obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39440 příspěvků, 5735 autorů a 390002 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: V červeném pokoji ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Špatný román
 autor naivka nevšední publikováno: 04.04.2008, 6:47  
58. kapitola z knihy Špatný román
 

První milování ve třetí etapě vztahu mezi Helenou a Václavem bylo takové… Jak to nazvat?
Ehm… rozpačité?
Nejspíš.
Předcházelo mu dlouhé vyjednávání a hledání kompromisů, jež nakonec nebyly nalezeny. Zde prostě žádná střední cesta neexistovala. Bylo to buď a nebo!

"> Pro mě bude frustrující jakejkoli průběh našeho vztahu a jakejkoli průběh taky > bude vyžadovat z mý strany strašně moc disciplíny, to si moc nevyberu. Otázka je,
> co si dovolím a kde je hranice, odkud sklouznu/nesklouznu tam, kam nechci.
> Poučení z Angeliky:-): jak byla o samotě s tím perským velvyslancem (mimochodem,
> ten byl fakt pěknej :-) ), tak jí rozříznul šaty, aby nemohla utéct, a řek, že Evropani
> si zbytečně komplikujou život tím, že mají možnost volby. Takže rozříznul ty šaty a > vyřešil za ni možnost volby (jestli utéct nebo zůstat). Taky mám pocit, že mi tyhle
> možnosti zvolit si z několika variant strašlivě komplikujou život.

Joj, život bez možnosti volby je úžasně jednoduchej. Spousta lidí si to tak volí a jsou šťastni (ve své prostotě)."

(Jenže my nejsme prostý lidi. Bohužel.)

> "1) Můžem jenom "kamarádit" = psát si, občas se vidět, povídat si o tom, co jsme > dřív nestíhali, protože jsme se věnovali sexu. Je to naprosto bezpečné, nemůže se nic
> stát, ale když spolu budem, budem po sobě toužit a těžko říct, nakolik to bude > frustrující a únosné.

Jako návrh to beru, ale myslím, že by to k realizaci potřebovalo strašně moc disciplíny a výsledek by mohl být - jak píšeš - frustrující.
> 2) Můžem začít tam, kde jsme přestali v září, což bude jistě nějakou dobu krásné,
> ale riziko, že se to zvrtne, je podle mě značné.

No právě. A případný konec by pak mohl být velmi rozpačitý a smutný (to jsou ale skoro všechny), i když - neustále slibuju, že ne takový jako v září.
> Co MÁM udělat = varianta 1, co CHCI udělat = kombinace 1 a 2, pokud to je
> možné. Prostě bych TO jednou zkusila, abych věděla, co to udělá, a pak by se vidělo > dál.

Zkusme tedy, co TO udělá:-)))."

A tak to zkusili. Jedinou možností, kde se sejít, zůstal starý dobrý hodinový hotel. Václav vlastně pořád neměl kde bydlet, nepočítáme-li jeho pobyt v dětském pokoji, a v kanceláři měl pilného spolupracovníka, který se domů přesouval až po osmé večer. A to už Helena musela být s Markem a hrát si na vzornou ženušku.
Helena se prostě rozhodla zariskovat. Tím, že se JEDNOU pomilují, nemůže nic zkazit. V lepším případě si konečně uvědomí, že Václav jí už nic neříká a že se bez něj klidně obejde. To si přála z celého srdce, ale někde v koutku jí jakási druhá osoba šeptala, že přece sama dobře ví, že takhle jednoduché to nebude.
Aby tedy neskočili rovnou po hlavě do kalných vod, dohodli se, že s sebou Václav vezme fotoaparát a vyrobí spolu pár aktů. Helena pochybovala o tom, že dokáže být jakoukoli, natož dobrou modelkou, ale Václav trval na tom, že přece nejde o žádné umění, ale o atmosféru. On koneckonců taky není profesionální fotograf.
Sešli se na Náměstí Míru a tvářili se, jako by se nechumelilo. Helena sedla do auta, pozdravili se, políbili a vyrazili. Cestou mlčeli.
Helena pozorovala chodník a lidi, co po něm právě šli, i okolní domy. Náhle se jí v hlavě vynořila jakási představa nebo vize: zamrzlý rybník, na jedné polovině je tlustý pevný led, na něm stojí Václav. Na druhé polovině rybníku, jakkoli je to z fyzikálního hlediska absurdní a nemožné, je pouze tenká slupička čerstvého křehkého ledu. Na něm stojí Helena. Oba stojí těsně vedle předělu mezi oběma tloušťkami ledu, každý na své polovině, dívají se sobě navzájem do očí a drží se za ruce. Křehký led, na němž stojí Helena, může kdykoli prasknout. A je jen a jen na Václavovi, zda ji svýma rukama zachytí nebo ji nechá propadnout do hlubin. Helena je zcela v jeho rukou… A nebo má druhou možnost: co nejrychleji, velmi opatrně, se vrátit na břeh, stoupnout si na pevnou zem a zamávat Václavovi z bezpečné vzdálenosti.
To se Heleně v tu chvíli zdálo podstatně jistější. Ale bylo pozdě. Už Václava držela za ruce a led začínal křupat.
Zachytí ji? Nezachytí? Nebo zachytí a později pustí?
Helena věděla, že dobře to nedopadne.
Ale ke břehu se nevrátila.

Hotel se od září nijak nezměnil. Stejný mladík v recepci, stejná tmavá chodba, stejné pohledy spoluhříšníků zaryté do podlahy…
Václav konečně odemkl přidělený pokoj. Dveře se otevřely a oba se octli v malinké červené místnosti. V čele postele bylo obrovské zrcadlo, bílé stěny ostře kontrastovaly s rudým povlečením. Vedle široké postele stál miniaturní stoleček se dvěma křesílky, rovněž červeně polstrovanými, v rohu si tiše vrněla malinká lednička s obvyklými zásobami načatých lihovin. V koupelně se dalo sotva otočit. Červené dlaždičky ale nechyběly.
Helena došla ke stolečku a postavila na zem kabelku. Otočila se k Václavovi. Usmál se na ni a přistoupil blíž.
Objali se, aniž by se svlékli ze zimních kabátů.
„Chyběla jsi mi… Moc,“ zašeptal Václav a přitiskl ji k sobě.
(Ty mně taky... A jak!)
Helena se ušklíbla, ale šťastný úsměv stejně skrýt nedokázala. Ještě že jí Václav neviděl do obličeje. Helena si najednou uvědomila znatelný rozdíl v intenzitě objetí na každé z válečných stran, momentálně tedy v příměří. Václav se choval jako dřív. Pevný vřelý stisk, jako by žádná válka nikdy nevypukla. Ale Heleniny rány se ještě nezacelily a nedokázala jeho objetí plně opětovat. Položila ruce na Václavova záda, na nic víc se nezmohla. Jakoby nevěděla, jestli chce nebo ne…
Nechala Václava, ať si vše režíruje sám. Stejně oba dobře věděli, co bude následovat…

A přece, nebylo to stejné jako dřív. Když o tom Helena později přemýšlela, napadlo ji, že se mu prostě nedokáže plně oddat. Není to tak intenzivní ani vzrušující jako dřív, a přece to má k dokonalosti tak strašně blízko. Spojení dvou těl i duší. Je to tam, i kdyby se stokrát chtěla ubránit. Připadala si ten den jako špatná milenka. Příliš pasivní, poddajná. Ale nezdálo se jí, že by to Václavovi vadilo. Koneckonců, co na tom záleželo. Chtěla si TO přece jen (jednou) vyzkoušet.
(Aby zjistila, že to za to nestojí.)
A přece už v tu chvíli věděla, že v tom budou pokračovat pořád znova a znova, dokud ji Václav neubije svou netečností.

Na focení toho dne kupodivu skutečně došlo.
(Že by se od chvíle, kdy spolu měli poprvé vařit, přece jen něco změnilo?)
Nebylo o nic méně rozpačité než ono milování.
Václav si nahý stoupl s fotoaparátem v ruce před postel a tvářil se tak profesionálně, až Helena vyprskla smíchy.
„Tak co mám dělat, pane fotografe?“ zeptala se rozverně.
„Já přemejšlim, co udělat s tou postelí. Je to tu takový.. strašně… No… Chci, aby to mělo tu atmosféru, ale tady je to tak mrňavý, že se s tím nic moc dělat nedá.“
„No, tak to Ti asi neporadim,“ pokrčila Helena rameny.
Václav ještě chvíli bezradně stál a horečně přemýšlel, až nakonec mávl rukou: „Ale co, dyť je to jedno. Musíme pracovat s tím, co tu máme.“ Zaměřil svůj zrak na Helenu. „Počkej, tohle je zrovna dobrý… Zůstaň ležet tak, jak jsi.“
Helena se rozvalovala po posteli, nohy opřené o stěnu, hlavu mírně zvrácenou směrem k Václavovi. Měl pravdu. Mohla z toho být docela zajímavá fotka.
Fotoaparát cvakl. A hned znova.
Václav se podíval, co se objeví na displeji. Mračil se.
Helena se naopak musela usmát. Byl neodolatelný, když se na něco soustředil.
(A to je právě to…)
Václav se ušklíbl: „Hmmm, je to mázlý. Když já nechci používat blesk, to by nebylo ono. Ale je tu moc tma.“
„A stativ asi nemáme, viď?“
(Proboha, proč to MY?)
„No, ten vůbec nemám, natož tady…“ odpověděl Václav, aniž by postřehl ten drobný, ale zcela zásadní rozdíl.
Zato Helena si jeho jednotného čísla všimla až moc dobře. Překulila se na břicho, aby se také podívala na vzniklé fotografie. Václav k ní natočil displej. „Podívej, nic moc, viď?“
„Hmmm. Teda já ale vypadám!“
„Dobře vypadáš, jen je to rozmazaný!“ usmál se Václav povzbudivě. A Helena mu uvěřila.
Malinko se začervenala.
„A tahle poloha taky není špatná. Ukaž…“ zadíval se Václav na Helenino štíhlé bílé tělo. „Zůstaň, jak jsi, a dívej se do objektivu… Né, takhle se neusmívej. Snaž se tvářit přirozeně.“
„Jenže to já právě neumim. Jak vidim foťák, hned se debilně křenim,“ vzdorovala Helena.
„Ale umíš,“ usmál se Václav a Helena jeho úsměv opětovala.
„No vidíš, teď je to ono.“
Ozvalo se rychlé CVAK. A znovu. CVAK.
Helena schovala hlavu a přitáhla nohy k tělu, jakoby ji stud náhle zcela přemohl.
CVAK.
„Ty jsi to vyfotil? Dyť tam nemohlo bejt nic jinýho než záda, ne?“
CVAK.
Bez odpovědi.
CVAK.
„Takhle se mi líbíš, když se trochu čertíš,“ políbil Václav Helenu na ústa.
Usmála se.
„Ukaž mi ty fotky,“ vyzvala Václava. Sedl si k ní a nastavil displej tak, aby na něj dobře viděla. Přitiskl svou hlavu k Helenině. Ucítila na spánku jeho husté vlnité vlasy. Voněly.
(Celý Václav voněl. Jak taky jinak, že?)
Václav pomalu projížděl fotky.
„Tady vypadam celkem přijatelně,“ ukázala Helena na snímek, kde se krásně odhalily její ladné křivky, ale do obličeje nebylo moc vidět.
„Mně se líbí spíš tahle…“ odvětil Václav. Byla to jedna z těch, kde se Helena „čertila“, jak řekl Václav. Přímo do objektivu. U kořene nosu se jí objevila drobounká vráska. Ano, ten výraz měl něco do sebe. A mělo to ATMOSFÉRU. Ale Helena stejně nebyla spokojená. Se svým obličejem totiž nikdy nebyla spokojená.
„Hmmm,“ zavrčela mírně nesouhlasně. „Tak jak mě ještě vyfotíme? A nebo že bychom vyfotili pro změnu Tebe?“ zasvítily jí oči.
Teď se zase ušklíbl Václav. „Tak to se mi ani nechce. Já nejsem dobrej objekt k focení.“
„Proč ne? O nic horší, než já.“
„Ty jsi ŽENA,“ zašeptal Václav a se záhadným úsměvem Helenu políbil.
(Žena? S velkým Ž? Najednou? Nevěřím!!!)
„A mužský akty se snad nefotěj?“ odvrátila Helena pozornost od příliš ožehavého tématu.
„Jo, ale nejsou tak pěkný,“ neztrácel trpělivost Václav.
„Tak pro ženskou… Tý se zase můžou víc líbit mužský, ne? A vůbec, je to nespravedlivý, fotit jenom mě.“
Václav neodpověděl a Helena pochopila, že s ním nehne.
Odevzdaně se rozvalila na posteli a otočila hlavu ke stěně.
CVAK.
Otočila se s udiveným výrazem k Václavovi.
CVAK.
Opřela se o lokty, snad aby dala najevo svůj vzdor.
CVAK.
Václav se nepřestával usmívat. Nikdy nic ho nerozhodilo. Heleniny protesty už vůbec ne.
CVAK.
Rezignovaně položila hlavu zpět na zmačkané prostěradlo a přikryla si břicho polštářem, aby si nepřipadala tak strašně nahá.
CVAK. CVAK.
Usmála se na Václava. „Ty jsi ale…!“
Václav položil fotoaparát na stoleček a přiblížil se k ní. V tom si Helena všimla jeho vzrušení.
Toho dne focení skončilo.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 alias.schizofrenie 08.04.2008, 18:11:58 Odpovědět 
   Dobrý den přeji, autorko :-) Tohoto dílu jsem se nemohla dočkat, pětkrát denně jsem ho vyhlížela a když už jsem to vzdala, tak ho zrovna vydáš :-) Abych se přidala k ostatním, strohost naškodu nebyla, taky jsem každou chvíli očekávala ono přímé vyslovení některých věcí a byla jsem mile překvapená :) Je to hezky napínavé, dobře popsaná dráždivá scéna, umíš vtáhnout do děje, jen tak dál! Prostě perfektní. A přeji Ti, aby krize byla skutečně zažehnána (co pak my, chudinkové čtenáři ;-) )
 ze dne 09.04.2008, 9:03:49  
   naivka nevšední: Milá kolegyně, děkuji!!!:-).
(Vidíš, Weichtiere, jiní čtenáři mi Tvůj komentář příjemně vykompenzují:-).)
Budu se snažit, ta krize byla částečně způsobena úbytkem čtenářů. Když teď vidím, že zas je pro koho psát, chuť se zvyšuje, takže dle svých časových možností budu pokračovat a snad se do konce školního roku doberem závěru:-)).
 Weichtier 07.04.2008, 16:06:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Weichtier ze dne 04.04.2008, 9:19:37

   Tak podle toho, jaký komentář bys chtěla. ;-)
 ze dne 09.04.2008, 9:01:13  
   naivka nevšední: Upřímný, pochopitelně. Já to snesu, jen do mě:-). Když mi nedáš pětku...:-))))))))))))))))))) Já přece vím, že to není podle Tvého gusta. A beru to.
 kosmoskok 07.04.2008, 14:55:53 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: kosmoskok ze dne 04.04.2008, 12:45:47

   jeje..zapomnela jsem jeste neco pripojit..takze...STOPROCENTNI POCHVALA
 ze dne 07.04.2008, 15:21:34  
   naivka nevšední: No to je ale důležitý dodatek! Dmu se pýchou:-))).
A moooc děkuju.
 kulkul 07.04.2008, 11:40:26 Odpovědět 
   S tímhle týpkem pani bych byl hotov raz dva. Cvak-cvak a ještě takhle cvak-cvak-cvak... ale byly by to poněkud jiné cvaky a trvalejší vzpomínka, rozumíme si že jo... Mušle.
 ze dne 07.04.2008, 14:53:29  
   naivka nevšední: Ano, pane Mušle, rozumím:-). Jen doufám, že pouze nemachrujete, ehm... že?:-)
Děkuji za přečtení a komentář.
 Tinka 04.04.2008, 17:46:49 Odpovědět 
   Často jsem Helenu odsuzovala za to, že se může vrátit k někomu kdo jí ublížil...Musím to přiznat, já jsem stejná...teď už ji konečně chápu. Teď už tomu všemu rozumím.
 ze dne 07.04.2008, 14:51:46  
   naivka nevšední: Tinko, myslím, že spoustu věcí člověk musí zažít, aby je dokázal plně pochopit. Dřív bych taky nevěřila tomu, že něco takového je možné, zvlášť u inteligentní osoby...
 kosmoskok 04.04.2008, 12:45:47 Odpovědět 
   jako je to trochu strozejsi, jak rika amazonit..ale na druhou stranu tohle se zrovna docela hodi do sceny s focenim...jsem rada, ze tam nektery veci nejsou vysloveny ...je to strasne nabyty sexem..stokrat vic, nez kdybys tam popisovala obycejnou scenku, co bude asi nasledovat
 ze dne 07.04.2008, 14:50:51  
   naivka nevšední: Veroniko, díky, Tvá slova mě potěšila:-). Učím se učím, a v tomto už jsem se snad skutečně poučila. Ovšem občas musím mazat, aby věc skutečně nebyla vyřčena:-). Snad mi to časem přejde do krve.
 AnetkaAne 04.04.2008, 10:14:54 Odpovědět 
   Našla jsem něco co mě opravdu zaujalo a dobře četlo. Ale začala jsem 58 kapitolou, tak si tě musím uložit do oblíbených a začít od začátku! Moc se mi to líbí! :-) Berenica
 ze dne 07.04.2008, 14:49:08  
   naivka nevšední: Děkuju, Bereniko:-)). Jestli vytrváš a přečteš vše od začátku, jsi hvězda:-).
 Weichtier 04.04.2008, 9:19:37 Odpovědět 
   Četl jsem :-)
 ze dne 07.04.2008, 14:47:45  
   naivka nevšední: A za komentář to nestálo?:-)
 amazonit 04.04.2008, 6:46:52 Odpovědět 
   ze začátku jsem měla pocit, že jsi to ani nepsala ty, takový trochu jiný styl, strožejší, ale možná se mi to jen zdálo, Helena s Václavem se vracejí do zajetých koleji - projedou je znovu celé nebo...? i když - to focení je zcela nové a ,,nezajeté":o)
 ze dne 07.04.2008, 14:47:30  
   naivka nevšední: Díky:-)
Myslím, že ta strohost není jen zdání. Patrně vyplývá z mé tvůrčí krize... Nechtělo se mi psát a nechtělo, a toto je výsledek. No, zdá se, že to nebylo až tak moc na škodu, což mě těší. Sama jsem zvědavá, jak bude vypadat další kapitola, ale tu nejhorší krizi (tvůrčí) už mám snad za sebou, když zas přibylo trochu čtenářů:-).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
V jiném světě -...
Radmila Kalousková
Osud prostých o...
D. V. S.
Brněnský Drak.
lada34
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr