|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Sirotek ::
 kulkul |
publikováno: 28.03.2008, 6:15
|
| Lido 16 - Dalibor se sotva zvedl ze země a oblékl, a do kanceláře vpadl Jiří Mušle, plný neklidu a obav o agenturu LIDO. |
| |
|
|
"Šéfe, mám nápad. Co kdybychom, vy i já, prodali svoje podíly v LIDU RR? Měla by potom 42,5%, s tím už se dá ledacos dělat, když skoupíme ještě mizerných 8%, máme LIDO v kapse, není to supr?!"
"Copak Rybena si ponechala svůj podíl?" otáže se Dalibor pochybovačně.
"Ponechala."
"Jak to víš?"
"Teď jsem ji potkal. Běžím rovnou za vámi. Podravuje vás!"
Tváře Jiřího Mušle hoří úskočným plánem, do hry však vstupuje Jednatelka. Stojí Daliboru bok po boku, rameno tiskne do jeho podpaží a zeptá se ledově: "Kdo jste?"
"Moje jméno zní Jiří Mušle," mňoukne Jirka ostýchavě, jako kdyby čichal éter. Daliboru nezbývá než pobaveně sledovat, že ti dva si do noty rozhodně nepadli. Jednatelka s hlavou nevraživě skloněnou opouští bez jediného slova kancelář.
"Co je? Jsem jí nějak nezavoněl," zakroutí Jiří Mušle ježatou hlavou.
"Do ženy a melounu nevidíš," zabručí Dalibor, "jedinou jistotu, pevný bod, východisko, představuje její tělo, které nezná přetvářku ani falešný stud. Tělo nedovede klamat. A teď mi řekni, prosím tě, co se děje v LIDU?"
"Nový majitel," chrlí mladý distributor, "chce zrušit kosmetiku. Rozumíte, budeme nakonec ještě prodávat banány!"
"Počkej," zarazí ho Dalibor sedaje si rozkročmo na stoličku u psacího stolu, "odsuzovat předem podnikatelský záměr, je chybou, neboť je to předčasné!"
Dalibor si zapálí cigaretu stříbrným zapalovačem s vyrytým monogramem D.L.
"Jenže to nejsou podnikatelské záměry, to je absurdní snaha prosadit svůj názor proti vůli většiny akcionářů. Ještě ke všemu jde o názor nevýhodný!"
"Máš pro tak závažná obvinění dostatečné důkazy?"
Jiří Mušle řekne přepadle: "Nemám, všechno jsou to jen dohady."
"Právě proto bych doporučoval raději vyčkávací taktiku," navrhne Dalibor a pokračuje opatrně otázkou, "jakým dojmem na tebe působila Rybena?"
"Rybena?" opakuje Jiří Mušle nepřítomně a krčí rameny, "jako vždycky. Sexy. Čelenka, minisukně, jíž neodkládá ani za mrazu, prostě holka k nakousnutí, ačkoliv..."
"Ačkoliv co?"
"Byla trochu mimo, připisoval jsem to těm... ženským problémům, haha," ušklíbne se Jirka s pro něj typickou zastydlou vulgárností, kterou Dalibor dokáže přejít mlčením jen s krajním sebeovládáním. Jednu věc Dalibor opravdu nesnáší: hospodské vtipy o ženách.
"Všechno jsem jí musel říkat dvakrát," popisuje Jiří Mušle události, "když se dozvěděla, že jste šel definitivně pryč a jak jde LIDO s novým kapitánem rychle ke dnu, vzalo jí to, že nebyla schopná slova. Jo, taky jí to není jedno, jako mně. Rybena je správná holka."
To je, dá v duchu Jiřímu za pravdu Dalibor, ač ve spojování souvislosti její nálady s osudem agentury LIDO by byl váhavější. Vnější unylost a nezájem může odrážet stav niterného strádání nenaplněné lásky, vedoucí někdy až k nebezpečí rozpadu osobnosti. Nejradši by se za Rybenou okamžitě rozjel. Pakliže však má pravdu Jiří Mušle a chvilkovou Rybeninu indispozici způsobila jen drobná, malicherná příčina, nemá smysl jitřit nezahojené rány.
Rybena...
Dalibor znovu pocítí ono neopakovatelné mravenčení v těle, ony zvláštní pocity po
probdělé noci, strávené s důvěrně blízkou dívkou, již ne "první" láskou, ale v žádném případě ne tisící. Noc plná vína, dobývání, mazlení i potlačované úzkosti před otěhotněním vyvede dvojici nad ránem do stavu jasnozřivého zklidnění a vážnosti, kdy jim leží svět u nohou. (Komu jinému a kdy jindy?) Namísto rozpustilého špásování, namísto předstírání zápasu s předem známou tajenkou, padají slova opravdového muže, která sklízejí obdiv a něhu dívky, jež - sice se všemi důsledky a trápením, ale přesto šťastná - přijímá roli ženy, kamarádky, tiché společnice.
Mravenčení těla, duše, myšlenek. Mravenčení odpovědnosti, biče otazníků a obav a ... láska.
Kdyby jen mohl tušit, že ji zažije ještě jako vyzrálý muž středního věku díky Rybeně!
"Kdybych na vás měl aspoň nějaké spojení," vytrhne Jiří Mušle Dalibora ze zahloubání. Dalibor Jiřímu obratem předá navštívenku.
"Děkuju," řekne Jirka, "ne, že by mě nebavilo mluvit s Nelou, ale jí to asi nebaví pořád jen vyřizovat vzkazy."
"Jiří, proč ti vlastně tolik záleží na osudu LIDA, snad ne kvůli značce?"
Na bezděčně položenou otázku hledá Jiří Mušle odpověď, či odvahu k odpovědi, po dlouhé minuty ticha.
"Kvůli značce to není, to dá rozum..." začne nakonec, "vy jste odešel, to je jasné, je to vaše právo, já to beru. Znelíbilo se vám dobré bydlo, zajedl se vám stereotyp, život je někdy takový. Byl jste ze všeho unavený. Já vím, že druhého takového šéfa už mít nebudu, i kdybych prohledal celou Prahu... To je vedlejší. Důležité je, že vy jste mě udělal. Přijímal jste mě jako mouchu, ale nelitoval jste času a věnoval jste se mi, naučil jste mě všechno, co v téhle branži potřebuju vědět..."
"Nedělal jsem to pro tebe, ale pro firmu," podotkne Dalibor, "kvalitní distributor se firmě stokrát zaplatí. To byl také smysl mého počínání."
"Dobře, ale do rodiny jste mě kvůli firmě nebral," míří do černého tentokrát pro změnu Jiří.
Nyní je na Daliboru, aby přiznal: "Víš, každý muž chce tak trochu mít syna... a nemusí to být nutně potomek pokrevní."
"No tohle?" ztratí Jirka na chvíli řeč, poté přiškrceným hlasem, "víte, mě vychovávala máma, protože otec prásknul do bot hned po tom, co jsem se narodil. Každý chce mít syna... Já k vám něco takového, jak to říct... taky cítím. Nevím, co bych k tomu řekl."
"Jiří, to o tvém otci jsem opravdu nevěděl," zachmuří se Dalibor.
"Co naděláme," mávne rukou Jirka, "nakonec, já taky nejsem svatý. Horší je, co se děje v LIDU. Šéfe, vezměte mě do ARTARTu."
"Vzal bych tě na místě nejen proto, že jsi pracovitý a schopný, ale hlavně - a teď dávej dobrý pozor, tohle jsem ještě nikomu neřekl - jsi nejlepší distributor v LIDU i ARTARTu dohromady!"
"Děkuju, šéfe, jak vás znám, vy nemluvíte do větru, takže děkuju za pochvalu."
"Ale v ARTARTu bohužel o případném přijímání a propouštění nerozhoduji jen já," pokračuje Dalibor zapaluje si cigaretu.
"Hm, tak to je ztrátový," kývne Jiří Mušle hlavou směrem, kterým se před chvílí ubírala uražená Jednatelka, "ta tygřice s tím nikdy nebude souhlasit."
"Nikdy neříkej nikdy."
"Ale pěkná ženská, jak vy to s nimi děláte, to nechápu."
"Ty říkáš pěkná ženská a vyjadřuješ tím touhu po nezávazném dobrodružství. Já se ženám snažím spíš porozumět. To je celé mé know-how."
"To je výborné know-how," odporuje Jirka s narůstajícím nervozitou, vztah k ženám je citlivou strunou jeho ješitnosti, "když stejně nevím, jak jim porozumět. Ony mají nějaké menší nebo jinak vypouklé makovice, takže jejich způsob uvažování je jako hra v kostky."
"A zkusil jsi na tento zdánlivě nelogický způsob myšlení přistoupit? Zajímal ses někdy, proč dívka smýšlí právě tak a nejinak? Naslouchal jsi jí s porozuměním a trpělivě? Pokud ne, nesmíš se divit."
"Podívejte, šéfe, včera ve vinárně jsem naslouchal té tmavé asi dvě hodiny, než vás ta
druhá dostala z parketu, protože jste nebyl k zastavení a výsledek? Obě braly na vás, já pro ně byl směšný tajtrdlík."
"Prosím tě, Jiří, umíš počítat?" zeptá se Dalibor ostře.
"Jak to myslíte?" vyvalí Jiří Mušle oči.
"Tak za prvé," počítá Dalibor s matematickou strohostí, "myslíš, že jsem se společensky bavil na svůj účet? Naopak, to Simona toužila tančit a já ji nechtěl zklamat. V mém věku snad nemám zapotřebí tančit pro vlastní potěšení rockenrol. Za druhé, byl jsi s dívkou o samotě, jak říkáš, téměř dvě hodiny a nevyčetl jsi z jejích očí přání, že i ona si chce bytostně zatančit. Tomu já neříkám naslouchání, nýbrž ignorance. Za třetí tvůj vztah k ženám markantně ukazuje skutečnost, že dosud neznáš její jméno. Anebo znáš?"
"Jak ona se jenom ta hnědá jmenovala... Paty nebo Maty..."
"Katty!" zahřmí Dalibor, "zvykl sis cejchovat živé lidi odosobněnými zkratkami, ale život, tím méně ženu zkratkou uchopit nelze a konečně za čtvrté, divíš se, že tě dámy považují za tajtrlíka, když před nimi beze studu močíš?!"
Jadrná slova břinkla o sluch Jiřího Mušle a zachrastila jako křišťálové střepy, jejich obsah však otřásl sebevědomím distributora daleko více.
"Bože, já jsem dobytek," sveze se Jiří Mušle unaveně na koženou pohovku, "tohle zavání mezinárodní ostudou."
Levičkou si nepřítomně prohrábne krátké vlasy, pravicí zvrhne šálek kávy, z kterého zamýšlel se napít.
"Toho se neboj," zasahuje Dalibor s klidem, "opilci celého světa jsou stejně hluční, díky alkoholu mají moře po kolena. Ale omluva bude na místě."
Dalibor Lido pošle Jiřího Mušle pro tři kytice čarokrásných květin, které působí na ženská srdce, byť měla objektivní důvod k uražení, účiněji než neujctivější omluvy, zejména je-li k svazku připojena anonymní cedulička "Váš tajný ctitel". Jiří Mušle poslušně odejde vykonat pokyny Dalibora s vírou v moc květů, které ho snad ochrání před společenskou pohromou. Nediví se ani počtu požadovaných kytic. Kdyby Dalibor nezasáhl, byl by atraktivní Francouzce Simoně a její míšené společnici Katty doručil všechny tři pugety květin a místo omluvy zavinil další trapnost.
"Jednu mi tu ale nech!" zasáhne dalibor se smíchem.
---
Jirka Mušle se nemohl dočkat, až se zbaví vadnoucích květin, ale hotel nalezl až po značném úsilí, neboť jméno hotelu a poloha, stejně jako jména žen, které včera pohoršil, se mu vytratily z hlavy.
"Dvě mladé Francouzky? Jména neznáte? To bude problém, to bude problém...", opakoval recepční.
Jirka položil na pult přiměřenou bankovku.
"To bude problém," řekl recepční ještě jednou a poté prozradil Jirkovi číslo poschodí a pokoje.
Otevřela snědá Katty v modrém froté županu, rychle se usmála a zavolala přítelkyni: "Oh, Simie, Mr.Colonel is here."
Jirka dámám předal květiny.
"Omlouváme se... děkujeme..." mumlal ukazuje oběma ženám otevřené dlaně.
"From Debilor?" zeptala se Simona.
"Jo, Debilor, haha, ale správně to zní Dalibor, Da-li-bor," slabikoval Jirka, "Dalibor, ja."
"Yes?" řekla Simona.
"Yes, yes," opakoval Jirka, "už dávno sbalil jinou."
"One moment," Simona odběhla a zanechala Jirku s Katty o samotě.
"Yes," řekla mulatka se smíchem.
"Yes, yes," otíral si Jirka zpocené čelo.
Simona mu dala malý přeložený dvojlist papíru jen rychle přelepený samolepkou.
"Dabilor, please, Dabilor..." říkala naléhavě.
"Ja, vyřídim, jasně... je to oukej," slíbil Jirka.
Kolegové distributoři považovali Jirku Mušle za velkého mluvku ve špatném i dobrém významu toho slova. Své čilé vyřídilce vděčil za mnohé obchodní úspěchy, ale s krásnými cizinkami, když z jeho řeči nemohlo být chápáno vůbec nic, cítil se zoufale slabý a ohrožený.
Konečně ho usměvavé dívky propustily.
Sakra, sakra - uklidňoval se Jiří Mušle česky - chtělo by to 2-3 panáky, jak to ten starej kozel dělá, já nevím.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
