|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Downovo sluníčko ::
 OH |
publikováno: 30.03.2008, 9:45
|
Tuto mikropov. jsem několikrát přepsal, několikrát jsem zmněnil charakter i pohlaví hl. postav, několikrát jsem ji odeslal do pc koše, pak zase vytáhl zpět, abych zjistil, že se mi stejně prostě nelíbí. Hyperkorekce, četl jsem na saspi někde.
Poněkud odosobněné okamžiky, nebo tak nějak.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
Seděla na okraji bazénu a pozorovala své nohy ve vodě.
Pomalu s nimi vířila vlnky na hladině a uhýbala očima před odlesky slunce. Přemýšlela o uplynulých dnech.
Zatím nevěděla, co ji více upoutalo, jestli on, nebo všichni ti postižení. Ale věděla, že se jí to časem srovná v hlavě, a tak na to nepospíchala.
Užívala si léto v penzionu na horách i když ji to tu nebavilo a neměla si s kým a o čem povídat.
I am so fuckin alone.
Zabroukala si v duchu písničku, kterou často slýchávala doma.
Poprvé ho spatřila, když vystupoval z autobusu v houfu podivných, zmrzačeně vypadajících lidí.
Připomnělo jí to, jak jí chtěl dát jeden kamarád na střední škole růži ve větvičkách s trny.
Potom jedna dívka začala hystericky křičet a bít ostatní kolem sebe. On dívku uhodil, obě ruce ji zkroutil za záda a volal něco na ostatní.
Očima hodnotila jeho zadek v džínách.
Potom se nějaký čas míjeli v ubytovně, ona pozoroval jeho a ty děti, jak jim říkal.
Všimla si, že často pije pivo.
Jak může v klidu sedět u piva a klábosit s ostatníma, když ty šílenci vedle něj ječej a mlátěj do sebe?
"Takoví se snad ani neměli narodit"
Prohodila jedna paní na jídle, která seděla vedle ní.
Když se dozvěděla, že mají za dva dny odjet, rozhodla se jít mezi ně.
"Ahoj, můžu na chvíli?"
"No jasně, pójď..."
Řekl jí, a tak si sedla mezi ně a vysvětlila, že se jejich pobyt nepodařilo zajistit, a tak je tu s pěti důchodkyněmi.
"To musí bejt strašný, né?" soucitně se zeptal.
Podívala se na ty děti kolem něho. Jedna dívka s rozdrápanýma rukama vztekle kopala do muže s šedivými vlasy, který se nebránil.
TOHLE je strašný!
"No, nic moc to není..."
Řekla a usmála se na něho.
Podívala se do očí tomu muži-dítěti, který seděl vedle ní.
Úf... Jako otevřít bránu do pustý krajiny...
Potom s nimi trávila už všechen čas, postupně jí docházelo, že ošetřovatelky dokonale každého postiženého znají.
"Já jsem na vás koukala z okna, jak v klidu sedíte a oni..."
Do sebe mlátěj...
"No jo, my někdy necháme toho co dostal, ať mu to vrátí, ale ono to stejně k ničemu není, oni si to prostě nespojej v hlavě dohromady..."
Řekl a sledoval své svěřenkyně.
Líbil se jí čím dále víc. Když byla s nimi v tělocvičně, koukal jí na stehna a mezi nohy a když zjistil, že si toho všimla, neuhýbal hned pohledem.
Ať vidí, že se mi líbí... řekl si. Potom k ní připajdal malý hoch s mongoloidním obličejem.
"Na něj si dej bacha!" řekl jí a ona se usmála.
Jak by mě mohl...
"Pfff, pfff, pfff!"
Dělalo to lidské zvířátko a pomalu jí slintajíc přitom, hladilo prsty na ruce.
Byla zrovna obrácená, koukal, jestli jí nezahlédne kalhotky, když se ocitla na zemi s rukou vykloubenou v rameni a s prsty ohnutými v těch dětských.
"Já sem ti říkal, dej si bacha! On má v rukách strašnou sílu!"
Sakra, to fakt má... Se tady válim, jak...
Řekla si pro sebe, když se koukala do toho obličejíčku a třela si prsty.
"Pfrrr,pfrrr,pfrrr!"
Chlapec na to.
"Voni se na ně rodiče z devadesáti procent vykašlou, odložej je a už nepřijedou."
Říkal jí v plavkách na prosluněné terase nad venkovním bazénem.
"Hmmm..."
Ona na to. Z baru jí donesly džus, který pomalu upíjela. Očima přejížděla po hřebenech kopců na druhé straně údolí.
"No, některý je jezděj navštěvovat, jedny dokonce vzali to svý k moři. Já jim řikal, že to nemá smysl, ať mu radši koupěj něco novýho na sebe..."
"Jako proč to nemělo smysl?" Zeptala se ho.
"No jediný, co si to dítě z výletu zapamatovalo, bylo, jak nemohlo vylízt na stupačku u autobusu. Nesnášej změny, tak je prostě vypustěj."
Pokrčil rameny a usmál se na ni.
"Taky tu máme milionáře. Zdědil móře prachů, ale on peníze nezná, neví, co to je. Taky Down... A tak má furt jen ty jedny erár gatě..."
Řekl a postavil si hrníček s kávou na okraj bazénu. Asi padesátileté dítě, co se vedle nich neustále kývalo ze strany na stranu, máchlo bleskurychle rukou a hrnek přistál o pár metrů dál.
"Jsem vůl..."
Řekl, když hrníček sbíral. Na její nechápavý pohled řekl:
"To je Honzíček, autista. Každá změna je uplně vyhodí z rovnováhy, tak se ji snažej odstranit, viď, Honzíčku?"
Ale Honzíček zase tam a zpátky, deset centimetrů a neustlále.
"To oni takhle reagujou na stres, tím kýváním se uklidňujou, to já doma vobčas taky."
Zarazil se, ale potom se na ni se smíchem podíval.
Přešla to mlčením a přejela pohledem přes jeho kalhoty. Potom se zadívala na oblohu s mraky, které letěly přes sluneční kotouč.
No, já to doma taky nemám zrovna nic moc... Oni ty děti koukají na to samé sluníčko co já... Ale co z něho mají... I když co z něho mám já?
Po dvou dnech s nimi si oštřovatelek začala vážit. Pochopila, že jsou asi jediné, co ty dospělé děti opravdu znají a rozumí jim.
"Jednou mě kousla, když jsem spal, do obočí a do nosu, čtrnáct stehů... Viď, Jituško, že si mě kousla, že jo?"
Jituška se s mručením válela v trávě.
"Ta si to tu užívá!"
Řekl se smíchem.
Seděli vedle sebe na sluncem zalitých schodech terasy, on jí stále něco vypravoval.
"Já tě a vůbec vás všechny hrozně obdivuju!" řekla a myslela na jeho svalnaté nohy.
"To hlavně ženský, já mám na starosti jen prachy... No, jednou jsem přišel domu a dal jsem facku tomu svýmu dítěti, úplně jsem z nich byl... Potom jsem málem dal výpověd..."
Svýmu dítěti...pomyslela si ona.
"Tak jo, tak v devět u bazénu, bude teplá voda!"
Řekl a usmál se na ni.
No...
Když z bazénu vylezli a seděli vedle sebe, řekla mu: "Já stejně nevím, co si mám o tobě myslet. Jednou éro po barech, pak starostlivej s rozkouslým obočím. Pak světoběžník, kterej zná Tel Aviv líp než Prahu..."
"No, vždyť já jsem éro!"
"No, já mám volnej pokoj... Bydlim tu sama."
Na okamžik vedle ní ztuhl, pak se vše s nuceným smíchem pokusil napravit.
"Jéžišmarja, takhle jsem to nemyslel. Já tý svý nikdy nezahnul..."
Tak jdi do prdele, proč mě taháš v týhle zimě do bazénu?
"No, já bych si dala něco... Bysme už mohli tý vody nechat a jít k baru, né?"
Pokusila se trapnou situaci zamluvit.
Language of love, language of violence... Debil jeden!
Broukala si pro sebe další oblíbenou písničku svého muže, když si u baru objednávala Vodku s džusem.
Ale nálada se uvolnila a opět se spolu smáli. On jí vypravoval o svých cestách zahraničím a ona nakonec byla ráda, že tu má alespoň někoho věkem k sobě.
"Hele, já nejsem nějaká kur... Aby sis nemyslel, že..." řekla mu, když se pozdě večer loučili na schodech.
"Já si nemyslím vůbec nic, strávil jsem s tebou fajn večer!"
Podali si ruce a odešli každý do svého pokoje.
Ráno odjížděl, neměli už čas si promluvit, jen na sebe kývli.
Celá skupina postižených na ni po snídani začala křičet a chroptět.
"To oni se jako se mnou loučí..."
Řekla ostatním u stolu, vstala a pozdrav jim oplatila.
Sledovala pohupující se hladinu bazénu, potom si na něco vzpomněla a vyskočila z vody.
"Sakra, vždyť já musim..."
8.1.2008
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 40 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 41 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
