obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2916102 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zítra ::

Příspěvek je součásti workshopu: Zítřek
 autor Psací snílek publikováno: 30.03.2008, 13:08  
 

V okně se odrážel obličej velice hezké dívky. Černé vlasy jí spadaly na ramena a stejně černýma očima se vpíjela do svého odrazu. Snažila se v nich vyčíst, co se to s ní vlastně děje. Nevěděla to.
Její plné rty se zkřivily návalem dalšího smutku a roztaženým chřípím dokonalého nosu se hluboce nadechla, aby zahnala vodopád slz. Nedokázala zastavit pouze jednu jedinou slzu. Ta si hledala cestu přes její čokoládovou tvář.
Stekla až na bradu a skápla do výstřihu temně modrého tílka, jenž obepínal rysy dívčina trupu.
Zkříženýma rukama si podepřela hlavu a víčka jí sklesla. Usnula? Nebo snad přemýšlela? To nebylo důležité.
S trhnutím se vynořila ze své vlastní mysli, která jí v tuto chvíli pěkně šálila.
Náhle si uvědomila, že by tady vůbec neměla být. Ale kde je očekávána? Nemohla si vzpomenout.
Pohlédla oknem ven. Usmívalo se na ní modré nebe. Proč její tvář také nezdobil úsměv? Slunce se třpytilo štěstím. Proč se jí také v očích neobjevily pobavené hvězdičky? Stromy se pohupovaly ve větru. Proč ona také netančila v rytmu muziky, která jí zněla v uších?
Jen tu tak seděla a pozorovala přírodu. Smutná sama ze sebe. Nebo snad z té přírody, která si dovolila právě teď vyjadřovat jen tu nejušlechtilejší a nejlepší náladu?
Pohlédla přímo dolů a spatřila projíždějící černé auto.
Nějaký obraz se jí prohnal myslí. Nedokázala ho zachytit na tak dlouho, aby zjistila, co znamená. Přesto ale věděla, že on je neskutečně důležitý. Jak to mohla vědět?
Zítra. To jediné slovo si vybavila. Ačkoli se velmi snažila přijít na to, co vše jí mohlo připomenout jediné černé auto, na nic víc nepřišla. Proč právě toto slovo?
Zvedla se. Kam má jít? Co má dělat, aby se jí nevysmívala její vlastní mysl?
Kostel. To je to správné místo. Bezútěšné tmavé kamenné zdi, plápolající smutné svíčky, vysoká okna shlížející na pochmurnou náladu příchozích.
Procházela kolem bezútěšných kamenných zdí, poklekla před plápolajícími smutnými svíčkami, sklonila hlavu před pohledem vysokých oken.
Spojila ruce. Nemodlila se. Nikdy to nedělala. Pouze se nechala unášet svými pocity. Uvědomila si, že necítí až tak hluboký smutek. Spíše zlost. Ale na co? Na koho?
Na sebe. Odpověděla si. První otázka, na kterou si dnes dokázala odpovědět, byla sama o sobě smutná. Ale proč je na sebe tak naštvaná?

Stále klečíce na kolenou si pokusila vzpomenout na událost posledních dní. Zítra. Zase pouze toto slovo. Co to má s ní společného? Vždyť je dnes.
Ucítila na sobě bílé oslepující světlo, jak jí hladí po vlasech, obličeji, prsou, zádech stehnech, kotnících. Začala se zvedat z podlahy vzhůru ke zdobenému stropu.
Náhle jí to všechno došlo. Celý svůj život si opakovala ZÍTRA. Zítra si uklidím. Zítra si začnu dělat sama svačiny. Zítra se začnu připravovat do školy. Zítra se jí omluvím. Zítra si najdu práci. Zítra se osamostatním. Zítra za ním zajdu a řeknu mu, že ho miluji. Zítra bude moje poprvé.
Jenže vždy bylo dnes a do zítra bylo dost času. To si alespoň myslela. Mýlila se. Už nikdy totiž nebude zítra ani dnes.


 celkové hodnocení autora: 78.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 31 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Raain 31.03.2008, 16:49:27 Odpovědět 
   Hezke, do posledni chvile jsem byla zvedava, co se vlastne stalo. Pekne se to cetlo a necekany, avsak nenasilny konec me prekvapil. Zkratka, myslim, ze se ti toto dilko dost povedlo:)
 Klára H. 31.03.2008, 15:29:20 Odpovědět 
   Škoda,že je těch kapitol tak málo.Vždy se moc těším na další pokračování.Čte se to jedním dechem,tak hodně štěstí a dobrých nápadů.
 Šíma 30.03.2008, 15:51:49 Odpovědět 
   Určitě není dobré všechno odkládat na zítřek... I když v tomto kontextu mi to není přímo jasné a plně nechápu příčinu oné neexistence zítřka, neřkuli ještě dneška, pokud ta krásná černovlasá dívka nespáchala sebevraždu... Těžko říci... Někteří lidé žijí pouze zítřky a pak s hrůzou zjišťují, že vlastně žili docela jiný život a tak trochu se minuli se svým vlastním životem... Nebudu spekulovat, ani hodnotit! Snad toto dílko osloví více jiné autory, přestože až tak špatné asi není...
 ze dne 31.03.2008, 20:25:33  
   Psací snílek: Ta dívka zemřela. A jak říkáš, tak žila pouze zítřky. Až moc pozdě - po smrti - si uvědomila, že to bylo špatně.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
I když mi scház...
Marbal Škutin
Alergie na živo...
Roman Manoch
Strašná generac...
Kasparek
obr
obr obr obr
obr

Con los Colegas - 13. kapitola...
Wheelies Devotee
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr