|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Zahrady nekonečné rozkoše! ::
 Šíma |
publikováno: 08.04.2008, 23:45
|
Někdy si říkám, že některé múzy nejsou při smyslech, když kolem mně jen tak "opile" poletují a škádlí mě svými svádivými myšlenkami. Zde je výtvor jejich svádění! ;-)
Obsah dílka sice není pornografický (asi by to tu také neprošlo), ale může obsahovat nějaké ty erotické motivy, takže doporučuji čtenářům pod 15 let, aby tento výtvor nečetli.
Jinak se mi zdá začátek povídky poněkud kostrbatý, ale nemohl jsem se za svět rozjet a patrně to už lepší nebude! Neomlouvám se, jen konstatuji...
P.S. Také děkuji blíže nejmenovanému autoru a čtenáři, který mi poskytl námět! :-D
Ostatním, kteří náhodou čekají na další část "králikopsů" vzkazuji, že se na tom pracuje. Zvláště mi dal OH brouka do hlavy a dumám, jak to udělat, aby si ti dva zašpásovali a děj mi nezklouzl v (píp)... :-DDD Hezký den! |
| |
|
|
/Začátek konce/
Pavel byl starým mládencem a popravdě mu to i vyhovovalo. Dělal si co chtěl a chodil si kam chtěl. Jednou z mnoha výhod bylo, že mu do života nikdo nekecal. Ale samozřejmě, mimo matku... Ono se říká: Bohémský život, ale jednou padne kosa na kámen, nebo se utrhne ucho? Každopádně od jisté doby se z uličnického a prostopášného Pavlíka stal vzorný Pavel s manželkou a dvěma dětma. Co přimělo našeho hříšníka k tak razantnímu a drastickému kroku? Sám život. Někdy jsme na něj krátcí i my a Osud je pěkná svině a ukecat se nedá.
Vše to začalo, když bylo Pavlovi něco přes dvacet a začal vydělávat. Jeho matka se mu sice snažila dohodit kdejakou Alenku, Hanku, nebo Věrku, ale náš Pavel myslel na jinou. Byl v tom však malý háček, jeho tajná láska totiž pracovala v jistém vykřičeném domě na okraji města. A nebyl to hotel ledajaký, nýbrž a pouze hotel hodinový. Pavel své vyvolené, do které se jeho srdce zbláznilo, také nenosil tašky a nesnažil se ji vodit do kina či na zábavy. Každý totiž věděl... Ne každý, ale každý chlap s velkým „Cha“, věděl, o koho jde a která bije! Ano, Jana byla... Divoženkou!
Jak se mohl milovaný maminčin Pavlík dostat do bordelu? Čistě náhodou! V životě se mnohé věci stávají jen a pouze díky náhodě. Náhoda je také pěkná mrcha, ale všichni víme, kdo ji řídí. Někdo to svádí na Osud, jiný na pánaboha. Vždy je něco poprvé! Také náš Pavel se jistého večera dostal do onoho podniku. Také by tam nikdy nevlezl, kdyby nepotkal svého dobrého přítele ze školních lavic a oba se neopili a nedostali chuť na mladé masíčko...
Nutno podotknout, že Pavel jen co překročil jeho práh (toho nevěstince), ihned vystřízlivěl. Valil bulvy na spoře oděné krasavice, které nejenže na sobě, mimo dobře zaříznutá tanga, zhola nic neměla, ale také se dokázala vyzývavě vrtět na botách s vysokými podpatky a směrovat své vnady k očím případných zákazníků.
„Ahoj, brouku!“ mrkla na něj dívka s ňadry velkými tak, že se Pavlovi zdálo, že jí co nevidět uletí. Díval se na to nadělení a přemýšlel, co by se s nima dalo dělat. „Nechceš mi ukázat svého ptáčka? Měla bych pro něj hezké hnízdo!“
„Snad příště!“ vykoktal ze sebe a díval se, jak se dívka něžně usmála, pohodila zadkem a odklusala o kus dál svádět dalšího případného štamgasta. „Tak velké kozy, to je snad nemoc...“
„Nenapijme se?“ zeptal se jej Petr. „No tak, dlouho jsme se neviděli. A život žijeme jen jednou...“
„Jasně!“ řekl Pavel napůl rezignovaně. „Snad to tu nebude moc drahý!“
A bylo. Jedna celá flaška stála tolik, jako výplata hospodské, nebo nádražní uklízečky, která musí od nevidím do nevidím utírat a uklízet binec, který za sebou nechala ta lidská prasata. Kdo ví, kdo uklízel v tomto doupěti neřesti a rozkoše. Tyto kurtizány určitě ne! Která z nich by se namáhala a ohýbala hřbet, stačí, když musí den co den dovádět s nadrženými zákazníky a plnit jim i ta nejtajnější přání, avšak za patřičný obnos, samozřejmě. Zadarmo ani kuře nehrabe, natož podnikavá dívka pracující v mladém a perspektivním kolektivu s nadějnými vyhlídkami do budoucna. Ale bez třináctého platu, příplatků na stravování a sociálního pojištění, včetně nemocenské. Bordel není zaopatřovací ústav a mladých, hloupých a vnadných dívek je venku přece jen dost.
Kolem Pavla právě prošla jedna velmi atraktivní dívka, kterou by nábožný člověk přirovnal k panence Marii. Nikde jí nic nechybělo, natož přebývalo. Kdyby měla nad hlavou svatozář, patrně by jí dozajista byla. Petr si nedokázal nevšimnout Pavlovy svěšené čelisti a slin, které mu kapaly na mírně ušpiněné boty. Pavel se zatím snažil odtrhnout zrak od pohupujících se dívčích půlek a myslel na to, zda-li to pro dotyčnou slečnu (nebo paní) není trochu nepříjemné, mít látku patřičně zaříznutou takřka až... Zkrátka všude možně, kde to jenom šlo!
„Ty vole, viděls to?“ zeptal se Pavel a bouchl nevěřícně do svého starého přítele. „Nebolí jí to?“
„Ona je nejspíše zvyklá!“ rozesmál se Petr a mrkl na barmanku, která jako jediná měla na sobě mimo kalhotky také jakési tričko s pásky až pod prsa. Na hlavě jí ještě seděla čepici, která by se hodila snad už jen na golf a také nesmíme zapomínat na motýlka. Podle Pavlova mínění měl co dělat, aby vzrušením neodpadl barmance z krku. Měl pocit, že stojí snad i tomu motýlkovi, ale tvrdit si to nedovolil. Sám by se rád pohupoval na krku této krasavice, která zde rozdávala pití za nemalý peníz.
„Co tu chceš dělat?“ zeptal se Pavel a začal se trochu potit z té neustále pochodující nádhery.
„Co asi!“ zazubil se Petr a na chvíli zmizel z dohledu. Cestou kývl na ženu, která to tu vedla a ukázal na Pavla, jehož zrak spočinul na sadě šidítek pro ženy. Nástroje slasti pro muže hledal marně, jak tušil, byly jimi nejspíše ony dívky samotné.
„Pán si bude přát?“ zeptala se jej paní podniku a znalecky si Pavla přeměřila. „Jste na mladší, nebo na starší? Máte rád sado-maso, nebo klasiku? Co takhle kouření?“
„Nekouřím!“ řekl jí a naprázdno polkl.
„Ale vy ne, hlupáčku!“ řekla mu a pohladila jej po vlasech. „To obstarají mé dívky! Nebo jste na zajíčky? Vybral jste si? Nemohla jsem přehlédnout, že se vám líbila jedna dívka... Přešla kolem vás a kdybyste byl přirozením, stál byste tu jako mramorový sloup...“
„Ano, asi tak nějak!“ řekl jí a pohlédl na culící se dívku za pultem. „Jednou něco ostřejšího, ale jen pro mě!“
„Nebuďte skrblík, mladý muži!“ zamračila se vedoucí podniku. „Tady dostanete za peníze skoro všechno! A procházka růžovým sadem bude pro vás jen slabým odvarem! Takže chcete tu dívku, o které jsme mluvili?“
„Ano!“ řekl a na chvíli si připadal jako mužské přirození. „Chci ji!“
Pak se děly věci, o kterých by se Pavel bál říci snad i knězi ve zpovědnici. Pavel si to již nepamatuje, ale hubu měl svěšenou snad celou dobu, dokud znovu nevypadl i s Petrem na ulici. Ale to již bylo ráno, slunce ještě nevylezlo nad obzor a kohouti zatím spali a nechávali si zdát o svých slepičích prdelkách. A právě v tu noc poznal Pavel Janu. Možná již tušíte, že jí byla právě ona dívka se svatozáří nad hlavou. Když už nebyla andělem, pak jistě andělem s ďáblem v těle. Příběh však ještě neskončil, ale čas se nedá zastavit. Uplynulo několik měsíců a Pavlovi se zdálo, že mu již nic ke spokojenosti nechybí. Měl fůru peněz, měl vše, na co si dokázal jen pomyslet a měl také své potěšení, se kterým se musel, ač nerad, také dělit s jinými. Dokud, dokud si ji nepředplatil, ale stálo to majlant. Naskýtá se otázka, zdali to Pavlovi vůbec stálo za to!
Pro Pavla nastal čas rozkoše a neutuchající vášně. Čas povinností v práci a v domově se mu mísil s dobou radovánek ve veřejném domě. Janička byla opravdu jako anděl, ale jen do té doby, dokud na to neskočili. Náš Pavel však ani ve snu netušil, že jde Janina jen po penězích a že jeho lásku neopětuje. Možná jí to bylo také trochu proti srsti, hrát si na něco, čím ve skutečnosti nebyla, ale musíte také pochopit, že přeci jen pracovala v bordelu a láska byla jejím povolání. Šup sem a šup tam a hotovo. Nač s tím dělat nějaké štráchy? Jana tušila, že je do ní Pavel blázen, byla přeci ženou, ne-li pomalu stárnoucí dívkou, a také už byla trochu světa znalá a měla svou intuici. Ale řekněte, zamilovat se do lehké děvy? Ale jak již bylo řečeno, život tropí hlouposti...
A tak musela mnohdy poslouchat ono: „Janičko, já tě miluju! Já bych v tobě chtěl být pořád!“
Co naděláme? Nic. Co však čert nechtěl, Pavel začal mít problémy v práci a doma mu matka neustále vyčítala, že se mu předhazované slečny nelíbí a že si hodí vytřepat tu svou ozdobu raději do bordelu. Ano, skutečně do bordelu, protože u ní si veřejný dům jiné přirovnáni nezasloužil. Neměla pochopení pro prodejnou lásku a v duchu tušila, že se její vlastní matka musí v hrobě obraceti při pomyšlení, že se její vnuk kurví s kdejakou courou. A tvrzení, že Janička není žádná lehká žena, u ní neplatilo. Tedy u Pavlovy matky, protože matce jeho matky (tedy Pavlově babičce, abychom si rozuměli), to bylo srdečně jedno, neřku-li u prdele. Proč? Protože jí byl tento svět již dávno ukradený...
„Maminko, čeho jsem se to dožila! Syn mi chodí za kurvami a poctivé holky nechá ležet ladem? Co na nich vidí?“ spínala matka Pavla ruce každou chvíli. Co by nejspíše řekla její matka, kdyby dokázala promluvit ze záhrobí? Těžko říci, pokud byla vychována ve starém stylu, jistě by se jí obracely panenky a vzývala by všechny svaté. I když, vždy existuje možnost, že by se jen usmála a mávla rukou: „Jen jej nech, Mařenko, ať se kohoutek vydovádí, ono se mu to v životě bude hodit!“
Pavlovi snad ano, avšak jeho milá jej začínala mít pomalu dost. Prostě to milou Janičku přestalo bavit. Měla ráda změnu a jeden ptáček jí nestačil. Nechtěla dovádět jen a pouze s milým Pavlíkem, ale hleděla si také jiných mužů. A Pavla to sralo. Děsně jej trápilo pomyšlení, že do její hezké mušličky strká to své nadělení kde kdo. Pavel si mohl vybrat: soužit se pro Janičku, nebo se na ni z vysoka... A tak přestal chodit pravidelně do stavení s červenou lucerničkou a začal si hledět svého. Mělo to také jednu výhodu, zbylo mu více peněz, přestože měl, jako stálý zákazník, určitou slevu. Jenomže Janina pomsta se pomalu a neúprosně blížila. Pavlovi se sice zdálo podezřelé, že si jej občas, když si ještě zašel tu a tam vytřepat pytel, všímá jedna dost baculatá dívka. Zdála se mu ošklivá a nechutná a pomyšlení, že by se s ní někdy spojil, však víte jak, mu nahánělo husí kůži. Problém byl v tom, že měla tato korpulentní lesní žínka takřka stejný hlas jako naše Janina.
A tak se při poslední návštěvě, o které ještě Pavel netušil, že bude poslední, náš hlavní hrdina řádně opil a skončil s nějakou dívkou na loži lásky. Byl sice pořádně sťatý, ale ne však tak, aby mu to nefungovalo, přestože je notoricky známo, že mužská potence klesá z výškou hladiny alkoholu v krvi. Nechal se omýt, vysvléknout a položit na vodní postel. Pak jej zalehlo něčí tělo a on se nezmohl ani na ono obligátní: aaaaaah!
„To jsem já, můj miláčku! Tvoje Janička!“ říkala mu dívka sladce, ale její tělo hovořilo o opaku.
„Nejsi!“ řekl takřka přidušeně.
„Ale ano, jsem!“ špitla sladce a zavlnila se v bocích. Zdálo se mu, že se ocitl v mlýnku na maso.
„Nejsi!“ řekl znovu.
„Provedu tě rájem, drahoušku!“ špitla dívčina kyprých tvarů. „Vysaju tě jako houbu!“
„Nejsi...“ řekl a takřka nevnímal o čem tato žena, ne-li dívka, vlastně mluví.
„Jsem žena tvých snů!“ snažila se jej povzbudit a všemi způsoby pomáhala jeho schlíplé ozdobě, aby nabyla původního tvaru. Janička se ji jednou pochválila, jakého má hezkého klacka. Tvrdila, že bateriové šidítko rozměru XXL se může schovat. Ale tohle? Lepší by snad byla i vařená nudle!
„No tak co bude, Pavle?“ zeptala se jej zaraženě a pomalu vstala z postele. Pavel se nehýbal. Dívka vystrašeně přešla ke dveřím a otočila vypínačem. Na vodní posteli pod zrcadly leželo Pavlovo nehybné tělo. Vypadalo, jako by jej přejel přinejmenším parní válec.
„Pavle?“ špitla dívka zděšeně. „Žiješ?“
Přistoupila k němu a prohlédla si jej od hlavy až k patě. Ano, byl naprosto k nepoužití, ale ona měla obavu, jestli jej svým tělem nezadusila. Ono, její váha není na vodní posteli bez opory, v podobě řádné matrace, nezanedbatelnou položkou, ne-li veličinou. A naše kyprá dívčina věděla o gravitaci a zákonech vzájemné přitažlivosti své. Promnula si svá velká prsa a plácla se přes prcku, na kterou si skrze veliké břicho ani neviděla. Co teď budu, proboha, jen dělat? V hlavě měla prázdno a toto nevýslovné prázdno vyplňovala jen tato jediná otázka.
„Kde to jsem?“ ozvalo se velmi slabým hláskem.
„V bordelu!“ špitla.
„Janinko? Pročpak nejsi se mnou a nenecháš se unášet naší společnou řekou lásky?“ zeptal se pomalu a otočil se k dívce. Pohled měl ještě rozmazaný a jen Bůh věděl, jak je dobré, že stále pořádně neviděl, v opačném případě by jej určitě porazila srdeční zástava, nebo jiná náhlá příhoda.
„Nejsem!“ špitla pro změnu dívka a pomalu vycouvala ze dveří.
„Ale jsi!“ řekl Pavlík umíněně. „Jsi moje neposlušná a nezbedná Janinka!“
„Nejsem...“ řekla a zavřela za sebou dveře, za kterými si sedla na koberec na chodbě a dala se do usedavého pláče. Pavlovi se nějak podařilo vstát na nohy, ale neobešlo se to bez mnoha pádů a kotrmelců. Připadal si jako hadrový panák. Oblékl se a došel pomalu ke dveřím. Když je otevřel, ona dívka opřená o dveře, přepadla do pokoje horní polovinou svého těla a Pavel zůstal nezúčastněně hledět na její velká prsa a převislé břicho. Na její nohy se raději nepodíval. Tušil, že je dívka nahá a dal si dvě a dvě dohromady.
„Ty nejsi Janička?“ zeptal se pomalu a rukou se chytil za krk. „Ty jsi...“
„Nejsem!“ přikývla dívka s narudlýma očima. „Promiň!“
„Já...“ víc Pavel nedořekl a šel se vyzvracet do koupelny. To poslední, co by v životě čekal, bylo vyspat se s dívkou, která byla tlustá jako almara a podobala se více želé, nežli dívce oplývající krví a mlékem, čili strdím, jak pravili naší prapředkové, kteří kdysi vystoupili s Praotcem Čechem na horu Říp. Možná, že by se také oni pozvraceli při pomyšlení, co všechno by se s touto ženštinou dalo dělat.
„Ty nejsi Janička... Ona už mě nechce?“ ptal se polohlasně Pavel, když se dal dohromady a na stolek u postele položil obvyklý obnos. „Nechce mě?“
„Nechce!“ přikývla dívka a požádala Pavla, aby jí pomohl zpátky do pokoje. Tehdy se Pavel zapotil více, než-li při pořádné souloži. Od té doby se nikdy se svou milovanou Janičkou neviděl. Nikdo neví, zda-li se poučil, či ne, ale oženil se a má se svou milou a pohlednou ženou dvě děti a děsí se okamžiku, kdy se z jeho manželky stane žena kyprých tvarů a jemu se zase udělá zle, ale jak se říká: "Nic není bez následků! A amorci s luky a šípy vědí své a mohli by povídat..."
/Konec/
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.4 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 32 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
