|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Zpověď obyčejné holky ::
 Pet |
publikováno: 29.03.2008, 19:43
|
|
| |
|
|
Sníh. Padá sníh. Lenka ví že už si ho neužije. Nikdy. Před měsícem bylo ještě všechno fajn, jenže pak se dozvěděla že má rakovinu. Najednou se všechno změnilo. Lenka už moc dobře ví, jak platí přísloví „Přítel je ten, do přichází, když ostatní odešli.“ Tady Lenka poznala, že nemá žádného přítele, všichni ji opustili. Nejvíc spoléhala na Filipa, ale i ten ji zradil. V nemocnici ji navštívil jedinkrát a hned ji oznámil, že to nemá cenu, když stejně za chvíli umře. Tak na co to zbytečné prodlužovat. Nedokázala to pochopit, po tom všem co spolu prožili.
Dostala se do domu, kde mají všichni rakovinu. Strašně se toho bála, bála se že bude sama. Jenže to se změnilo ještě první den, ustrašení holky si všiml starší kluk. Ještě ten večer si povídali hodně dlouho. Lenka se toho o Ondrovi dozvěděla hodně. I to, že mu zbývá jen malá část života. Jeho rakovina je v posledním stádiu. Zezačátku ji hodně pomohl. Jenže pak se mu přihoršilo, trávila s ním svůj veškerý volný čas, četla mu, povídala si s ním. Jen aby o tom nemusel přemýšlet.
To ráno se probudila hodně brzy. Venku byla ještě tma, ale i tak si všimla, že padá sníh. Letos si paní Zima hodně pospíšila, sníh v listopadu nebývá moc často. Možná chtěla, aby se z něho radovali i ti dva. Nadšeně vyskočila z postele, musela za Ondrou, pak se však zastavil a uvědomila si, že možná ještě spí. Vrátila se zpátky do postele a z nočního stolku vytáhla hodinky. Ukazovaly 5:42, to je fakt ještě moc brzy.Co ji zbývalo musela počkat. Jen tak ležela v posteli a pozorovala, jak se snáší bíle vločky na již jemně zasněženou zem. Za chvíli ji to čekání přestalo bavit. Musela jít. Jaké bylo její překapaní, když vešla do jeho pokoje a ten byl prázdný, jenže Ondra neodešle jen na chvíli jeho postel byla ustlaná a všechny jeho věci byly pryč. Asi za hodinu ji tam našla sestřička, Lenka to pochopila, ležela na posteli, v rukou svírala jeho fotku, jedinou vzpomínku na něj, a plakala. Když uviděla sestřičku utekla do svého pokoje. Znovu se zadívala na ty bílé vločka, Ondra je už nikdy neuvidí. Nedokázala to pochopit. Věděla, že to musí přijít, ale že tak brzo nečekala.
Už je to deset dní, najednou pro ni celý život ztratil smysl. Umřel jí její jediný přítel. Lenka se zase stala tou plachou myškou. Celé dny prosedí u okna, kouká na padající sníh, s jeho fotklou v ruce přemýšlí o plánech, které spolu vymýšleli na Vánoce a čeká na svoji vlastní smrt….
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
74.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
