obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kla-stigma, 14. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kla-stigma
 autor Leontius publikováno: 06.04.2008, 22:05  
Část XIV. Zrada

Tábor je obléhán děsivou armádou Obětí. Bytosti, podobné nemrtvým, jsou sjednoceny jakousi tajemnou bytostí a pod vedením Trix hodlají vymýtit vše živé. Na hrdiny čekají krušné časy, navíc vrcholí rozpory uvnitř družiny: Mendax stále cosi skrývá, Felis se nemůže rozhodnout kam patří a Howardovi na osudu Zjizvenců nezáleží tolik jako mladíkovi.
 

Část XIV. Zrada

Nikdo nevěděl, kolik času jim zbývá. Zvrácená armáda tvořená z bezduchých schránek se řadila v bezprostřední blízkosti Tábora. Zdánlivě nekonečná masa zmrzačených těl se toporně tyčila na dostřel palných zbraní. Zjizvenci je však neohrožovali. Byla by škoda plýtvat vzácnou munici na nepřítele, s nímž čistý průstřel hrudníku ani nehnul. Všichni to věděli, stejně jako si uvědomovali, že jejich dny jsou sečteny.
Mladík se od příchodu nezastavil a neustále pobíhal sem a tam. Kde mohl, tam přiložil ruku k dílu nebo alespoň povzbudil unavené lidi. On sám byl také na pokraji sil, ale nehodlal přijít o svou vizi. Nevěděl, kdo stojí za touto armádou nemrtvých, ale tušil, že tentokrát stojí v tváří tvář skutečné hrozbě pro všechno živé v tomhle světě.
Pistoli už někde ztratil, ale to mu nevadilo. Meč se v boji proti těm netvorům osvědčí daleko lépe. Několik Zjizvenců vystavělo na náspu barikádu, za kterou skryli většinu palných zbraní a výbušnin. Až Oběti prorazí vnější obranu, budou muset dobýt tuhle opevněnou pozici a s trochou štěstí jim obránci uštědří pořádnou lekci.
Všichni horečně pracovali a nikdo nezahálel. Skladiště zbraní bylo úplně rozebráno a ne na všechny se dostalo. Jenže i ti neozbrojení budou stát za svými druhy a čekat na to, až budou moci převzít krví zborcený meč z rukou svého druha a sami se postavit na odpor. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Mladík se v duchu zasmál. Dveřník, jeho první průvodce tímhle světem, se vyjádřil o charakteru lidí poměrně nelichotivě. Prý trestanecká kolonie. Možná tomu tak bylo, ale v tuto chvíli vládla mezi Zjizvenci taková soudržnost, že mladík žasnul. Nikdo se nepokoušel prchnout, ani se nevyhýbal práci. Útěk by stejně byl nesmyslný. Opustili by aspoň tu ochranu Tábora a vydali by se v takovém hojném počtu napříč pustinou? Stěží by jim vystačily zásoby a nepřítel by je určitě pronásledoval.
Slunečního svitu začalo ubývat a šedivé okolí tmavlo a tmavlo. V lidech zůstala už jen zoufala touha přežít. Noc začala postupně zakrývat děsivé figury nepřátel svým závojem. Armáda téměř zmizela, jako by tam nikdy nebyla. Jenže oni nikam neodešli. Zůstali na svých místech a těma očima s rozšířenými zorničkami a popraskanými cévami hleděli k Táboru. Zjizvení jim ještě nedávno říkali Oběti, jenže teď to vypadá, že se role vyměnily.
Za tmy už nikdo nepracoval a obránci vyčkávali. Seděli na chladné zemi, zachumláni do svých hrubých plášťů a bezmyšlenkovitě si pohrávali se zbraněmi. Tichou nocí se neslo neustávající kovové skřípaní, jak se někdo pokoušel naostřit svou zbraň, doplněné o napjaté oddechování. Nikdo se neschovával ve stanu, nikdo nespal.
Mladík se unaveně zhroutil k zemi. Několika línými pohyby se narovnal a opřel o násep. Hlavu složil do šedivého popelu. Prach jsi a v prach se obrátíš, jak trefná připomínka. Břemeno vůdcovství je těžké, ale zdaleka ne tak osamělé, jak se tvrdí. Musel nést část únavy a strachu každého ze svých podřízených. Jejich pocity se promítaly na něm v mnohonásobné míře. Zavřel oči a pokusil se aspoň na chvíli zapomenout na svou zodpovědnost, ale nedařilo se mu to, neboť ho někdo pozoroval. Mladík se unaveně usmál:
„Mendaxi?“
Žoldák vykročil ze stínu. Temné oči měl nehybné a zastřené.
„Ano?“
„Co si myslíš teď? Co jsou zač ty krvelačná monstra a kdo je vede?“
Vrahoun chvíli váhal.
„Jsou… Ne, nevím to a nebudu hádat. Něco je sjednotilo, ale proč?“
„Ty to nevíš?“ zeptal se s naprostou samozřejmostí v hlase.
Žoldák se rozzuřil.
„Jak to mám u všech čertů vědět? Ty tu jsi šéf, tobě slouží těch pár otrhanců, kterým Generál říkal rozvědka! Proč se nezeptáš jich?“
Generál. Tajné zprávy. Hmm. Tohle mladíkovi něco připomnělo:
„Ty tajemné stavby na východě. Mají s tím něco společného?“
„Hloupost! Kecy! Tohle jsem nemyslel!“ Mendax zvýšil hlas.
„Proč tomu nevěříš?“
„Zkrátka povídačky. Co by v té pustině mohlo existovat? Navíc mezi východem a námi stojí Oběti.“
„Což znamená, že východ je těch bestií teď prostý. Nemám pravdu?“
„Ne! Díváš se špatným směrem, sakra! Máš tu aktuálnější problém!“
Mladík posměšně odvětil:
„Opravdu? A co mám tedy dělat?“
„Bojovat nebo utéct.“
„Nebo vyrazit na schůzku s tím, kdo za stojí za touhle armádou,“ zamyslel se mladík.
Mendax se chystal něco namítnout a na to mladík čekal. Skočil mu do řeči:
„Ne, už nic neříkej. Já to tu vedu a já rozhoduji! Nastal čas, abych to tu řídil podle sebe!“
Pečlivě si vykalkuloval rozkazovačný tón a teď jen sledoval, jak žoldák zareaguje. Pro Mendaxe to byla přímo ledová sprcha. Ztuhl a nechápavě hleděl na kdysi tak snadno ovlivnitelného zelenáče. Teď z něj byl vůdce. Žoldákovy ruce se samovolně zatínaly v pěst a znovu rozevíraly. Nakonec vztekle zasyčel, prudce se otočil a zmizel do noci.
I když mladík zůstal navenek klidný, zmítaly jim děsivé obavy. Žoldák od počátku nestojí zcela na jeho straně. Nemá v plánu úplné zničení Zjizvených, avšak přesto je nebezpečný, stejně jako užitečný. Nemohl už Mendaxovi věřit, ale také se ho nemohl otevřeně zbavit. Rozhodnul se vyčkávat, přestože věděl, že se možná dopustil chyby.

Felis podřimovala u ohně a uslzenýma očima hleděla na skupinku lidí před sebou. Byla to rodina, ačkoliv v tomhle světě tomu málokdo přikládal nějaký význam. Ti malí uličníci si to ani neuvědomovali, stejně jako to nedokázala plně pochopit Felis. Tenhle svět otupoval city, jenže mezi těmi lidmi přesto panovala jakási téměř posvátná atmosféra. Viděla to i ta dívka, která zabila vlastní matku na přání proradného žoldáka, k němuž cítila slepou lásku.
Netrpěla výčitkami svědomí, ani ji nechybělo pomyslné teplo rodinného krbu. Její neklidná mysl totiž vnímala něco jiného. Ty dvě děti patřily mezi Narozené. Ona sama se o ně občas starala. Teď byly šťastné a svobodné, jenže to se změní, pokud se Tábor sloučí s Osadou. Tahle myšlenka ji nechtěla opustit ani v blízkosti mnohem většího nebezpečí.
Vysoukala se na nohy a otřásla se. Noc byla chladná jako dotek smrti. Automaticky přes sebe přehodila šedivý plášť a sepnula ho u krku. Nevšímavě prošla kolem rodinky, která ji vesele přizvala, ať se posadí k nim. Chtěla být sama, aby si srovnala myšlenky.
Zamířila do západní části Tábora, neboť správně tušila, že tam teď nikdo nebude pobývat. Vkročila do temné uličky mezi stany a šla stále dál. Znala tohle místo jako své boty a pohybovala se s grácií kočky.
„Felis.“
Těžká ruka ji padla na rameno. Trhla sebou a chystala se obrátit na útěk, ale jakási důvěrnost v tom hlase ji zastavila. S očekáváním vzhlédla k neznámému cizinci.
„Chceš znát pravdu?“

Trix žije! A on se k ní musí bezodkladně dostat. Potřebuje jeho pomoc! Má ji ve spárech jakási příšera. Obluda v temnotě toužící po nekonečné moci. Skrývá se daleko, hlubokých katakombách a vyčkává. Věří, že je neporazitelná a to je možná její jediná slabina. Trix to pochopila, avšak sama proti ní nic nezmohla. Bytost natáhla svůj nemilosrdný pařát…
Mladík se prudce posadil. Byl na kost promrzlý, ale přesto mu po zádech stékal pot. Zprvu nevěděl, co se děje a jen se zmateně rozhlížel. Pak mu vše došlo. Trix už byla dávno mrtvá a on sám to nemohl změnit. Teď čelil jiným překážkám. Jak si vůbec mohl dovolit usnout? Takový luxus si přece zapověděl! Ztěžka se vyškrábal na nohy a zatočila se mu hlava. Několikrát se zhluboka nadechl vidění se vyjasnilo.
Před ním stála Felis. Byla nehybná jako socha a její tvář byla jakoby vytesána v mramoru. Po tváři jí stékala slza. Mladík ji chtěl nějakými slovy povzbudit, ale nejdříve nahlas zívnul.
„Udělals bys to?“ ozvala se dívka.
„O čem mluvíš?“ nechápal mladík.
„Zradil bys nás? Opustil by jsi Tábor a vydal se na Východ?“
„Kdo… kdo ti něco takového řekl?“
Felis nevnímala.
„Necháš nás zemřít, nebo skončíme jako otroci u Stáda. Je tohle osud, který jsi pro nás zvolil?“
„Nic z toho není pravda! Jestli ti tohle nakukal ten zpropadený zabiják…“
„Ho z toho vynech!“ vykřikla Felis.
„Ne, ho nemůžeme vynechat u ničeho. Copak nevidíš, že Mendax má prsty ve všem?“
„Nikdy to nemyslel zle,“ pronesla dívka trochu nejistě.
„Zle? Vždyť on všechno dělá jen pro sebe! Zabíjí za odměnu! Kdo ví, kdo ho má teď v moci!“
„Mluví pravdu!“
„Pravdu? Ty ji snad znáš, že mu věříš? Vždyť tě poštval jak proti Osadě, tak proti Táboru! Nevidíš, že má něco v plánu?!“
Dívčin obličej se zkřivil do nerozhodné grimasy. Třásla se. Teprve teď si mladík povšiml, že pravou ruku má po celou dobu za zády. Tak to tedy je! Celý tenhle rozhovor byl zkouškou!
„Plán…“ opakovala Felis bezduše. Očima hleděla kamsi do dáli. Odpovídala sama sobě:
„Ano má plán. Není jen jeho. Jenom posluhuje…“
Jakýsi těžký předmět spadnul do prachu. Mladík na něj shlédl a spatřil ostrou dýku. Žoldákova oblíbená. Felis klesla na kolena.
„Nevím, co chce! On… on…“
Její slova zanikla v pláči. Byla na dně. Mladík poklekl a hleděl ji přímo do obličeje.
„Felis, uklidni se. Nic se nestalo. Dokázala jsi, že tě nemá ve své moci. Můžeme ho pořád zastavit. Co ti vlastně řekl?“
„Nebylo toho mnoho, ale má z tebe strach. Prý jsi moc rychlý. Tvrdil, že kdyby neodstranil mého otce, možná by si více pomohl.“
Příliš rychlý? Co tím mohl myslet? Mladík horečně přemýšlel. Generál měl v plánu vydat se na cestu k těm stavbám na Východě a mladík žoldákovi naznačil, že má v plánu něco podobného. Mendax se celou dobu snažil zpomalovat postup kohokoliv, kdo se snažil proniknout k těm stavbám. Tam se bezpochyby skrývá odpověď na všechny otázky.
Zadíval se do Felisiných očí. Temná modř jejích očí ožila a mladík v ní patřil stejné pochopení.
„On nechce abychom šli na Východ,“ pronesla tiše a věcně.
Mladík jen přikývl. Nebylo třeba cokoliv dodávat.
„Půjdeme tam a zastavíme to zlo, které tam klíčí.“
Mladíka její odhodlanost nepřekvapila. Typická Felis. Nezáleží na okolnostech, důležitý je cíl. Usmál se, avšak nejdříve…
„Kde je Mendax?“
Dívka se viditelně lekla.
„Howard!“

Utíkali, co jim nohy stačili. Vyslanec Stáda byl pro Mendaxe jasným cílem. Jedinou chladnokrevnou vraždou mohl ohrozit křehké spojenectví hned v zárodku. Mladík si sám sobě nadával, že nechal tu proradnou bestii žít. Dveřník nechal kdysi dávno rozhodnutí na něm a on sám daroval žoldákovi život. Pamatoval si Mendax na ten dluh?
Propletli se mezi několika stany a vběhli do Howardova dočasného příbytku. Byl prázdný, akorát jeho batoh se povaloval v jednom rohu.
„K čertu!“ zaklela Felis. Ten otevřený vztek se k ní příliš nehodil.
„Kde může být?“
„Nevím…“ odpověděl nepřítomně mladík. Začínal mít strach, že už je příliš pozdě. Kam se mohli ti dva podít? Pomalu se otočil. Drobnou škvírou v plátnu prosvítala tenká linka matného světla. Ten bledý proužek ho fascinoval. Vyběhl ze stanu a vydal se naznačeným směrem. Felis se trochu nedůvěřivě plížila za ním.
Stanul na okraji náspu a pohlédl k jihovýchodnímu okraji tábora. Spatřil dvě siluety. Tyčily se na rovince a byly očividně zabrány do důležitého hovoru. Nikdo jiný kolem nebyl. Ti dva si byli jisti, že je nikdo nepozoruje.
Mladík se přikrčil. Nebylo třeba jejich iluzi samoty rušit. Jeden z nich byl nepochybně žoldák. Mladík poznal jeho sebejistý postoj a držení těla. Ovšem i ten druhý cizinec mu byl jaksi povědomý. Začal se potichu přibližovat. Zůstával mimo zorný úhel jejich pohledů a kryl se ve stínech. Potřeboval si vyslechnout jejich rozhovor. Mluvili velmi potichu a mladík se bude muset dostat co nejblíže k nim.

Felis se držela vzadu. Měla strach, že by mohla zase něco pokazit. Nebyla schopna se rozhodnout. Žoldák se zachoval špatně a ona to věděla, avšak přesto by proti němu nedokázala pozdvihnout zbraň. Cítila tuhle svou slabinu a nesnášela se za ni. Jak by se zachovala ve vypjaté situaci?
Něco v ní zůstávalo věrno žoldákovi. Pořád v ní planul slepý obdiv k jeho schopnostem. Jakýsi hlásek jí tvrdil, že Mendax vždy stál na její straně a bojoval za stejné hodnoty. Avšak svým srdcem cítila upřímnost mladíkových pohnutek. Šel za jasným cílem, nic nepředstíral a přestože ona s jeho plánem zcela nesouhlasila, chápala, že bojuje za to, co je správné.
Viděla, jak se mladík tiskne k zemi a pomalu se plazí vpřed. Nebyl nijak zvlášť obratný, ale dvojice si ho zatím nepovšimla. Dívka zatajila dech. Mladík byl už jen pár metrů od svého cíle. Najednou jakoby zkameněl. Osoba, v níž Felis rozpoznala Mendaxe, si všimla nevítaného hosta. Druhý cizinec neváhal a otočil se na útěk. Během několika okamžiků se rozplynul ve tmě. Mladík bleskurychle vyskočil a vrhl se po váhajícím žoldákovi. Tvrdě ho udeřil pěstí.
Felis se k nim rozeběhla. Nebyla si jistá komu chce vlastně pomoci. Přeběhla těch dvacet metrů, které ji dělily od jejího vůdce a Mendaxe.
Mladík využil momentu překvapení a ještě několikrát žoldáka udeřil. Ten zavrávoral a levou rukou se držel se za obličej. Pravou šmátral někde v hlubinách svého pláště. Mladík si toho všiml, nemilosrdně mu ruku chytil a zkroutil za zády. Žoldák zařval a zaklonil se. Mladík se mu díval přímo do obličeje. Sebejistota Mendaxe opustila a v obličeji byl úplně bledý. Felis si všimla že mladíkovy rty se pohybují, ale slova k ní nedolehla. Po špičkách přistoupila blíž.
„Byla to ona?“ šeptal mladík. Cosi v jeho hlase dívku vylekalo. Zněl tak nepřirozeně a napjatě.
Žoldák mlčel.
„Odpověz mi! Byla to Trix?“
Trix? Dívka se zarazila. Ano tohle jméno párkrát slyšela, ale nedokázala ho nikam určitě zařadit. Mladík na to jediné slovo položil nezvyklý důraz. Teprve teď si Felis povšimla mladíkova výrazu. Oči měl nehybné a šklebil se jako blázen.
Zabiják neodpovídal a mladík vytasil dýku. Přiložil rezavé, zubaté ostři žoldákovi ke krku a opakoval otázku:
„Byla to ona?“
Byl na pokraji hysterie. Mendax odpovídal jen tajuplným úsměvem a to mladíka dohánělo k šílenství. Zlostně zavrčel a pozvedl dýku k úderu. V tu chvíli se ve Felis něco zlomilo. Nemohla tomu přihlížet. Se slzami v očích se vrhla po mladíkovi a trhla jim vzad.
„Ne!“ zakňučela. Nechtěla pomoci žoldákovi, ale také ho nechtěla vidět umírat.
Mendax jakoby její reakci čekal. Ve stejný okamžik se vrhl celou svou vahou vpřed a mladíka i s Felis povalil do prachu. Překvapný mladík se udeřil do hlavy a zůstal chvíli ležet. Mendax se zastavil nad dívkou.
„Zklamala jsi mě, holka,“ pronesl krutě a kopnul ji do žeber.
Zkroutila se bolestí.
„A teď…“ pokračoval žoldák a v rukou se mu objevila pistole.
Vrátil se k mladíkovi.
„Škoda, že ses pokusil jít proti mně. Takhle jsi prodal svůj druhý život příliš lacino…“
„Támhle je! Rychle, zastavte ho!“
K omráčenému mladíkovi dolehl rozčílený hlas. Byl to Howard? Pravděpodobně ano.
Mendax sebou trhl a pohlédl na svou oběť. Bylo na něm vidět, že přemýšlí nad něčím důležitým. Náhle se mu rty roztáhly v úsměvu.
„Ty máš ale štěstí, zelenáči. Užívej si ho, dokud můžeš.“
Hned na to žoldák zmizel. Plášť zavířil a Mendax zmizel do noci. Zapráskalo několik výstřelů a kulky rozryly místo, kde ještě před chvíli stál ten zrádný vrah. Do vzduchu se zvedlo jen několik zrnek prachu. Žoldák zmizel právě včas a svá tajemství si vzal sebou.

„Teď už snad víš, že by si měl lépe vybírat přátele,“ pronesl Howard. Na ten sarkastický tón mladík nikdy nezapomene. Mohl klidně dodat: já to říkal…
Dobrodruh se nad ním sklonil a pomohl mu na nohy.
„Tak co bude teď?“ zeptal se.
Mladík neodpověděl. Vyhnul se jeho pohledu a otočil se k Felis. Chtěl tu hloupou žábu seřvat za to, jak se zachovala v rozhodující moment. Kdo ví, jaké budou následky jejího jednání? Sotva se na ni však podíval, ostrá slova mu zmrzla na rtech. Pochopil, jak se teď cítila a jak zmatená musela být. Zklamala všechny, na kterých ji zaleželo. Neuposlechla Mendaxových rozkazů a přitom v poslední chvíli zhatila plány mladíkovi. Nevěděla kam patří.
Nehýbala se. Jen ležela na boku a hleděla kamsi do prázdná. Mladík ji už však nehodlal utěšovat. Bude se sama muset rozhodnout na čí stranu se přidá. Pokud ji bude pořád někdo ovlivňovat, nikdy nenajde svou vlastní cestu a v podobných situacích bude naprosto nevyzpytatelná.
„Tak co se tu sakra stalo?“ téměř zakřičel Howard.
Mladík pocítil sílící vztek. Kde bere ten zatracený otrokář právo s ním takhle mluvit? A co by mu taky měl odpovědět? Že se žoldák domlouval s nějakou osobou, která vypadala jako Trix? Ještě před pár dny mu tvrdil, že je mrtvá a mladík by v to radši doufal, než aby uvěřil, že teď spolupracuje s tím zatraceným zrádcem. Ne, tak to nemůže být! Trix už je z tohohle Pekla pryč! Zahynula při pokusu o útěk.
Začínaly v něm však hlodat pochybnosti. Před očima viděl její vstřícnou a citlivou tvář. Její smaragdové oči a ohnivé vlasy… Vždyť ho milovala! Jak teď může stát proti němu! Ale ona to možná ani neví. Musí ji najít. Musí!
„Přišel jsi o hlas?“
„Ne,“ zašeptal konečně mladík.
„Už jsem začínal mít strach,“ pokýval hlavou Howard. „Ta zrádná bestie měla něco v plánu už hodně dlouho. Chtěl jsem ho sledovat, ale nemohl jsem ho najít. Pak jsem narazil na vás a…“
Mladík ho gestem umlčel.
„Teď je pryč a to je hlavní. Pochybuji, že bychom z něho něco dostali. Spíš by mě zajímalo, jestli máš nějaký nápad, jak zastavit ty hordy bestií.“
Howard pokrčil rameny.
„Bojím se, že proti nim nás už nic nezachrání. Možná bychom mohli utéct do Osady a bránit se tam.“
„Takové množství lidí najednou přes Spálené země nedostaneme a já nehodlám nikoho obětovat.“
„Pak tu všichni zemřete, ale já tu nezůstanu.“
„Ještě existuje jedna možnost,“ pronesl mladík napůl k sobě.
„Jaká?“ zadíval se na něj Howard podezřívavě.
„Půjdeme na východ. Malá skupinka. Někde tam je zdroj všeho toho zla.“
„To zní spíše jako nějaká sebevražedná mise.“
Mladík se usmál.
„Pak tedy jak jsi řekl: nic nás už nezachrání.“
Howard dlouze mlčel. Mladík mu to nezazlíval. Tenhle člověk neměl jediný důvod k tomu, aby se staral o osud Zjizvených a o nějaké tajemné stavby na východě se nezajímal, natož aby o nich vůbec věděl. Mladík však doufal, že toho muže odhadl správně. Howard byl možná člověk vypočítavý a sebestředný, jenže rovněž měl dobrodružnou povahu a rád se nacházel ve středu dění. Mladík spoléhal na to, že právě tato stránka povahy v dobrodruhovi zvítězí.
„I když by to možná stálo za pokus. Možná na východě najdeme něco, co se nám bude hodit,“ vypravil ze sebe nakonec Howard. Nebyl zcela přesvědčen, avšak alespoň vzal ten plán v úvahu. Mladík si tiše oddechl. Howarda bude na výpravě potřebovat.
„Takže vyrazíme na východ a zarazíme tyhle bestie přímo u zdroje,“ uzavřel prozatím diskuzi. Jenže ještě někdo měl k té záležitosti stále cosi říci. Ozval se slabý, zlomený hlásek:
„Jdu s vámi…“
Mladík sklonil hlavu. Nedokázal ovládnout to cukání koutku úst a chtěl ho skrýt před ostatními. Felis se nenechá tak snadno vyřadit. Bude v tom až do konce.

Žena se dotkla Mendaxovy tváře. Žoldák syknul, ale neodtáhl se. Pohmožděná čelist byla v jednom ohni. Mladíkova zuřivost ho překvapila a on sám začínal ke své loutce pociťovat obdiv. Myslel si, že už ho zná naprosto dokonale, avšak mýlil se. Příště se už zaskočit nenechá. Právě naopak. Teď bude moci toho zelenáče využít ještě o něco více. Zašklebil se, přestože mu to působilo nesnesitelnou bolest.
„Čemu se směješ?“
Žena si zřejmě myslela, že ona sama je záminkou žoldákova úsměvu. Naivka. Mendax k ní nic necítil. Spíše by ji měl nenávidět, stejně jako ona jeho. Jenže některé prácičky zkrátka vyžadují spolupráci i s nepříliš oblíbenými známými.
„Tak co tě tak pobavilo? Vždyť jsi to všechno dokonale pokazil!“ vyzvídala žena dál, když pochopila, že o ni Mendax nejeví zájem.
„Já nic nepokazil,“ odvětil jízlivě. „Měl jsem Zjizvence jen zpomalit nebo odvrátit jejich pozornost. A zdržel jsem je myslím dostatečně, vždyť náš pán už dokázal vyslat tu svou slavnou armádu. Teď už není třeba snažit se o nějaké zastírání.“
Žena otráveně zabručela.
„Hmm, ale přesto jsi na své poměry dopadl poměrně špatně. Nechat se zmlátit od takového začátečníka.“
Mendax mávl rukou. Bezvýznamné.
„Zato ty by ses měla předvést s tou armádou umrlců.“
„Tábor brzy padne. Není třeba spěchat. Zítra ráno podniknu další útok,“ odpověděla. Nečekala na žoldákovu reakci a odkráčela do tmy.
Žoldák sledoval rusovlásku jak dochází a všímal si rozdílů. Dříve to byla zamyšlená, nerozhodná dívka bez jakýchkoliv pořádných ambicí. Teď z ní byla cílevědomá mladá žena a nemilosrdná bojovnice. Vliv Boha sahal daleko, ale na Mendaxe byl pořád příliš krátký. Žoldák se už nemohl dočkat rána. Těšil se na mladíkův výraz, až mu bude Trix vrážet nůž do krku…


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tuax 11.10.2008, 20:18:55 Odpovědět 
   Pořád to nemá jasné tvary, postavy i zjizvenci jako celek se neustále vlní a ne a ne se ustálit, jejich ztvárnění. Na to, že už se blíží konec, je to na pováženou... každopádně v prvních částech mě Trix zaujala, ale v posledních dílech a tímto to dokončilo můj obrat v absolutní nezájem o její postavu. Zvláštní.
 MC_Kejml 09.10.2008, 21:06:32 Odpovědět 
   Blížíme se ke konci a ještě uvidíme, jak to všechno dopadne. Víc nemám co říct - těším se na konec!
 Leontius 19.04.2008, 23:04:26 Odpovědět 
   Díky za zastavení. Jo, ty charakter jsem vcelku záměrně rozvedl v této kapitole. Jsem rád, že to bylo postřehnutelné. Sám pořád nevím, jak to s jednotlivými postavami skončí.
 Imperial Angel 19.04.2008, 19:36:52 Odpovědět 
   Jestli ti šlo v téhle části hlavně o propracování a oživení charakterů, tak se ti to povedlo :)...Hlavně u Felis - občas mi jí bylo líto, ale líbí se mi, jak chce být u všeho a rozhodně asi není člověk, který se jen tak vzdává.
Že by cesta na východ? Docela by mě zajímalo, jak bude Trix reagovat až se setká s mladíkem...
Jedna ;)
 ze dne 19.04.2008, 23:04:40  
   Leontius: Díky za zastavení. Jo, ty charakter jsem vcelku záměrně rozvedl v této kapitole. Jsem rád, že to bylo postřehnutelné. Sám pořád nevím, jak to s jednotlivými postavami skončí.
 Šíma 06.04.2008, 22:35:33 Odpovědět 
   A málem bych zapomněl, tohle souvětí mě na malý okamžik zastavilo ve čtení:

„Jak to mám u všech čertů vědět? Ty tu jsi šéf, tobě slouží těch pár otrhanců, kterým Generál říkal rozvědka! Proč se nezeptáš jich?“

Co takhle?

„Jak to mám, u všech čertů, vědět? Tys tu šéfem, tobě slouží těch pár otrhanců, kterým Generál říkal rozvědka! Proč se nezeptáš raději jich?“

I když... Jen tak mě to napadlo! ;-)
 Šíma 06.04.2008, 22:20:50 Odpovědět 
   Jo, jo, také jsem dumal, co to může být za bytost, ten Bůh, který vládne Trix... No nic, počkám si na pokračování! Přestože se tato část odehrávala pouze v okolí Tábora, pořád se něco dělo! Alespoň se jeden dozvěděl, kdo je spojenec, kdo nepřítel a kdo ještě váhá... Kdo ví, co bude zítra a kterým směrem se příběh vydá! Jedna! ;-)
 ze dne 10.04.2008, 22:28:18  
   Leontius: Díky. No už brzy se všechno vyjasní. Není třeba spěchat.
 Pavel D. F. 06.04.2008, 22:05:14 Odpovědět 
   Zdá se, že hlavní proměnná celé rovnice bude Mendax, ale pokud se mladík vydá na východ, celá jeho a Trixina strategie může padnout. Tato kapitola možná dějem příliš nepohnula, zato nám osvětlila další motivy jednání jednotlivých postav. Rozhodující střetnutí vůbec nemusí být takové, jaké se zdálo původně. Kdo ví, jak je to s tím Trixiným bohem, třeba se bude dát zabít…
 ze dne 10.04.2008, 22:25:02  
   Leontius: Děkuji za vydání. Chtěl jsem trochu více propracovat a oživit charaktery, takže jsem odbočil od příběhu. Snad to nebylo na škodu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr