|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Irenko 2/2 ::
 OH |
publikováno: 07.04.2008, 17:12
|
| Výseč ze života mladé dívky. |
| |
|
|
„PROBOHA, JAK TO VYPA, CO SE STALO?“
Irenina matka vytřeštěně zírala na svoji dceru přede dveřmi, která měla obličej umazaný od krve, oblečení potrhané a špinavé od bláta. Irena mlčky vpadla dveřmi do bytu, sesula se na podlahu a začala brečet. Její rodiče si kolem ní klekli, snažili se jí otřít obličej a dozvědět se, co se stalo.
„Nevim, já nic se...“
Irena jen vzlykala a nebylo možné z ní nic dostat. Jejímu otci ale pohled na dceřiny rozervané kalhoty a rozbitý obličej stačil. Opatrně, ale důrazně ji s matkou dovlekli do koupelny, kde ji umyli a převlékli.
„Irenko, Irčo, udělal ti někdo něco?“ stále opakovala matka, ale Irena po prožitém šoku stále jen brečela.
„Jedem, hodim ji autem na pohotovost...“ řekl Irenin otec, když se v rychlosti oblékal.
„MNĚ NIC NENI, já na žádnou...“ rozbitými rty, ze kterých jí tekla krev, hystericky zakřičela na otce. Matka se na ni vytřeštěně dívala a snažila se ji obléknout do své zimní bundy.
Propána, mně nic neni! Potřebuju jen klid a...
Bílé chodby a zápach dezinfekce jí zvedaly žaludek a mladý doktor, který prokázal pohlavní styk a lehký otřes mozku, jí připadal odporný.
Do prdele, dejte mně všichni pokoj! Já chci zavolat Markoj, já chci jen...
„Bude muset k psychiatroj... Prej to může nějak začít vytěsňovat, nebo JÁ BYCH TO PRASE ZABILA! Kolikrát sem řikala, že chodí sama z toho pitomýho...“ říkala Irenina matka nenávistným tónem svému muži.
Jakmile přijeli zpátky domů, Irena se zavřela ve svém pokoji a hned volala Markovi.
„MARKU, Márinku, muj! Au...“ horečně svírala mobil v ruce, ale ze rtů jí už zase začala téct krev, a tak jen slabě šeptala.
„Ahoj, Irčo...“
Markův hlas na ní působil víc, než všechny prášky a injekce na uklidnění, které dostala.
„Ahojahoj, já, Mári, špatně uvim, já ak em šla od ebe, tak mě pepad něj...“ nato se už přestala ovládat a znovu se rozbrečela. Potom mu pomalu a s brekem vypověděla, jak se vše stalo a že ji rodiče odvezli na pohotovost na vyšetření.
Když Markovi vše vylíčila, jeho telefon utichl.
„Máuinku,ech tam? Já em...“ ptala se překvapeně, protože čekala utěšování a všechna ta něžná slova, na které se celou tu strašnou dobu v nemocnici soustředila a těšila. Ale když se Marek znovu ozval, jeho hlas nezněl něžně, ale napjatě a Irenu spíše vyděsil.
„Ireno, tys jim řekla o nás? Tys jim řekla, žes byla u mě a že sme? Do prdele, nesmíš o nás ani ceknout, nebo půjdu sedět, je ti to jasný?“ poslední slova pronesl tónem, kterým s ní ještě nemluvil a ze kterého šel na Irenu strach.
„Né, Mauvinku, já jim nic neekla, já em jim nit... Já tě strasně miuju a...“ říkala mu vystrašeně a v ústech cítila krev, která jí už zase tekla z roztrženého rtu. Do pokoje vtrhla matka, Ireně mobil vykroutila z prstů a hovor ukončila.
„Prosím tě, teď nech kluky na pokoji a lehni si. Musíš odpočívat, řekni a my ti všech...“ řekla a snažila se pohladit ji po vlasech, jak to dělávala, když byla Irena ještě malá, ale ta ji ruku vztekle odrazila a dívala se na displej mobilu.
Ježišmarja, snad si nemyslel, že bych řekla, že...
Nevšímala si matky a začala vymýšlet text esemesky, kterou se mu rozhodla poslat.
Za pár okamžiků na displeji četla Markovu odpověď.
„Ahoj dame si na nejaky cas pauzu ireno.“
Jakou pauzu, proč? On mě už nechce? Ježiš, že mu teď připadám nějaká špinavá, jak mě to prase... Ale nic se nestalo, vždyť sem mu utekla, sakra. Márinku, co je, nerozumim!
Marek ale na další zprávy neodpovídal a Irena se rozhodla k němu zajít, aby se mezi nimi vše vyjasnilo. Ale stačil ji jediný pohled do zrcadla, aby návštěvu na pár dní odložila. Na pravé oko téměř neviděla, tvář měla nateklou a celý obličej jí začínal hýřit barvami. Ústa měla od roztrženého rtu v jednom ohni.
Takhle by se ze mě akorát vyděsil, jenomže jak dlouho...
Rodiče tiše hovořili v kuchyni, Irena se posadila na postel a rozhlédla se po svém pokoji. Pocítila záchvěv strachu při představě, že by se mohly vrátit časy, kdy bývala sama a pokoj jí byl vězením. V koutu měla ještě osnovu na tkaní koberců, které tenkrát vytvářela. Na mysli jí vytanul Robert, který se o ni už delší čas snažil, ale potom se jí myšlenky vrátily zpět k Markovi.
Já chci jeho, Marek je jen jeden, S NÍM CHCI BEJT, JEHO MILUJU!
Lehla si na postel a oddala se vzpomínkám na uplynulé dva měsíce.
Jakmile se dám trochu do pořádku, půjdu za ním... Jemu se taky určitě stejská! Musí!
O dva dny později, když její matka šla na nákup, Irena vyšla ven. Ústa zakrývala šálou a zimního kulicha si nasadila až do čela.
Vypadám jako ty teroristi, ještě samopal a bombu...
Venku byla stejná zima jako před dvěma dny, kdy byla naposled venku. Když míjela onen roh paneláku, přešla na druhou stranu silnice, ačkoliv tam nebyl chodník a musela jít po silnici plné zmrazků.
Až to zjistí máma, tak mě rovnou zabije. Na ulici a bez milosti. Žádnej hnusnej psychiatr...
I když si to nechtěla přiznat a na boule a modřiny byla z volejbalu zvyklá, stále se jí chvěly ruce a z proluk mezi paneláky na ni se studeným větrem vál i strach.
Do čtvrti kde bydlel Marek s rodiči, došla za čtvrt hodiny a s překvapením zjistila, že je unavená a třesou se jí nohy.
Musela stisknout zvonek se jmenovkou Fajfrovi dvakrát, než vykoukl z okna Markův otec.
„Dobrý den, je Marek doma, prosím vás?“ zavolala na něho a snažila se o veselý a příjemný tón. Ale obličej Markova táty, který se na ni vždy usmíval se čtveráckými vějíři vrásek, byl tentokrát studený a cizí.
„Není!“ spíše vyštěkl a chystal se zavřít okno, ale Irena za ním hned zavolala: „A kdy bych ho mohla...“
Pan Fajfr se vyklonil z okna a Ireně jasně a důrazně řekl: „Marek odjel a kdy se vrátí, to nevim. Má svejch starostí dost. Ještě se starat o výmysly holek. Naschledanou, slečno!“
Jakmile to dořekl, zavřel okno.
A Irena, se kterou se točil celý svět, si již jen všimla Markovi mizející siluety za záclonou druhého okna.
1.3.2008
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 26 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
