» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2140691

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Výsledná nula ::

Alan de la Pont	publikováno: 06.04.2008, 12:12


	Kvasná a úrodná pole zrají nad rozbřeskem ranního slunce, které věští další den. Výsledná rovnice, na které je na konci stejný počet neznámých jako na jejím začátku. Konečná stanice, která rovná se jejímu začátečnímu horizontu. Nečekej zázrak. Nepřichází za úsvitu. Den plný neznámých… Neznámá, krásná a zasněná jako paprsek slunce na úbočích nedalekých kopců, které uzavírají nekonečnou krajinu uvnitř našich srdcí. Těžká nevědomost a její síla. Nedochází v útrobách těla k žádným změnám, ve výsledku jen další nula. A tak těžká je rovnice o neznámé stupnici láskyplných slov. Strach z vyčpělých slov a jejich zneutrálněných významů, které dávají ve výsledku mínus nulu, která neznamená vlastně vůbec nic. Strach z odosobnělých tvarů ve tvých krásných očích, které dokážou psát veršované básně o tisících strof. Takový strach můžu mít a pořád to budu já, kdo ti zas napíše báseň, která neumí lhát. Tak hloupá představa létání uprostřed mračen poskládaných do svérázného tvaru srdce. Uprostřed elektrického, magnetického, dynamického, nedešifrovatelného prázdna. Tam stojím… Krycí název nula, ve které plují představy a myšlenky o dokonalém světě bez záště, nenávisti, zloby a lži. Kolem kupí se davy dychtivých a tupých kryptonických bytostí bez srdceryvých myšlenek, které dokážou zažehnout leden, vyřešit problémy s globálním oteplováním, vynalézt další lék proti bolesti, nalézt poklad na konci duhy, překonat depresi a vyšlehnout z hrdla plamen nepoznaného štěstí a trápení pro které stojí za to žít. Tratě se křižují… Co bylo včera, není dnes. Tak krátká a plytká je dokonalost bytí. V konečném součtu zde visí jen další nudná nula. Vše je otázkou času. Better places are… Jsem podvodník lidských srdcí, ve kterých zůstávají rýhy a nechtějí na ně zapomenout. Tak málo vím a tak málo vědět ve skutečnosti chci. Unáším se sladkou esencí nevědomosti, která mi může jako jediná dát nějakou naději. Někdy lepší ani netušit co za melodie hrají uvnitř našich srdcí a na jaké instrumenty při tom hrají… Nevím proč, ale cítím, že výsledkem rovnice musí být zase nula, která posedla mou mysl a chytla se jí, jako roztoč starého hadru se kterým už dlouho nikdo nevytřel podlahu.


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rikitan	10.04.2008, 18:41:22

Klasická vypisovačla. Zjevně jsi neměl dobrou náladu, když jsi to psal. Docela se mi to ale líbí, protože to vystihuje stav duše, který někdy mívám.


ze dne 10.04.2008, 22:24:58
Alan de la Pont: Je to o strachu - o strachu ze sklamání, ze zrady, z nejistoty (která je všudepřítomná), z osudu, z toho, že to na čem člověk lpí se může rychle rozsypat jako domeček z karet... A o tom je život, o pomíjivosti a koloběhu, který se letargicky otáčí... Bohužel, mé vize se většinou naplní beze zbytku a tak tomu bylo i tentokrát, což předznamenává i tento text. Díky ti za reakce a komentář;-)

Emilli	06.04.2008, 19:30:27

Četla jsem dvakrát, jednou bez hudby, podruhé jsem si k tomu zkusila něco zapnout. S krásně pomalou písničkou je to lepší, zdá se... ona tomu totiž dá nějaký rámec, který tobě chybí. Připadá mi, že s každým odstavcem začínáš od začátku, jen se snažíš říct tu samou myšlenku. Mnohem raději bych to viděla provázené, jedno navazující na druhé, nikdy nekončící proud myšlenek (někdy přeco, to jo, ale pokud možno až hodně za koncem textu). Také by se hodilo nějaké stupňování, takhle čtenář časem upadá do jisté otupělosti, což je škoda, protože používáš zajímavých obratů. Opakované "které" mě málem zabilo, vážně :) A i pak se tam opakuje třeba začátek - začátečním v prvním odstavci. Také pozor, někdy vyjadřuješ stejnou skutečnost stejnými slovy. To pak je jedno, jak daleko je to od sebe, ale třeba "ve výsledku" tam dřelo uši (oči). To jsou připomínky a ač je jich dost, neznamená to, že by se mi text nelíbil. Má spoustu zajímavých nápadů a obratů, snad je jen lépe provázat.


ze dne 06.04.2008, 22:09:37
Alan de la Pont: Děkuji, že sis dala práci se čtením a napsáním dlouhého komentáře. Tentokrát jsem to psal v určité rozhořčenosti, takže mi tam pár věcí uniklo a působí to asi víc nesouvisle než obvykle... Halt, čistá hlava je čistá hlava...

Šíma	06.04.2008, 12:25:04

Četl jsem (a nejednou)... Možná je sám život jednou velkou rovnicí a na jejím konci je otazník... Možná bude jejím výsledkem opravdu nula. Nebyli jsme tu, chvíli tu jsme a pak zase ne. Časem na nás ostatní zapomenou... Možná je celý svět na tom stejně, jednou Vesmír zapomene na Zemi a lidstvo znovu nebude, kdo ví? Musel jsem se zamyslet nad textem tohoto dílka. Je zvláštně napsané a líbilo se mi. Kdo ví, jak jsou naše rovnice dlouhé a kolik je neznámých... Možná si Tvé zamyšlení přečtu ještě jednou! ;-)


ze dne 06.04.2008, 13:50:41
Alan de la Pont: Díky za komentář a krátkou úvahu. Nic nepotěší víc, než když text donutí člověka přemýšlet...

BaD	06.04.2008, 12:20:22

Nemůžu říct, že by mě tvé absurdní texty naplňovaly údivem a extází, ale určitě se najdou lidé, na které to tak působit bude. Pro mě je o hodně důležitější, že tvé texty jsou originální, neotřelé, nové, neprozkoumané. Jen pokračuj!!


ze dne 06.04.2008, 13:51:37
Alan de la Pont: Díky, určitě budu;-)

Ekyelka	06.04.2008, 12:11:12

Zdravím. Text svým způsobem připomíná litanii bez své vnitřní tragiky, která je nahrazená touhou a fascinací láskou. Netradiční vyznání, svým způsobem stejně půvabné jako sonet. Chyby jsou, navíc celkem markantní. Neznámé jsou v rovnicích, ne na rovnicích, pole zrají pod, ne nad rozběskem (pokud tedy slunce nevychází v podzemí, ale pro tento obraz není v textu žádná další indicie), občas chybí čárka. Bylo nutné používat stále jednu a tutéž spojku "který"? Částečně funguje v systému litaničnosti dobře, na některých místech však působí zpátečnicky a neuměle, nevypsaně.


ze dne 06.04.2008, 13:48:39
Alan de la Pont: Děkuji za kritiku... Zaměřím se na to.