nebo ta zimní, kterou tiše rozséval samotný mráz? Nebylo nikoho ani ničeho, co by nepadlo do jeho objetí! Mathaus do rána zemřel. Umrzl a Paul musel ještě několik týdnů strádat zimou a hladem, dokud si také jeho nenašla jedna ze zbloudilých kulek. Smrt byla milosrdná, její žeň byla veliká a proto si také mohla vybírat, koho ušetří a koho ne!

/Poznámka autora:/

Jako dítě (asi ve čtvrté třídě), jsem se zúčastnil tří až čtyř týdenního pobytu v Pionýrském táboře nedaleko Volgogradu (dřívější Stalingrad). Byli jsme také na exkurzi na památníku Mamajev Kurgan. Už přesně netuším, co všechno nám ukazovali, možná také nějaké filmy, panoramata a tak dále. Mě však zůstanou v paměti domy ponechané tak, jak zůstaly po německé ofenzivě a následném vítězství Rudé armády. Rozstřílené stavby s děravými stěnami bez oken a bez střech. Několika patrové stavby žalující Osudu, jakých činů se lidé dokáží dopustit. Strádání prostých lidí (občanů města) na těchto ruinách (části městské čtvrti) poznat nebylo, ale dalo se odtušit.

Viděl jsem také zakonzervovanou válečnou techniku. Pamatuji si různě veliká děla, ale již netuším, zda-li tam byly také vystaveny tanky a jiná bojová vozidla. Tehdy na mě tento zážitek až tak nezapůsobil, spíš jsem to bral jako možnost (dítěte) vidět bojovou techniku a to, co zbraně dokáží udělat se životy lidí a jejich výdobytky. Nade vším stála socha ženy s mečem, za kterou jsme museli vyjít nekonečné množství schodů na vyvýšeninu nad (v současnosti) již moderním městem. Dnes se zpětně dívám na své zážitky docela jinak a cítím je také jinak, než-li jako malé dítě, sotva po desátém roku života, které ještě neví nic o životě...

Otázkou však je, zda-li o něm něco vím, když jsem o trochu dospělejší! A kolik toho věděli o životě ti, kteří tehdy padli na území města a v jeho okolí, bez rozdílu ke komu patřili! Kdo ví?



 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 14 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 49 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 82 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:18:52 Odpovědět 
   29. 06. 2014

Kdybys každé dílo nechal čas uležet, vypadalo by o poznání lépe. Kam spěcháš?
Kdyby bylo na mě, vynechal bych dokumentaristické vyprávění a zaměřil bych se konkrétně na pár vojáků, jež bojují o holý život. Přímou řečí bych postupně odtajňoval, kde a kdy se děj odehrává a pak i v drobných poznámkách za přímou řečí, což ti šlo ve dvou románech o mořeplavectví.
 ze dne 01.08.2014, 14:32:24  
   Šíma: Text vznikl z hecu a ze sázky... Napsal jsem jej tak, jak jsem uměl... Dík za zastavení a komentík.

P.S. Uspěchanost? Souhlasím.
 alder 19.02.2010, 11:46:27 Odpovědět 
   Souboj Axis - Šíma vyhrál u mě poměrem 60 ku 40 Axis...
Měl tam děj, tady ani moc není.... Je to jako jedna kapitola z knihy... Údaje a fakta z té bitvy jsou dobré pro někoho kdo se o to zajímá, být v tom tak lepší příběh...Vyhnul se tomu, čemu nerozumíš- to je dobře.
Pro mě je to jako převyprávěný jeden krátký záběr z dobové reportáže....
1-
 ze dne 19.02.2010, 12:05:29  
   Šíma: Dík za návštěvu a komentík. Jsem rád, že se líbilo i přes některé nedostatky, ale možná jsem se už někde zmínil, že na ty bitvy moc nejsem! ;-)
 Arvinej 10.08.2008, 18:41:59 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Arvinej ze dne 10.08.2008, 18:38:08

   ha! ještě jsem zapomněl: čím dál, tím víc mi u tvých děl vadí takové ty sebeironické vykřičníky za větami. myslím, že by ses bez nich dokázal obejít a byl by to zase jeden krůček k dokonalosti.
příklad: „Takhle jsem si tuhle válku nepředstavoval! Jdu zase o kus dál, snad dneska v noci nezmrznu!“
nebo: „Zítra už můžeme být mrtví!“
když na to teď koukám, samo o sobě to nevynikne, ale v kontextu...
 ze dne 10.08.2008, 19:54:39  
   Šíma: Sebeironické vykřičníky? Hm... Já vím, jsou snad (patrně) mým osobním prokletím!!!!! Omlouvám se za ně a ještě jednou díky.
 Arvinej 10.08.2008, 18:38:08 Odpovědět 
   mno... tentokrát netradičně začnu známkou: 2. a teď tedy proč:
nelíbí se mi věc, o které se už zmínil axis, a to chování šikovatele. napřed přijde s tím, že za tohle se staví ke zdi, pak si vezme cigaretu a zdá se celkem v pohodě, i když ironický a cynický, a nakonec se rozpláče. chtělo by to u něj nějakou takovou charakterovou jednotu.
dál se mi nelíbí, že napřed je jenom suchý popis fakt, sem tam s nějakou myšlenkou, pak náhle celkem obstojný dialog a nakonec takové finále, kterého si člověk sotva všimne (jak už psal m2m) a které ještě vyzní tak jakoby do ztracena. opravdu je mnohem lepší tečkou tvůj doslov, což zase není moc dobře. chtělo by to spíš prostřídat a zkusit více gradovat napětí.
co se týče uvěřitelnosti, tam to bylo celkem v pořádku, i když po přečtení perexu jsem čekal spíš bojovou akci občas proloženou nějakou hloubáním a fakty, kde by se mnohem víc ukázalo to, co se vlastně ukázat mělo.
jinak gramaticé chyby a překlepy neřeším, pokud přímo nebijí do očí (jakože tady ne, i když jsem je zaregistroval), protože podle mého nejsou známkou kvality díla ale spíše sečtělosti autora a jeho znalostí jazyka. (čímž tě zase nechci urazit, tady to bude jako celkem často u tebe to, že jsi tomu nedal čas na uležení).
tož asi tak.
 ze dne 10.08.2008, 19:53:35  
   Šíma: Díky za vyčerpávající komentík a přeji hezký večer... Jsem rád, že ses zastavil!
 Tomáš P. 18.05.2008, 13:18:26 Odpovědět 
   Souhlasím s Axisem, tvým dílkům někdy chybí poslední uhlazení téměř k dokonalosti. Je to však půlkrok dlouhý a velmi namáhavý, ten nejnamáhavější, ten, se kterým se pere každý, ten, který málokdo dokáže překročit...
jinak dílko se mi líbí, ale celé mi to přijde jako úvod. Skvělý úvod, po kterém však přijde shrnující a zakončující odstavec + poznámka autora...
I tak dávám jedna ; ) ale přecijen je to třošku škoda; pospíchej pomalu ; )
 ze dne 18.05.2008, 13:54:23  
   Šíma: Díky, Tome, za zastavení a komentík! ;-)

P.S. Buď nechce psát šíma dokonalá dílka, nebo svou práci trošičku ošidí... Možná máš pravdu a je to škoda... (to bylo mé druhé - kritičtější já) Ještě jednou díky!
 Axis 25.04.2008, 18:05:40 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Axis ze dne 25.04.2008, 17:44:13

   Jsem moc rád, že jsi to tak dobře a správně pochopil a přijal, můj obdiv za to...

Ale ještě jedna věc - píšeš, že tebe samého některé věci už při psaní "šimraly na nose". Ale to je právě ono! Pokud autor sám cítí, že něco není ono, měl by s tím bojovat, aby to bylo ono. Ono je hrůza, že většinou i když se nadřeš jak kůň a ve výsledku z toho máš dobrý pocit, tak ti tam stejně ještě leckdo něco najde, nebo nedej bože to celé odsoudí. Jde o to to vybalancovat a poslouchat hlavně ty lidi, kterým tak nějak věříš...
Ale nechat tam něco, co se ti nezdá samotnému, to se to vrátí určitě!

Takže revidovat, přepisovat. Jenže to se daleko snadněji řekne, než udělá! Já se s tím peru a snažím se to naučit, třeba i něco zahodit... A jde mi to ztuha :-)

Ale utkvěl mi jeden citát (nevím od koho)

"Dobrý spisovatel se pozná ne podle toho, co napíše, ale podle toho, co zahodí!"

Tak se učme zahazovat, i když to strašně bolí! :-)

měj se!
 ze dne 25.04.2008, 22:14:42  
   Šíma: ;-)
 Axis 25.04.2008, 17:44:13 Odpovědět 
   Ahoj Šímo, jsem hrozný, ještě jsem svou válečnou odpověď nedokončil. Většinu mám napsanou, ale teď to chce pospojovat určité kusy a udělat druhé (nejméně) kolo na zahlazení atd...
Je to STRAŠNÁ dřina a to do toho nepočítám hodiny strávené na internetu při získávání informací...

No - psal jsem ti, že dokud nepublikuji tu svou, tak nebudu komentovat tvou. Vzhledem k tomu jak dlouho to trvá, tak to přece jen udělám - nechci být pokrytec a taktik - takže bez ohlednu na to, jak dopadne ta moje, tak něco řeknu i k té tvé.

Není to špatné, ale já osobně tam vidím nějaké problémky. Předem říkám, že si myslím, že to zapříčinila ta neuvěřitelná rychlost, s jakou jsi to napsal - tuším jeden nebo dva dny! To je asi rekord!

Já ale myslím, že kdybys to psal déle a vracel se k tomu a zahlazoval, tak na následující přijdeš taky.

Mně se zdá, že to osciluje mezi takovým dokumentaristickým vyprávěním jako by nezúčastněné postavy a mezi příběhem jednotlivého člověka. Možná se dá obecným popisem začít pro nastínění situace, ale když už pak přejdeš k osudu konkrétních lidí (Paula), tak bys v tom měl asi zůstat. Ty tam ale načneš lidský osud a pak z ničeho nic zase přijde dokument o válečném průmyslu apod... To snižuje ten lidský dopad, čtenář nakonec vždy vše nejlépe vnímá přes konkrétní postavy a jejich konání - a neměl by v tom být moc rušen...

A pak ještě bych se trošku víc zamyslel nad jednotlivými scénami, jestli konání a dialogy zní přirozeně a uvěřitelně - mě osobně nejvíc zarazilo tohle :

===
„Já jsem z Berlína!“ uchechtl se šikovatel. „A jsem tu vlastně za trest! Kdo není podle lajny, šup s ním na východní frontu!“
„Chtělo by to nějakou propustku!“ pousmál se Mathaus.
„Odtud žádné propustky nevedou!“ mávl šikovatel rukou a rychle odkráčel, aby neviděli, jak pláče.
===

šikovatel se ucechtává, je takový ironický a cynický. A pak během jediné věty se rozpláče a odejde. Zkus si to představit ve filmu či divadle, jak by takový emocionální přerod v tak krátkém čase herec uvěřitelně předvedl?

Tak, to jsou moje poznámky, které myslím upřímně konstruktivně, jako můj názor na doporučení, na co si v budoucnu dát pozor.

Úplným závěrem dvě věci:
1: Dle komentů se to všem ostatním líbilo, takže z toho můžeš mít určitě radost, máš své čtenáře a to je super. Navíc to může znamenat, že já jsem vedle jak ta jedle a můžeš to všechno hodit za hlavu :-)

2. Až já konečně dopíšu tu svou, můžeš mi to vše vrátit i s úroky :-)

Ale měj se a piš dál, máš pro koho!
 ze dne 25.04.2008, 21:00:30  
   Šíma: :-D Díky za zamyšlení a malý návod jak na to (tedy na úskalí autorské tvorby)! Ano, zahazovat, ale ne i s rukama, čím bychom potom psali?

Měj se, drž se a přeji Ti hezký večer! ;-)
 ze dne 25.04.2008, 17:57:14  
   Šíma: Ahoj, nebudu Ti nic vracet! ;-)

Díky za milou kritiku a zamyšlení. Ano, máš pravdu, že je toto dílko tak trochu "rychlovkou", Tvé upozornění nad určitým skákáním mezi náčrtem lidských povach a jejich životu a všeobecně známými historickými fakty mě trochu "šimraly na nose", ale nechal jsem to tak... Jsem rád, že ses zastavil a přečetl si mé dílko a patřičně jej posoudil, za co Ti také upřímně děkuji a mrkám na Tebe a smekám před Tvou pílí a zápalem pro věc! ;-)

Ještě jednou díky za zastavení a komentík!

P.S. Máš mou reakci 2x, zešílel mi komp! :-DDD
Šíma: Já posílám svůj a jsem rád, že se Ti dílko líbilo! ;-)
 Pepetinka 04.04.2008, 11:19:16 Odpovědět 
   Období 2. světové války je úsekem dějin, který mě zajímá víc než kterákoli jiná éra. Možná i proto se mi Tvoje povídka četla s velkým zájmem a já Ti za ni posílám svůj dík a jedničku.
 ze dne 25.04.2008, 18:10:38  
   Šíma: Omlouvám se, komp mi zešílel a já šílím s ním! ;-)
 ze dne 25.04.2008, 17:55:49  
   Šíma: Díky, ten dlouhý koment patří Axisovi, pardon! ;-) Díky za zastavení a komentík!
 ze dne 25.04.2008, 17:54:27  
   Šíma: Ahoj, nebudu Ti nic vracet! ;-) Díky za milou kritiku a zamyšlení. Ano, máš pravdu, že je toto dílko tak trochu "rychlovkou", Tvé upozornění nad určitým skákáním mezi náčrtem lidských povach a jejich životu a všeobecně známými historickými fakty mě trochu "šimraly na nose", ale nechal jsem to tak... Jsem rád, že ses zastavil a přečetl si mé dílko a patřičně jej posoudil, za co Ti také upřímně děkuji a mrkám na Tebe a smekám před Tvou pílí a zápalem pro věc! ;-) Ještě jednou díky za zastavení a komentík!
 ze dne 04.04.2008, 12:29:52  
   Šíma: Já posílám svůj a jsem rád, že se Ti dílko líbilo! ;-)
 kotlis 31.03.2008, 14:28:46 Odpovědět 
   Hodně dobré. Hold Krtka vs Lebzu to strčí do kapsy. Moc se mi to líbilo.
 ze dne 31.03.2008, 15:17:46  
   Šíma: Možná by to mohlo být ještě lepší (tohle zimní dílko), ale moc se mi nechtělo do toho šťourat! Každopádně díky za zastavení a komentík a jsem rád, že se Ti dílko líbilo! ;-)
 Martinus 29.03.2008, 7:37:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Martinus ze dne 27.03.2008, 11:25:43

   Určitě se mi to líbilo :) a akční nášup v ulicích bych si fakt dal :-)
 ze dne 29.03.2008, 10:08:48  
   Šíma: Velmi tenký led! :-DDD
 ze dne 29.03.2008, 10:07:56  
   Šíma: Hm... *zamyšleny smajl* ;-)
 Povídkář 28.03.2008, 11:05:36 Odpovědět 
   Smekám:) Líbilo se mi to. A taky jsem to přečetl, aby se neřeklo, že nečteme dlouhá díla:). Ale hlavní důvod je, že druhá světová mě taky zajímá a válečné filmy obzvláště;) Jednička s hvězdičkou(ale ne s rudou:D )
 ze dne 28.03.2008, 11:15:14  
   Šíma: Díky, Pove! Rudou hvězdu také nemusím! :-DDD
 paryba 28.03.2008, 10:40:30 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: paryba ze dne 27.03.2008, 22:55:47

   No jo, ja tou odbornou strankou myslela formu povidky, skladbu vet, co ja vim... ja jen plavu a koukam na ty krasy okolo sebe... tak tak :)
 ze dne 28.03.2008, 11:14:32  
   Šíma: Díky! Pokud si jen tak plaveš a jsi alespoň trochu v obraze, je to paráda! Já osobně někdy plavu a nestihám! :-DDD Měj se hezky!
 Kev 27.03.2008, 23:40:38 Odpovědět 
   Mám v zásadě stejný náhled na věc jako kolega m2m, jen doplním, že "než-li" je nesprávně, má to být pouhé "nežli", podobně jako "neřkuli".
 ze dne 28.03.2008, 10:21:31  
   Šíma: P.S. Ale dost se ono "li" oddělené pomlčkou používá a v mnoha slovech, pak to dělá minimálně půlka národa nesprávně a (neřkuli) špatně! :-DDD
 ze dne 28.03.2008, 10:17:43  
   Šíma: Díky, Keve, za upozornění! ;-) Pořád je co se učit! :-DDD
 ze dne 27.03.2008, 23:46:43  
   m2m: No jo no :-)

Zase jsem na něco zapomněl nebo si něco neuvědomil :-)

Díky za připomenutí, píšu si k sobě černý puntík :-)
 paryba 27.03.2008, 22:55:47 Odpovědět 
   Tak jsem tu znovu:
Četla, žmoulala, trávila, neusnula, vytrvala, ke komentáři se dohrabala. (To měl být kompliment a pochvala, nebylo-li tak pochopeno:)
Nerozumím odborné stránce věci, můžu Ti jen říct z pozice paryby, že se mi tím textem dobře plavalo. 1.
 ze dne 28.03.2008, 10:33:25  
   Šíma: :-DDD Díky za zastavení a komentík! No, patrně v textu není žádná odborná stránka věci... Jen několik faktů, náznak atmosféry a lehké otření se o příběhy mužů, kteří tam kdysi nesmyslně bojovali o kus země a jedno město! Každopádně díky za VÝDRŽ a přečtení a za návštěvu! A komentík... :-DDD
 Pelion 27.03.2008, 20:30:43 Odpovědět 
   Oceňuji Tvou odvahu pustit se na "tenký led" nelehkého tématu.
Dovedně na něm bruslíš, už už prolomit se led, ale ustál jsi to a překlouzal jsi až na konec. Všechna čest. Krasobruslení to není, ale umělecký dojem to ve mně zanechalo.
To Tvé "než-li" jsem napočítal osmkrát a vůbec mi nevadí.
Bohužel mi nezbývá nic jiného, než-li Ti dáti za jedna :-)
 ze dne 27.03.2008, 20:58:54  
   Šíma: Díky za návštěvu a milý komentář! ;-) Snad jsem nevypadal jako Slon na ledě! :-DDD Zdvižený chobot, rozjeté nohy na všechny strany a šílené (vystrašené) troubení! Tutůůůůůůůů... ;-)
 OH 27.03.2008, 13:30:38 Odpovědět 
   Zdar, líbilo. Připadá mi trochu příliš zjevné, že jsi přilepil pár dialogů a pocitů na trochu faktů. Ale mně se to líbilo-díky bohu, že je to pryč (jako ta válka, ne tvé ps..)
 ze dne 27.03.2008, 13:34:23  
   Šíma: Ahoj! No, snad je to s těmi dialogy, pocity a fakty tak 50 na 50 (čistě teoreticky)! :-DDD Války jsou určitě hrozné... Psal jsem to z (ne druhé), ale snad z třetí, nebo čtvrté ruky! Jsem rád, že se Ti toto dílko, alespoň trochu, líbilo! ;-))) Díky za zastavení a komentík!
 čuk 27.03.2008, 12:53:33 Odpovědět 
   Přečetl jsem opět jeden dlouhý text! Naštěstí pro mne tam nebylo nic nového, neb jsem kdysi o té válce čítával a v kinech vídával. Tvá práce je faktografická reportáž do níž jsou vloženy pocity a dialogy německých vojáků. Snad mohly být lépe charakterizováni, plastičtější, s výraznějšími rysy. Možná že by bylo lepší členění textu, na popisné pasáže a expresivní pasáže z člověčího pohledu. muselo tam být víc emotivity i rezignace. prostě jsem neměl dojem, že jsem "tam", což se dost často dařilo sovětským autorům. Ale přečetl jsem si se zájmem
 ze dne 27.03.2008, 13:01:06  
   Šíma: Díky, čuku! Tohle dílko je vážně trochu slabší kafe! Hm... Válečné příběhy jsou sice u mně oblíbené, ale s jejich vlastní tvorbou už je to poněkud horší... ;-) Každopádně dík za zastavení a komentík!

Nemůžu se dočkat, s čím přijde Axis! :-DDD
 paryba 27.03.2008, 11:53:02 Odpovědět 
   Simo, tohle si urcite prectu, jen co se dostanu domu a do klidu... uz se tesim, vypada to slibne!
 ze dne 27.03.2008, 12:25:08  
   Šíma: Snad nezklamu! ;-)
 Martinus 27.03.2008, 11:25:43 Odpovědět 
   parádní dílko, Šímo. Mám rád II.světovou válku,takže jsem nemohl odolat. Doufám, že se k tomuto tématu ještě někdy vrátíš...
 ze dne 27.03.2008, 11:35:08  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! Moc jsem se nerozepisoval, aby to nebylo moc dlouhé a nechtěl jsem jít do detailů... :-DDD Snad se líbilo! Říkáš, že bys chtěl nějakou akci v ulicích? ;-)
 m2m 27.03.2008, 9:49:06 Odpovědět 
   Ahoj Šímo,

asi se na to podívám postupně.

Občas Ti ujel nějaký překlep, to ano. Také si nejsem zrovna dvakrát jist Tvým častým užíváním "než-li" - v mnoha případech mi jeho užití nejde přes pysky.

Taky se musím přiznat, že mi dost vadily vykřičníky na místech otazníků („Co slavíš, Mathausi!“).

Dalším - a rozhodně největším problémem - je opravdu fakt, že kdo válku nezažil, těžko o ní může vyprávět. Je sice poznat, že určitá fakta znáš, fakta, která jsi zakomponoval do povídky (ať už jde o zmínky o industrializaci Sibiře nebo maršálu P. /který tak neslavně skončil/), ale chybí Ti tuším, jestli to správně pojmenuji, komplexnější vidění.
Detailovost.
Příběh je veskrze jednoduchý a plyne rovně jako Volha, klidně a bez žádných zvratů, zápletek.
Celé dílko pak vyznívá trochu do ztracena, konec působí rychle, ale je to tím, že čtenář netuší, kdy nějaké finále bude...a šup, ono tam najednou je!
Ani se nestačí zorientovat.

Mnohem lépe tak vyznívá Tvé slovo autora na konec, což je možná škoda.

P.S. Známka je...no jak to říct... zkrátka, shodli jsme se na ní s jedním kolegou, který se určitě ještě ozve ;-)
 ze dne 27.03.2008, 14:29:18  
   m2m: Ale vůbec ne, milý Šimíku, podívej se na mě, studuji sice historii, ale když jsem zpracovával tzv. Černý rok ve svých Zapomenutých, měl jsem na jazyku jen to datum a jen to místo.

Ale nechci tvrdit, že je to bůhvíjak skvělé dílko, to ne, jenom prostě stačí, když do svého "válečného" dílka nacpeš co nejvíc různých emocí, pohraješ si s popisy na úkor faktografie...
...a voilá! Válka na papíře je hotová ;-)

Myslím, že stačí mít teoretický přehled...
A když si párkrát vystřelíš, nic tím neztratíš, ale myslím, že stačí se správnou douškou expresivity z ubohé teorie (a nikoliv propracované) vytřískat slušný válečný příběh :-)
 ze dne 27.03.2008, 11:14:29  
   Šíma: Viděl jsem Tvůj hezky žlutý komentík u našeho pomyslného "duelu" a musím říci, že máš také v jistém smyslu pravdu, ale pak bys musel mít celou problematiku perfektně nastudovanou (události, časový sled, dojmy přeživších hrdinů - jejich osobní postřehy a také bys musel mít někoho k ruce, který by potvrdil Tvou autentičnost), než bys s tím mohl vyrukovat na veřejnoust! Patrně by to šlo, ale stálo by to hodně práce a námahy! :-DDD
 ze dne 27.03.2008, 11:09:46  
   Šíma: Díky, Chemiku! ;-) Možná jsem si z povídkou měl pohrát více a přidat do ní mnoho podrobností, ale pohyboval jsem se na velice tenkém ledě. Jak už bylo řečeno, těžko psát o něčem, co člověk nezná z vlastní zkušenosti (pokud se jedná o dílko z doby minulé) a nejde o čistou fikci (a to v jakémkoliv čase)...

Dílko to není dokonalé a možná (určitě) by sneslo i Dvojku! Uvidím, jak se s tímto tématem popere můj protivník! :-DDD
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zločin a trest ...
aegitalos
Večerní rozjímá...
Bel Riose
Lukášův život
AnnaSova
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr