|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Irenko ::
 OH |
publikováno: 05.04.2008, 6:44
|
Výseč ze života mladé dívky.
Děkuji za přímé upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
Než si hodila na rameno batoh, na chvíli se zastavila s pohledem k zemi.
Tam bude asi už pěkná kosa...
Položila batoh zpátky na lavici šatny a ze skříňky si vytáhla rolák. Rychle ze sebe shodila svoji sportovní bundu a na tričko si přes hlavu rolák přetáhla.
Chachá, a teď ať si je tam zima, jaká chce.
Když jako poslední vycházela ze dveří volejbalové haly, ještě si rychle kontrolovala.
Osprchovaná jsem, mám čistý a hlava mi snad uschne. No co, on ví odkaď jdu...
„Tak naschle Irenkóó, už se těšim na příští čtvrtéék!“ zavolal z chodby od šaten cirkusovým tónem vrátný, který kontroloval, jestli v budově už nikdo není.
„Naschléé, pane Váv...“ řekla si spíše pro sebe a vyrazila do setmělých a jarem provoněných ulic města.
Na chodnících ještě místy ležely zbytky špinavého sněhu, který přes den okopávali kluci jdoucí ze škol. Irena se těm mokrým a špinavým ostrůvkům vyhýbala s myšlenkami na rodiče a Marka.
Sakra, je mi už patnáct a oni furt vyvádějí jak... V kolik přijdeš domů? A kdo to je ten Marek? A... Jak mi máma chtěla lízt do mejlů! Prej já se jen podivám, né? Ne...
Jediná z volejbalu, která si nemůže přivýst kluka domů, když tam nejsou rodiče!
„No, ona to Jitka taky nemá lehký. Ten její táta... Holky řikaly, že by se nedivily, kdyby to na ni zkoušel. Nevím...“ tiše a bezmyšlenkovitě si říkala, když čekala na přechodu, až auta přejedou.
To Márovi rodiče jsou jiný! Klidně si ji přiveď, ale né aby jste tam dělali něco nemravnýho! On je muj Márinek taky o sedum let starší... Ta je ještě pod zákonem, ty makovče, je ti to jasný! Ale když Márinek zabouchne dveře pokoje, jeho maminka se stejně jen usměje...
Přešla po přechodu a ještě víc se zachumlala do bundy. Ze silnice vál studený vítr, který se o jaro a volejbalem rozehřátou Irenu vůbec nestaral.
A zejtra zas Anglina. Už slyším tu krávu Donosilovou: No tak, slečno, minulý čas od... Ne, né... Gerundium ne, to je zase... Stejně, jak mi to říkala Majka, ve škole je to naprd. Já se něco opravdu naučila, až když jsem v Anglii makala jako ópérka.
Přemýšlela, kdo z Markových rodičů bude doma. Markův otec k nim občas vlezl do pokoje a chtěl říkat nějaký vtip, nebo něco o fotbalu. Ona s Markem se pak na něho dívali, Marek občas něco odpověděl, ale Ireně to vždy připadalo jako strašný trapas.
Procházela centrem města, při chůzi nahlížela do ozářených výkladních skříní a uvažovala o svém oblečení.
Márinkoj se víc líbí, v čem chodí ta fuchtle od sousedů, co vypadá jak... Ty jseš taková moje sportovní Irenka, řiká, ale myslí na tu mrchu se zvedačkou a tangama, co jí lezou z prdele...!
Batoh s dresem a ortézou na své bolavé koleno si přehodila na druhé rameno a zhluboka se nadechla.
Já prostě taková nejsem a nikdy nebudu! Jestli mu to vadí, tak...
Polil jí smutek a strach při představě, že by ji opustil.
Stejně, kdyby jsme se postavily vedle sebe nahý, tak by ona vypadala stokrát hůř! Ji dělaj jen ty trapný šatičky, ve kterejch je nastřelená jak... Ále kašlu na ni!
V létě mi bude šestnáct a budu moct už i doma. Ať si máma kecá co chce! Gábina si to rozdala s Denisem doma už...
Jakmile přešla náměstí, lidí na chodníku ubylo a ona se začala těšit na těch pár okamžiků s Markem.
„Jéžiš, Irenko, vždyť máš mokrý vlasy! Pojď honem dál a fofrem!“ Marek ji vtáhl do dveří, rukou jí současně plácl přes zadek a zabouchl za ní dveře. Irena se ho chtěla zeptat na rodiče, ale Marek ji ještě celou promrzlou a do bundy zachumlanou ohnul přes botník a klínem se k ní přitiskl.
Ty jseš fakt!
Prolétlo jí hlavou, ale byla šťastná, že je zase s ním.
„Jsme tu sáámi a budem ještě aspoň půl hodinýýý!“ zazpíval jí do ucha a oba se v této pozici se smíchem potáceli ke schodům.
„Haló, jsou doma? Nebo tu nikdóó nejníí?“ zavolal Markův otec, když pomalu stoupal po schodech nahoru. Irena vylétla z postele a Markova objetí: „Dělej, tvůj táta se vrátil!“
Ale Marek ležel nahý na posteli, zasmál se a v klidu jí řekl: „No a co? Já sem ho už párkrát...“
Sakra, teď sem přijde jeho táta a já tu takhle! Proboha, kde mám ty kalhotky?
Poskakovala po jedné noze, jak se rychle oblékala a mračila se na Marka, který ji se smíchem pozoroval.
„Jéžiš, nejanči, vždyť táta...“
V okamžiku kdy Markův otec otevřel dveře pokoje, toporně stála před postelí, tričko měla naruby a pod kalhotami kalhotky v půli stehen. Všimla si, že z Markova otce je zase cítit alkohol. Marek si jen přes klín přehodil cíp peřiny.
„Hele, táto, nemusel by jsi sem hned vletět, jakmile přijdeš domů...“ jakoby mimochodem nadhodil směrem ke svému otci.
„Ó, tak pardóón! Tak to já se poroučíím! To by jste si měli dávat zvenčí něco na kliku. Třeba něco tajdle od Irenky!“ trochu nepříjemně se, alespoň jak se Ireně zdálo, zasmál a odešel.
„Ty jseš fakt! Takovýdle trapasy!“ tlumeně Markovi nadávala, hrozila mu pěstí, ale ten si odhodil cíp peřiny z klínu a vyzývavě se na ni zašklebil.
To se prostě nedá srovnat. Márečkovi rodiče jsou stokrát lepší a pohodovější! O tom muj táta nemá ani ponětí. Ten když viděl, že mám kluka, tak začal vyvádět jak... Je ti patnááct, na to máš ještě času dóóst! Nějaký pitomý zákony, co je komu do toho? Když ho miluju...
Irena šla setmělým městem domů a uvažovala nad tím, jak je sex s Markem prima.
I když jsem z toho někdy utahaná jako z volejbalu! Márinek je skvělej... To kluci od nás ze třídy jsou jen puberťáci a pochybuju, že v posteli něco dovedou. Silný řeči a furt jen hulákat... Já Márinka miluju, strašně moc ho miluju! Jak umí bejt něžnej a...
Procházela Panelákovým polem, jak sídliště nazýval její otec. Chodníky z šedivých dlaždic na kterých si celé dny hrály děti, telefoní budky s nefunkčními sluchátky a odpadkové koše s utrženými víky.
Vzpomněla si na časy, kdy ještě nechodila s Markem a byla často sama.
To mi tohle sídliště vždycky připadalo strašně hnusný... Stačilo se podívat na ty šedivý krabice plný lidskejch králíků a chtěla jsem hned utýct...
Myšlenku již neměla čas dokončit, protože ji kdosi surově uhodil do obličeje a smýkl jí po zemi za roh budovy.
„'O SI TO DOVOLUJETE? DY´TJÁ!“
Ale jakási ruka jí přikryla ústa a druhá jí opět několikrát za sebou rychle uhodila do obličeje. Postřehla jen zrychlený dech a jakési drmolení. Trhnul jí kalhotami, až knoflík uletěl a zip se roztrhl. Jakmile se ale Irena vzpamatovala z prvního šoku, zasadila útočníkovi na volejbalu tisíckrát nacvičovaný bagr přímo do obličeje.
Úder jí poskytl vteřinu času, za kterou se dokázala vyšvihnout na nohy a sprintem v roztržených kalhotách vyběhnout na osvětlenou ulici směrem domů.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 21 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 32 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
