|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Není papír jako papír! (P/Š) ::
 Šíma |
publikováno: 27.04.2008, 23:09
|
| Toto dílko je kolektivní prací šímy a Peliona (nebo Peliona a šímy)! ;-) Záleží, jak si vyberete a po dlouhém čase tvorby, pilování a dohadování... Nekecám, tak nějak to bylo! Tedy vzniklo toto naše společné dílko... Co říci na závěr? Snad mě za to můj kolega nepřizabije, tedy za tento proslov! A snad se vám to bude líbit! ;-) |
| |
|
|
Léto bylo sotva v polovině. S úrodou to vypadalo bídně a Sam Cooper se lopotil na svém poli, jak mohl a co mu síly stačily, aby něco málo sklidil a splatil tak své dluhy. Žil z ruky do huby a když měl chvilku, přivydělával si jako přepravce zboží všeho druhu. Docela mu to vyhovovalo, ale jeho traktoru zřejmě ne. Znovu si usmyslel, že bude stávkovat na tom nejnevhodnějším místě. Odnikud nikam se táhla zaprášená cesta, která by už dávno potřebovala nový koberec. Asfalt na krajnici pomalu praskal a lámal se na kusy. Horké a slunečné dny mu nedávaly valnou naději na přežití. Hic nepomáhal ani Samovi, který zůstal znovu trčet v snad největší prdeli světa, v rovinaté krajině bez kopců a kopečků. Kam se jeho bystré oko podívalo, všude vidělo jenom hlínu a kamení. Prostě ten správný vidlácký kraj.
Bylo právě poledne a na kraji silnice stál nepojízdný traktor s vlečkou. Z jeho přední části trčel Samův zadek ve starých a ušpiněných riflích. Vítr rozfoukával pletence drobného chomáčí a všudypřítomný prach. Slunce stálo vysoko na obloze a připékalo jako blázen. Muž z pod otevřené kapoty starého traktoru nadával jako otrlý námořník a potil se jako prase. Kapající zbytek palivové směsi syčel na asfaltu. Prostě pravá americká balada. Když tu kus před ním zastavil evropský bourák. Několikrát mu zaškytal motor a pak nastalo zlověstné ticho. Sam si ho hned nevšiml a dál se hrabal v motoru. Ruce jej pálily na sluncem rozpáleném kovu motoru a jeho krytu. Děravou hadičkou pomalu odkapávala nafta a hezky zasyčela pokaždé, když kapky dopadly na otevřený prostor motoru, nebo na horký asfalt.
Zpocený Sam, opravující traktor se vysoukal z pod kapoty a snažil se narovnat si záda záklonem. Prohnul se jako žena při orgasmu a pak si odplivl. Neúspěšný pokus. Slina mu tančila po bradě a zavlažovala světlé strniště. Zrakem starého pistolníka pohlédl na stojící černé auto a přemýšlel, zda letos řádně vyplnil daňové formuláře a ostatní papíry. Daně zaplatil a zatím nic nikomu nedluží, ale jestli to půjde takhle dál, kdo ví, co se ještě stane. Ve voze seděl nasraný muž s černými vlasy, černými slunečními brýlemi, v černém obleku a černých polobotkách. Jen košili měl bílou jako sníh v Alpách. Sam si chvíli myslel, že na něj přišla FBI kvůli nelegálnímu pěstování konopí, ale kdo by se sem sral pro těch pár keříků. Srovnal si veliký a neforemný širák a pomalým krokem se vydal k stojícímu automobilu. Zapálil si a nedbal faktu, že za ním stál jeho starý traktor s popraskanými žílami. V tom horku by jistě vybuchl jako rachejtle, tedy pokud mu v nádrži zůstalo ještě nějaké to palivo.
„Prosím vás, nevíte náhodou, kde je tu nejbližší pumpa?“ zeptal se ho muž v černém poté, co vykoukl z otevřeného okénka a prosebně se na Sama podíval.
„Pumpa? To… jako… myslíte jako na vodu?“ zamyslel se venkovan a odplivl si. Poté se znalecky podíval na mužovo fáro a přemýšlel, kolik asi vysolil, aby si mohl svůj zadek vozit v takové kráse, zatím co si on natřásá ten svůj v dýchavičném traktoru. Vítr znovu rozfoukal prach z popraskané hlíny na okraji pole. Sam se zašklebil a schoval zapalovač do kapsy.
„Ne, na benzín! Pusťte to z hlavy...“ utrousil pohrdavě a nechápavě zavrtěl hlavou.
„Nepustím!“ zašklebil se Sam a podrbal se na hlavě.
„Pusťte, nemá to cenu,“ řekl mu muž v autě nazlobeně. „Zatracená práce, už takhle mám zpoždění!“
„To víte, pustím to a smradu tu bude, jako když se odkope selka, ne?“ zamračí se Sam. „Kam pospícháte? Pospíchat se má jen za dvěma věcmi! Tou první je roztoužené dívčí pozadí a tou druhou díra v zemi...“
„To nevím, se selkou jsem ještě nic neměl...“ zamyslel se muž v černém. „Došel mi benzín! Na co jede ta vaše kára?“
„Traktor?“ zazubil se venkovan a otřel si ruce o kalhoty. „No přece na naftu, ne? Asi mi také došla! Praskla mi hadička, sviňa jedna...“
„Zatraceně!“ zamračil se muž v obleku. „Máte tu někde telefon? Mám sice mobil, ale není tu signál...“
„Vidíte tu někde telefonní budku?“ podivil se Sam a otočil se ke svému milovanému traktoru. „Když mi pomůžete spravit ten krám, odtáhnu vás do města! Na vlečce mám náhradní kanystr. Trošku nafty tam snad zůstalo. Pokud nevyletí v tom horku do luftu, stát se může ledacos!“
„Tady někde je město?“ vystoupilo černé sáčko z vozu a rozpřáhlo ruce. „Kde?“
„Asi hodinu odtud na západ!“ odplivl si venkovan. „S vašim autem za zadkem to stihneme za dvě... Co děláte? Odkud jste?“
„O.K. jsem Irwin. Irwin Cook,“ představil se konečně muž v černém a napřáhl k Samovi ruku.
„Sam,“ stroze procedil skrz zuby a stiskl Irwinovi ruku, celou od oleje a prachu.
„Jsem z východního pobřeží a sem jsem si zajel zapíchat... Teda do Las Vegas! Máte tam servis?“ zajímal se Irwin, vytáhnul kapesník a s odporem si otřel zašpiněné ruce.
„V Las Vegas? Nevím, tam jsem ještě nebyl!“ pousmál se Sam a začal se podezřele ošívat.
„Ne v Las Vegas, v tom vašem městě!“ houkl na něj muž z černého bouráku.
„Irwin… To je jméno jak na náhrobní kámen!“ zazubil se Sam. „Ne, žádný servis tam nemáme!“
„A telefon?“ zeptal se muž v obleku nejistě.
„Jo!“ souhlasil Sam.
„Alespoň něco!“ oddechl si muž. „Tak co budeme dělat? Co sebou tak šijete, chlape? Jestli vám jde o prachy, tak není problém.“
„Nevím jak vy, ale já se jdu tamhle kus za traktor vysrat, nebo to tu opravdu pustím!“ usmál se venkovan. „Nemáte rolku toaleťáku? Už mám z těch novin sedřený zadek! A také mi došly. Leda bych se utřel do košile…“
„Mám... Někde v autě... Moment!“ usmál se Irwin a na okamžik zmizel ve svém voze. „Tady je! Mohl jste to říci hned! Copak ze sebou nevozíte železnou zásobu?“
„Díky... Vozím, ale stará mi vaří samé luštěniny! Znáte to... Čočka, fazole a hrách! To se pak sere jedná báseň, jen kdyby toho papíru bylo více... Nemusím ani hnojit, co kousek, to hromádka...“ podíval se venkovan znalecky na rolku papíru. „Má hezkou barvu, je třívrstvý a voní! Ty jo, to se hned poznají lepší lidi!“
„Jasně...“ řekl muž v černém. „Tak běžte, ať se nepo…“
„Jasně, jdu se vysrat, abychom už vyrazili,“ rozchechtal se venkovan a odebral se pomalým krokem za traktor. „Ještě musíme opravit tu mou káru a pak se vydáme na cestu! Nevím, jestli si ten papír moje řiť zaslouží, snad ano!“
„Jo, určitě ten trouba v životě papír neviděl,“ oddechl si muž v obleku a posadil se do svého luxusního vozu. Jen tak, snad ze zvědavosti, zkusil nastartovat. Nic. „Sakra!“
Nic nejelo. Silnice byla prázdná, jen ten traktor stál na kraji a za ním tlačil Sam Cooper ze všech sil, aby svému tělu ulevil. No a? Vždyť o nic nejde, když nejde o život, jde o hovno! Irwin Cook seděl ve svém bouráku a nahlas přemýšlel o situaci: „Jsem v prdeli, totálně v prdeli! Přijel jsem si sem zahrát, okotit prachy a hlavně zašoustat a zatím trčím v téhle zajebané díře. Kurva! Ta mapa byla asi stará, nebo jsem ji měl naopak, já kokot! Najel jsem tolik zbytečných mil…“
„Haló, haló,“ vyrušil ho z přemítání venkovan, který zaťukal na okénko.
„Copak, vysranej?“ zeptal se Irwin poněkud podrážděně, neboť ho Sam vyrušil ze snění o hazardu a nahých dívčích tělech, svíjejících se rozkoší.
„No, to jo... tak napůl… ale... víte, došel mi papír,“ řekl mu Sam nesměle. „To víte, na takovou značku člověk jen tak nenarazí...“
“To si děláš prdel, ne?“ začal mu tykat muž v obleku. „Mně jedna role stačí na týden...“
„Ne... nedělám,“ pokrčil Sam rameny a utřel si nudli u nosu do špinavého rukávu své kostkované košile, která se s čistotou potkala naposledy na výrobní lince.
„Další už nemám. Víte co? Vezměte si tohle,“ řekl Irwin a podal Samovi dva fungl nové kapesníky. „Heboučké… vaše prdel bude jako v bavlnce.“
„Dík, ale stačit to nebude, já to znám,“ poděkoval Sam a zmizel zase za traktorem.
Další nesmělé zaťukání na sebe nenechalo dlouho čekat.
„Luštěniny jsou prevít, pane. Vždycky po nich seru na etapy,“ tvářil se Sam provinile.
„Bezva, tak pak už zbývá jenom tohle,“ řekl Irwin a podal venkovanovi další, poněkud odlišnou roli.
„Dík,“ znovu poděkoval venkovan a utíkal zpět za traktor. Najednou se ozval hlasitý řev: „Auuuu! Kurva! Co to je?“
„To je křiku pro trochu smirkového papíru...“ usmál se Irwin škodolibě a také si zapálil cigaretu. Za traktorem byl podezřelý klid. Už chtěl vylézt z vozu, když tu k němu pomalu pajdal Sam s nohama proklatě od sebe.
„Vy jste se snad posral ne? Já to mám na plot a vy mi to dáte, abych si s tím utřel... Však víte co!“
„Byla to jen sranda!“ řekl mu. „Sorry...“
„Vy se chechtáte, ale já krvácím... A to ještě musíme spravit ten můj traktor!“ mračil se. „Moc nechybělo a odřel bych si...“
„Koule?“ zazubil se Irwin. „Hele, tady máte mou náhradní košili a jděte si to obvázat. „Ještě chvíli a já v tom hicu leknu!“
„Jasně...“ odpajdal Sam za traktor, když se znovu ozvalo ono poděšené: „Aaaaaah!“
„Co je zase!“ zavolal do horkém rozpáleného a vlnícího se vzduchu.
„Ozdobná spona v mém pytli!“ zaúpěl Sam. „Nejdeme raději opravit ten traktor?“
„Do prdele!“ vystoupil Irwin z vozu a zabouchl zlostí dveře. Asfalt se mu lepil na jeho drahé boty a mouchy mu sedaly na oblek. Došel až k naftou smrdícímu traktoru a naklonil hlavu na stranu, aby na Sama viděl. Jeho drahá košile mu posloužila jako jakási plena, která se pomalu zabarvovala do ruda. „Vy vážně krvácíte, co jste si to udělal? Zapíchl jste si třísku do prdele, nebo co?“
„Asi jsem si ho přišpendlil!“ řekl mu brunátný Sam. Připadal si jako jedno veliké, přerostlé batole. Už takřka nemohl ani chodit. Oblékl si kalhoty a vydal se širokým husím krokem k traktoru, aby jej opravil. „Budu potřebovat ještě vaše kalhoty a sako!“
„Proboha a na co?“ zhrozil se zhýralý obchodník z burzy v New Yorku.
„Na traktor! Zadek mám obroušený, propíchnutý a nerad bych si jej také připálil...“ zazubil se bolestí Sam. „Jestli tu umřu, pak vy taky! Tady nikdo nejezdí, jak je týden dlouhý a pěšky je to sakra daleko!“
„Jsou tu vlci?“ zapochyboval Irwin, když si sundával kalhoty a sako.
„Jen zdivočelí psi, ale jsou horší než vlci!“ řekl mu Sam vážně a hodil si jeho oblek na asfalt, aby se dal do výměny prasklé hadice přívodu paliva. „Ukousnou vám koule, ani nemrknete!“
„Kriste pane!“ otřel si Irwin čelo.
„Říkejte mně Sam,“ řekl a nářadí střídalo Samovu pravou ruku s levou a rozehrálo nádherný koncert. Prasklá hadice ho praštila do čela.
„Co to máte na té vlečce?“ zajímal se Irwin.
„Kde co!“ mávl Sam rukou. „Jenom nějaké zboží!“
„Zlatý New York,“ posteskl si Irwin, když stál pod žhavým sluncem ve spodním prádle.
„Víte, pane, závidím vám,“ mumlal Irwin s maticovým klíčem v puse.
„Co, trenýrky nebo auto?“
„Že se v klidu můžete poškrábat na prdeli.“
„Už to bude?“ ptal se nedočkavě Irwin a skutečně se na zadku poškrábal.
„Ještě chvíli a bude to... Máte vůbec lano?“
„A na co? Abych se oběsil? Nejsou tu stromy! Ten oblek stál celý majlant! Košile v prdeli, kapesníky jakbysmet. Myslíte, že kradu?“ zhrozil se a myslel na to, že se do Las Vegas asi už v životě nepodívá. „Posraný výlet!“
„Jak vás mám bez lana odtáhnout, pane?“ řekl mu vesele Sam a bolestivě zaúpěl, když se postavil na nohy. „Nevím, jak budu v tom traktoru sedět, nemáte něco měkkého pod zadek? Taková kožešina by nezaškodila... Ne? Škoda!“
„Hotovo? Vážně hotovo?“ nevěřil Irwin. „Člověče, kdyby jste mi neposral věci za čtyři sta dolarů, tak to mohl být docela hezký den.“
„Tak dobře, dolijeme naftu, odpojíme vlečku. Do zítřka tu vydrží… Přivážeme tu vaši krasotinku a frčíme domů,“ nastínil další činnost Sam.
„Mimochodem, Same… Co je na té vlečce?“
„Celkem hovno… Jen padesát balíků toaletního papíru…“
„To… to… nemyslíte vášně,“ lapal po dechu Irwin a nejraději by milého Sama uškrtil holýma rukama.
„To víte, městečko je plné lidí a srát musí každý! Co vejde dovnitř, to také musí ven, pokud nejde o nebožtíka, pane! Tak jedeme, nebo co?“ vysvětloval Sam a velmi opatrně se uvelebil na sedačce svého opraveného stroje.
„A kam?“ zeptal se horkem uondaný Irwin.
„Do města, do prdele ne! Co bychom tam dělali? Vždyť tenhle krásný kraj je tou největší prdelí světa!“ zazubil se Sam a nastartoval traktor. „Jede! Děkuji ti, Bože, za ty dary...“
„Říkej mi Irwine…“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 22 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 53 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
