|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Kniha ::
| Jodidovská povídka. Kdo ví už dopředu, že nemá rád můj styl, ať jde do háje :P |
| |
|
|
Byla to velmi stará kniha. Možná tak stará jako lidstvo samo. Alespoň tak to tvrdila ta dívka, co dostala pětikorunu (a já pak od ní dostal tu knihu, ale to jste asi poznali sami, ne?)
A teď.
Sedím tady (ne tam, ani támhle, prostě tady a kdo neví, kde to vlastně sedím, tak by měl číst dál) na gauči a koukám se… Někam. Vždycky se koukám někam. (pokud se zrovna nedívám do zrcadla, což nedělám zase tak často, jak o tom píšu)
A teď.
Něco se změnilo. Nejspíš to nebude nic důležitého. Takže to nebudu dál rozvádět.
„Nechceš si mne přečíst?“ zeptá se kniha.
„Ano i ne,“ odpovím.
„Dej mi vědět, až se rozhodneš,“ řekne kniha.
A pak.
Vydržím sedět na gauči ještě dalších deset minut. Potom se zvednu a půjdu si uvařit čaj.
Jenže k tomu vlastně nikdy nedojde.
-Kde je ta kniha teď?
-Na jogurtoida jsi moc zvědavý, nezdá se ti?
-Velké kousky.
-Ach tak.
-Odpovíš mi na otázku?
-Nechal jsem ji na stolku.
-Tam jsme ji nenašli.
-To ještě neznamená, že tam není.
-Kde je?
-Proč tě to zajímá?
-Je to velmi důležité vědět pro nás abychom to.
-Ehm?
-Promiň, to ta vaše blbá řeč.
Tady bych měl nejspíš napsat něco na obranu češtiny. No, upřímně, v kterém jiném jazyce by líp vyznělo slovo jogurtoid?
-Já jsem tu knihu viděl naposledy na stolku.
-Na kterém stolku?
-V obývacím pokoji.
-Na kterém?
-Je tam jenom jeden.
-Ale který je ten pravý?
-Asi ten, co tam je, ne?
-Jenomže on tam není sám.
Tohle už začínala být vážná diskuze. Nemám rád vážné diskuze, obzvláště ne ty, při nichž jsem svázaný ponožkami a nade mnou se sklání jogurtoid v celé své kelímkovosti.
-Tak to je asi problém, co? Zkuste se mrknout na ten stolek, který nám na mysli.
-Jaký stolek máš na mysli?
-Ten, na kterém byla ta kniha?
-Takže už tam není?
-Je.
-Použil jsi minulý čas.
Zvláštní je, že tento konkrétní příslušník kmene Hoplé sice nemá v lásce češtinu, ale všímá si časů.
-Asi?
-Takže to nevíš jistě, je to tak?
-Záleží na tom?
-Víš, co jsou to extra velké kousky?
-Myslím… Ano.
-Tak si dávej pozor, abys to nepoznal na vlastní kůži.
-Promiň.
-Kde je ta kniha?
-Na stolku?
-Na druhou stranu, extra malé kousky jsou ještě mnohem horší…
Pokud byste chtěli vědět, co se mi zrovna honilo hlavou, pak vás asi představa dvou teriérů a přerostlé kočky zklame, že?
-Já nevím, kde je ta zatracená kniha!
-Ale to je chyba.
Vraťme se společně v příběhu o několik dnů zpátky a podívejme se, co se stalo tehdy a co způsobilo, že se něco stalo teď. Tedy alespoň teoreticky.
-Panebože!
-Co se děje?
-To snad není možné.
-Copak?
-Tys mi snědl jogurt.
-Nesnědl.
-Jenom tak si přijdeš k ledničce, otevřeš ji a… Snědl jsi mi jogurt.
-Já jsem ti nic nesnědl.
-A co ty špagety?
-Říkala jsi, že můžu ochutnat.
-Ale ne sníst je všechny.
-Nechala jsi mi jednu špagetu.
-Tu jsem si schovávala na půlnoc.
-Tak jak jsem ty špagety měl ochutnat?
-Já nevím.
-AHA.
-To ty tady pořád tvrdíš, že máš šestý smysl a mrkáš na mne.
Chtěli byste vědět, jakou to má spojitost s původním příběhem? Tak sakra čtěte dál, ne? Dnešní lidi jsou tak líní…
-Už mi věříš?
-Ano.
-Tak proč se tak díváš?
-Když jsi ho nesnědl, musel jsi ho vyhodit.
-Ne.
-Přiznej se.
-Já jsem s tím jogurtem nic neudělal.
-Byl tady, mezi ostatními. Teď tu není. Něco se s ním muselo stát.
-Myslel jsem, že jsi ho snědla ty.
-Ne.
-Vážně?
-To bych si tady udělala čárečku, vidíš?
-Aha.
-Takže naposledy, kde je ten jogurt?
-Třeba zmizel sám od sebe.
-Ó ano, prostě najednou ožil a utekl, co?
Jak může být taková pitomost pravdivá? No, dejme tomu, že jinak by tento příběh dával ještě menší smysl, než teď. Hm… A teď zpátky do přítomnosti.
-Ty jsi ho zabil?
-Musel jsem.
-Proč?
-Urazil mne.
-Ty, ty, ty… Vitalineo!
-Pane, já…
-Už se nikdy nedozvíme, kde je ta kniha.
No dobrá, uznávám, že tohle byla budoucnost. Ale když chvilku počkáte, bude z bude je a to není zase tak zlé, ne?
Epilog:
Bylo, nebylo, jedno království….
A do roka a do dne zaplavili jogurtoidé celou planetu. Ale to už je jiný příběh.
A kniha? Vždyť víte…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 47 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
